Staří předkové měli moudrost v tom, jak s přírodou zacházeli.
Pamatuji ještě doby, kdy jsme v brzkém jitru stáli na louce a kosili trávu kosou.
Tehdy byl v trávě ještě život.
Některá města se již navracejí ke starému způsobu života a nechávají trávu růst s tím, že budou sekat jen 2x ročně.
Díky masivnímu plošnému sekání trávníků mizí hmyz a narušuje se ekosystém.
Je fajn, když se na trávníku při sekání sekačkou nechají útvary, na kterém rostou květiny.
Nevadí mi ani pampelišky, jsou krásné, ale dnes je to považováno za plevel.
Je dobré si uvědomit, jakým způsobem bychom chtěli alespoň částečně napravit to, co jsme poškodili.
Taky pamatuji, jak jsme kdysi na louce obraceli seno, starali se o hospodárku a chodili sedlákovi pomáhat s koňmi.
Pamatuji, že jsme měli jako děti velkou radost, když nám na chvilku nechal řídit povoz tažený koníky.
Na horách v některých chalupách nebyla voda, čerpala se přímo z lesa z potoka.
Tehdy se ještě nemusela převařovat.
Práce kolem domku, na svahu, na loukách a v lese nebyla romantika, bylo s tím dost práce, ale bylo to krásné.
Člověk byl víc v kontaktu s přírodou než dnes.
Dnes musí být zájem o přírodu cílený, protože v dnešním pracovním tempu bychom se k tomu ani nedostali.
Dřív byl ten zájem přirozený.
Naši předkové byli moudří, ten dokument mi to připomněl.
Ale pán mluví i hezká životní moudra např. o chrámu přírody. Také o tom, že teprve po smrti zjistíme, jak to bude, a nezmění to ani naše učení
Staří předkové měli moudrost v tom, jak s přírodou zacházeli.
Pamatuji ještě doby, kdy jsme v brzkém jitru stáli na louce a kosili trávu kosou.
Tehdy byl v trávě ještě život.
Některá města se již navracejí ke starému způsobu života a nechávají trávu růst s tím, že budou sekat jen 2x ročně.
Díky masivnímu plošnému sekání trávníků mizí hmyz a narušuje se ekosystém.
Je fajn, když se na trávníku při sekání sekačkou nechají útvary, na kterém rostou květiny.
Nevadí mi ani pampelišky, jsou krásné, ale dnes je to považováno za plevel.
Je dobré si uvědomit, jakým způsobem bychom chtěli alespoň částečně napravit to, co jsme poškodili.
Taky pamatuji, jak jsme kdysi na louce obraceli seno, starali se o hospodárku a chodili sedlákovi pomáhat s koňmi.
Pamatuji, že jsme měli jako děti velkou radost, když nám na chvilku nechal řídit povoz tažený koníky.
Na horách v některých chalupách nebyla voda, čerpala se přímo z lesa z potoka.
Tehdy se ještě nemusela převařovat.
Práce kolem domku, na svahu, na loukách a v lese nebyla romantika, bylo s tím dost práce, ale bylo to krásné.
Člověk byl víc v kontaktu s přírodou než dnes.
Dnes musí být zájem o přírodu cílený, protože v dnešním pracovním tempu bychom se k tomu ani nedostali.
Dřív byl ten zájem přirozený.
Naši předkové byli moudří, ten dokument mi to připomněl.
Ale pán mluví i hezká životní moudra např. o chrámu přírody. Také o tom, že teprve po smrti zjistíme, jak to bude, a nezmění to ani naše učení :)
