od používateľa Milan » 17 Sep 2021, 06:34
Bibli máme brát vážně a v určitě v mnoha textech doslova, to se nevylučuje. Ježíš je skutečně, ne obrazně, Spasitel, potopu zmínil Kristus (Mat 24:38), skutečně tedy byla, není to pouze bajka o potřebě poslouchat božstvo.
Věda pracuje s rozsáhlým aparátem pozorování, měření, ze kterých odvozuje hypotézy. Písmo pracuje se svědectvím (tradovaným) a zjevením, jeho záměrem je popsat, jak jedná Hospodin, proč je lidstvo božím stvořením a co z toho pro člověka vyplývá. Spasitelné poslání Krista je teologické tvrzení, záležitost víry a osobní rozhodnutí o směřování vlastního života. Potopa je však kromě tradovaného svědectví záležitostí, kterou lze ověřovat vědeckými metodami . A pokud to chceme učinit, musíme se podřídit vědeckým postupům, přijmout potopu v nedávné minulosti jako hypotézu a zkoumat, nakolik je pravděpodobná. Jak z hlediska fyzikálních zákonitostí, tak z hlediska časové osy. Ježíšovy zmínky o potopě nejsou přírodovědeckým důkazem potopy, jsou zasazeny do jiného významového a myšlenkového rámce. Kontext zdůrazňuje nečekanost události Kristova návratu a význam rozhodnutí přijmou Ježíše a závazku jej následovat.
Tvrzení, že předpotopní svět byl "placatější", na koloběhu vody se podílel jiný objem vody než dnes, a tato voda (případně další přírodní procesy) během krátkého časového úseku "znovu stvořily" povrch planety v podobě, v jaké jej známe dnes, není důkazem, je jen další "hypotézou".
Pokud však přijmeme myšlenkový rámec starověku, který je zaznamenám v Písmu, hovoří o ploché zemi, nebeské klenbě a podzemí, a vodách nad nebeskou klenbou i "bezedných podzemních studnicích vod", pak nám zvěst o potopě může (a má) dnes říci něco jiného, než je datování stáří Země, popis jejího tvaru, nebo koloběhu vody. Vůbec při tom nemusí jít o mýtus nebo bajku o potřebě poslouchat božstva.
Tím, že budeme obhajovat hypotézu "mladé země", a dokonce ji necháme schválit na zasedání GK jako bod "pravověrnosti", nezmizí (ani nebudou zodpovězeny) závažné otázky, které nám (věřícím v Hospodina) současné vědecké poznání klade. Stejně tak nezmizí závažné teologické otázky, pokud přijmeme přírodovědecké hypotézy o rozdělení dějin planety Země na geologické éry, a o tom, že stopy zaniklého života svědčí o jiné časové ose, než je šestidenní stvoření v nedávné minulosti.
[i][quote]Bibli máme brát vážně a v určitě v mnoha textech doslova, to se nevylučuje. Ježíš je skutečně, ne obrazně, Spasitel, potopu zmínil Kristus (Mat 24:38), skutečně tedy byla, není to pouze bajka o potřebě poslouchat božstvo.[/quote][/i]
Věda pracuje s rozsáhlým aparátem pozorování, měření, ze kterých odvozuje hypotézy. Písmo pracuje se svědectvím (tradovaným) a zjevením, jeho záměrem je popsat, jak jedná Hospodin, proč je lidstvo božím stvořením a co z toho pro člověka vyplývá. Spasitelné poslání Krista je teologické tvrzení, záležitost víry a osobní rozhodnutí o směřování vlastního života. Potopa je však kromě tradovaného svědectví záležitostí, kterou lze ověřovat vědeckými metodami . A pokud to chceme učinit, musíme se podřídit vědeckým postupům, přijmout potopu v nedávné minulosti jako hypotézu a zkoumat, nakolik je pravděpodobná. Jak z hlediska fyzikálních zákonitostí, tak z hlediska časové osy. Ježíšovy zmínky o potopě nejsou přírodovědeckým důkazem potopy, jsou zasazeny do jiného významového a myšlenkového rámce. Kontext zdůrazňuje nečekanost události Kristova návratu a význam rozhodnutí přijmou Ježíše a závazku jej následovat.
Tvrzení, že předpotopní svět byl "placatější", na koloběhu vody se podílel jiný objem vody než dnes, a tato voda (případně další přírodní procesy) během krátkého časového úseku "znovu stvořily" povrch planety v podobě, v jaké jej známe dnes, není důkazem, je jen další "hypotézou".
Pokud však přijmeme myšlenkový rámec starověku, který je zaznamenám v Písmu, hovoří o ploché zemi, nebeské klenbě a podzemí, a vodách nad nebeskou klenbou i "bezedných podzemních studnicích vod", pak nám zvěst o potopě může (a má) dnes říci něco jiného, než je datování stáří Země, popis jejího tvaru, nebo koloběhu vody. Vůbec při tom nemusí jít o mýtus nebo bajku o potřebě poslouchat božstva.
Tím, že budeme obhajovat hypotézu "mladé země", a dokonce ji necháme schválit na zasedání GK jako bod "pravověrnosti", nezmizí (ani nebudou zodpovězeny) závažné otázky, které nám (věřícím v Hospodina) současné vědecké poznání klade. Stejně tak nezmizí závažné teologické otázky, pokud přijmeme přírodovědecké hypotézy o rozdělení dějin planety Země na geologické éry, a o tom, že stopy zaniklého života svědčí o jiné časové ose, než je šestidenní stvoření v nedávné minulosti.
