...V historické zkušenosti měl Izrael poznat, že zákon nebylo možné plnit vlastním úsilím, ale jen spoléháním a v důvěře ve vztahu k Bohu.

No tohle je nesmysl co napsal Kurt. Každý zákon plnime vlastním úsilím i ty Boží i ty státní. Samozřejmě můžeme prisit Boha o sílu vše dodržovat.

... Povídačky o tom, že Pavel přinesl nové evangelium vyhovující více pozdější tradici jsou jen pokusem svést Boží lid.

Nepřinesl nové ale úplně jiné evangelium o spasení z milosti a nejsou to povídačky, ale doložený fakt v jeho spisech. Apoštol Pavel zcela sám změnil Ježíšovo spasení ze skutků na spásení z milosti.

[quote=mikim post_id=19642 time=1688223012 user_id=126]
Tak to nečti a nereaguj na to. Ne všechno co tady dám tak s tím 100% souhlasím. Já nejsem autor tohoto kázání či zamýšlení.
[/quote]

Čtu všechno možné a dělám si z toho "obrázek". Co se dává na tento web, který má trefný nadpis ti nedává za pravdu. Vše co se sem dá se může podrobit diskuzi.

Tak to nečti a nereaguj na to. Ne všechno co tady dám tak s tím 100% souhlasím. Já nejsem autor tohoto kázání či zamýšlení.

Milost a pravda

Jan 1:17 Zákon byl dán skrze Mojžíše, milost a pravda se stala skrze Ježíše Krista.

V historické zkušenosti měl Izrael poznat, že [b]zákon nebylo možné plnit vlastním úsilím, ale jen spoléháním a v důvěře ve vztahu k Bohu.[/b] Pravda je téměř podobným pojmem jako pravdomluvný, upřímný, věrný, a poslušný tj. víra, uvěřit. Pro Hebreje slovo pravda znamenalo činit pravdu a milosrdenství a bylo předpokladem pro naplnění smlouvy člověka s Bohem. Pravdu a milosrdenství uskutečnil Pán Ježíš svým životem a tím ukázal CESTU k pevné lidské pospolitosti v níž je smluvním partnerem Bůh. (Jan 14,17;15,26; 16;13) Boží lid je znovuzrozen následováním Pána Ježíše Krista. (Jan 3,34; 5,39; 8,7; 15,17).

Je nesmyslné chtít oddělit nový Boží lid, jehož hlavou je Pán Ježíš, od základního zákona lásky vloženého do stvoření a vyjádřeného v desateru přikázání, které je pouze hranicí zákona lásky. Samotný vztah lásky k Bohu a k lidem je mnohem širší, hlubší a aktivnější než by vyplývalo jen z desatera. S tím úzce souvisí pravdomluvnost a upřímnost ve vztazích Božího lidu. Pán Ježíš nám oznámil vůli nebeského Otce.

Působení Pána Ježíše a jeho dobrovolná oběť nám zpřístupnila milost a pravdu. Apoštolové svými dopisy dotvářeli přeměnu učedníků Mojžíšových na učedníky Pána Ježíše Krista.[b] Povídačky o tom, že Pavel přinesl nové evangelium vyhovující více pozdější tradici jsou jen pokusem svést Boží lid.[/b] Modlářství, obřadnictví, znevažování závaznosti Božího slova a světské způsoby bohoslužby popírají vážnost, upřímnost a milosrdenství Ježíšovy víry. Církevní hierarchie, a jejich věrouka zaplevelily prosté Kristovo evangelium a církve se spíše podobají politickým stranám než Kristově církví.

Žalm 25,10 Všecky stezky nebeského Otce jsou milosrdenství a pravda těm, kteří zachovávají jeho smlouvu a svědectví AMEN

Kurt Müller

Kazdý sem může dát jakékoliv kázaní. Pokud se ti to nelíbí tak sem nechoď a nečti to.

[quote=mikim post_id=19636 time=1688144266 user_id=126]
[b]Zákon lásky[/b]

Gal 5:14 Celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘

Z dopisu sborům v provincii Galacie jakoby vyplývalo, že stačí milovat své bližní a lze se podřídit tradici s nedělním odpočinkem, pozůstatky modloslužby v podobě uctívání symbolů chleba a vína zavedené v poapoštolské době. V překladu Luthera je „celý zákon“ přeložen „všechny zákony“. Ti, kteří se domnívají, že Pavlovi stačilo milovat své bližní, a tím budou zachráněni, jsou v omylu. Ježíšova víra předpokládá důvěru, odevzdání, jistotu naděje a poslušnost vůči nebeskému Otci. Bez víry a lásky k Bohu nelze uskutečnit opravdovou lásku k bližním. Pán Ježíš to srozumitelně vyjádřil v Jan 15,5. Víra není pouhé přesvědčení, pouhá znalost veršíků, ale upřímná a bezvýhradní láska k nebeskému Otci a bližním v Duchu Pána Ježíše.

Nová smlouva nezměnila na desateru ani čárku. V kázání o blahoslavenství rozšířil a prohloubil Pán Ježíš význam jednotlivých ustanovení. Usilovat o kompromis mezi prostou bohoslužbou a okázalými projevy s oslavováním významných osobností minulosti nikdy nebude šířením evangelia. Buď budeme důvěřovat slovu Písma nebo si kdokoliv může vymyslet cokoliv a lidé tomu budou věřit.

Od počátku stvoření až do konce civilizace na dnešní Zemi, stejně jako v Božím království nebude jiný zákon a vztahy mezi lidmi a k nebeskému Otci včetně Pána Ježíše než láska. Tato láska není láskou podle vlastních představ a ustanovení církví, ale láska v Duchu Pána Ježíše Krista. Pokud Stvořitel určil sedmý den – sobotu jako den odpočinku, tak tím neurčil neděli nebo libovolný sedmý den. Pán Ježíš dodržoval sobotu, kterou dodržují dodnes jeho věrní. Zachovávání ustanovení Stvořitele je znakem lásky k nebeskému Otci.

Jan 15,10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ 11 „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
12 To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás.
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.

AMEN

Kurt Müller
[/quote]

Kličkovat mezi články pisatelů není čestným námětem k diskuzi. Je to dáno výběrem jen toho, co se hodí a stává se to velmi nápadné.

[b]Zákon lásky[/b]

Gal 5:14 Celý Zákon je naplněn v jednom slovu: ‚Budeš milovat svého bližního jako sebe samého.‘

Z dopisu sborům v provincii Galacie jakoby vyplývalo, že stačí milovat své bližní a lze se podřídit tradici s nedělním odpočinkem, pozůstatky modloslužby v podobě uctívání symbolů chleba a vína zavedené v poapoštolské době. V překladu Luthera je „celý zákon“ přeložen „všechny zákony“. Ti, kteří se domnívají, že Pavlovi stačilo milovat své bližní, a tím budou zachráněni, jsou v omylu. Ježíšova víra předpokládá důvěru, odevzdání, jistotu naděje a poslušnost vůči nebeskému Otci. Bez víry a lásky k Bohu nelze uskutečnit opravdovou lásku k bližním. Pán Ježíš to srozumitelně vyjádřil v Jan 15,5. Víra není pouhé přesvědčení, pouhá znalost veršíků, ale upřímná a bezvýhradní láska k nebeskému Otci a bližním v Duchu Pána Ježíše.

Nová smlouva nezměnila na desateru ani čárku. V kázání o blahoslavenství rozšířil a prohloubil Pán Ježíš význam jednotlivých ustanovení. Usilovat o kompromis mezi prostou bohoslužbou a okázalými projevy s oslavováním významných osobností minulosti nikdy nebude šířením evangelia. Buď budeme důvěřovat slovu Písma nebo si kdokoliv může vymyslet cokoliv a lidé tomu budou věřit.

Od počátku stvoření až do konce civilizace na dnešní Zemi, stejně jako v Božím království nebude jiný zákon a vztahy mezi lidmi a k nebeskému Otci včetně Pána Ježíše než láska. Tato láska není láskou podle vlastních představ a ustanovení církví, ale láska v Duchu Pána Ježíše Krista. Pokud Stvořitel určil sedmý den – sobotu jako den odpočinku, tak tím neurčil neděli nebo libovolný sedmý den. Pán Ježíš dodržoval sobotu, kterou dodržují dodnes jeho věrní. Zachovávání ustanovení Stvořitele je znakem lásky k nebeskému Otci.

Jan 15,10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já jsem zachoval přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.“ 11 „Toto jsem vám pověděl, aby moje radost byla ve vás a aby vaše radost byla naplněna.
12 To je mé přikázání, abyste se navzájem milovali, jako já miluji vás.
13 Nikdo nemá větší lásku než tu, že položí svou duši za své přátele.

AMEN

Kurt Müller