od používateľa mikim » 11 Jún 2019, 10:26
Viktorrealita napísal: ↑11 Jún 2019, 09:24
Log
KC prenasledovala tých , ktorí mali takýto názor, lebo by to podkopalo učenie KC o viditeľnej cirkvi Kristovej a to jedine katolíckej cirkvi, ako jedinej pravej, na čele s pápežom. Logicky to nemohla prijať. Neskôr to zmenila z - KC je cirkev Kristová na - cirkev Kristová je v KC. Teda sa vynašla tým , že vraj cirkev Kristova je jedine vo vnútri katolíckej cirkvi. Kde je a kto ju tvorí zatiaľ nepovedala.
Už len z pohľadu toho, že cirkev Kristovu tvoria všetci, ktorí zomreli v Kristu, ktorí teraz žijú v Kristu, ktorí ešte len uveria a tí ktorí sa ešte ani nenarodili, tak už len z tohto pohľadu logicky nemôžeme vidieť cirkev Kristovu ako celok. Je to celý čas milosti, ktorým putuje pravá Kristová cirkev.
Potom je tu pohľad Boží , ktorý je dokonalý a vie v ktorom srdci kraľuje svojím Slovom - Duchom. Lebo jedine Boh oživuje a teda vie, kto žije v Kristu. Ako toto chce vidieť človek a ukazovať prstom? Ako vidíš , tak z pohľadu človeka je cirkev Kristova neviditeľná.
Kdo hledá ten najde

Ne že bych tam se vším souhlasil např. s nedělí rozhodně ne, ale s ostatním vysvětlením ano:
https://www.krestane.info/cirkev-v-dobe-noveho-zakona/
2.4
Církev je viditelná
V kruzích věřících je rozšířeno falešné učení o „neviditelné církvi.“ Tento názor ve zkratce znamená, že v různých denominacích jsou roztroušeni praví znovuzrození křesťané. Tito tvoří takzvanou neviditelnou církev, která bude při Ježíšově druhém příchodu shromážděna v nebi v církev viditelnou. Jako důvod se udává, že zde na zemi žádná „dokonalá“ církev stejně nemůže existovat.
Z Nového zákona vidíme, že církev byla a má být viditelným svědectvím pro svět. Nešlo při tom o dokonalost. Už v tehdejší době církev čelila různým problémům a výzvám, kterým se musela s Boží pomocí, vedením a mocí postavit. Přesto však nebyla směsicí několika skutečných věřících a mnoha „nedělních křesťanů.“ Ve Skutcích 2:44–47 čteme:
Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.
A dále:
Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví a nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit, ale lid je chválil a ctil. A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu. (Skutky 5:12–14)
Uvěřit v Pána tehdy znamenalo mnohem víc, než být pokřtěn, dodržovat desatero, v neděli se zúčastnit nějakého shromáždění a více méně se držet křesťanských hodnot. Uvěřit znamenalo hluboko sahající změnu života a přesvědčení podle Ježíšova učení, což se potom projevilo i navenek. Kdo toto přesvědčení nesdílel, neodvažoval se k církvi připojit. Také apoštol Pavel potvrdil jasné odlišení a hranici, která má stát mezi křesťany a ostatními:
Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů ‘. (2. Korintským 6:14–18)
Církev je útočištěm pro všechny, kteří Boha hledají a milují. Může taková zůstat jen tehdy, když zachová jasnou hranici mezi světlem a temnotou, pravým a falešným učením, vírou a falešnou nábožností, mezi poslušností a zlehčováním hříchu apod. Proto Pavel křesťany povzbuzuje oddělit se a ničeho nečistého se nedotýkat, aby Bůh mohl být jejich Otcem.
K tomu také patří připravenost oddělit se od lidí, kteří se, i přes mnoho pomoci od Boha a církve, chtějí držet hříchu:
Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu! (1. Korintským 5:9–13)
Nemůžeme a ani nemáme vyjít ze světa, kde jsme obklopeni lidmi, kteří naši víru nesdílejí a pro něž Bůh nic neznamená. Máme jim být světlem (Matouš 5:14–15). Z našich slov a skutků mají vidět, kdo a jaký je náš Pán. V církvi ale nemůže natrvalo zůstávat nikdo, kdo chce zůstávat v hříchu nebo nebiblickém učení, aby ji bylo možné rozlišit od všeho jiného ve světě. Má být rozpoznána jako místo, kde láska a vděčnost Bohu všechno určuje a kam Bůh může přivést každého člověka, který hledá pravdu a Jeho samého.
[quote=Viktorrealita post_id=12063 time=1560237898 user_id=199]
Log
KC prenasledovala tých , ktorí mali takýto názor, lebo by to podkopalo učenie KC o viditeľnej cirkvi Kristovej a to jedine katolíckej cirkvi, ako jedinej pravej, na čele s pápežom. Logicky to nemohla prijať. Neskôr to zmenila z - KC je cirkev Kristová na - cirkev Kristová je v KC. Teda sa vynašla tým , že vraj cirkev Kristova je jedine vo vnútri katolíckej cirkvi. Kde je a kto ju tvorí zatiaľ nepovedala.
Už len z pohľadu toho, že cirkev Kristovu tvoria všetci, ktorí zomreli v Kristu, ktorí teraz žijú v Kristu, ktorí ešte len uveria a tí ktorí sa ešte ani nenarodili, tak už len z tohto pohľadu logicky nemôžeme vidieť cirkev Kristovu ako celok. Je to celý čas milosti, ktorým putuje pravá Kristová cirkev.
Potom je tu pohľad Boží , ktorý je dokonalý a vie v ktorom srdci kraľuje svojím Slovom - Duchom. Lebo jedine Boh oživuje a teda vie, kto žije v Kristu. Ako toto chce vidieť človek a ukazovať prstom? Ako vidíš , tak z pohľadu človeka je cirkev Kristova neviditeľná.
[/quote]
Kdo hledá ten najde :)
Ne že bych tam se vším souhlasil např. s nedělí rozhodně ne, ale s ostatním vysvětlením ano:
[url]https://www.krestane.info/cirkev-v-dobe-noveho-zakona/[/url]
2.4 [b]Církev je viditelná[/b]
[b]V kruzích věřících je rozšířeno falešné učení o „neviditelné církvi.“[/b] Tento názor ve zkratce znamená, že v různých denominacích jsou roztroušeni praví znovuzrození křesťané. Tito tvoří takzvanou neviditelnou církev, která bude při Ježíšově druhém příchodu shromážděna v nebi v církev viditelnou. Jako důvod se udává, že zde na zemi žádná „dokonalá“ církev stejně nemůže existovat.
Z Nového zákona vidíme, že církev byla a má být viditelným svědectvím pro svět. Nešlo při tom o dokonalost. Už v tehdejší době církev čelila různým problémům a výzvám, kterým se musela s Boží pomocí, vedením a mocí postavit. Přesto však nebyla směsicí několika skutečných věřících a mnoha „nedělních křesťanů.“ Ve Skutcích 2:44–47 čteme:
Všichni, kteří uvěřili, byli pospolu a měli všechno společné. Prodávali svůj majetek a rozdělovali všem podle toho, jak kdo potřeboval. Každého dne pobývali svorně v chrámu, po domech lámali chléb a dělili se o jídlo s radostí a s upřímným srdcem. Chválili Boha a byli všemu lidu milí. A Pán denně přidával k jejich společenství ty, které povolával ke spáse.
A dále:
Mezi lidem se rukama apoštolů dálo mnoho znamení a divů. Všichni se svorně scházeli v Šalomounově sloupoví a nikdo jiný se neodvažoval k nim přidružit, ale lid je chválil a ctil. A stále přibývalo mnoho mužů i žen, kteří uvěřili Pánu. (Skutky 5:12–14)
Uvěřit v Pána tehdy znamenalo mnohem víc, než být pokřtěn, dodržovat desatero, v neděli se zúčastnit nějakého shromáždění a více méně se držet křesťanských hodnot. Uvěřit znamenalo hluboko sahající změnu života a přesvědčení podle Ježíšova učení, což se potom projevilo i navenek. Kdo toto přesvědčení nesdílel, neodvažoval se k církvi připojit. Také apoštol Pavel potvrdil jasné odlišení a hranici, která má stát mezi křesťany a ostatními:
Nedejte se zapřáhnout do cizího jha spolu s nevěřícími! Co má společného spravedlnost s nepravostí? A jaké spolužití světla s temnotou? Jaký souzvuk Krista s Beliálem? Jaký podíl věřícího s nevěřícím? Jaké spojení chrámu Božího s modlami? My jsme přece chrám Boha živého. Jak řekl Bůh: ‚Budu přebývat a procházet se mezi nimi, budu jejich Bohem a oni budou mým lidem.‘ A proto ‚vyjděte z jejich středu a oddělte se‘, praví Hospodin a ‚ničeho nečistého se nedotýkejte, a já vás přijmu‘ a ‚budu vám Otcem a vy budete mými syny a dcerami, praví Hospodin zástupů ‘. (2. Korintským 6:14–18)
Církev je útočištěm pro všechny, kteří Boha hledají a milují. Může taková zůstat jen tehdy, když zachová jasnou hranici mezi světlem a temnotou, pravým a falešným učením, vírou a falešnou nábožností, mezi poslušností a zlehčováním hříchu apod. Proto Pavel křesťany povzbuzuje oddělit se a ničeho nečistého se nedotýkat, aby Bůh mohl být jejich Otcem.
K tomu také patří připravenost oddělit se od lidí, kteří se, i přes mnoho pomoci od Boha a církve, chtějí držet hříchu:
Napsal jsem vám v listě, abyste neměli nic společného se smilníky; ale nemyslel jsem tím všecky smilníky tohoto světa nebo lakomce, lupiče a modláře, protože to byste museli ze světa utéci. Měl jsem však na mysli, abyste se nestýkali s tím, kdo si sice říká bratr, ale přitom je smilník nebo lakomec nebo modlář nebo utrhač nebo opilec nebo lupič; s takovým ani nejezte. Proč bych měl soudit ty, kdo jsou mimo nás? Nemáte soudit ty, kdo jsou z nás? Kdo jsou mimo nás, ty bude soudit Bůh. Odstraňte toho zlého ze svého středu! (1. Korintským 5:9–13)
Nemůžeme a ani nemáme vyjít ze světa, kde jsme obklopeni lidmi, kteří naši víru nesdílejí a pro něž Bůh nic neznamená. Máme jim být světlem (Matouš 5:14–15). Z našich slov a skutků mají vidět, kdo a jaký je náš Pán. V církvi ale nemůže natrvalo zůstávat nikdo, kdo chce zůstávat v hříchu nebo nebiblickém učení, aby ji bylo možné rozlišit od všeho jiného ve světě. Má být rozpoznána jako místo, kde láska a vděčnost Bohu všechno určuje a kam Bůh může přivést každého člověka, který hledá pravdu a Jeho samého.