od používateľa Lída Rohalová » 14 Jún 2018, 10:54
"Chudé vdovy", jsou zejména v krajinách, kde jsou křesťané pronásledováni. Když člověk "zpovzdálí" sleduje život těchto lidí, tak dávají opravdu vše. Ale i v našich krajinách jsou lidé, kteří mají přemýšlení "chudé vdovy" a podle toho se chovají.
Církev CASD není jediná, která má praxi v "desátkování". Myslím, že nespokojenost členů CASD je dána spíše tím, že církev představuje tento systém jako závazný model, který zaštiťuje Biblí. Celá debata o desátcích by mohla odpadnout, pokud by církev prohlásila, že prostě takový model má a že ho vidí jako dobrý, ale nezaštiťovat to Biblí ve smyslu absolutního požadavku na členstvo. To by mohlo atmosféře v církvi pomoci.
Znám jeden sbor (nejedná se o CASD), který dávání desátků doporučuje s tím, že kdykoli může dojít ke korekci v principech dávání. To se mi zdá moudré a otevřené. Vždyť lidé, kteří jsou vedení Pánem, tak ani nemohou být lakomí. Raná církev dávala všechno a nikdo ji k tomu nenutil. Ti lidé měli v srdci lásku k Pánu, bližním. Tam, kde je láska, netřeba mluvit o povinnosti, lidé dávají rádi a i více než 10 %. Někteří členové v CASD dávali 20 %. Jsem-li členem nějakého společenství, podílím se jak na jeho "benefitech", tak i na jeho výdajích. Mám-li touhu šířit evangelium, budu to podporovat i finančně.
Jeden tip na závěr: Kdo toužíte dávat či přispívat a nevíte jak a kam, ptejte se Pána. Udělala jsem to taky tak, ptala jsem se jak a kam. Když jsem jela autobusem, Pán mi odpověděl. Moje reakce byla: "No vidíš, tak to by mě vůbec nenapadlo."
Láska je vynalézavá. S Milanovým příspěvkem souhlasím.
"Chudé vdovy", jsou zejména v krajinách, kde jsou křesťané pronásledováni. Když člověk "zpovzdálí" sleduje život těchto lidí, tak dávají opravdu vše. Ale i v našich krajinách jsou lidé, kteří mají přemýšlení "chudé vdovy" a podle toho se chovají.
Církev CASD není jediná, která má praxi v "desátkování". Myslím, že nespokojenost členů CASD je dána spíše tím, že církev představuje tento systém jako závazný model, který zaštiťuje Biblí. Celá debata o desátcích by mohla odpadnout, pokud by církev prohlásila, že prostě takový model má a že ho vidí jako dobrý, ale nezaštiťovat to Biblí ve smyslu absolutního požadavku na členstvo. To by mohlo atmosféře v církvi pomoci.
Znám jeden sbor (nejedná se o CASD), který dávání desátků [b]doporučuje[/b] s tím, že kdykoli může dojít ke korekci v principech dávání. To se mi zdá moudré a otevřené. Vždyť lidé, kteří jsou vedení Pánem, tak ani nemohou být lakomí. Raná církev dávala všechno a nikdo ji k tomu nenutil. Ti lidé měli v srdci lásku k Pánu, bližním. Tam, kde je láska, netřeba mluvit o povinnosti, lidé dávají rádi a i více než 10 %. Někteří členové v CASD dávali 20 %. Jsem-li členem nějakého společenství, podílím se jak na jeho "benefitech", tak i na jeho výdajích. Mám-li touhu šířit evangelium, budu to podporovat i finančně.
Jeden tip na závěr: Kdo toužíte dávat či přispívat a nevíte jak a kam, ptejte se Pána. Udělala jsem to taky tak, ptala jsem se jak a kam. Když jsem jela autobusem, Pán mi odpověděl. Moje reakce byla: "No vidíš, tak to by mě vůbec nenapadlo."
Láska je vynalézavá. S Milanovým příspěvkem souhlasím.