od používateľa mikim » 04 Aug 2020, 13:58
Nová píseň
Zjevení 5,9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras 10 a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."
Uvedený verš je nádhernou oslavou vzkříšeného Ježíše, který přejímá svou jedinečnou úlohu velekněze tj. nejvyššího prostředníka mezi lidmi a Bohem.
Oslava v nebi, se konala týž den, kdy byl vzkříšen. (Jan 20,17). Zatímco ve stejný den večer se už ukazuje svým apoštolům. Zajímavá je otázka „vykoupil lidi“ – všechny (?), nebo jen vybrané (?) a učinil je královským kněžstvem. Vím, že znáte odpověď. „aby každý, kdo v něho uvěří…(Jan 16,3c).
Se slovíčkem „víra“ je problém. Leckdo chápe pojem „víra“ jen jako přesvědčení, že to tak je. Někdo chápe, že je to „pravda“, ale málokdo si uvědomuje, že „každý kdo uvěří“ znamená, „každý, kdo je přesvědčen“ o pravdivosti každého jeho slova, kdo je rozhodnut jít cestou Ježíše Krista, tzn. způsobem jeho poslušnosti k Božímu slovu, k Bohu, protože jen tak se dokazuje láska k Bohu a způsobem jeho lásky k lidem. (Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za přátele své). Chápu, že pro mnohého z nás by to nebylo snadné, ale tisíce věrných následovníků šli před námi. A i když nebudeme mít tu příležitost dokazovat to obětí svého života, dokazujme svou lásku k Bohu a ke svým bližním opravdovým životem, životem podle vzoru a slov Ježíše Krista, našeho Mistra, Pána, krále a bratra, v lásce, radosti, pokoře, abychom podobně jako Pavel mohli říci: „Živ už nejsem já, živ je ve mne Ježíš.“(Gal 2,20)
Slovo „vykoupit“ nám dnes zní skoro jako obchod. V Ježíšově době to sice také byl obchod, ale spíše akt milosrdenství, lásky, když někdo vykoupil svého bližního z dluhů, z otroctví. I nás Ježíš vykoupil z marného lidského života, aby nás získal pro sebe, pro Boží království, pro radost a lásku, kterou dává Bůh. Máme být tou jeho odměnou za to, co pro nás udělal.
Když byl někdo vykoupen, dostal svobodu, byl osvobozen od závazků, od poddanosti, podrobenosti. (Jan 8,36). Víme skutečně z čeho a od čeho nás Ježíš osvobodil? Znám mnoho bratří a sester, které se domnívají, že nás osvobodil od zákona. (Ř 3,20; 6,14; 7,4.6.8) Z textů, které jsem uvedl jakoby vyplývá, že hlavním viníkem naší podřízenosti je zákon, který svou existenci a tím, že jej překračujeme působí hřích. Pán Ježíš nás osvobodil z hříchů (omytím, odpuštěním) a z nutkání k hříchu tj. překračování zákona. To, co ap. Pavel vytýká není dodržení zákona, ale jeho překračování. Zákon není příčinou, že hřešíme, ale naše povaha, naše tělo, naše skryté žádosti to jsou, které nás vedou k hříchu. To, co nazývá skutky zákona není dodržování zákona, jeho nepřekračování, ale opět chybně pochopené plnění zákona. Zákon není tím hlavním smyslem života. Hlavním smyslem života je láska, vztah k Bohu, ke Kristu, k našim bližním. Zákon je pouze hranicí, kterou bychom neměli překračovat. To přece neznamená, že když žijeme a jednáme podle zákona lásky, že činíme skutky zákona. Nikoliv. Skutky zákona by to byly, kdybychom zákon dodržovali jen proto, abychom se dostali do Božího království, ale jinak nám mohou být naši bližní ukradeni. Zemřeli jsme zákonu s Kristem, protože zákon není našim cílem života, ale život v lásce, radosti, pokoji s Bohem a našimi bližními. Ap. Pavel k tomu napsal (Řím 13,20) plnost zákona je láska.
Řím 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. DESATERO není zákon hříchu a smrti, je součástí zákona lásky. Mnohým láska k Bohu nestojí za to dodržovat jeho přikázání, ale v Kristu Ježíši je to snadné. Ježíš dodržoval přikázání svého Otce (Jan 15,10) a i my je máme „z lásky k Bohu“ dodržovat, nikoliv že to bylo součásti staré smlouvy, nikoliv proto, abychom byli zachráněni, ale protože jsme zachráněni z lásky k Bohu a Pánu Ježíši. Ježíš nám svou mocí, svým příkladem a svým Duchem k tomu dává sílu. (2 Kor 2,17). V našem Pánu Ježíši můžeme žít život podle Boží vůle a ap. Pavel k tomu napsal: Řím 8, 19 „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.“ Všichni čekají až zástupy věrných den, co den dokazují v síle a Duchu Kristově svou oddanost Bohu a lásku k bližním.
V Starém zákona kněží vykonávali svaté obřady v chrámu. My už nemáme chrám. Máme sloužit Bohu a Ježíš je našim veleknězem. Jsme všichni královské kněžstvo. Slovo Boží nezná laiky. V daném verši nejde o službu uvnitř společenství, ale navenek, přinést lidem evangelium, zprávu o Boží lásce, zjevit svým životem tu slávu Božích synů a dcer. Věrně plnit úlohu pro kterou nás Ježíš vykoupil a umyl. Moc vám přeji, abychom prostá slova Písma přijali do svého srdce, abychom i my jednou zpívali tu novou píseň o Bohu a Ježíši Kristu v Božím království.
Kurt Müller
Nová píseň
Zjevení 5,9 A zpívali novou píseň: "Jsi hoden přijmout tu knihu a rozlomit její pečetě, protože jsi byl obětován, svou krví jsi Bohu vykoupil lidi ze všech kmenů, jazyků, národů a ras 10 a učinil je královským kněžstvem našeho Boha; a ujmou se vlády nad zemí."
Uvedený verš je nádhernou oslavou vzkříšeného Ježíše, který přejímá svou jedinečnou úlohu velekněze tj. nejvyššího prostředníka mezi lidmi a Bohem.
Oslava v nebi, se konala týž den, kdy byl vzkříšen. (Jan 20,17). Zatímco ve stejný den večer se už ukazuje svým apoštolům. Zajímavá je otázka „vykoupil lidi“ – všechny (?), nebo jen vybrané (?) a učinil je královským kněžstvem. Vím, že znáte odpověď. „aby každý, kdo v něho uvěří…(Jan 16,3c).
Se slovíčkem „víra“ je problém. Leckdo chápe pojem „víra“ jen jako přesvědčení, že to tak je. Někdo chápe, že je to „pravda“, ale málokdo si uvědomuje, že „každý kdo uvěří“ znamená, „každý, kdo je přesvědčen“ o pravdivosti každého jeho slova, kdo je rozhodnut jít cestou Ježíše Krista, tzn. způsobem jeho poslušnosti k Božímu slovu, k Bohu, protože jen tak se dokazuje láska k Bohu a způsobem jeho lásky k lidem. (Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí svůj život za přátele své). Chápu, že pro mnohého z nás by to nebylo snadné, ale tisíce věrných následovníků šli před námi. A i když nebudeme mít tu příležitost dokazovat to obětí svého života, dokazujme svou lásku k Bohu a ke svým bližním opravdovým životem, životem podle vzoru a slov Ježíše Krista, našeho Mistra, Pána, krále a bratra, v lásce, radosti, pokoře, abychom podobně jako Pavel mohli říci: „Živ už nejsem já, živ je ve mne Ježíš.“(Gal 2,20)
Slovo „vykoupit“ nám dnes zní skoro jako obchod. V Ježíšově době to sice také byl obchod, ale spíše akt milosrdenství, lásky, když někdo vykoupil svého bližního z dluhů, z otroctví. I nás Ježíš vykoupil z marného lidského života, aby nás získal pro sebe, pro Boží království, pro radost a lásku, kterou dává Bůh. Máme být tou jeho odměnou za to, co pro nás udělal.
Když byl někdo vykoupen, dostal svobodu, byl osvobozen od závazků, od poddanosti, podrobenosti. (Jan 8,36). Víme skutečně z čeho a od čeho nás Ježíš osvobodil? Znám mnoho bratří a sester, které se domnívají, že nás osvobodil od zákona. (Ř 3,20; 6,14; 7,4.6.8) Z textů, které jsem uvedl jakoby vyplývá, že hlavním viníkem naší podřízenosti je zákon, který svou existenci a tím, že jej překračujeme působí hřích. Pán Ježíš nás osvobodil z hříchů (omytím, odpuštěním) a z nutkání k hříchu tj. překračování zákona. To, co ap. Pavel vytýká není dodržení zákona, ale jeho překračování. Zákon není příčinou, že hřešíme, ale naše povaha, naše tělo, naše skryté žádosti to jsou, které nás vedou k hříchu. To, co nazývá skutky zákona není dodržování zákona, jeho nepřekračování, ale opět chybně pochopené plnění zákona. Zákon není tím hlavním smyslem života. Hlavním smyslem života je láska, vztah k Bohu, ke Kristu, k našim bližním. Zákon je pouze hranicí, kterou bychom neměli překračovat. To přece neznamená, že když žijeme a jednáme podle zákona lásky, že činíme skutky zákona. Nikoliv. Skutky zákona by to byly, kdybychom zákon dodržovali jen proto, abychom se dostali do Božího království, ale jinak nám mohou být naši bližní ukradeni. Zemřeli jsme zákonu s Kristem, protože zákon není našim cílem života, ale život v lásce, radosti, pokoji s Bohem a našimi bližními. Ap. Pavel k tomu napsal (Řím 13,20) plnost zákona je láska.
Řím 8:1 Nyní však není žádného odsouzení pro ty, kteří jsou v Kristu Ježíši, 2 neboť zákon Ducha, který vede k životu v Kristu Ježíši, osvobodil tě od zákona hříchu a smrti. DESATERO není zákon hříchu a smrti, je součástí zákona lásky. Mnohým láska k Bohu nestojí za to dodržovat jeho přikázání, ale v Kristu Ježíši je to snadné. Ježíš dodržoval přikázání svého Otce (Jan 15,10) a i my je máme „z lásky k Bohu“ dodržovat, nikoliv že to bylo součásti staré smlouvy, nikoliv proto, abychom byli zachráněni, ale protože jsme zachráněni z lásky k Bohu a Pánu Ježíši. Ježíš nám svou mocí, svým příkladem a svým Duchem k tomu dává sílu. (2 Kor 2,17). V našem Pánu Ježíši můžeme žít život podle Boží vůle a ap. Pavel k tomu napsal: Řím 8, 19 „Celé tvorstvo toužebně vyhlíží a čeká, kdy se zjeví sláva Božích synů.“ Všichni čekají až zástupy věrných den, co den dokazují v síle a Duchu Kristově svou oddanost Bohu a lásku k bližním.
V Starém zákona kněží vykonávali svaté obřady v chrámu. My už nemáme chrám. Máme sloužit Bohu a Ježíš je našim veleknězem. Jsme všichni královské kněžstvo. Slovo Boží nezná laiky. V daném verši nejde o službu uvnitř společenství, ale navenek, přinést lidem evangelium, zprávu o Boží lásce, zjevit svým životem tu slávu Božích synů a dcer. Věrně plnit úlohu pro kterou nás Ježíš vykoupil a umyl. Moc vám přeji, abychom prostá slova Písma přijali do svého srdce, abychom i my jednou zpívali tu novou píseň o Bohu a Ježíši Kristu v Božím království.
Kurt Müller
