od používateľa mikim » 16 Okt 2020, 16:30
Víra a láska
1 Kor 13,2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
Kdo by neznal kapitolu o chvále lásky. Láska je cit, ale je také vztah, který zahrnuje vztah k Bohu a k našim bližním.
Víra je vztah především k Bohu a k Ježíši Kristu. Ve víře konáme to, co Bůh od nás požaduje, plníme Boží vůli, důvěřujeme jeho zaslíbením a jeho slovu, spoléháme na jeho moc a milosrdenství. Bezvýhradní spolehnutí na Boží slovo učinilo Abrahama spravedlivým. Bůh poslal svého Syna, aby ukázal, jaká je opravdová víra. Mezi spolehnutí se na Boží slovo patří respektování Božích přikázání.
Ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. Co jsou skutky zákona?
Nepatří mezi skutky také dodržování přikázání? Slovo „zákon“ je velmi široký pojem. Od obětní chrámové bohoslužby, přes nejrůznější předpisy pro chování Izraelitů na poušti, všechno Boží slovo v knihách Starého zákona nebo jen pět knih Mojžíšových (Tóra) až nakonec i desatero na kamenných deskách. Skutky zákona znamenalo dodržovat všechno. Časem došlo k tomu, že náboženský život se stal honbou a usilovnou snahou dodržet všechno do poslední tečky. Jenže tato snaha přerostla do formalismu. Je to podobné jako v dnešním světě, kde si společnost nastavila tolik zákonů, že je téměř nemožné je všechny dodržet a tak se plnění zákona nahradilo formuláři. Pokud máte všechny papíry řádně vyplněné, plníte zákon. Podstata zákona se vytratila. Tak tomu bylo i za existence Starého zákona. Pán Ježíš to nejednou kritizoval. Např. „dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a co je důležitější v zákoně, právo a milosrdenství zanedbáváte“. Skutky zákona je snaha plnit zákon alespoň formálně, povrchně.
Lutherova reforma neodstranila všechny odchylky od pravé víry a setrvačnost vedla vedoucí osobnosti evangelického světa k tomu, že se snažili a stále trvají na tom, že jejich víra je založená na Bibli. Označují to dokonce za obohacení a rozšíření víry. V rámci toho se do křesťanství dostalo tolik nebiblických nauk, že dnes je křesťanství, bez ohledu na celou škálu nejrůznějších vyznání, Babylonem.
Dovedete si představit, že Bůh by zrušil základní zákon jímž je bezesporu zákon lásky k Bohu a k lidem a do kterého patří i deset přikázání. (Mat 22,38-40) Přikázání jsou mírně rozvedený zákon lásky. To je konstatováno již v Mojžíšových knihách. Takže někteří horliví kazatelé tvrdí, že následovníci Krista nesmí dodržovat přikázání, aby se nedopustili skutků zákona. Sami však kupodivu dodržují ustanovení, která nejsou v Bibli.
Víra a láska patří k sobě. Zatímco víra je vztah k Bohu a následování Krista, láska se snaží tuto víru doplnit. S Bohem jsme se spojili vírou, vyznáním víry v Boha a Ježíše Krista a křtem, který nahradil starozákonní obřízku. Abraham dělal to, co Bůh od něho požadoval a za to byl považován za spravedlivého tzn. byl bezúhonný (bez hříchu) před zákonem. Již na začátku stvoření dal Bůh člověku svobodnou vůli a doufal, že člověk pochopí, že je zcela závislý na svém Stvořiteli. Jak už čteme v prvních kapitolách Bible, ani protivník, odpůrce, nepřítel záchrany člověka nezahálel a svedl člověka, aby svou svobodnou vůlí šel za ním. Velký spor zda zvítězí láska a vztah k Bohu a lidem nebo seberealizace svého JÁ, s působením odpůrce spasení, stále trvá a nabírá tím zuřivějších podob.
Člověk má jen dvě možnosti, buď se rozhodne následovat Boha a to celým životem nebo porušením vztahu k Bohu následuje tu druhou stranu velkého sporu.
Láska je jediným vztahem, který bude základem Božího království. Láska je aktivní vztah, který předchází pouhé důvěře, víře, spolehnutí na Boha a Pána Ježíše tím, že se snažíme Bohu zalíbit, plnit s nadšením a radostí, co od nás Bůh očekává. A mezi to patří i dodržet jeho přikázání. (Jan 15,10). Tak jako v rodině láska k partneru, k dětem se snaží předcházet jejich přáním, podobně je to i v našem vztahu k Bohu. Tak jako se snažíme zmírnit trápení a těžkosti našich bližních, aniž bychom se jich ptali, chceme uskutečnit zákon Kristův v nás. (Gal 6,2)
Nedivím se ap. Pavlovi, že tak zdůrazňuje význam lásky ve vztahu k Bohu a k lidem. Tak jako v pohádce „bez soli to nebude nikdy ono“ , bez lásky je naše víra jen snůškou plamenných řečí, která dělá jen to, co musí. Vírou jsme dostali Ducha svatého, který v nás působí, že naše povahy ponesou jeho ovoce. (Gal 5,22). Láska je tou silou, která zvítězí nad smrtí. Duch Boží a Ježíše Krista, který v nás tu velkou proměnu způsobí, nás při příchodu Krista vzbudí nebo promění k věčnému životu. To přeji všem, kteří vírou a láskou k Bohu a k lidem žijeme. AMEN
Kurt Müller
Víra a láska
1 Kor 13,2 Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
Kdo by neznal kapitolu o chvále lásky. Láska je cit, ale je také vztah, který zahrnuje vztah k Bohu a k našim bližním.
Víra je vztah především k Bohu a k Ježíši Kristu. Ve víře konáme to, co Bůh od nás požaduje, plníme Boží vůli, důvěřujeme jeho zaslíbením a jeho slovu, spoléháme na jeho moc a milosrdenství. Bezvýhradní spolehnutí na Boží slovo učinilo Abrahama spravedlivým. Bůh poslal svého Syna, aby ukázal, jaká je opravdová víra. Mezi spolehnutí se na Boží slovo patří respektování Božích přikázání.
Ze skutků zákona nebude ospravedlněn žádný člověk. Co jsou skutky zákona?
Nepatří mezi skutky také dodržování přikázání? Slovo „zákon“ je velmi široký pojem. Od obětní chrámové bohoslužby, přes nejrůznější předpisy pro chování Izraelitů na poušti, všechno Boží slovo v knihách Starého zákona nebo jen pět knih Mojžíšových (Tóra) až nakonec i desatero na kamenných deskách. Skutky zákona znamenalo dodržovat všechno. Časem došlo k tomu, že náboženský život se stal honbou a usilovnou snahou dodržet všechno do poslední tečky. Jenže tato snaha přerostla do formalismu. Je to podobné jako v dnešním světě, kde si společnost nastavila tolik zákonů, že je téměř nemožné je všechny dodržet a tak se plnění zákona nahradilo formuláři. Pokud máte všechny papíry řádně vyplněné, plníte zákon. Podstata zákona se vytratila. Tak tomu bylo i za existence Starého zákona. Pán Ježíš to nejednou kritizoval. Např. „dáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a co je důležitější v zákoně, právo a milosrdenství zanedbáváte“. Skutky zákona je snaha plnit zákon alespoň formálně, povrchně.
Lutherova reforma neodstranila všechny odchylky od pravé víry a setrvačnost vedla vedoucí osobnosti evangelického světa k tomu, že se snažili a stále trvají na tom, že jejich víra je založená na Bibli. Označují to dokonce za obohacení a rozšíření víry. V rámci toho se do křesťanství dostalo tolik nebiblických nauk, že dnes je křesťanství, bez ohledu na celou škálu nejrůznějších vyznání, Babylonem.
Dovedete si představit, že Bůh by zrušil základní zákon jímž je bezesporu zákon lásky k Bohu a k lidem a do kterého patří i deset přikázání. (Mat 22,38-40) Přikázání jsou mírně rozvedený zákon lásky. To je konstatováno již v Mojžíšových knihách. Takže někteří horliví kazatelé tvrdí, že následovníci Krista nesmí dodržovat přikázání, aby se nedopustili skutků zákona. Sami však kupodivu dodržují ustanovení, která nejsou v Bibli.
Víra a láska patří k sobě. Zatímco víra je vztah k Bohu a následování Krista, láska se snaží tuto víru doplnit. S Bohem jsme se spojili vírou, vyznáním víry v Boha a Ježíše Krista a křtem, který nahradil starozákonní obřízku. Abraham dělal to, co Bůh od něho požadoval a za to byl považován za spravedlivého tzn. byl bezúhonný (bez hříchu) před zákonem. Již na začátku stvoření dal Bůh člověku svobodnou vůli a doufal, že člověk pochopí, že je zcela závislý na svém Stvořiteli. Jak už čteme v prvních kapitolách Bible, ani protivník, odpůrce, nepřítel záchrany člověka nezahálel a svedl člověka, aby svou svobodnou vůlí šel za ním. Velký spor zda zvítězí láska a vztah k Bohu a lidem nebo seberealizace svého JÁ, s působením odpůrce spasení, stále trvá a nabírá tím zuřivějších podob.
Člověk má jen dvě možnosti, buď se rozhodne následovat Boha a to celým životem nebo porušením vztahu k Bohu následuje tu druhou stranu velkého sporu.
Láska je jediným vztahem, který bude základem Božího království. Láska je aktivní vztah, který předchází pouhé důvěře, víře, spolehnutí na Boha a Pána Ježíše tím, že se snažíme Bohu zalíbit, plnit s nadšením a radostí, co od nás Bůh očekává. A mezi to patří i dodržet jeho přikázání. (Jan 15,10). Tak jako v rodině láska k partneru, k dětem se snaží předcházet jejich přáním, podobně je to i v našem vztahu k Bohu. Tak jako se snažíme zmírnit trápení a těžkosti našich bližních, aniž bychom se jich ptali, chceme uskutečnit zákon Kristův v nás. (Gal 6,2)
Nedivím se ap. Pavlovi, že tak zdůrazňuje význam lásky ve vztahu k Bohu a k lidem. Tak jako v pohádce „bez soli to nebude nikdy ono“ , bez lásky je naše víra jen snůškou plamenných řečí, která dělá jen to, co musí. Vírou jsme dostali Ducha svatého, který v nás působí, že naše povahy ponesou jeho ovoce. (Gal 5,22). Láska je tou silou, která zvítězí nad smrtí. Duch Boží a Ježíše Krista, který v nás tu velkou proměnu způsobí, nás při příchodu Krista vzbudí nebo promění k věčnému životu. To přeji všem, kteří vírou a láskou k Bohu a k lidem žijeme. AMEN
Kurt Müller
