od používateľa Milan » 16 Sep 2023, 14:39
Som za rôznorodosť v cirkvi, sú veci, ktoré nie sú jasne dané (aj keď niektorí by ich chceli jasne "uzákoniť), ale napr. sobota je predsa len už o niečom inom. Preto si skôr myslím, že ak napr. niekto neverí v platnosť prikázania o sobote (opakujem - niečo iné je diskusia o jeho aplikovaní), nezdá sa mi vôbec logické a správne, aby bol členom CASD (Cirkev adventistov SIEDMEHO dňa). Veď skôr by mal byť členom Cirkvi bratskej, Evanjelickej, Baptistickej či inej (i keď tiež nemusia mať zatiaľ úplne rovnaké učenie).
Mě osobně tam chybí možnost: Respektuji jejich názor, ale neměli by v církvi být, protože jejich pochybování o základních věroučných bodech velmi poškozuje evangelizaci a jednotu v církvi.
Je církev adventistů společenstvím lidí, kteří jdou ke stejnému cíli a vzájemně se snáší, navzdory různým osobnostem, pohledům na svět i osobní víru, nebo je to společenství kde nemá místo jiný pohled na základní články víry?
Je sobota skutečně "šibbolet" - znamením, které rozhoduje? Když už jde o učení, není semi-arianismus, teorie poslední generace, lpění na roku 1844 (stěhování Ježíše mezi nebeskými komůrkami) zkreslením evangelia? Budeme tyto členy vylučovat, vyzývat je, ať si založí novou církev? A co když přijde někdo a položí nekompromisní důraz na "pravé učení" a každého, kdo se odchýlí bude napomínat přísně a zásadově, a pokaždé, když se projeví byť jen náznak pochybení?
Které postoje jsou stěžejní a které ne?
Nechci otvírat téma o sobotě. Přesto zvažme, kolik průkazných textů nařizujících křesťanům slavit sobotu máme v Novém zákoně? Pokud bychom hledali argumenty, které by podpořili postoj našich sourozenců-křesťanů, proč sobota není ústředním tématem Ježíšova života a už vůbec ne církve z pohanů, najdeme je? Zkusme to posoudit nestranně. A potom s radostí můžeme světit sobotu a radovat se spolu s ostatními křesťany, že i oni našli v Kristu zdroj spásy a sílu pro opravdově zbožný život. Buďme vděční, žijme s vědomím Boží milosti a svobodu svědomí každému přejme, v kruhu vlastní církve i vně. Vždyť dospělý člověk dokáže snést jinakost s respektem k druhým.
Jednota není o shodě nad učením, ale o vztahu ke Kristu a v lásce k Bohu a lidem, o tom, jak jednáme s druhými. Evangelizace není o přivádění lidí do církve, ale o jejich napojení na Ježíše.
[i][quote]Som za rôznorodosť v cirkvi, sú veci, ktoré nie sú jasne dané (aj keď niektorí by ich chceli jasne "uzákoniť), ale napr. sobota je predsa len už o niečom inom. Preto si skôr myslím, že ak napr. niekto neverí v platnosť prikázania o sobote (opakujem - niečo iné je diskusia o jeho aplikovaní), nezdá sa mi vôbec logické a správne, aby bol členom CASD (Cirkev adventistov SIEDMEHO dňa). Veď skôr by mal byť členom Cirkvi bratskej, Evanjelickej, Baptistickej či inej (i keď tiež nemusia mať zatiaľ úplne rovnaké učenie).
Mě osobně tam chybí možnost: Respektuji jejich názor, ale neměli by v církvi být, protože jejich pochybování o základních věroučných bodech velmi poškozuje evangelizaci a jednotu v církvi.[/quote][/i]
Je církev adventistů společenstvím lidí, kteří jdou ke stejnému cíli a vzájemně se snáší, navzdory různým osobnostem, pohledům na svět i osobní víru, nebo je to společenství kde nemá místo jiný pohled na základní články víry?
Je sobota skutečně "šibbolet" - znamením, které rozhoduje? Když už jde o učení, není semi-arianismus, teorie poslední generace, lpění na roku 1844 (stěhování Ježíše mezi nebeskými komůrkami) zkreslením evangelia? Budeme tyto členy vylučovat, vyzývat je, ať si založí novou církev? A co když přijde někdo a položí nekompromisní důraz na "pravé učení" a každého, kdo se odchýlí bude napomínat přísně a zásadově, a pokaždé, když se projeví byť jen náznak pochybení?
Které postoje jsou stěžejní a které ne?
Nechci otvírat téma o sobotě. Přesto zvažme, kolik průkazných textů nařizujících křesťanům slavit sobotu máme v Novém zákoně? Pokud bychom hledali argumenty, které by podpořili postoj našich sourozenců-křesťanů, proč sobota není ústředním tématem Ježíšova života a už vůbec ne církve z pohanů, najdeme je? Zkusme to posoudit nestranně. A potom s radostí můžeme světit sobotu a radovat se spolu s ostatními křesťany, že i oni našli v Kristu zdroj spásy a sílu pro opravdově zbožný život. Buďme vděční, žijme s vědomím Boží milosti a svobodu svědomí každému přejme, v kruhu vlastní církve i vně. Vždyť dospělý člověk dokáže snést jinakost s respektem k druhým.
Jednota není o shodě nad učením, ale o vztahu ke Kristu a v lásce k Bohu a lidem, o tom, jak jednáme s druhými. Evangelizace není o přivádění lidí do církve, ale o jejich napojení na Ježíše.
