Mám za to, že chudá vdova vyjádřila vděčnost Bohu za to, že nařízením o desátcích na ni nezapomněl. Tím, že mohla být živa z desátků, který dali jiní, vnímala Boha milosrdně a laskavě.
Nevíme co v té době dostávali ti potřební z desátků, zda to bylo v naturáliích, v penězích nebo oboji. Nevíme, jak vdova ušetřila v tísni svého života. Příběh to neřeší, neřeší ani dávání desátku. Ten starý příběh o chudé vdově mě uvádí do setkání s Bohem v osobě Ježíše Krista. Zdánlivě nedůležitá vdova, mizivá finanční částka se stává předmětem Ježíšova zájmu.
Možná jsi v očích některých lidí nedůležitý, nepotřebný svým přínosem, ale tento příběh mě přesvědčil, že u Boha je to jinak. Nezapomeň, že jsi pro Boha důležitý, vždyť se pro tebe v Kristu obětoval.

[quote=ambassador post_id=8962 time=1528985174 user_id=111]
Nějak nechápu, jestli je možné dát doslovně všechno Bohu. Někdy mě to připadá, jako náboženská fráze.
Z toho důvodu mě zajímá, jak to chápete v praxi? Co to znamená dát všechno?
[/quote]

Na příběhu s vdovou je krásné to, že ji vůbec nikdo nenutil dávat celé své živobytí. Ona to chtěla dát. Tam vidím tu ochotu srdce, vděčnost. Ona chce dát. Ona je ta "potřebná", ale sama dává. Ježíš tento skutek oceňuje, protože to není jenom póza.

Ještě než jsi napsal příspěvek s pokladnicí, několikrát jsem přemýšlela o tom, jak zpíváme v písních "dám ti vše na oltář" a jaká je realita.

K náboženským frázím: těch známe dostatek. V jedněch ústech to může být náboženská fráze, v jiných ústech to může být myšleno vážně. Záleží, kdo to říká. Opravdovému křesťanovi např. v Číně bych tuto větu věřila. Proč? Protože mluví činy, ne slova. Tím nechci říct, že opravdoví křesťané žijí jen v Číně.
Tuto větu věřím každému křesťanovi, který mluví činy. Činy člověka jsou neklamné znamení, jak to kdo myslí. Nádherné luxusní domy, drahá auta, nedostatek času na "Boží věci" - mám pak věřit, že je zde člověk na zemi jen "poutníkem" a že se zde nezabydluje? Nemám nic proti luxusu, jen chci vyjádřit princip. Nebo "dám ti vše na oltář" a nemám čas na modlitební skupinku? Nevím... Vše, co píšu, tak píšu s vědomím nevyčleňování se do pozice "dobrého člověka, lepšího než jiní". Jsme všichni na jedné lodi a všichni bojujeme se sebou samým.

V praxi chápu obrat "dát všechno Bohu" žít se zaměřením na Něj a ptát se Ho na svá rozhodnutí. Pane, co na to říkáš? Přeješ si to, nebo to je jen mé "zbožné" přání? Pane, jaký máš na toto názor? Znamená to, že Boha nechám promlouvat do svého života. A to je odvaha, protože člověk se pak musí některých svých model vzdát. Někdy je jednodušší, když si člověk plánuje život sám. Ne však smysluplnější. Dát všechno pro mě znamená vsadit vše na jednu kartu. Dále to pro mne znamená mít dobrý vztah s druhými (ale ne za každou cenu). Vztah k lidem je neomylným znamením, jak jsme na tom ve vztahu k Bohu. Vztah k lidem je indikátor vztahu k Bohu. Ten indikátor má vysokou míru spolehlivosti.

"Dát vše Bohu" je volně citovaný výrok Krista o chudé vdově: [i]Luk 21:4_Neboť ti všichni dali dary ze svého nadbytku, ona však ze svého nedostatku: dala všechno, z čeho měla být živa.[/i]
Podobně se ptají učedníci - vše co měli, opustili a svůj životní příběh svěřili Kristu (Mar 10:30).
Dát vše Bohu podle mne znamená spojit s ním svou budoucnost a svou osobnost, svou vůli, své schopnosti, tomu podřídit. Může to znamenat i vzdání se majetku, obětování času, sociálních vazeb, opuštění zaměstnání...
Chce po nás Bůh vše?

Jsem docela rád, že před tou pokladnicí se posadil Kristus. Když se někde "posadí" lidé, stává se někdy, že to hodně ujíždí.
Uvěřil jsem v Krista a dále věřím, protože tam, kde se On "posadí, sedí, kraluje, panuje, vede...", tam se to dá "vydržet".
Nějak nechápu, jestli je možné dát doslovně všechno Bohu. Někdy mě to připadá, jako náboženská fráze.
Z toho důvodu mě zajímá, jak to chápete v praxi? Co to znamená dát všechno?

To co jsem napsal není kritikou na nějaký komentář. Je to jen podnět k vzájemnému sdílení.

"Chudé vdovy", jsou zejména v krajinách, kde jsou křesťané pronásledováni. Když člověk "zpovzdálí" sleduje život těchto lidí, tak dávají opravdu vše. Ale i v našich krajinách jsou lidé, kteří mají přemýšlení "chudé vdovy" a podle toho se chovají.

Církev CASD není jediná, která má praxi v "desátkování". Myslím, že nespokojenost členů CASD je dána spíše tím, že církev představuje tento systém jako závazný model, který zaštiťuje Biblí. Celá debata o desátcích by mohla odpadnout, pokud by církev prohlásila, že prostě takový model má a že ho vidí jako dobrý, ale nezaštiťovat to Biblí ve smyslu absolutního požadavku na členstvo. To by mohlo atmosféře v církvi pomoci.

Znám jeden sbor (nejedná se o CASD), který dávání desátků [b]doporučuje[/b] s tím, že kdykoli může dojít ke korekci v principech dávání. To se mi zdá moudré a otevřené. Vždyť lidé, kteří jsou vedení Pánem, tak ani nemohou být lakomí. Raná církev dávala všechno a nikdo ji k tomu nenutil. Ti lidé měli v srdci lásku k Pánu, bližním. Tam, kde je láska, netřeba mluvit o povinnosti, lidé dávají rádi a i více než 10 %. Někteří členové v CASD dávali 20 %. Jsem-li členem nějakého společenství, podílím se jak na jeho "benefitech", tak i na jeho výdajích. Mám-li touhu šířit evangelium, budu to podporovat i finančně.

Jeden tip na závěr: Kdo toužíte dávat či přispívat a nevíte jak a kam, ptejte se Pána. Udělala jsem to taky tak, ptala jsem se jak a kam. Když jsem jela autobusem, Pán mi odpověděl. Moje reakce byla: "No vidíš, tak to by mě vůbec nenapadlo."

Láska je vynalézavá. S Milanovým příspěvkem souhlasím.

Je vidět, že diskuze nad otázkami dávání darů (Pánu Bohu) prostřednictvím církve i organizační uspořádání církevní komunity je „nekonečný příběh“.
K daru vdovy, která dala dvě drobné mince do chrámové pokladnice: Obětnímu systému a s ním i chrámu v té době už „zvoní hrana“. Chudá vdova je typickým příkladem člověka, který by měl dary dostávat, ne je dávat. Ježíš kupodivu nebrojí ani proti systému dávání darů a desátků, ani proti tomu, že dar na chrám dává chudá vdova. Vyzdvihuje to, co je v Božích očích vzácné-ochota k oběti, ochota dát Pánu Bohu vše.
Poučení první: Chceme-li reformovat církev (ať z hlediska správního uspořádání) nebo z hlediska financování, chceme-li druhým radit, co mají dělat se svými prostředky, ptejme se: Jak jsem na tom já-jsem ochotný dát Pánu Bohu vše? Nebo jen přebytky? I ve "špatném systému" je možné dávat "dobré dary"-na motivaci zálěží.
Mnoho přispěvatelů na tomto fóru běduje nad systémem desátků a poukazuje (správně) na všechna úskalí s tím spojená.
Je-li systém desátků a darů odevzdávaný prostřednictvím „organizované církve“ veskrze špatný a neodpovídající novozákonní praxi, jak jinak můžeme projevit svou vděčnost Pánu Bohu? Vyčlenit čas a prostředky na dobročinnost? Podporovat svými schopnostmi, svou prací a také svými penězi místní sborové společenství? Nebo je církev nedůvěryhodná a máme posílat peníze na vzdělávání dětí v „třetím světě“, humanitárním organizacím …? Nebo je lepší nedělat nic, nejprve je třeba si ujasnit situaci...
Setkal jsem se s mnoha štědrými a Pánu Bohu oddanými lidmi. Patří k nim lidé „bohatí“ i „chudí“. Jsou pro mne živým svědectvím o tom, že láska je vynalézavá, přející, hledající dobro, usilující pomoci.
Poučení druhé: Jsme svobodní lidé ve svobodné zemi, a „svobodní křesťané“ ve „svobodném společenství církve“. Jednejme tedy svobodně, hledejme dobro, buďme štědří, přející, vynalézaví a iniciativní.

Příběh před pokladnicí je o tom, že hodnotový systém zde na zemi může být nebo je převrácený. Příběh nám může ukázat na potřebu přehodnotit své postoje. Současně ukazuje, že hodnotový systém Božího Království je radikálně odlišný.
V celé Bibli je ukazována odlišnost a neslučitelnost těchto dvou hodnotových "systémů".

Použil jsem i pro Boží Království slovo systém, ale spíše tam patří významově slovo stav.

Boží Království není ideologie. Je to vnitřní harmonický stav.

[quote=Hosť post_id=8877 time=1528746213]
O co jde v "chodu" církve? Potřebuje církev nějaké kazatele, duchovní? Pokud ano, tak kdo je má financovat? Stát? Členové?

A co je to zabezpečit "chod sboru" ? Zaplatit nájem, energie, věci pro děti spod.?

[/quote]

Myslim ze kazde nabozenstvo potrebuje "knazstvo", ludi posvatenych - oddelenych pre bohosluzbu. Financovani samotnymi veriacimi, nie statom. Pavol organizoval zbierky pre "svatych v Jeruzaleme" - to jest "ustredie"' ? Nerozumieme presne komu a na co.

Chod zboru - pokrytie nakladov a odmena kazatelom, misionarom, tym co sluzia v akejkolvek pozicii, starost o budovu zboru, nakup materialu a obcerstvenia pre posedenia atd...

[quote]Cirkev by nemala dnes byt statom v state, dalsim prerozdelovatelom davok. Kto chce prispiet chorym a chudobnym, moze tak urobit priamo, nie skrze cirkev, tu k tomu nepotrebuje. Keby sm bol clenom nejakej cirkve, preferoval by som co najnizsie "desiatky" urcene vyhradne na chod cirkvi - v prvom rade zboru, nieco malo zdruzeniu a bliziace sa nule posielal za ocean. Na charitlu ludia nepotrebuju cirkev, je milion organizacii na to urcenych, mnohe z nich cirkevne.[/quote]

O co jde v "chodu" církve? Potřebuje církev nějaké kazatele, duchovní? Pokud ano, tak kdo je má financovat? Stát? Členové?

A co je to zabezpečit "chod sboru" ? Zaplatit nájem, energie, věci pro děti spod.?

Charitativních organizací je asi dost, ale většina má omezený akční radius, hodně jich směřuje prostředky do podpory imigrace, není pochyb, že organizace některých církví upřednostňují členy jejich církve, některé humanitární organizace se míchají do politiky. Komu tedy svěřit peníze?


Já bych byl asi pro tento model využití desátků či spíše darů, protože desátky nejsou novozákonním příkazem:

1.podpora místního sboru, tj. jeho aktivit, práce s dětmi, podpora starých či potřebných členů, místní evangelizace (50%), financovat ty, kteří mají duchovní dary a využívají je (Klub Pathfinder, Kluby zdraví, evangelisté, hudba..)

2.osobní záležitosti, investice do vlastní rodiny 25%

3.podpora církve 25%

Těžiště by se mělo přesunout na místní úroveň, ne do administrativy.

[quote=log post_id=8875 time=1528742674 user_id=155]
Peniaze na cirkev, modlitebne a kazatelov su jedine, ktore by mali veriaci zvazovat. Otazka odmien kazatelov bola dolezita. Ked citame Pavlove listy, casto narazime na to, ze Pavol otvara temu financovania jeho misie a chvali zbory ci jednitluvcov, ktori mu prispeli.
[/quote]

[i]Vo všetkých veciach som vycvičený; viem aj sýtym byť aj lačnieť, mať hojnosť aj trpieť nedostatkom. Všetko vládzem v tom, ktorý ma posilňuje, v Kristovi. Avšak dobre ste urobili, že ste sa zúčastnili na mojom súžení. A viete aj vy, Filipänia, že na počiatku evanjelia, keď som odišiel z Macedonie, niktorý sbor sa nezúčastnil na mojich potrebách, aby bol dal a prijal, len vy sami. Lebo aj keď som bol v Tesalonike, i raz i dva razy ste mi poslali na to, čo som potreboval. Nie preto, že by som hľadal daru, ale hľadám ovocie, hojne sa množiace na váš účet. Ale ta mám všetkého a mám hojnosť; mám všetkého plno prijmúc od Epafrodita, čo ste poslali, ľúbeznú vôňu upokojujúcu, obeť, príjemnú, ľúbu a vzácnu Bohu. A môj Bôh naplní každú vašu potrebu podľa svojho bohatstva v sláve, v Kristu Ježišovi. [/i]