od používateľa Milan » 09 Okt 2016, 16:59
Přestože souhlasím s ambassadorem v otázce pohledu na tradice i na to, že my, adventisté, se máme mnohému učit, chci jen drobnou poznámku k požehnání dne. Pozdrav "požehnanou sobotu" je samozřejmě tradicí v církvi a přání požehnaného dne v podstatě znamená, abychom rozeznali, jak říká jeden můj dobrý známý, že se na nás "Pán Bůh laskavě usmívá".
Ale požehnání soboty není objev adventistů, je uvedeno nejen v Gnenesis, ve zprávě o stvoření, ale rovněž ve čtvrtém přikázání Dekalogu, konkrétně ve znění z Numeri:
8Pamatuj na den odpočinku (sobotní), že ti má být svatý...11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku (sobotní) a oddělil jej jako svatý.
Sobota nemá jen bohoslužebný rozměr, tzn. prostor pro to, věnovat se společenství s Bohem (a ničemu jinému) ve společenství jeho lidu. Právě pro společná shromáždění k bohoslužbě je praktické, aby to byl jeden den týdne, se kterým budou všichni počítat. Druhý rozměr je sociální. Sobota, jako den, kdy je rodina pohromadě, kdy nikdo nemá povinnosti v práci. Adventisté na sobotu "nabalili" spoustu dalších "znamení", myslím, že ty dva první-společenství s Bohem a s rodinou bohatě stačí. Argumentace, že žiji s Bohem každý den, nejen v sobotu (neděli) je pravdivá. Ale tak jako celý den ve společenství milované osoby je něco jiného, než běžný koloběh týdne, tak i sobota může být výjimečná, i když s Hospodinem prožíváme každý okamžik našeho života v týdnu.
Tak, jako věříme, že se nám Písmo dochovalo v podobě, ke které Bůh inspiroval pisatele, přestože nemáme jediný originál, tak také věříme, že rozdělení týdne na dny se nám dochovalo tak, jak jej zachovávali židé i Pán Ježíš.
Přestože souhlasím s ambassadorem v otázce pohledu na tradice i na to, že my, adventisté, se máme mnohému učit, chci jen drobnou poznámku k požehnání dne. Pozdrav "požehnanou sobotu" je samozřejmě tradicí v církvi a přání požehnaného dne v podstatě znamená, abychom rozeznali, jak říká jeden můj dobrý známý, že se na nás "Pán Bůh laskavě usmívá".
Ale požehnání soboty není objev adventistů, je uvedeno nejen v Gnenesis, ve zprávě o stvoření, ale rovněž ve čtvrtém přikázání Dekalogu, konkrétně ve znění z Numeri:
[i]8Pamatuj na den odpočinku (sobotní), že ti má být svatý...11V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku (sobotní) a oddělil jej jako svatý. [/i]
Sobota nemá jen bohoslužebný rozměr, tzn. prostor pro to, věnovat se společenství s Bohem (a ničemu jinému) ve společenství jeho lidu. Právě pro společná shromáždění k bohoslužbě je praktické, aby to byl jeden den týdne, se kterým budou všichni počítat. Druhý rozměr je sociální. Sobota, jako den, kdy je rodina pohromadě, kdy nikdo nemá povinnosti v práci. Adventisté na sobotu "nabalili" spoustu dalších "znamení", myslím, že ty dva první-společenství s Bohem a s rodinou bohatě stačí. Argumentace, že žiji s Bohem každý den, nejen v sobotu (neděli) je pravdivá. Ale tak jako celý den ve společenství milované osoby je něco jiného, než běžný koloběh týdne, tak i sobota může být výjimečná, i když s Hospodinem prožíváme každý okamžik našeho života v týdnu.
Tak, jako věříme, že se nám Písmo dochovalo v podobě, ke které Bůh inspiroval pisatele, přestože nemáme jediný originál, tak také věříme, že rozdělení týdne na dny se nám dochovalo tak, jak jej zachovávali židé i Pán Ježíš.
