od používateľa mikim » 23 Feb 2019, 13:19
Předpoklady pro omilostnění -kap. 23
Nyní se podíváme na to, co se v lidech musí stát, aby vůbec mohli být omilostněni. Viník musí:
• za prvé uznat konkrétní vinu, kterou způsobil
• za druhé musí akceptovat trest jako „spravedlivý“
• za třetí musí jasně a přesvědčivě ukázat, že se polepšuje!
Bez těchto tří předpokladů soudce milost udělit nesmí. Jeremjáš viděl soud právě tak. Viděl vinu svého lidu, jasně řekl, že trest je
spravedlivý a volal lidi k pokání.
Jak to s těmito třemi body vypadá u tebe? Uznáváš svou vinu?
Jsi přesvědčen o tom, že si zasloužíš Boží věčný trest? Chceš se dobrovolně a z přesvědčení polepšit?
Uznáváš to, že Bůh nemůže akceptovat např. urážení druhého člověka? Ježíš řekl:
„…a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5, 22, BK)
Je Bůh ve tvých očích malicherný? Myslíš si, že tady Ježíš nezměrně přehání?! Jsi toho názoru, že je zde Ježíš příliš tvrdý a krutý?
Opak je pravdou. Těmi, kdo neznají míru, jsou tvrdí a krutí, jsme my, když urážíme ostatní! Zdráháme se ztělesňovat a žít Boží
svatost. Jsme bezuzdní a samospravedliví, ale Bůh se nikdy neodchýlí od své svatosti a spravedlnosti. Jen se podívej, kolik lidí
bylo psychicky zničeno, protože jim někdo říkal: „Ty jsi nula!“ Kolik utrpení jsme na lidi přivedli – pouze svými slovy! Říkáme:
„To je jen legrace!“ Kolik lidí, kteří se nazývají křesťany, se dívá na oplzlé či brutální filmy a říkají: „Vždyť je to jen film…“ U Boha
neexistuje žádné „jen“, nýbrž jak ohlásil Izajáš o tom, kdo nakonec skutečně bude s Bohem:
„Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu,…“(Iz 33, 15)
Jak rádi dnes přihlížíme zlu, celé skupinky mládeže chodí do kina a otvírají své oči i uši dokořán, když jde o vraždy, zabíjení, smilstvo a slovní špínu, a říkají: „To je přece jen film.“ Ale co si o tom myslí Bůh? Tu jde herec s herečkou do postele,… je to jen film, ale oni to dělají doopravdy, před kamerou, aby dostali tvoje peníze, to je prostituce! A my to podporujeme! Slyšíme písně, které se vůbec neslučují s Božím pohledem na věc a říkáme: „To jsou jen písničky“ … Vždycky je to „jen“ něco, ale u Boha není žádné „jen“. Díváme se na filmy, kde jsou lidé odprásknuti a zmasakrováni a poté jdeme na bohoslužbu?! Jakub říká: „…Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4,4)
„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů ‘. Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ (2 Kor 6, 14 – 7, 1)
Boží zaslíbení je jasné a zřetelné. Bůh nás chce přijmout a být naším Otcem – ale za předpokladu, že se důsledně odvrátíme od
všeho světského s úmyslem v Boží bázni uvádět svatost ve skutek! Mnoho moderních „strategií budování církve“ ti dnes říká
přesný opak. O posvěcení se již nemluví, ale o tom, jak člověk může zapadnout do světa. Existují dokonce církve, které pouštějí filmy, v nichž je sex, aby se s lidmi dostali do hovoru o „lásce“.
[b]Předpoklady pro omilostnění -kap. 23[/b]
Nyní se podíváme na to, co se v lidech musí stát, aby vůbec mohli být omilostněni. Viník musí:
• za prvé uznat konkrétní vinu, kterou způsobil
• za druhé musí akceptovat trest jako „spravedlivý“
• za třetí musí jasně a přesvědčivě ukázat, že se polepšuje!
Bez těchto tří předpokladů soudce milost udělit nesmí. Jeremjáš viděl soud právě tak. Viděl vinu svého lidu, jasně řekl, že trest je
spravedlivý a volal lidi k pokání.
Jak to s těmito třemi body vypadá u tebe? Uznáváš svou vinu?
Jsi přesvědčen o tom, že si zasloužíš Boží věčný trest? Chceš se dobrovolně a z přesvědčení polepšit?
Uznáváš to, že Bůh nemůže akceptovat např. urážení druhého člověka? Ježíš řekl:
„…a kdo svého bratra zatracuje, propadne ohnivému peklu.“ (Mt 5, 22, BK)
Je Bůh ve tvých očích malicherný? Myslíš si, že tady Ježíš nezměrně přehání?! Jsi toho názoru, že je zde Ježíš příliš tvrdý a krutý?
Opak je pravdou. Těmi, kdo neznají míru, jsou tvrdí a krutí, jsme my, když urážíme ostatní! Zdráháme se ztělesňovat a žít Boží
svatost. Jsme bezuzdní a samospravedliví, ale Bůh se nikdy neodchýlí od své svatosti a spravedlnosti. Jen se podívej, kolik lidí
bylo psychicky zničeno, protože jim někdo říkal: „Ty jsi nula!“ Kolik utrpení jsme na lidi přivedli – pouze svými slovy! Říkáme:
„To je jen legrace!“ Kolik lidí, kteří se nazývají křesťany, se dívá na oplzlé či brutální filmy a říkají: „Vždyť je to jen film…“ U Boha
neexistuje žádné „jen“, nýbrž jak ohlásil Izajáš o tom, kdo nakonec skutečně bude s Bohem:
„Ten, kdo žije spravedlivě a mluví, co je správné, a zavrhuje zisk z vydírání, ten, kdo třepe rukama, že nevezme úplatek, kdo si zacpe uši, aby neslyšel výzvu k prolévání krve, kdo zavírá oči, aby nepřihlížel ke zlu,…“(Iz 33, 15)
Jak rádi dnes přihlížíme zlu, celé skupinky mládeže chodí do kina a otvírají své oči i uši dokořán, když jde o vraždy, zabíjení, smilstvo a slovní špínu, a říkají: „To je přece jen film.“ Ale co si o tom myslí Bůh? Tu jde herec s herečkou do postele,… je to jen film, ale oni to dělají doopravdy, před kamerou, aby dostali tvoje peníze, to je prostituce! A my to podporujeme! Slyšíme písně, které se vůbec neslučují s Božím pohledem na věc a říkáme: „To jsou jen písničky“ … Vždycky je to „jen“ něco, ale u Boha není žádné „jen“. Díváme se na filmy, kde jsou lidé odprásknuti a zmasakrováni a poté jdeme na bohoslužbu?! Jakub říká: „…Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím.“ (Jk 4,4)
„Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů ‘. Když máme taková zaslíbení, moji nejmilejší, očisťme se od každé poskvrny těla i ducha a přiveďme k cíli své posvěcení v bázni Boží.“ (2 Kor 6, 14 – 7, 1)
Boží zaslíbení je jasné a zřetelné. Bůh nás chce přijmout a být naším Otcem – ale za předpokladu, že se důsledně odvrátíme od
všeho světského s úmyslem v Boží bázni uvádět svatost ve skutek! Mnoho moderních „strategií budování církve“ ti dnes říká
přesný opak. O posvěcení se již nemluví, ale o tom, jak člověk může zapadnout do světa. Existují dokonce církve, které pouštějí filmy, v nichž je sex, aby se s lidmi dostali do hovoru o „lásce“.
