Když se někdo hodně rozepíše, pak je jedno jestli jsou to jeho vlastní myšlenky a nebo jen systém "ctrl c a ctrl v. Snadno se tam vytratí objektivnost a vyjeví se jen ten účel. Melchisedech byl kněz a současně král v daném prostředí. Abrahám uznává jeho roli. Melchisedech nebyl a nemohl být Abrahámovým knězem, protože izraelský národ ještě neexistoval. Znamená to, že nějaká kněžská rodová genealogie je k ničemu. Melchisedech prostě žil v jiném nábožensko-státním uspořádání a Abrahám se tam dle okolnosti dostal do prostředí jeho království .

Je zřejmé, že typologie je pro některé jedince neznámý jev v Bibli. V takovém případě jsou závěry vskutku podivné.

Židům 7:3
Bez otce nebo matky, bez rodokmenu, bez začátku dnů nebo konce života, jako Syn Boží zůstává [Melchisedech] navždy knězem. (NIV)

1. Jsou někteří trinitáři, kteří učí, že Melchisedech byl ve skutečnosti Ježíš Kristus, protože tento verš říká, že byl bez Otce nebo matky, začátek nebo konec života atd. To nemůže být tento případ a míjí smysl celé této části Písma. Židé, kteří znali Starý zákon, konkrétně Mojžíšův zákon, a poté věděli o Ježíšově rodokmenu, nevěřili, že by Ježíš mohl být velekněz. Mojžíšův zákon požadoval, aby kněží byli potomky Árona a kmene Lévi. Ježíš Kristus samozřejmě pocházel z kmene Juda. Tento „problém“ je ve skutečnosti jasně popsán v samotné knize Židům: „Neboť je jasné, že náš Pán pocházel z Judy a Mojžíš ohledně tohoto kmene neřekl nic o kněžích“ (vs. 14).

Jaké je řešení tohoto problému? Tato část listu Židům ukazuje, že jestliže Melchisedech může být knězem uznaným velkým patriarchou Abrahamem a neměl kněžskou genealogii, pak může být Kristus knězem, i když žádnou kněžskou genealogii nemá. Židé si byli velmi dobře vědomi „kvalifikací“ pro kněžství, a pokud někdo tvrdil, že je knězem, ale nemohl předložit požadovaný rodokmen, byl diskvalifikován (viz Ezdráš 2:62). Když tedy tento verš říká, že Melchisedech neměl žádný rodokmen, začátek ani konec, Židé dokonale pochopili, že to znamená, že nepochází z kněžské linie. Nikdy si nemysleli a ani by nevěřili, že nemá otce ani matku, ani narození nebo smrt. Pochopili, že jestliže Melchisedech mohl být Abrahamovým knězem, aniž by byl potomkem Árona, prvního kněze, pak by mohl být i Ježíšem Kristem.

2. Ježíš Kristus nemůže být Melchisedech. Židům 7:3 říká, že Melchisedech byl bez otce nebo matky a bez rodokmenu (tj. bez toho, který je uveden v Písmu). Ježíš však měl otce, Boha, a matku Marii. Měl také genealogii, ve skutečnosti dvě – jednu v Matoušovi a jednu v Lukášovi. Navíc tento verš říká, že Melchisedech byl „jako Syn Boží“. Pokud by byl „jako“ Syn, pak by nemohl „být“ Synem Božím.

[quote=mikim post_id=19816 time=1690560450 user_id=126]
[quote=hust post_id=19811 time=1690546898]
Když si člověk umane, že něco viděl, tak neodvolá, protože by musel přiznat, že to byla jen jeho představa.
Jeho následovníci jsou daleko více úpornější - zaťatí, považují to za hrdinský boj za pravdu a své životní poslání.
[/quote]

Stále píšeš samé hlouposti mimo téma.
[/quote]

Trefená hus vždycky kejhne.

[quote=hust post_id=19811 time=1690546898]
Když si člověk umane, že něco viděl, tak neodvolá, protože by musel přiznat, že to byla jen jeho představa.
Jeho následovníci jsou daleko více úpornější - zaťatí, považují to za hrdinský boj za pravdu a své životní poslání.
[/quote]

Stále píšeš samé hlouposti mimo téma.

Když si člověk umane, že něco viděl, tak neodvolá, protože by musel přiznat, že to byla jen jeho představa.
Jeho následovníci jsou daleko více úpornější - zaťatí, považují to za hrdinský boj za pravdu a své životní poslání.

Proč sem dáváš něco čemu vůbec nerozumíš?

Význam slova [b]vzor [/b]
předloha, paradigma, příklad, obraz, ideál, model, vzorek, prototyp, typ, idol.

Význam slova [b]podobenství[/b]
přirovnání prostřednictvím podobného výjevu či příběhu, za kterým se skrývá poučen.


Význam slova[b] plán[/b]
nákres určitého složitějšího objektu, zpravidla v určitém měřítku.

Synonyma: úkol, program, myšlenka, náčrt, záměr, návrh, nápad, nárys, projekt, úmysl.

...7. Kedy bol otvorený chrám v nebi, Zj 11,19?
Adventisti používajú tento text, aby dokázali, že svätyňa svätých v nebeskej svätyni bola otvorená až v roku 1844. To im však nepomôže:

1. Pretože, ako sme dokázali vyššie, chrám nie je svätyňa svätých, ale celé budova.

2. Pretože nebeský chrám bol otvorený, keď v ňom Kristus začal svoju službu, pred 1800 rokmi. Žid 8,1.2; 9,8-12

3. Pretože verš 19 v Zj 11 správne patrí k Zj 12 a začína túto novú líniu proroctva, namiesto toho, aby uzatváral líniu v 11. kapitole. Clarke, Barnes, Scott a všetci komentátori, ktorých som poznal, spájajú tento verš s 12. kapitolou ako úvod.
Scott hovorí: "V. 19 - Tento verš uvádza novú tému a mal by byť umiestnený na začiatok nasledujúcej kapitoly."Veď kedy bol chrám v nebi otvorený? Samozrejme, keď tam Ježiš odišiel, aby začal svoju službu. Žid 9,8-12. Takto zlyháva hlavný pilier adventistickej teórie o svätyni.
Doteraz som na ich základe tvrdil, že v nebi je reálna rovnaká budova, ako svätyňa na zemi. Celá táto vec je však mimoriadne pochybná.

Své první prorocké poselství, dané nám skrze apoštola Jana, končí jediný pravý Velekněz, zatímco ještě byl mezi sedmi svícny v prvním oddělení nebeské svatyně, těmito slovy:
[KB1613] Zj 3:21 Kdož zvítězí, dám jemu seděti s sebou na trůnu svém, jako i já zvítězil jsem, a sedím s Otcem svým na trůnu jeho.
Z těchto slov poznáváme, že Ježíš, jak to sdělil apoštolu Janovi před sedmi svícny nebeské svatyně, usedl tam spolu s nebeským Otcem na nějakém trůnu. Slova „A sedím s Otcem svým na trůnu jeho“, jsou vyřknuta z gramatického hlediska v přítomném čase. Co to tedy byl za trůn, který viděl apoštol Jan a EGW v prvém oddělení nebeské svatyně?
Na počátku druhé části velikého vidění na Pathmu, hovoří Pán Ježíš s Janem stále ještě z téhož místa ve svatyni, kde se mu ukázal na začátku před sedmi svícny. [b]Pán Ježíš při svém návratu ke svému nebeskému Otci nechal dokořán otevřené dveře prvního oddělení nebeské svatyně. Tyto dveře představují dokořán otevřené dveře Jeho milosti pro kající hříšníky. [/b][b]Ježíš vyzval svého apoštola, aby Jej následoval skrze tyto otevřené dveře do prvního oddělení nebeské svatyně, a Jan to ve svém vidění také učinil (Zj. 4x1).[/b] Po delším prodlení v tomto obrovitém prostoru, prorok rozpoznal rovněž i zlatý oltář zápalů, stojící v prvém oddělení u druhých dveří vedoucích do svatyně svatých. Takto se místo ve kterém Pán Ježíš ve svém velekněžském úřadu sloužil od roku 31 do roku 1844 n. l. dá ještě zřetelněji identifikovat jako první oddělení nebeské svatyně (Zj. 6x9, 8x2-5).
Jan tam také spatřil velký bílý trůn s ohnivými koly, jako kdysi Daniel a později sestra Whiteová (Zj. 6x9, 4x2.3, 20x11.12, Dan. 7x9,10.13). Na tomto trůně seděl Všemohoucí Král králů – Otec, pravý a živý Bůh a Pán celého Universa ve svém plném majestátu. Hlubší studium vede k poznání, že tento trůn Boží, který je obklopen 24 trůny starců, tvoří vlastně polooválné sedadlo, na jehož vnitřní straně, vždy po dvou na každém konci trůnu, stojí cherubové. Uprostřed tohoto polooválu, přímo před svým nebeským Otcem, spatřil Jan stojícího Pána Ježíše, Spasitele světa, aby od nejvyššího Správce všehomíra získal potvrzení pro svůj úřad Velekněze a vévody andělů světla (Zj. 12x7).
Před velkým bílým trůnem nejvyššího Vládce vesmíru viděl apod. Jan křišťálové moře. V přední části křišťálového moře (místa pro největší shromáždění všech bytostí celého Universa) stál velký bílý trůn „Starého dnů“ a kolem stolice 24 starců. Veliké slavnosti potvrzení Pána Ježíše v Jeho vysokých úřadech se zúčastnilo 101 milionů věrných andělů Božích. Později pak apoštol Jan spatřil nespočetné množství spasených všech věků počínaje od Adama, kteří stáli na křišťálovém moři, aby vzdávali chválu živému Bohu a Jeho neskonale nádhernému Synu. Přinášeli trojjedinému Bohu díkuvzdání za zmrtvýchvstání a proměnění (Zj. 4x4-8, 5x11, 7x9-17).
Proč jsou všechny tyto věci uvedeny v Bibli? Ne snad kvůli tomu, abychom si mohli učinit představu o Bohu a Jeho velikosti a velebnosti, jakož i o vzhledu a rozměrech nebeského chrámu? A proč tedy protivníci pravdy Boží pokyvují nedůvěřivě hlavami, jakmile přijde řeč na ohnivé vozy, o nichž je zmínka ve spisech Ducha prorockého, a kterých je třeba použít, chce-li se někdo dostat z jednoho oddělení svatyně do druhého. Říkají: „Vždyť přece sestra Whiteová ve svých viděních překonala vzdálenosti z prvního oddělení přes oponu do druhého oddělení nebeské svatyně jedním lidským krokem.“ V tom spatřují nepřekonatelný rozpor a živí tím svoji nedůvěru. „Svědectví sestry Whiteové si protiřečí“, poznamenávají bezradně. Ovšem my chceme s pomocí Boží pokračovat v našem studiu a tak poznáme, zda toto saducejské pochybování má své opodstatnění.

...Doteraz som na ich základe tvrdil, že v nebi je reálna rovnaká budova, ako svätyňa na zemi. Celá táto vec je však mimoriadne pochybná.

„Ohniví koně“ Boží z hlediska nepochopitelných dálek nebeské svatyně
[KB1613] Zj 11:1 I dána mi třtina, podobná prutu, a postavil se tu anděl, řka: Vstaň, a změř chrám Boží, i oltář, i ty, kteříž se modlí v něm.
O úspěchu či neúspěchu při uposlechnutí tohoto pokynu Janem, nám Bible svědectví nedává. Jak však asi musel býti velký prostor prvního oddělení svatyně, jestliže se tam vešlo 101 milionů andělů a ještě nespočetné množství vykoupených všech dob. Nebo snad v tomto případě neselhává veškerá lidská matematika a geometrie? Museli bychom tedy přijmout za platné, že Jan zcela ohromen množstvím těch, kdož se modlí v prvém oddělení svatyně a kteří vytvářeli obrovitě se rozprostírající shluky, nesplnil svůj úkol, jakožto úkol pro něj nesplnitelný a neřešitelný.

[b]Písmo svaté a také spisy Ducha prorockého nám podávají zprávu o čtyřech různých druzích svatyň pravého živého Boha. [/b]
První z nich byla Mojžíšovi předvedena na hoře jako vzor, jako jakási maketa skutečné svatyně Boží v nebesích. Právě tuto maketu navštívila sestra Whiteová v jednom ze svých prvních vidění za doprovodu Pána Ježíše Krista (EW 32). V tomto případě skutečně mohla přejít jedním lidským krokem z jednoho oddělení svatyně do druhého.
O druhém Božím chrámu hovoří Bible jako o svatyni udělané podle pokynů daných Mojžíšovi zde na zemi. Pozemští kněží zajišťovali službu ve svatyni, jakožto napodobení (předobrazu – makety) nebeské svatyně podle Božího plánu. Neboť Pán pravil Mojžíšovi: „Hlediž, abys udělal vše podle podobenství tohoto, kteréž tobě ukázáno bylo na hoře.“ (2 Moj. 25x40, Žid. 8x5).
Jako třetí pak známe ze Svědectví EGW chrám Boží, který se nalézá mimo Nový Jeruzalém na Nové zemi. Je tedy zapotřebí dobře rozlišovat mezi chrámem, který se nachází uvnitř Božího města v nebi a mezi chrámem, který byl ukázán Mojžíšovi i sestře Whiteové (EW 32), a mezi chrámem, který se nachází zevně Nového Jeruzaléma na hoře Sionu (EW 19), a za čtvrté mezi obrovitým a nepředstavitelně rozlehlým nádherným chrámem Božím, který navštívil ve vidění ap. Jan, jak již o něm dříve byla zmínka.
Když se kdysi procházel prorok a kněz Boží Ezechiel v době babylonského zajetí na březích řeky Chebar (asi r. 539 př. n. l.), spatřil náhle jakoby se nebe otevřelo a vstříc mu zavanul prudký vítr. Zahlédl zářící oblak, v němž uviděl náhle „ohnivý vůz“, jaký byl již dříve pozorován, např. během událostí s Eliášem a Elizeem (Ez. 1x1-4)
[KB1613] 2Kr 2:11 Takž stalo se, že když předce jdouce, rozmlouvali, aj, vůz ohnivý a koni ohniví rozdělili je na různo. I vstoupil Eliáš u vichru do nebe.
[KB1613] 2Kr 2:12 To vida Elizeus, volal: Otče můj, otče můj! Vozové Izraelští i jezdci jeho! A neviděl ho více. Potom uchopiv roucho své, roztrhl je na dva kusy.
Když Syřané oblehli Dotain, kde byl Elizeus právě hostem, vzbudil jej ráno jeho služebník a celý ustrašený hlásil, že město je kolem dokola obklopeno nepřítelem. Tentokrát se modlil Elizeus: „Pane, otevři oči jeho“ a pak pravil ulekanému služebníku: :Neboj se, protože s námi je jich mnohem více než s nimi. Tu Hospodin otevřel mládenci oči a on uviděl horu plnou ohnivých koní a vozů“ (2 Kr. 6x15.17)
V těchto ohnivých vozech byli tehdy andělé Boží, kteří na základě Elizeovy modlitby přispěchali Izraelitům na pomoc. Podívejme se tedy dále, co vypráví Ezechiel o těchto tajemných „ohnivých koních“.
Několik století potom, z přibližujícího se zářícího oblaku spatřil Ezechiel nejprve vyšlehnout malé, avšak velmi prudké blesky. Když se pak vůz přiblížil, vypadal jako obrovitá otevřená mušle, jejíž horní část – horní víko vypadalo jako miniaturní nebeská klenba. Pod tím stáli okolo prudkého jasného ohně čtyři cherubové, kteří měli každý po čtyřech křídlech a čtyřech obličejích. A když stáli na místě jim určeném, zády k onomu ohni, dotýkali se navzájem horními špičkami křídel, která měli vodorovně roztažena. Spodními křídly pak zakrývali svá těla. Křídla těchto Božích andělů byla stále v pohybu a zdálo se, jakoby jimi řídili nebeské vozidlo. Vedle každého cherubína se nacházelo také dvojité kolo („kolo v kole“), jež se při letu pohybovala a působila velmi silný a prudký vichr (rotovala).
Podstatné, co lze ještě dodat k těmto ohnivým vozům je, že Ezechiel viděl nad „nebeskou klenbou“ tohoto vozu trůn, a na něm sedící postavu živého a pravého Boha, podobného Synu člověka. Krátce řečeno, Ezechiel ve svém vidění, jako kdysi Mojžíš a apoštol Jan, uzřel majestát Boží na jeho trunním, resp. na Jeho cestovním voze. Proč by tedy nemohla i sestra Whiteová ve svých viděních, týkajících se nebeské svatyně vidět podobné obrazy? Také všichni ti, kteří se nyní posvěcují a připravují pro Novou zem, budou smět po svém proměnění spolu se vzkříšenými spravedlivými nastoupit do pro nás možná dnes nepředstavitelného obrovského létajícího nebeského „vozu“ (vesmírného plavidla) a podniknout cestu ke křišťálovému moři.

...3. "Za oponu " znamená do svätyne svätých.
"Oponu zaves na háčiky a za ňu dovnútra postav archu svedectva. Opona bude oddeľovať svätyňu od svätyne svätých" (Ex 26,33. Pozri aj Lv 16,2.12.13).
Nikto si nemôže nevšimnúť, že "za oponou" je vo svätyni svätých, kde bola archa. To je práve miesto kde sa Ježiš pred osemnástimi storočiami dostal.
Dôkaz: "Máme ju ako istú a pevnú kotvu duše, ktorá siaha až dovnútra, za oponu, kde za nás vošiel Ježiš ako predchodca, keď sa stal veľkňazom naveky na spôsob Melchisedeka" (Žid 6,19.20).
Ako veľkňaz vošiel "za oponu", tak aj Ježiš, náš veľkňaz, vošiel "za oponu", do svätyne svätých, po pravici Boha a posadil sa na jeho trón. Nič sa nedá povedať jasnejšie.
To narúša celú adventistickú teóriu z roku 1844. Ďalšie dôkazy pozri v Ex 27,21; 30,6; 40,22-26; Lv 4,6.17; 16,15; 24,3; Num 18,7; Mt 27,51.

...4."Pred trónom" Zj 8,3.
Smith tvrdí, že "Boží trón bol v prvom oddelení svätyne", pretože sa hovorí, že sedem lámp a zlatý oltár boli "pred trónom," (Zj 4,5; 8;3).
Je to zúfalý pokus, ktorý sa chytá slamky. Ten istý argument by dokazoval, že archa a Boží trón boli vždy v prvom oddelení pozemskej svätyne, o čom vieme, že nie je pravda. Keďže tam bola len opona, ktorá oddeľovala svätyňu od svätyne svätých, kde sa nachádzal Boží trón, hovorilo sa, že veci vo svätyni sú "pred Pánom", pretože boli blízko trónu, ktorý bol hneď za oponou.
Dôkaz: Ex 27,20.21; 30,6-8; 40,23-25; Lv 4,6.15-18.
Aj úplne mimo svätostánku, kde sa zabíjali zvieratá, bolo "pred Pánom", ako to uvádza Lv. 4, 15. Abrahám chodil "pred Pánom", Gn 24, 40. Bol však na zemi a Pán bol v nebi.

...5. V celej Biblii nenájdeme ani jeden text, v ktorom by archa, cherubíni a trón boli v prvej miestnosti pozemskej svätyne, ale v predobraze pozemskej svätyni - v nebi má byť Boží trón podľa adventistov v prvej miestnosti, a to nie len pri nejakej zvláštnej príležitosti, ale po celý čas počas 1800 rokov.

„Takového máme nejvyššího kněze, kterýž se posadil na pravici trůnu velebnosti v nebesích, služebník jsa svatyně a pravého toho stánku, kterýž Pán vzdělal a ne člověk.“(Žid. 8x1-2)
Nepřátelé adventistické teologie se pokoušejí slovo „ta hagia“ překládat pojmem „svatyně svatých“, protože stojí v množném čísle. Říkají, že kdyby se tu jednalo o první oddělení svatyně – toto slovo by muselo být použito v jednotném čísle. Avšak nejlepší znalci biblické řečtiny, jako Schirlitz, Bauer, Knoch a Rienecke jsou jiného názoru. Překládají toto v jiných jazycích dodnes sporné slovo jako „svatyně“.
Čeština v tomto případě zde vykazuje vzácný fenomén. Ona totiž jediná tento výraz používá k označení celé svatyně a také jako na oslovení jen jejího prvního oddělení, přesně v souladu s řeckým Novým zákonem. Tím pádem odpadá v českých zemích problematické řešení sporu kolem „ta hagia“, jak se tato otázka jinde vyvinula v palčivý spor. Knoch vidí v „ta hagia“ ani ne tak množné číslo, jako spíše složeninu, jež je nutno překládat pomoci termínu „svatá(místa)“. Pouze u Žid 9x2 překládá zcela správně, jako všichni ostatní novější překladatelé výraz „ta hagia“ jako „svatyně“ a míní tím shodně s pisatelem epištoly k Židům prvé oddělení Božího svatostánku.
Chceme-li se striktně držet pisatele listu k Židům, pak musíme na základě verše Žid 9x2 přijímat skutečnost, že Pán Ježíš při svém návratu k nebeskému Otci musel nejprve
projít službou v prvním oddělení nebeské svatyně. Toto tvrzení je nevyvratitelné a každopádně správné.
Výše uvedení překladatelé slova Božího, jakož i překladatel Menge ve svém revidovaném vydání Bible, překládají slovo „ta hagia“ ve verších Žid 9x12.24, docela prostě jako „svatyně“ („svátost“). Ovšem, jak již bylo řečeno, cesta do svatyně svatých vedla skrze oponu svatyně, prvního oddělení stánku. To, že Pán Ježíš Kristus, náš Spasitel a Velekněz skutečně prodléval v prvém oddělení nebeské svatyně a tam plnil svou službu, vysvítá zcela logicky a bez námitek ze Žid 6x19-20:
[KB1613] Žd 6:19 Kterouž máme jako kotvu duše, i bezpečnou i pevnou, a vcházející až do vnitřku za oponu,
[KB1613] Žd 6:20 Kdežto předchůdce pro nás všel Ježíš, jsa učiněn podlé řádu Melchisedechova nejvyšším knězem biskupem na věky.
V Rieneckově „klíči k NZ“ str. 531 se můžeme dočíst, že se zde jedná o první oponu, která visela nad vchodem do prvního oddělení svatyně, poněvadž slovo opona je zde v jednotném čísle. V Žid 9x3 je opona do svatyně svatých označena řeckým „katapetasma“, spolu s odpovídající číslovkou, zatímco opona do svatyně (1.oddělení) u Žid 6x19 je pojmenována „katapetasmatos“ bez jakékoliv určující číslovky, což je dostatečně výstižné.
Pokud by se někdo pokoušel dokázat, že Pán Ježíš jakožto Velekněz vstoupil již před rokem 1844 do svatyně svatých, pak by takový důkaz neměl žádný vliv na učení našich adventních průkopníků týkajícího se roku 1844.
Za účelem plnění své zvláštní úřední povinnosti (Jom Kippur) směl velekněz vstoupit ve SZ pouze jednou do roka do svatyně svatých, ale bylo to skutečně všechno? Nebo snad nevstupoval Áron a jeho synové do svatyně svatých pokaždé, když se tábor Izraelitů rušil a stěhoval na jiné místo, aby tam byl opět postaven? Tak to nařídil sám Bůh za účelem přípravy truhly smlouvy pro přepravu, nebo k jejímu opětnému postavení a uložení ve svatyni svatých na dalším novém místě. (4 Moj. 4x4-6.15.17-20)
Pán Ježíš, Syn Boha Živého a náš Velekněz disponuje jistě volným právem pohybovat se svobodně v celém prostoru Universa. Pán Ježíš se jistě může podle své dobré vůle a se souhlasem svého nebeského Otce, kdykoliv dostavit do svatyně, svatyně svatých a také na nádvoří svatyně, tj. na naší zemi (Skut. 9x3-6).
EGW, pisatelka Ducha prorockého dodává k tomuto: „Viděla jsem, jak Pán Ježíš slouží v obou odděleních svatyně“ (EW. 253).
Z doposud učiněných závěrů zcela zřetelně vyplývá následující:
a) Rozhodně nemáme právo tvrdit, že náš Velekněz je stále upoután na jedno jediné místo.
b) Ani biblickou zvěstí nelze doložit, že by Pán Ježíš po svém návratu ke svému nebeskému Otci vykonával svoji službu ihned ve svatyni svatých při nebeské truhle smlouvy. Je také logickým způsobem nemyslitelné, že Pán Ježíš tak jak si to mnozí představují od r. 31 n. l. až do dnešního dne nepřetržitě setrvává u truhly smlouvy ve druhém oddělení nebeského svatostánku.
c) Nejlepší znalci biblické řečtiny (Schirlitz, Bauer, Rienecke, atd.) překládají slovo „ta hagia“ slovem svatyně, a jen z daných okolností můžeme poznat, zda se od případu k případu jedná o svatyni jako celek, nebo jen o první oddělení svatostánku (Žid 9x2.12) tak jak to také pisatel epištoly k Židům ve skutečnosti mínil.

Když velekněz jednou v roce vešel do svatyně svatých, tedy lze považovat za jeho každodenní místo svatyni (prvé oddělení), kde zpravidla stojí sedmiramenný svícen.
[KB1613] Zj 1:9 Já Jan, i bratr váš, i spoluúčastník v ssoužení, i v království, i v trpělivosti Ježíše Krista, byl jsem na ostrově, kterýž slove Patmos, pro slovo Boží a pro svědectví Ježíše Krista.
[KB1613] Zj 1:12 I obrátil jsem se, abych viděl ten hlas, kterýž mluvil se mnou, a obrátiv se, uzřel jsem sedm svícnů zlatých,
[KB1613] Zj 1:13 A u prostřed těch sedmi svícnů podobného Synu člověka, oblečeného v dlouhé roucho, a přepásaného na prsech pasem zlatým.
Toto vidění měl Jan ještě před změnou století, a přesto ještě v té době vykonával Pán Ježíš svoji velekněžskou službu mezi sedmi zlatými svícny v prvním oddělení svatyně. Doba ukončení Jeho služby ve svatyni (1. oddělení) a Jeho přechod do svatyně svatých ležela ještě v daleké budoucnosti. „Vyšetřující soud (tříbící rozhodnutí) měl totiž započít teprve na konci 2300 večerů a jiter v roce 1844.

...2. Keď Ježiš pred tisícosemsto rokmi vystúpil do neba, išiel priamo na miesto po pravici Boha a posadil sa na jeho trón. Žid 8,1. Preto musel už vtedy vstúpiť do svätyni svätých a nie v roku 1844.

Služba pravého Velekněze ve svatyni – prvém oddělení nebeské svatyně od r. 31 do r. 1844
Zrádcové trojandělského poselství se domnívají, že s celou určitostí vědí, že Pán Ježíš při svém nanebevztoupení vešel bezprostředně do svatyně svatých, aby se tam posadil ihned a provždy vedle svého Otce na trůn. Pod tímto trůnem rozumějí trůn milosti nad nebeskou truhlou smlouvy. Sestra White naproti tomu ve svých viděních viděla Pána Ježíše sedět společně s nebeským Otcem na trůnu ve svatyni (1 oddělení) u křišťálového moře. (EW s. 250-253, Zkuš. a vidění s. 42-45, 54-56)
Zde se jedná o objasnění dosud málo prozkoumané tématiky, která nám může přinést odpovídající množství světla, pro řešení závažného problému.
Budeme-li důkladně zkoumat Písmo, tehdy shledáme, že nám nikdo nemůže lépe osvětlit tento sporný problém, než apoštol Jan ve své Apokalypse. Příslušníci odpadlického směru jsou proto ochotni jít tak daleko, že po odvrhnutí SZ, chtějí zlikvidovat také i Zjevení Janovo. Potom jim ovšem zůstane jenom to, co dnešní církevní Babylon, tj. Řím a ekumena vydávají za evangelium Kristovo. Trojandělské poselství a jiné pravdy adventního hnutí jsou toho času ohroženy temnotou pseudovědecké teologické nevědomosti. Mnozí dnes žel nastoupili svévolnou cestu Kainovu, na jejímž konci však čeká druhá smrt.
My ale chceme vycházet ze základu Pána Ježíše Krista a apoštolů a svěřit naše vedení slovu Božímu (Jan 5x39, 1 Tes. 5x19-21). Budeme proto kráčet ve šlépějích apoštola Jana, jemuž jedině bylo umožněno následovat Pána Ježíše ve svém velikém vidění až k trůnu Všemohoucího a vidět a poznat tam mnoho důležitých věcí. „Co vidíš, piš do knihy“, bylo řečeno milovanému učedníkovi na ostrově Pathmos ihned na začátku vidění (Apokalypsy). Když se pak otočil, aby se podíval, kdo s ním hovoří, spatřil, Jak Pán Ježíš podle velekněžského obyčeje bdí nad kněžskou službou v prvém oddělení svatyně (Zj. 1x12.13, 3Moj 13x1.2, 15x1). „Světlo světa“ bylo právě zaměstnáno tím, aby upravilo správný svit sedmi svícnů v prvém oddělení nebeské svatyně. Dále se domníváme, že Pán Ježíš všechny „svícny“ (všech sedm církevních období) obdařil poučením, výtkami a výstrahami, ale také útěchou a povzbuzením. Ačkoliv Pán Ježíš má od roku 1844 co dělat i ve svatyni svatých, jakožto Přímluvce při vyšetřujícím soudu, přesto je nadále zaměstnán tím, aby napravil a usměrnil světlo posledního svícnu v prvém oddělení – Laodiceji, a přivedl jej k plnému jasu.
Knot této poslední svědkyně a strážkyně Boží pravdy je z části zuhelnatělý a neschopný sám doplnit své světlo novým olejem Ducha svatého. Proto je zapotřebí vyčistit církev a její svícen naplnit plnou dávkou nebeského oleje. Pán Ježíš činí všechno, aby skrze věrné posly sdělil své usínající a nevěrné církvi celou pravdu přímo do očí. Pomoci světla daného Bohem vyvoleným kazatelům a reformátorům, usměrňuje Spasitel a Velekněz svůj lid na zemi a vede jej k upřímnému pokání. Pomocí slov, trestu a dobře míněných rad se pokouší vyvést nás z atmosféry duchovní vlažnosti a uvést do probuzení duchovního života. Pochopíme-li dobře význam sedmi svícnů, tehdy poznáme mnohem lépe činnost našeho Pána a Spasitele v nebesích od roku 31 do roku 1844, a také v dnešní době.
Pán Ježíš náš Velekněz je Ten, kdo každou epochu církevních dějin zabezpečil přiměřeným dílem světla a moci Boží. Ten, kdo drží osud evangelia pevně ve svých rukou, kdo povolává hlasatele času a reformátory, vychovává je a zplnomocňuje. V neposlední míře bdí božský Velekněz také nad správou a tříbením pohanských národů (7 troubení) jako též od Boží správy odpadlých křesťanských církví (7 pečetí), aby je s pomocí Ducha svatého přivedl k vážnému přemýšlení o dosažení věčného života. Tak jako služba Áronova během roku v prvém oddělení svatyně nespočívala pouze v obsluhování stolu s chleby předložení, svícnu a oltáře kadění, ale zahrnovala také lékařskou péči o lid s diagnostikou, terapií a zvláštními lékařskými nařízeními (karantény), tak také Pán Ježíš jako Velekněz na nebi a velký Lékař svého lidu na zemi má dostatek práce „v obou odděleních nebeské svatyně“.
„Viděla jsem, že Pán Ježíš konal služby v obou odděleních nebeské svatyně“ (EW253). Jakožto přicházející Král a Soudce již po staletí vede a řídí Pán Ježíš osudy všech pozemských národů. Zejména musí zabraňovat stále častějším útokům satanovým, který po celou tu dobu intrikami a mnohými démonickými podvody se pokouší o to, aby nevěstě Kristově za všech okolností zhasl její lampu a svedl ji na cestu k druhé smrti.