[b]Trest – zrcadlo důležitosti přikázání - kap. 13[/b]

Musíme se dopídit toho, proč Bůh ohlašuje takovéto tvrdé tresty. Proč staví Bůh např. cizoložství pod trest smrti? Činí to, protože je tvrdý a krutý? Ne! Abychom si mohli udělat jasno v Božích trestech, musíme především pochopit, proč se vůbec hrozí tresty. Vezměme si za příklad dobrou demokratickou společnost s dobrými a důležitými zákony. Nikdo z těchto demokratických politiků nechce lidi trestat. Nikdo nečeká na to, až lidé poruší nějaký zákon, aby je konečně mohl zase potrestat. Žádný dobrý soudce nemá zalíbení v tom, že může potrestat toho, kdo porušil zákon. Žádná dobrá země se netěší z toho, že jsou plná vězení. Ne! Ale… Proč tedy vyhrožuje tresty? Odpověď najdeme za prvé ve skutečnosti, že tento život regulující zákon je dobrý a spravedlivý a za druhé, protože jsou zde lidé, kteří to nechtějí
uznat! Jelikož existují lidé, kteří sobecky porušují přikázání a tím škodí ostatním a narušují tak dobrý a harmonický život v pokoji
a spravedlnosti! Když to shrneme: Výše trestu zrcadlí důležitost zákona Když jedeš o trochu rychleji, než bys měl, musíš zaplatit méně,
než když se nějaký opilec žene o 100 km/h rychleji, než je povoleno! Když někdo někoho zabije, tak je za to nejvyšší trest, doživotí, v některých společnostech dokonce trest smrti! Vidíme tedy: výše trestu odpovídá důležitosti zákona.
Žádný dobrý soudce nechce udělovat nejvyšší tresty, nýbrž tyto tresty by nám měly otevírat oči pro důležitost dodržování zákona, aby se život ve společnosti vydařil a nikdo nemusel trpět! Otázka: Co vidíš? Spatřuješ pouze výši trestu, anebo sis uvědomil také důležitost zákona, respektive ohavnost hříchu?
Vezměme si biblický příklad. Bůh říká, že cizoložství se trestá smrtí. Jak zareaguješ? Zdá se ti tento trest tvrdý? Pak bys možná měl zkusit přemýšlet takto: pokud Bůh vyhrožuje za cizoložství takovým tvrdým trestem, co je tedy tak dobrého na tom, když člověk necizoloží? Co by všechno bylo ve společnosti dobré, kdyby už nikdo nebyl nevěrný? Co je tak důležitého na čistém manželství a co tedy vidí Bůh tak špatného na cizoložství a jeho následcích? Jak se vede onomu podváděnému partnerovi? Kolik utrpení a trápení vzniklo z nevěry. Jaké je to pro děti, které prošly rozvodem? … Možná se ti potom rozsvítí! Jen se podívej na to utrpení v rodinách, podvedené a zraněné partnery, opuštěné a psychicky poškozené děti, strach, závist, nenávist, vraždy a zabití, sebevraždy…! Podívej se na následky tohoto hříchu v celé
jeho krutosti a potom možná uvidíš, proč zde Bůh vyhrožuje trestem smrti! Nečiní to proto, že by měl radost z ničení lidí.
Bůh nevyhrožuje tvrdými tresty, protože by byl tvrdý, nýbrž protože my jsme zatvrzelí! Nevidíme špatnost hříchu, jeho brutalitu, krutost, utrpení, hrůzu, ničivost… Nechceme to vidět! Proto nás musí Bůh vyburcovat!
Zákon a trest by měly v principu fungovat tak, že člověk na základě výše trestu jasně vidí, za jak důležité určitá společnost nějaké
konkrétní přikázání pokládá. Když cestuješ po různých zemích, tak zřetelně pozoruješ, jak odlišně se věci hodnotí. Existují společnosti, kde člověk musí za polibek na veřejnosti zaplatit pokutu. Nebo se usekne ruka za krádež chleba či naopak: v Norsku spadá krádež zboží z obchodu až do výše v přepočtu 150€ do „mlsání“. Není divu, že sem mezitím začali jezdit „mlsat“ lidé z celého světa! Norské noviny jsou plné jízlivé kritiky a zákon bude změněn! Ale spatřujeme, že různé společnosti hodnotí věci různě. Tresty jsou zrcadlem důležitosti nějakého přikázání. Vidíme zde však rovněž, jak zmatená jsou naše lidská měřítka!
U Boha tomu tak není. Boží přikázání nejsou povrchní, nejsou nepodstatná či přehnaná, nýbrž Bůh ví, co je právo a nespravedlnost, co je dobré a zlé, co je správné a nesprávné, a proto jsou Jeho přikázání absolutně správná a důležitá!
Bůh proto vyhrožuje tresty, abychom se my zaslepení lidé probudili a podívali se na zákon a jeho morální přikázání a objevili, jak je správný a důležitý!!! Stále znovu můžeš v Bibli číst, že lidé „rozjímali o zákonu ve dne v noci“. Přemýšlej o tom! Proč to
dělali?! Ovšem! Protože to je správné a důležité! Protože jenom skrze dodržování zákona se může život vydařit! Protože je naším úkolem uskutečňovat Boží morálku ve všech oblastech života – protože jsme přesvědčeni o tom, že nemůže existovat žádná jiná cesta, na níž se náš život může vydařit! Každý den jsou zde výzvy. Každý den nová setkání, problémy, starosti, jak jim máme čelit? Šéfovi, rodičům, sousedům, … Právě tady potřebuji moudrost k tomu, jak mám žít „spravedlivě“! Jak mám jednat s jedním a jak s druhým? Boží zákon se musí dostat do života, pokud má být život požehnaný! Chceš to vůbec? Žít v Božím požehnání?
Samospravedlivé zaslepení Mnoho lidí se mě ptalo: „Proč nesešle Bůh blesk na Bin Ladina – když je tedy Bůh spravedlivý?“ Představ si, že by to Bůh udělal.
Začal by Hitlerem, pokračoval Stalinem,… Ale kde by měl Bůh s blesky přestat? Představ si, že by všichni lidé stáli v řadě a Bůh
by začal u nejhorších hříšníků a zničil by je bleskem z nebe,… Ale kde by měl Bůh přestat? Pravděpodobně někde v řadě před tebou, že? Ale to by Bůh neudělal! Nebo jsi ještě nikdy nezhřešil? Nikdy jsi nezalhal? Nikdy jsi nic neukradl? Nikdy jsi nedychtil po domě, autu či partneru svého bližního? Blesky, které požaduješ, by právě tak udělaly suť a popel i z tebe! Když se v našem samospravedlivém zaslepení u Boha domáháme toho, aby udeřil na hříšníky bleskem, pak nepřímo požadujeme, aby i nás samotné Bůh za naše hříchy zničil – tak zaslepení jsme! Měli bychom namísto toho být prozíraví a úpěnlivě prosit o milost!
Kdo nerozpoznává a neuznává Boží zákon, ten je satanem prostřednictvím samospravedlnosti zaslepen, aby nevěřil pravému evangeliu a zůstával ztracený! „Je-li přesto naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří spějí k záhubě. Bůh tohoto světa oslepil jejich nevěřící mysl, aby jim nevzešlo světlo evangelia slávy Kristovy, slávy toho, který je obrazem Božím.“
(2 Kor 4, 3–4)
Pavel satana nazývá dokonce „bohem tohoto světa“ (2 Kor 4, 4)! Vládne nad lidmi a svádí nás, abychom nerozpoznávali a neuznávali Boží spravedlnost a nadále žili v hříchu. Bible mluví o zaslepení. Hříšník je slepý k brutalitě hříchu a tím také k Boží svatosti.
Slyší možná něco o trestu, kterým Bůh za určité hříchy vyhrožuje a ve své samospravedlnosti a slepotě je s úsudkem hned hotov:
„Bůh je tvrdý! Bůh je krutý!“ Stejně jako Adam přesunul vinu na Evu a na Boha, hříšník říká: „Bůh má přece na všem vinu! Vždyť
On všechno stvořil! A pak si přijde s takovými tresty? S takovým tyranem nechci mít nic společného!“ Nepozorujeme, že to my
jsme těmi krutými, zatvrzelými a svedenými rebely. Kdo je tady krutý? Dobrý stát, který vyhrožuje tresty proto, aby se uznával
a dodržoval dobrý zákon? Nebo je to ten ignorantský a podlý přestupník zákona, který si prostě dělá, co chce?
Následující věc je jasná: Bůh nemá žádné zalíbení v odsouzení lidí. Opak je pravdou. Podívej se, co Bůh na nás lidi volá!
„… nechci, aby svévolník zemřel, ale aby se odvrátil od své cesty a byl živ.
Odvraťte se, odvraťte se od svých zlých cest! Proč byste měli zemřít, dome izraelský?“ (Ez 33, 11)
Zde to vidíš zcela jasně. Bůh nehrozí tresty, protože by byl tvrdý či krutý, nýbrž protože námi chce pohnout k pokání! Chce, abychom uviděli, jak špatné hříchy jsou a chce, abychom dobrovolně a z přesvědčení hříchy opustili a obrátili se k Němu!
Možná se ptáš: proč Bůh na konci světa hříšníky potrestá, když v tom nemá zalíbení? Zde musíme uvidět několik různých
věcí.