ambassador napísal: ↑14 Sep 2025, 08:38
V předchozím komentáři o dvou schopných jedinců v CASD jste si mohli všimnou rozdílu, že
někdo je schopný a jiný je všehoschopný. Ten rozdíl se stále projevuje ve všech církvích, jak se jedinci profilují po střetu či odchodu z církve.
Dudley Marvin Canright - Podle dostupných záznamů mu byl odebrán dekret ofic. duchovního v CASD a následně střídavě končil, až skončil definitivně.
Canright adventismus vnímal jako chybný celek.
Ludwig Richard Conradi - Odešel z církve a pracoval na budování evangelizačních sítích. Conradi nevedl cílenou systematickou proticírkevní agitaci ve smyslu nepřátelské kampaně i když s něčím jednicově nesouhlasil. Založil alternativní organizované společenství adventistů – hlavně v německy mluvících zemích – které fungovalo vedle oficiální CASD, později splynulo s některými menšími adventistickými proudy.
Tyto dva projevy se nacházejí i v CASD u nás . Jedni odejdou bez halasné kampaně a jiní vedou po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu ve stylu Canrighta - celek adventismu je chybný.
S jakým zápalem přijali adventismus, tak s takovým zápalem bojují proti.
Kdo četl pozorně Canrighta, těžko může o něm říci, že by vedl po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu!
Souhlasím s tím zápalem, že ten většinou v osobě zůstává. Zůstává často i o to větší hořkost, nebo zranění, čím více jsem v době oddanosti do organizace investoval.
Canright byl z pohledu řečníků apologetů a teologů adventistickým největším ESEM, které sami uznávali a používali ve střetu s jinými denominacemi, nechávali ho tvořit úkoly pro Sobotní školu, zkrátka kromě Whiteových to byla jedna z největších teologických kapacit a autorit.
Když vám odejde přímo takový člověk z teologických důvodů do jiné církve, celou stabilitou instituce to zatřese.
Církev se rozhodla svou stabilitu udržet tím, že na něj začala vytahovat špínu a pomluvy, aby zdiskreditovala autoritu, kterou u ní tehdy měl.
Co logicky asi udělá člověk, který celý život trávil teologií a obhajobou učení, když zkusí odejít klidně a v míru a přesto mu zkusí hodit rukavici na jeho vlastním poli (obhajobě učení)?
No rukavici zvedne a napíše obhajobu svého odchodu.
Znamená to, že vede po odchodu celoživotní nenávistný boj proti adventismu?
To své dílo tuším i několikrát revidoval - ano to již naznačuje buď pečlivost, ale také to že ten rozchod dvou partnerů nebyl pokojný - ale z pohledu druhé strany kolik veřejných publikací a osobních dehonestujících zmínek o něm církev vydala po jeho odchodu?
Kdyby se po jeho odchodu celá debata vedla věcně a teologicky ještě bych to chápal, ale ze strany církve vyšly spisy ryze osobní.
https://maranathamedia.com/downloads/li ... ohnson.pdf
https://maranathamedia.com/downloads/li ... (2004).pdf
Byl jsem sekretářkou Canrighta.
Muž, který se nalodil na loď přízraků.
Obě díla již nejsou argumentační apologie, ale osobní svědectví a někdy i domněnky.
Ano Canright sdílel ve své knize podobně příběhy které zažil s Whiteovými - ale ten rozdíl je, že on zdůvodňoval svůj odchod ztrátou víry v ve veřejnou prorokyni EGW, se kterou se pravidelně setkával tématem teologické diskuse byla i morální integrita a pravost prorockého daru EGW proto bylo uváděno jeho svědectví.
Oproti tomu o Canrightovi se vytahovala osobní svědectví, aby se dělaly závěry o jeho duševní stabilitě a příčetnosti. To ale nijak neřeší jeho věcné argumenty neboť předmětem sporu byla teologie ne jeho vlastní život (on se za neomylného proroka nevydával).
Znovu podotýkám, že ty stejné informace o něm církev měla i v době, kdy s ní spolupracoval a to mu církev věřila a sama jej opakovaně volila do vedoucích pozicí.
Neznám toho muže osobně, ale z knih od něj a knih o něm mám úplně jiný obraz, než že styl Canrighta je celoživotně nenávistný.
Ano styl Conradiho - postupně se snažit reformovat zevnitř - ten je v ČS Unií asi běžnější.
Naznačovat však, že jeden styl je bílý a druhý je černý - je podobné argumentačním faulům které dělají gangy, mafie a sekty a násilníci v rodině - totiž, že člena přesvědčí, že problémy, přestupky, či dokonce zločiny, které pozoruje, či zažívá nemá říkat nikomu venku a mají se řešit neveřejně pouze uvnitř ,,rodiny" ,,církve" atd. Uvnitř se totiž člen někdy nedomůže slyšení nebo spravedlnosti či nápravy věcí.
Někdy si prostě jedinec s druhými či skupinou natolik nerozumí, že jde pryč a je v pořádku že veřejně uvede důvody proč, tím spíše pokud veřejně za tu organizaci vystupoval.
