od používateľa mikim » 24 Apr 2022, 22:46
Rodí se děti s hříchem?
MOISES PINEDO
KATOLICISMUS
DOKTRINÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI
Už jste někdy viděli tvář novorozeného dítěte, dotkli se jemné kůže jeho růžových tváří a při pohledu do jeho krásných očí cítili jeho nevinnost? V ostrém kontrastu katolické učení tvrdí, že „malá nemluvňata jsou hříšná!“ Katechismus katolické církve prohlašuje:
Děti, narozené s padlou lidskou přirozeností a poskvrněné prvotním hříchem, také potřebují znovuzrození ve křtu, aby byly osvobozeny z moci temnoty a přivedeny do říše svobody dětí Božích, ke které jsou povoláni všichni lidé. (1994, 1250, emp. přidáno).
Bible učí, že děti nenesou hřích svých rodičů (Exodus 32:32–33; Deuteronomium 24:16; 2. Královská 14:6; 2. Paralipomenon 25:4; Jeremiáš 31:30; Ezechiel 18:20). Katolíci však rychle poukazují na to, že David prohlásil: „Hle, zrodil jsem se v nepravosti a v hříchu mě počala matka“ (Žalm 51:5). Abychom porozuměli této pasáži, musíme mít na paměti, že předmětem žalmu 51 je Davidův hřích, nikoli prvotní hřích. Uvažujme o podstatných jménech a přivlastňovacích jménech, kterými David naznačoval, že hřích, o kterém mluvil, byl hřích, kterého se dopustil: „Smaz můj přestupek“ (vs. 1); „Důkladně mě omyj od mé nepravosti a očisť mě od mého hříchu“ (v. 2); „Uznávám svá přestoupení a můj hřích je stále přede mnou“ (vs. 3); „Proti tobě, jen ty, jsem zhřešil“ (vs. 4); atd. V žalmistově prosbě není ani nejmenší narážka na nějaký druh prvotního hříchu. Žalmista si ve skutečnosti přál být osvobozen od svého vlastního hříchu a přestoupení.
Ale proč se odvolával na okamžik, kdy se zformoval v lůně své matky? Žalmista mohl používat nadsázku (srov. Žalm 58:3; Colley, 2004) nebo zdůrazňovat stav, ve kterém ho jeho matka počala. V druhém případě, ačkoli se narodil bez hříchu, narodil se do světa, který byl zakrytý, sužovaný a ovlivněný hříchem.
Uvědomte si také, že žalmista tyto prosby o odpuštění prosil jako dospělý. K prosbě o odpuštění používal slovesa v přítomném čase: „Smiluj se nade mnou… zahlaď mé přestoupení“ (vs. 1); „Důkladně mě omyj...očisti mě od mého hříchu (vs. 2); „Uznávám své provinění“ (vs. 3); „Očisti mě yzopem...umyj mě“ (vs. 7); „Dej mi slyšet radost a jásot“ (vs. 8); "Skryj svou tvář před mými hříchy...smaz všechny mé nepravosti" (vs. 9); „Vytvoř ve mně čisté srdce… obnov ve mně pevného ducha“ (vs. 10).
Davidovy prosby o odpuštění byly způsobeny hříchem (nebo hříchy), kterého se dopustil dlouho po svém narození. Sám žalmista tuto skutečnost objasnil v paralelní pasáži, kde se modlil: „Nepamatujte na hříchy mého mládí ani na moje přestoupení“ (Žalm 25:7, emp. add). Jestliže je Žalm 51 prosbou o osvobození od prvotního hříchu, jak katolíci vysvětlují, že Bůh pomazal, požehnal a použil Davida, když nesl hřích prvního člověka?
Žalmista navíc prohlásil, že byl „vytvarován“ a „počat“ v nepravosti (51:5, KJV). To není odkaz na narození (jak tvrdí katolicismus), ale na početí. Abychom byli v souladu s katolickou myšlenkou, že žalm 51 podporuje dogma o prvotním hříchu, musíme dojít k závěru, že prvotní hřích se přenáší v okamžiku početí. Pokud je tomu tak, katolická církev bude muset přepracovat svou teologii týkající se křtu tak, aby zahrnovala způsob „křtít“ děti před narozením, aby je zachránila před „mocí temnoty“ (Cathecism…, 1994, 1250).
Ale co Římanům 5:12, kde apoštol Pavel napsal, že „skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“? Učí tento verš, že neseme Adamův hřích? Ne. Jak jsme viděli v jiném článku (srov. Pinedo, 2009), tento verš učí, že smrt – důsledek hříchu – se rozšířila na všechny lidi, ne proto, že Adam zhřešil, ale „protože všichni zhřešili“ (5:12; srov. Římanům 3:23). Toto „vše“ se samozřejmě nemůže vztahovat pouze na Adama. Nic v Bibli neučí, nenaznačuje ani nenaznačuje, že se děti rodí s hříchem.
Pavel naznačil, že kde není zákon, tam není hřích (Římanům 3:20; srov. Jan 15:22). A apoštol Jan prohlásil, že „hřích je nezákonnost“ (1 Jan 3:4). Pokud nemluvňata nemohou znát Boží zákon nebo mu rozumět, nemohou se dopustit nezákonnosti.
Sám Ježíš řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim; neboť takových je království Boží“ (Marek 10:14, emp. přidáno). Pavel prohlásil, že nikdo nečistý nemůže vejít do království nebeského (Efezským 5:5). Ježíš dodal: „Pokud se neobrátíte a nestanete se jako malé děti, v žádném případě nevejdete do království nebeského“ (Matouš 18:3, emp. přidáno). Jestliže děti přicházejí na svět s „padlou lidskou přirozeností a poskvrněné prvotním hříchem“ (abych použil slova katechismu), proč by se muži museli stát malými dětmi, které jsou také „znečištěné“ hříchem? Bible je jasná: hřích se nedědí. Nikdy se nenarodilo žádné dítě, které by neslo vinu za Adamův hřích. Nikdo nenese odpovědnost za Adamův hřích než Adam sám.
https://apologeticspress.org/are-childr ... -sin-2697/Rodí se děti s hříchem?
MOISES PINEDO
KATOLICISMUS
DOKTRINÁLNÍ ZÁLEŽITOSTI
Už jste někdy viděli tvář novorozeného dítěte, dotkli se jemné kůže jeho růžových tváří a při pohledu do jeho krásných očí cítili jeho nevinnost? V ostrém kontrastu katolické učení tvrdí, že „malá nemluvňata jsou hříšná!“ Katechismus katolické církve prohlašuje:
Děti, narozené s padlou lidskou přirozeností a poskvrněné prvotním hříchem, také potřebují znovuzrození ve křtu, aby byly osvobozeny z moci temnoty a přivedeny do říše svobody dětí Božích, ke které jsou povoláni všichni lidé. (1994, 1250, emp. přidáno).
Bible učí, že děti nenesou hřích svých rodičů (Exodus 32:32–33; Deuteronomium 24:16; 2. Královská 14:6; 2. Paralipomenon 25:4; Jeremiáš 31:30; Ezechiel 18:20). Katolíci však rychle poukazují na to, že David prohlásil: „Hle, zrodil jsem se v nepravosti a v hříchu mě počala matka“ (Žalm 51:5). Abychom porozuměli této pasáži, musíme mít na paměti, že předmětem žalmu 51 je Davidův hřích, nikoli prvotní hřích. Uvažujme o podstatných jménech a přivlastňovacích jménech, kterými David naznačoval, že hřích, o kterém mluvil, byl hřích, kterého se dopustil: „Smaz můj přestupek“ (vs. 1); „Důkladně mě omyj od mé nepravosti a očisť mě od mého hříchu“ (v. 2); „Uznávám svá přestoupení a můj hřích je stále přede mnou“ (vs. 3); „Proti tobě, jen ty, jsem zhřešil“ (vs. 4); atd. V žalmistově prosbě není ani nejmenší narážka na nějaký druh prvotního hříchu. Žalmista si ve skutečnosti přál být osvobozen od svého vlastního hříchu a přestoupení.
Ale proč se odvolával na okamžik, kdy se zformoval v lůně své matky? Žalmista mohl používat nadsázku (srov. Žalm 58:3; Colley, 2004) nebo zdůrazňovat stav, ve kterém ho jeho matka počala. V druhém případě, ačkoli se narodil bez hříchu, narodil se do světa, který byl zakrytý, sužovaný a ovlivněný hříchem.
Uvědomte si také, že žalmista tyto prosby o odpuštění prosil jako dospělý. K prosbě o odpuštění používal slovesa v přítomném čase: „Smiluj se nade mnou… zahlaď mé přestoupení“ (vs. 1); „Důkladně mě omyj...očisti mě od mého hříchu (vs. 2); „Uznávám své provinění“ (vs. 3); „Očisti mě yzopem...umyj mě“ (vs. 7); „Dej mi slyšet radost a jásot“ (vs. 8); "Skryj svou tvář před mými hříchy...smaz všechny mé nepravosti" (vs. 9); „Vytvoř ve mně čisté srdce… obnov ve mně pevného ducha“ (vs. 10).
Davidovy prosby o odpuštění byly způsobeny hříchem (nebo hříchy), kterého se dopustil dlouho po svém narození. Sám žalmista tuto skutečnost objasnil v paralelní pasáži, kde se modlil: „Nepamatujte na hříchy mého mládí ani na moje přestoupení“ (Žalm 25:7, emp. add). Jestliže je Žalm 51 prosbou o osvobození od prvotního hříchu, jak katolíci vysvětlují, že Bůh pomazal, požehnal a použil Davida, když nesl hřích prvního člověka?
Žalmista navíc prohlásil, že byl „vytvarován“ a „počat“ v nepravosti (51:5, KJV). To není odkaz na narození (jak tvrdí katolicismus), ale na početí. Abychom byli v souladu s katolickou myšlenkou, že žalm 51 podporuje dogma o prvotním hříchu, musíme dojít k závěru, že prvotní hřích se přenáší v okamžiku početí. Pokud je tomu tak, katolická církev bude muset přepracovat svou teologii týkající se křtu tak, aby zahrnovala způsob „křtít“ děti před narozením, aby je zachránila před „mocí temnoty“ (Cathecism…, 1994, 1250).
Ale co Římanům 5:12, kde apoštol Pavel napsal, že „skrze jednoho člověka vešel do světa hřích a skrze hřích smrt, a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni zhřešili“? Učí tento verš, že neseme Adamův hřích? Ne. Jak jsme viděli v jiném článku (srov. Pinedo, 2009), tento verš učí, že smrt – důsledek hříchu – se rozšířila na všechny lidi, ne proto, že Adam zhřešil, ale „protože všichni zhřešili“ (5:12; srov. Římanům 3:23). Toto „vše“ se samozřejmě nemůže vztahovat pouze na Adama. Nic v Bibli neučí, nenaznačuje ani nenaznačuje, že se děti rodí s hříchem.
Pavel naznačil, že kde není zákon, tam není hřích (Římanům 3:20; srov. Jan 15:22). A apoštol Jan prohlásil, že „hřích je nezákonnost“ (1 Jan 3:4). Pokud nemluvňata nemohou znát Boží zákon nebo mu rozumět, nemohou se dopustit nezákonnosti.
Sám Ježíš řekl: „Nechte děti přicházet ke mně a nebraňte jim; neboť takových je království Boží“ (Marek 10:14, emp. přidáno). Pavel prohlásil, že nikdo nečistý nemůže vejít do království nebeského (Efezským 5:5). Ježíš dodal: „Pokud se neobrátíte a nestanete se jako malé děti, v žádném případě nevejdete do království nebeského“ (Matouš 18:3, emp. přidáno). Jestliže děti přicházejí na svět s „padlou lidskou přirozeností a poskvrněné prvotním hříchem“ (abych použil slova katechismu), proč by se muži museli stát malými dětmi, které jsou také „znečištěné“ hříchem? Bible je jasná: hřích se nedědí. Nikdy se nenarodilo žádné dítě, které by neslo vinu za Adamův hřích. Nikdo nenese odpovědnost za Adamův hřích než Adam sám.
[url]https://apologeticspress.org/are-children-born-with-sin-2697/[/url]
