Mikim napísal:
Nikde v Písmu sv. není třetí božská osoba zmíněná a samotný výraz trojjedinosti je příšerná karikatura jediného pravého Boha, nebeského Otce Stvořitele a Syna člověka

Celé Písmo je o tejto jednote osoby Otca, Syna a Ducha Svätého!

Je divné, že stále hovorí o duchovnej jednote, no súčasne zavrhuje jednotu osoby Otca, Syna a Ducha Svätého a ešte aj rúha sa tejto jednote. Táto absolútna jednota, nie je žiadna príšerná karikatúra Boha, ale je to ten pravý Boh.

Čo vám urobila táto absolútna jednota osoby Otca, Syna a Ducha Svätého, že takto proti nej bojujete? Čo je odsúdenia hodné na učení, o Božskej podstate osoby Ježiša Krista? Čo je odsúdenia hodné na učení, o Božskej podstate osoby Svätého Ducha? Čo je odsúdenia hodné na učení, o ich absolútnej vzájomnej jednote s Otcom? Boh je predsa Svätý Duch! Otec je tam, odkiaĺ pochádza život vykúpeného, teda ten večný život je v Kristu, lebo Kristus má život sám v sebe. To je to, že je Otec v Kristu! On je to Otcové Slovo, ktoré je semenom Ducha Svätého. Z tohoto semena Ducha pochádzajú deti Božie a teda sú znovuzrodení z Boha.

Duch pravdy

      Jan 14:16 Budu prosit Otce a dá vám jiného, aby s vámi zůstal na věky, 17 Ducha pravdy, jehož svět nemůže přijmout, protože ho nevidí a nezná ho, ale vy jej znáte, neboť u vás přebývá a ve vás bude. 18 Neopustím vás sirotků, přijdu k vám.

      Ve verších (Jan 14,1-15) je mnoho otázek. Jak v Pánu Ježíši mohl být jeho Otec a on v něm? Duchovní jednota je ve vzájemném vztahu, kdy jeden myslí na druhého a každý z nich ví, čeho chce dosáhnout druhý. Člověka vede jeho poznání, myšlení a rozhodování, jeho duch. Odmyslíme-li si lidské myšlení na své Já, na vlastní problémy života, je vše ostatní o vztahu k okolí, přírodě, blízkým v rodině a ve společnosti. Pak chápeme, že přání vzájemné lásky v rodině a mezi lidmi je nejlepší možností existence lidské společnosti.   

      Přikázání lásky Miluj Boha a bližního svého jako sebe samého je přirozeným přáním Stvořitele pro život člověka. Láska k Bohu je záštitou lásky k bližnímu.

Bez víry v Boha se lidská láska snadno zvrhne v přehnanou lásku k sobě, k nejbližším, bez ohledu na potřebu a zájmy ostatních. Tuto pravdu nám ve svých slovech a životu ukázal Syn člověka, Pán Ježíš. To je myšlení našeho nebeského Otce ve vztahu k člověku (Jan 3,16), to bylo a je myšlení našeho Pána vůči svým učedníkům a nám (Jan 15,3) a to je myšlení (duch), který by mělo vést naše myšlení a jednání. (Jan 13,35). Duch pravdy je myšlení a jednání nebeského Otce    a Pána Ježíše, který vede všechny, kteří přijali víru v Boha a Pána Ježíše, do nebeského domova. Duch pravdy, utěšitel, Duch svatý, Boží duch a Kristův duch (Řím 8,6) jsou stejné výrazy pro službu, kterou nebeský Otec a Pán Ježíš svým duchem vstupuje do našeho života.

      Z toho, co nám nebeský Otec svým Duchem zjevil ve svém slovu víme, že v této službě lidem jsou účastní Boží služebníci andělé. (Mt 13,41; Jn 1,51; Žd 1,7; Zj 8,2;22,6-8; 22,16)  Takto si bez mystérií dovedeme představit službu Ducha svatého v celé Zemi, na nejrůznějších místech, časech a situacích, aniž by byla omezená jen na jednu bytost. Pro představu třetí božské bytosti Ducha svatého z tradice schválené až r. 381, nejsou kromě osobních vlastností uvedených ve Skutcích apoštolů, žádné další údaje. Služba lásky nebeského Otce, našeho Pána a nebeských bytostí andělů člověku je mohutným působením Ducha svatého. Ducha pravdy (v.17). Přítomnost Pána Ježíše svým Duchem v nás (v. 18) je stejnou službou. (Mt 28,20). Nikde v Písmu sv. není třetí božská osoba zmíněná a samotný výraz trojjedinosti je příšerná karikatura jediného pravého Boha, nebeského Otce Stvořitele a Syna člověka (Jan 3,16; 17,3;20,17), který jako člověk za nás z lásky zemřel a byl vzkříšen, aby v duchu svého Otce, vedl svůj lid.              
     Sláva a čest nebeskému Otci a jeho Synu Pánu Ježíši, vzkříšenému, kteří nás vedou svým Duchem do nebeského domova. AMEN

K. Müller