[quote=ardi post_id=19114 time=1675182937 user_id=158]
Židé a tedy ap. Pavel zákon nerozdělovali na morální a ceremoniální, "nomos" byl celek.

Stará smlouva je v zaměření se na chování podle litery.
Nová smlouva je v zaměření se na Ježíše Krista a nastává proměna.

2 Kor 3,5-18
5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,
6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -
8 oč slavnější bude služba Ducha!
9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!
10 Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!
11 Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
12 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
13 Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
14 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
15 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
16 Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´.
17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.
[/quote]

v. 6,7 názor se kterým souhlasím...
Ne z litery, ale z Ducha: Když Pavel staví do protikladu literu a Ducha, neupřednostňuje „zkušenost“ před „slovem“, ani neupřednostňuje alegorický výklad před doslovným porozuměním Bible. Pavel spíše ukazuje nadřazenost nové smlouvy nad starou smlouvou.
Písmeno je zákon ve svém vnějším smyslu, napsaný na kamenných deskách. Litera zákona přišla se starou smlouvou. Bylo to dobré samo o sobě, ale nedalo nám to žádnou moc sloužit Bohu a nezměnilo to naše srdce; prostě nám to řeklo, co máme dělat. Pavel může říci, že dopis zabíjí, protože zákon, který odhaluje naši vinu, nás „zabíjí“ před Bohem. Zákon důkladně a úplně stanoví naši vinu.

Pavel to dobře vyjadřuje v Římanům 7:5-6: Neboť když jsme byli v těle, hříšné vášně, které byly probouzeny zákonem, působily v našich údech, aby přinášely ovoce k smrti. Ale nyní jsme byli vysvobozeni ze zákona, když jsme zemřeli tomu, čím jsme byli drženi, abychom sloužili v novosti Ducha a ne ve starosti litery.
Přebývající Duch se pak pro nás stává zákonem vepsaným do našich srdcí. Je v nás, aby nás vedl a byl naším „zákonem“. Neznamená to, že Duch svatý nahrazuje psaný zákon, ale dokončuje a naplňuje dílo psaného zákona v našich srdcích. Duch dává život a s tímto duchovním životem můžeme žít podle Božího zákona.

Proto nemůžeme zahodit nebo zanedbávat naše Bible (o čemž by někteří mohli říci, že je to litera), protože nyní máme Ducha. Místo toho nás Duch činí živými do písmene, naplňuje a dokončuje dílo litery v nás. Také bychom si neměli myslet, že je to povolení žít svůj křesťanský život na základě zkušeností nebo mystických výkladů Bible. Zkušenosti a alegorie v Bibli mají své místo, ale každá musí být prokázána jako pravdivá a podpořena studiem doslovného významu Bible. Duch a litera nejsou nepřátelé, ale přátelé. Nefungují proti sobě a jedno bez druhého je neúplné.

Židé a tedy ap. Pavel zákon nerozdělovali na morální a ceremoniální, "nomos" byl celek.

Stará smlouva je v zaměření se na chování podle litery.
Nová smlouva je v zaměření se na Ježíše Krista a nastává proměna.

2 Kor 3,5-18
5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha,
6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život.
7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -
8 oč slavnější bude služba Ducha!
9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti!
10 Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující!
11 Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává!
12 Když tedy máme takovou naději, smíme vystupovat s plnou otevřeností a jistotou.
13 Nepočínáme si jako Mojžíš, který zahaloval svou tvář závojem, aby synové Izraele nespatřili konec té pomíjející záře.
14 Avšak jejich myšlení na tom ustrnulo. Až do dnešního dne zůstává onen závoj při čtení staré smlouvy a zůstává skryto, že je zrušen v Kristu.
15 A tak až podnes, když se čte Mojžíš, leží na jejich srdci závoj.
16 Avšak `když se obrátí k Pánu, je závoj odstraněn´.
17 Duch je tím Pánem, kde je Duch Páně, tam je svoboda.
18 Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě - to vše mocí Ducha Páně.

[quote=ardi post_id=19112 time=1675099548 user_id=158]
K porozumění mého příspěvku rozšířím první větu:
Zaměřovat se stále na dodržování či plnění zákona ať z poslušnosti nebo i z lásky znamená být stále pod vychovatelem - zákonem. Ga 3,23-26
[/quote]

[KB1613] Ga 3:10 Kteříž pak koli z skutků zákona jsou, pod zlořečenstvím jsou. Nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož nezůstává ve všem, což jest psáno v knize zákona, aby to plnil. (ex of ergwn the works nomou of the law…,…gegrammenoij which are written en in tw of the bibliw book tou nomou law…)
[KB1613] Ga 3:11 A že z zákona nebývá žádný ospravedlněn před Bohem, zjevné jest, nebo spravedlivý z víry živ bude. (…en by nomw the law…)
[KB1613] Ga 3:12 Zákon pak není z víry, ale: Ten člověk, kterýž by plnil je, živ bude skrze ně. (o the de And nomoj law ouk not estin is ek of pistewj faith…)
[KB1613] Ga 3:13 Ale vykoupilť nás Kristus z zlořečenství zákona, učiněn byv pro nás zlořečenstvím, (nebo psáno jest: Zlořečený každý, kdož visí na dřevě), (cristoj Christ hmaj us exhgorasen hath redeemed ek from thj the kataraj curse tou of the nomou law)
[NBK] Ga 3:16 Abrahamovi a jeho semeni pak byla dána zaslíbení. [Písmo] neříká: "a semenům", jako [by mluvilo] o mnohých, ale: "a tvému semeni" jako o jednom, jímž je Kristus.
[NBK] Ga 3:17 Říkám tedy toto: Smlouvu, předem schválenou Bohem vůči Kristu, nemůže Zákon, který byl zaveden po čtyřech stech třiceti letech, zrušit, aby obrátil zaslíbení vniveč…. (…nomoj law…)
[b]Kontext tohoto verše ukazuje, že Pavel mluví spíše o ceremoniálním než o morálním zákonu desatera. Ve verši 10 se odvolává na prokletí, která jsou napsána v knize zákona. Víme, že musí jít o Mojžíšův zákon, protože zákon psaný na kamenných deskách žádné kletby neobsahuje.[/b]

Další potvrzení pro to, že tento pozdější zákon byl skutečně zákon Mojžíšův:
[NBK] Ga 3:19 K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišlo to símě, jemuž bylo dáno zaslíbení. Byl ustanoven skrze anděly, rukou prostředníka. (o the nomoj law)
Zde máme předloženy dva závažné fakty, týkající se tohoto přidaného zákona. Je nám řečeno proč byl dán a také jak dlouho má zůstat v platnosti. Nad těmito dvěma informacemi bychom se měli pečlivě zamyslet, protože obsahují přesvědčivé důkazy v našem případě.

1. Proč byl dán?
Zmíněný verš jasně konstatuje, že „byl přidán kvůli přestoupením“. Myslím, že to odhaluje mnohé, protože čteme např., že „kde však není Zákon, tam není ani přestoupení.“ (Řím 4,15 KMS). Nikdo nemůže být vinen přestoupením zákona, který neexistuje. V tomto případě jeden zákon zřejmě existoval a byl „přestupován“. Kvůli tomu musel být 430 let po ustanovení Boží smlouvy s Abrahamem přidán nový zákon. A jelikož je zaznamenáno, že Abraham dbal na Boží přikázání a zákon (viz. Gn 26,5), věřím, že tento dřívější zákon, který Abraham zachovával, byl zákon desatera přikázání. Mojžíš se ještě nenarodil, takže to nemohl být jeho zákon! Přestupování desatera přikázání tedy bylo důvodem pro přidání ceremoniálního zákona. Když se na to podíváme blíže, je to logické. Pokud existuje zákon zakazující vraždu a je přestoupen, musí být ustanoven jiný zákon, který stanoví trest za porušení prvního zákona. Znovu opakuji, že desatero neobsahovalo žádné kletby ani soudy (trest), ale Mojžíšův zákon byl charakteristický právě těmito věcmi.

2. Jak dlouho zůstane tento „přidaný“ zákon v platnosti?
Písmo říká: „dokud by nepřišel potomek“. Není sporu o identitě tohoto „potomka“ - nepochybně je to Ježíš. Máme nějaký další důkaz, že zákon, který byl zrušen a přibit na kříž, byl skutečně ten Mojžíšův? Ať to byl kterýkoliv zákon, byl označen jako „rukou psaný záznam, který svědčil proti nám svými ustanoveními“ (Kol 2,14 KMS). O desateru se nikde nemluví jako o ustanoveních. Tento termín ukazuje spíše na místní právní úpravy, které jsou konkrétní a omezené, něco jako obecní vyhlášky, které mají svou působnost pouze na území města. Naproti tomu desatero by se dalo přirovnat k ústavě.

K porozumění mého příspěvku rozšířím první větu:
Zaměřovat se stále na dodržování či plnění zákona ať z poslušnosti nebo i z lásky znamená být stále pod vychovatelem - zákonem. Ga 3,23-26

[quote=ardi post_id=19089 time=1674760563 user_id=158]
Zaměřovat se stále na dodržování či plnění zákona i z lásky znamená být stále pod vychovatelem. Boží Duch v nové smlouvě píše zákon do nitra, do srdce, je to celé jeho dílo.

Stará smlouva pomíjí - Nová smlouva zůstává
Choréb přikázání - Večeře Páně nové přikázání
Choréb desky smlouvy a kniha smlouvy - Večeře Páně kalich nové smlouvy
[/quote]

Isť cestou a Kristus ide vedľa nás a pomáha nám, nie je adekvátne vyjadrenie jeho prítomnosti v srdciach vykúpených a to svojím živým Slovom – Duchom. Pavol píše: [b]„a žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus, a to, čo teraz žijem v tele, vo viere Syna Božieho žijem, ktorý ma zamiloval a vydal sám seba za mňa"(Gal. 2 : 20).[/b]

Kristus nielenže je s vykúpenými, ale je priamo v ich srdciach, svojím živým Slovom - Duchom! Preto život vykúpeného, už nie je nejaká externá záležitosť a to závisiaca na jeho moci, ale závisiaca na Božej moci. Takýto život vyteká znútra znovuzrodeného srdca a to tak prirodzene, ako voda z prameňa. Je to vytekanie z vnútra prebývajúceho Ducha Svätého u vykúpenom. Ježiš povedal: [b]„Ján 7 38 Kto verí vo mňa, ako hovorí Písmo, rieky živej vody potečú z jeho vnútra. Ale to povedal o Svätom Duchu, ktorého mali dostať uverivší v neho. Gal 6:15 Lebo v Kristu Ježišovi ani obriezka nič nevládze ani neobriezka, ale nové stvorenie. [/b]

To nové stvorenie v Kristu Ježišovi napĺňa zákon vierou a teda je vyučované milosťou, no to napĺňanie, už je na rovine Božej. [b]Rim3 31Či tedy maríme zákon vierou? Nijakým činom! Ale zákon staviame v platnosť.[/b]

Zákon je svätý a dokonalý, lebo skrze zákon poznanie hriechu

Áno, zákon staviame v platnosť a to na rovine Božej a nie ľudskej. Je to práve napĺňanie zákona vierou a to vyučovaním milosťou. [b]Gal 6:15 Lebo v Kristu Ježišovi ani obriezka nič nevládze ani neobriezka, ale nové stvorenie. 1Kor 15:10 Ale milosťou Božou som, čo som, a jeho milosť, mne preukázaná nebola nadarmo, ale som hojnejšie pracoval než oni všetci, avšak nie ja, ale milosť Božia, ktorá je so mnou.
[/b]
Tak teda je to nové stvorenie v Kristu Ježišovi a teda obriezka srdca, ktoré je už zapečatené Svätým Duchom zasľúbenia.

Je rozdiel pri napĺňaní zákona a to u tých, ktorí sú pod milosťou, teda pod zákonom viery a u tých, ktorí sú pod zákonom skutkov a hľadajú vlastnú spravodlivosť, tak narážajú na kameň úrazu: [b]Rim9 3 2 Prečo? Preto, že nie z viery, ale jako zo skutkov zákona ho hľadali . Narazili na kameň úrazu [/b]

Ak zákon hovorí tým, ktorí sú pod zákonom - nescudzoložíš, tak tí, ktorí sú pod milosťou a to skrze vieru majú vyučované srdce spôsobom –[b] “ Mat 5:28 každý, kto by pozrel na ženu s myšlienkou požiadať ju, už aj zcudzoložil s ňou vo svojom srdci.“[/b] Takáto rovina napĺňania zákona je viac, ako ľudská morálna rovina. Je to napĺňanie zákona skrze vieru a teda vyučovaním milosťou, no v istote zasľúbenia.

Ak tí, ktorí sú pod zákonom skutkov pozerajú pri ospravedlnení na skutok , tak narážajú na kameň úrazu. Potom tí, ktorí sú pod zákonom viery, už prešli zo smrti do života a teda sú vyučovaní a zdokonaľovaní milosťou, aby boli čistí aj v úmysloch aj v skutkoch a tak sa celí pripodobňovali na obraz Syna Božieho. Sú teda novým stvorením v Kristu Ježišovi.

No a Boh kraľuje v znovuzrodenom srdci svojím živým Slovom - Duchom, aby vykúpený v Kristu svojím novým životom a teda z nekonečnej vďačnosti, radosti, pokoja a lásky oslavoval jedine Boha a tak napĺňal zákon vierou a to na rovine Božej.

Zaměřovat se stále na dodržování či plnění zákona i z lásky znamená být stále pod vychovatelem. Boží Duch v nové smlouvě píše zákon do nitra, do srdce, je to celé jeho dílo.

Stará smlouva pomíjí - Nová smlouva zůstává
Choréb přikázání - Večeře Páně nové přikázání
Choréb desky smlouvy a kniha smlouvy - Večeře Páně kalich nové smlouvy

Služba Ducha

2 Kor 3,3 „Je zjevné, že jste listem Kristovým, vzniklým z naší služby a napsaným ne inkoustem, nýbrž Duchem Boha živého, ne na kamenných deskách, nýbrž na živých deskách lidských srdcí. 4 Odvažujeme se to říci, protože důvěřujeme v Boha skrze Krista. 5 Ne že bychom mohli tuto způsobilost přičítat sami sobě na základě toho, co je v nás; naše způsobilost je od Boha, 6 který nás učinil způsobilými sloužit nové smlouvě, jež není založena na liteře, nýbrž na Duchu. Litera zabíjí, ale Duch dává život. 7 Jestliže smlouva literami vytesaná do kamene sloužila smrti, a přece byla nastolena s oslňující slávou, takže synové Izraele nemohli pohlédnout na tvář Mojžíšovu pro její pomíjivou zář -8 oč slavnější bude služba Ducha! 9 Byla-li služba vedoucí k odsouzení slavná, oč ji převyšuje služba spravedlnosti! 10 Ano, ona sláva vůbec nebyla slávou ve srovnání s touto slávou vše přesahující! 11 Jestliže přišlo slavně to, co pomíjí, oč slavnější je to, co zůstává“

     Ap. Pavel se raduje, že v korintském sboru přijali víru v Pána Ježíše.

     Předmětem staré smlouvy byl Boží zákon zapsaný na kamenných deskách. Za hřích je smrt. Nápravou přestoupení byly obětní a rituální ustanovení, které Pavel nazval službou smrti. Tato služba měla způsobit nápravu hříšníků k životu bez překračování Božího zákona vnějšími úkony.

     Předmětem nové smlouvy je rovněž Boží zákon lásky. Vírou v oběť Pána Ježíše Krista a křtem se rozhoduje člověk žít nadále podle příkladu a slov Pána Ježíše. Náprava přestoupení Božího je dosahována službou Božího Ducha, který člověku připomíná hřích a vede jej stále znovu k pokání a nápravě. Boží Duch působí na vědomí člověka a mění způsob jeho chování až k dokonalosti. Člověk je Božím Duchem veden k plnění Božího zákona z lásky k nebeskému Otci a k lidem podle příkladu svého Mistra. Služba Ducha je slavnější, že způsobí změnu života vnitřním rozhodováním člověka láskou k dokonalosti. Kdo k dokonalosti v lásce a dodržování Božího zákona nedojde, není veden Duchem Božím.  

    Litera zabíjí a Duch dává život, znamená, že dodržování Božího zákona je dosahováno službou Ducha. Kdo je veden Božím Duchem nese jeho ovoce (Gal 5,22). Podle toho poznají, že jste mými učedníky, budete-li mít lásku jedni k druhým. (Jan 13,35). Podobně také Jan 8,31; 15,8. Pán Ježíš potvrdil Boží zákon lásky (Mat 22,37-40), jehož rozvedení v přikázáních jsou jen hranicí zákona lásky a platí také v nové smlouvě. (Jan 12,50;14,15;15,10; j Kor 7,19)                       

     Služba spravedlnosti je dodržování Božího zákona z lásky k Bohu a k lidem. AMEN

K. Müller