Dnes jsem namátkově objevila, že na facebooku existuje skupina Sobotní škola.
Předpokládám, že většina lidí o tom ví; kdo ještě ne, tak zde:

https://www.facebook.com/groups/396152050484710/

Jednou z kvalitních knih o Zjevení je např. od Jiřího Mrázka - Zjevení Janovo. Kniha je na trhu už delší dobu.
Doporučila jsem ji několika lidem, většina si ji koupila. Momentálně jsem ji někomu půjčila.
http://www.ekalich.cz/produkt/1019-Zjev ... even%C3%AD

Do skupiny se registrovat nebudu, ani pročítat to nebudu. Dnes mi to facebook nabídnul, už mi s těmi nabídkami leze na nervy. Ze zvědavosti jsem nahlídla, o co jde. Ale myslím, že pro adventisty by to mohlo být přínosem, nekteří do sobotní školy nechodí, tak se můžou sdílet aspoň na facebooku. Prolítla jsem narychlo jen jednu sekci, a objevila jsem tam od některých lidí podnětné myšlenky.

Laymane, promiň, Tvůj text z jiného vlákna dávám sem, protože má souvislost se sobotní školou, na kterou se chci zaměřit.

Layman napísal:Ako cirkev sme už aj tak dosť vyhranení voči iným kresťanským cirkvám. My svätíme sobotu a oni nie, my nejeme bravčové a oni áno, my nepijeme alkohol a oni áno, my sme za zdravotnú reformu a oni nie, my uznávame EGW a oni nie, a takto by som mohol pokračovať.

Jako na "jinověrce" se na mě vztahuje to "oni nie" a "oni áno". Úkoly sobotní školy nestuduji ani se na ně nedívám, ale občas se stane, že to musím udělat, abych mohla odpovědět na dotaz nějaké osoby. A tak jsem dnes otevřela téma "Změna zákona" z úterý 8. května 2018:

"Jako adventisté sedmého dne jsme často konfrontováni s tvrzeními křesťanů z jiných církví, že platnost zákona skončila nebo že nejsme pod zákonem, ale pod milostí. Ve skutečnosti jim však velmi často jde jen o to, aby se nějakým způsobem zbavili čtvrtého přikázání. Mnozí jen tvrdí, že sedmý den, sobotu, nahradil první den (nebo dokonce „osmý den“), tedy neděle, na počest Ježíšova vzkříšení."

Zde nejde o to, že by adventisté nemohli obhajovat sobotu nebo s jinak věřícími křesťany o své víře diskutovat. Zde jde o to, že se tu píše v oficiální příručce sobotní školy černé na bílém, že jinověrcům jde o to, aby se 4. přikázání zbavili! To už podsouvá myšlenku, že jinak věřícím křesťanům nejde o poslušnost Bohu, a že si chtějí dělat, co chtějí.

Nejsem odborníkem na jiné církve, ale už se jich nebojím. S některými jsem strávila dost času na to, abych mohla posoudit, že to není všude stejné, jak se často proklamuje. Každé společenství má své problémy a své radosti. Některá společenství jsou velmi blízko prvotní církvi, kde vedle sebe může žít "více myšlenkových proudů" bez toho, aniž by byla ohrožena "pravověrnost" jiného proudu.

Některá společenství se s velkým respektem vyjadřují o adventistech a vysoce hodnotí některé jejich aktivity. Někteří s nimi jezdí na dovolené. Někteří představitelé CASD jsou jinými křesťany vysoce ceněni za přátelské vztahy, dobrý přístup k lidem a nenásilné hovory o víře.

Doufám, že se tato oficiální příručka sobotní školy stane mementem pro ty, kteří chtějí být přitahováni k Ježíši, nikoli k dogmatům. Nenechte se strhnout k pohrdání jinověrci.

A Tobě, Laymane, děkuji, že nás považuješ za hodné úcty. Děkuji.

Biblické úlohy sú veľmi dôležité,niekedy sú dôležitejšie ako kázanie...len tým,ktorým sa nechce zapajať do študovania,si myslia,že už majú všetku múdrosť,preto si môžu pospať a prísť len na kázanie...mýlia sa,pochopia to keď bude asi neskoro.

Všeobecně ve společnosti je stálo dost lidí pohodlných přemýšlet. Nutně to vede k přijetí myšlenek těch kteří myslí za ně. Většina více nebo méně sáhne po tom co rezonuje s jeho myslí. Tento trend je žel ve všech církvích.
Práce Ducha Svatého vždy "voní" spasením pouze z milosti a tečka.
Změna v myšlení člověka začíná obnovením lidského vztahu k Bohu. Narušení tohoto vztahu je představeno v příběhu Adama a Evy. K obnovení musí dojít na straně člověka, nikoliv na straně Boha.

Asi si nevzpomínám, že by někde oznámil učitel téma studia až při setkání nad Biblí. U nás na skupince to také tak neděláme. Každý ví, jaká kniha Bible a kapitola se studuje, aby nad tím mohl přemýšlet.

Ve sboru, kde v jedné třídě studovali Bibli, předem věděli, co se studuje. Ten jejich systém se mi líbil, a i jako náhodný host bych ho uvítala. Ten, kdo chtěl jít do klasické sobotní třídy, měl možnost.

Trend chození až na kázání jsem registrovala už před lety. Přemýšlím nad tím, že to má nějaký důvod, není to způsobeno jen nezájmem o biblické věci. Je dobré se lidí ptát, proč nechodí. Odpovědi se mohou týkat i samotných úkolů, jejich témat. Nebo stylu vedení sobotní třídy. Pamatuji si, jak jeden člen učiteli řekl, že jestli bude vyvolávat, už nepřijde. Ale taková zpětná vazba, bych řekla, je spíše výjimkou. Nevím. Pokud se to má někam posunout, někdo se musí zeptat a někdo musí dát zpětnou vazbu. Ale třeba už se to děje, nemám detailní přehled.

Je dobré, když nám do těch našich konceptů, plánování, organizace má ještě prostor promlouvat Duch svatý. V tom případě by mi ani náhlý nápad učitele studovat Bibli nevadil.

Výhoda společných materiálů v sobotní škole spočívá v tom, že každý dopředu ví a má možnost pročítat dané texty v širších souvislostech a ať přijede kamkoli ví o čem bude setkání. To ovšem nebrání tomu, aby společné studium bylo připraveno samostatně na čs unii v našich podmínkách. Neznamená to však, že téma musí být za každou cenu radikálně odlišné. Účastník setkání v sobotní škole není zaskočen a případně se může zeptat na to co ho během čtení doma napadlo. a mohou společně hledat řešení. Nemusí to být vyřešeno hned. Mohou si to nechat na příště, ale každý už zná otázku. Systém kde "učitel" až při setkání oznámí téma je nevhodný. Společné setkání nad Biblí nemá být vedeno náhodným stylem studia: "Doneste si Bible a něco budeme studovat". Tento styl vyhovuje těm, kteří chtějí ovládnout "pole". Více nebo méně často reagují rychle a využijí tématicky nepřipraveného setkání. Časově neohraničené setkání je únavné, postupně klesá pozornost. Dlouhá setkání mohou trpět mnohomluvností a to nemusí být "bez hříchu". Byl jsem účasten hodně setkání nad Biblí s vice různými "učiteli" a něco jsem odpozoroval a s tím se sdílím. Přednášející bych rozdělil do dvou hlavních skupin. Jedni skutečně umí seznamovat a předkládat evangelium a ti druzí se snaží učit ty druhé jen své vlastní doktríny.V sobotním setkání je možné, že dané společenství není nuceno být v jedné třídě, ale může nebo je rozděleno podle nějakých kriteriích.
To, že někde mají nebo měly napřed kázání a potom SŠ mohlo to být dáno malou účastí pokud byla napřed sobotní škola. Tyto pokusy většinou skončili nezdarem a došlo k návratu k původnímu pořadí. V našich společenství se stává někde více nebo míně tak trochu trendem chodit až na kázání.

Zažila jsem více konceptů sobotní školy.

Jeden z nich byl, že se polovina času sobotní školy věnovala sdílení, a druhá část studiu.
Další bylo probírání úkolu už od začátku, a kdo měl nějakou zkušenost, řekl ji v průběhu probírání.
Někdy byla sobotní škola jenom o zkušenostech a sdílení.
Jindy to bylo jen o probírání úkolu.
Mně osobně se nejvíce líbilo probírání samotné Bible bez úkolu.

Měla jsem možnost působit i ve služebnosti učitele sobotní školy a byla jsem členkou výboru sobotní školy. Učila jsem i děti a mládež.

Ze svých zkušeností jsem si odnesla pár poznatků pro pozici učitele:

1) Modlitba by neměla být zanedbávanou součástí přípravy na sobotní třídu
2) Připravený učitel se cítí jistěji
3) Moderování není jednoduchá záležitost zvláště pro introverty, přesto však osobní nesmělost musí jít stranou
4) Je optimální, pokud má učitel před sebou jasný cíl, ke kterému lidi povede. Přesto však musí zůstat ovlivnitelný a přístupný změně ve svém pohledu na věc
5) Dobrý učitel nepovažuje své žáky za "trouby", ale přistupuje k nim jako k rovnocenným partnerům, kteří ho můžou obohatit

Z našeho soukromého setkávání se nad Biblí s přáteli přes týden jsem vypozorovala další principy, které se dají dobře použít v sobotní škole a samozřejmě se někde používají. Na setkání je nás pár, setkáváme se adventisté, neadventisté + někdy lidé z jiné církve. Jedná se o mladé rodiny s dětmi, bezdětné, důchodce, lidi středního věku, takže je to vlastně i mezigenerační. Ve vedení se střídám já a manžel. Z přítomných mužů nemá nikdo problém s tím, že žena nemlčí . Kdysi jsme byli na vedení tři, teď jak jsme dva, tak je to náročnější na přípravu, ale rýsuje se snad (mezidenominační) řešení. Uvidíme.

Takže ty principy:

1) Kvalita by měla být upřednostněna před kvantitou. V sobotní třídě je možné mluvit o všem možném, aby se zabil čas, když je třeba nějaké obtížnější nebo nezajímavé téma. Sama jsem to zažila jako žák a i někdy, přiznávám, jsem to ze začátku své služby udělala jako (nepřipravený) učitel. Ale většinou jsem se pak jako učitel připravovala.

Na skupince se o kvalitu snažíme tím, že ji máme 1x za 14 dní. Optimum je 1x za týden, ale upřímně řečeno, s manželem bychom nestíhali přípravu tak, jak bychom si představovali, a ostatní se zúčastňují ještě jiných skupinek ve svém společesntví. Tento systém se nám osvědčil. V případě, že skupinka odpadne, snažíme se o náhradní termín. Přes červenec a srpen se nescházíme.

2) Důležité je stanovení času. V sobotní třídě jsme často přetahovali čas, někdy jsme za to byli trošku "peskováni".

Na skupince si hned na začátku řekneme, kdy bude konec, přestože je to pořád stejné. Děti musí jít spát ve stejnou dobu. "Učitel" má pak možnost sledovat svůj "výklad", ví, u čeho se zdržet, co probrat rychleji, má časovou představu. Zdá se to jako banalita, ale je to důležité. Na jedné z našich počátečních čistě adventistických skupinek řekl jeden člen, že pokud se bude neustále o půl hodiny přetahovat, nebude tam chodit. Což jsem tehdy ocenila jako jasné vyjádření (byla jsem také jedním z vedoucích) a usoudila jsem, že by bylo škoda ztráty toho člena jen kvůli naší neukázněnosti a nedisciplíně. Ale je třeba si uvědomit, že to neřekne každý. Může to být problémem v sobotní třídě, ze kterých se lidé "vypaří" bez udání důvodu. Někdy může být důvod banalita, samozřejmě existují i důvody nesouhlasu se systémem SŠ a další. Takže jsme u zpětné vazby, která by nebyla od věci.

3) Představení "výkladové metody" žákům není od věci. Někdy učitel skáče od jedné věci k druhé a lidé se v tom trochu ztrácejí. Být ve třídě, kde má učitel dar k učení, je radost. Tímto samozřejmě nepeskuji ty ostatní, jsem si vědoma, že například v malém sboru není tak velký výběr lidí pro jednotlivé služebnosti. Někteří "schopní" možná nejsou třeba ani ochotní.

Když vedu skupinu já, představím na začátku svůj postup, tzn. že budu číst ze studijní Bible celý oddíl, pak to znova přečtu po verších, ke kterým připojím stručný komentář. Řeknu, z čeho jsem čerpala - Bible, knihy, a také mě k tomu někdy něco napadne přímo na skupince. Pak třeba řeknu, že otázky k diskusi budu dávat přímo k jednotlivým veršům. Obvykle sděluji, kolik těch otázek bude - přesné číslo. Častokrát vyplynou různé otázky a postřehy z "pléna", z čehož se raduji, že to není mrtvé. Zkrátka představím svou metodiku, aby měli lidi přehled, kam to směřuje. Společná diskuse je pro nás velmi důležitá.

4) Když někdy v sobotní třídě žáci nereagují, nehlásí se, nic neříkají, tak jsem zažila, že učitel začal vyvolávat. (Samozřejmě, že počet návštěvníků třídy se pak může postupně snížit ještě více). Pokud se mi stalo, že mi žáci nereagovali, nikdy jsem to nepokládala za chybu žáků, chybu tématu nebo něčí chybu, ale jako chybu svoji. Pak je třeba provést doma analýzu, proč tomu tak bylo. Samozřejmě, že žáci jsou třeba nepřipravení, nebo nemají zájem, ale učitel je mocnou osobou, která ten zájem může vzbudit. Dobrý učitel dokáže i nezajímavý úkol nebo stále se opakující úkol přetavit ve studium Bible.

Na skupince nepůsobím ve vedení jako autorita ve smyslu já jsem tady king a teď vám to natřu. Kdepak. Pokládám své bratry a sestry za rovnocenné partnery, kteří mají dobré postřehy ze svého studia Bible a můžu se od nich něco přiučit. Také vědí něco, co nevím já, nebo představí svůj úhel pohledu, nad kterým jsem nikdy nepřemýšlela.

Těch principů je více, tady píšu jen takové ty hlavní, které u nás praktikujeme a které se mi osvědčily i v sobotní třídě.

A samozřejmě nejdůležitější je modlitba tak jako všude, aby to k něčemu bylo. Možná právě na základě modliteb mohou členové sobotní školy přinést do systému koncepce SŠ nový vítr, i když se to může jevit na první pohled beznadějně.

Sobotní škola není klasická státní škola i když se běžně název stále používá. V samotném jádru setkání jde o sdílení se, jakou "zkušenost" jsme prožili doma při čtení těch společných textu z Písma s Pánem.
Učitel není učitel i když se to opět všeobecně používá a někteří si na tom zakládají. Ten kdo vede v sobotu setkání má být spíše moderátor, aby se sdílení přidrželo v mezích blízko tématu. Záleží hodně na moudrosti toho moderátora, aby nikoho nepřehlédl a dal možnost každému ke sdílení.
Praxe však ukazuje, že jsou někteří, kteří spíše propagují učitelování a nemají v oblibě moderování.
Samotné materiály mají určitě i nedostatky. Struktura je však velmi jednoduchá pro samostudium v týdnu.
1. Téma.- to je nejdůležitější část setkání - hodně může pomáhat ve společném sdílení.
2. Není toho mnoho na studium, na setkání s Bohem v jednotlivých dnech týdne..
3. Všechny části mohou osvětlit téma - hlavní myšlenku.
Někteří jedinci by rádi jen učili a zapomínají, že každý účastník může svým sdílením obohatit setkání.
To, že to nejde bez "moderování" už pochopil ap. Pavel a proto dává některé rady do vzniklého chaosu v dané době.
Svým osobním sdílením Z toho "slabikáře" můžeš udělat hodnotné setkání. Čtením textů z Bible nejde o množství informací, nabiflování, ale o setkání s Bohem skrze biblickou pasáž toho týdne.
Sobotní škola je tedy plně v režii místního sboru a nezávisí až tak na GK.
Hlavní a nosné jsou texty Bible a poznámkový materiál je jen pomocný, který se někdy podaří a někdy nepodaří.
Tam kde se stane, že pomocné se stane hlavním - to dělají jen lidé a nejvíce v místním společenství.
To, že by to setkání mělo být sdílením k tomu trochu napomáhají pomocné otázky v závěru.

Na závěr k tomuto sdílení se: " Vydání zákona na Sinaji nezrušilo platnost zaslíbení, které dal Bůh Abrahamovi. Zákon nezměnil ani podstatu zaslíbení. Zákon jsme dostali, abychom si dokázali uvědomovat skutečnou velikost naši hříšnosti. Díky zákonu zároveň poznáváme, jak moc potřebujeme Boží Milost, která tvoří základ zaslíbení daného Abrahamovi všem těm, kteří přišli po něm".

Prepáč ambassador, za tvoj príspevok som poďakoval omylom. Stlačil som omylom iné tlačítko. Ale tvoja rozporuplná myšlienka sa mi páči. Len je rozporuplná.

ambassador napísal:Tak tedy je tu možnost vystavit návrh, jak by mělo proběhnout společné setkání s otevřenou Biblí. Budu se těšit na vaše koncepční návrhy.

Nie, nie je tu zatiaľ možnosť niečo meniť, lebo úlohy SŠ sa koncipujú zásadne v Amerike a robia sa centralizovane pre celý svet s päťročným predstihom. Preto im chýba aktuálnosť - časová aj polohová.
Rozporuplnosť si podal v tom, že na společné setkání s otevřenou Biblí nie je treba koncepčný návrh.
Je potrebné len jedno - prikázať, aby si v sobotu každý priniesol Bibliu. A namiesto úloh SŠ otvoriť Bibliu.

Asi pred desiatimi rokmi som sa ocitol v sobotu v malom mestečku na Morave a tak som tam navštívil zborček CASD. Ten zborček nemal samostatnosť - bol tam kazateľ z iného mesta. A zaujímavé bolo, že najprv bežala klasická bohoslužba, potom bola prestávka a až po prestávke frčala sobotná škola. A keďže nikto nečakal cinknutie na ukončenie, tak SŠ trvala do druhej odpoludnia. Netradičné, časovo ani námetovo neobmedzené, ale zato veľmi požehnané. Rád na to spomínam.

V němčině jsou dva druhy "úkolů" pro SŠ.