od používateľa mikim » 30 Júl 2016, 15:07
Tomáš Plechatý napísal:Studentem Semináře jsem byl 2 roky (2011/2013) v době kdy na něm bylo nejvíce studentů.
Mohu říci, že teologická diskuse o problémech věrouky v adventismu na hodinách probíhala a studenti o nich +- věděli (pokud je neignorovali, protože to přece mají ,,vyřešené")
Přístupy jednotlivých učitelů se lišily, jak v otevřenosti projevit vlastní byť odlišný názor oproti oficiální víře, tak i v důrazech na to, zda je potřeba se tím zabývat.
Od učitelů z TS ale zaznívaly i obavy a varování, abychom si některé věci my na TS nechali pro sebe a nešířili to na sborech, protože ti lidé by to neunesli a nebo proto, že by se proti nám zvedla silná vlna odporu, která by nás mohla i smést.
,,Bude lepší, když si to necháte pro sebe."
Rozumím tomu že to říkali, protože někteří z učitelů se už sami pokusili něco změnit a spálili se, ale přesto bych já studenty motivoval spíš pozitivně, aby měli naději.
Toto mi osobně připadalo nesprávné a velice mne trápilo, že mám na jednu stranu vědět o tom, co je v adventismu teologicky neudržitelné a zároveň se dál tvářit, že to udržitelné je.
(Uvedu příklad, na TS se studenti dovídali ohledně výkladu období 1260 dnů/let nebo 42 měsíců nebo času,časů a poloviny času, kritiku historického výkladu že jde o období od roku 538-1298 (od poražení posledního ariánského kmene= nastolení neomezené vlády papeže do zajetí papeže generálem Berthierem), totiž, že podle historie se roku 538 nestala žádná význačná událost, která by dovolovala to takto datovat a že události uvedené z knihy 27 věroučných článků citují ze zdrojů uvedených pod čarou na hranici vědomého falšování historie, neboť vytrhávají z kontextu a záměrně ignorují pozdější statě ze stejného dokumentů, které by původní stanoviska nepodpořila. A že celý tento koncept byl vymyšlen už před vznikem CASD po roce 1798, kdy tehdejší badatelé to považovali za jasný znak ukončení vlády šelmy a tak jen dopočítali 1260 let dozadu do roku 538 a událost tam nějak vsadili. Tedy přání/přesvědčení bylo vloženo do výkladu a historie se tomu musela přizpůsobit.)
Ovšem na konci prostudování dokumentů pronesl učitel větu ve smyslu: ,, Ale samozřejmě naše pojetí adventismu nestojí a nepadá s pravdivostí tohoto výkladu."
A šlo se dál.
Můj osobní odhad byl ten, že v jednu dobu z cca 34 studentů a studentek na TS (11-12 byla děvčata) bylo minimálně 9 studentů ochotných kriticky přehodnocovat oficiální body učení a přijímat nové závěry (v různém rozsahu).
Ale většina z nich do kazatelské nástupní praxe nenastoupila a z TS odešla.
p.s.
Mikime své nařčení bys měl nejprve směřovat jednotlivě ke konkrétním lidem mezi čtyřma očima, pokud podle tebe zhřešili.
Jestliže by tě neuposlechli, tak znovu se dvěma svědky.
Pak teprve bys to měl oznámit církvi - ne zde na fóru.
Takto šíříš pomluvy(pokud to není pravda), nebo donášíš(pokud to je pravda). Oboje není pro křesťana vhodné.
Radím ti odvrať se od toho a čiň z toho pokání.
2. Korintským 12:20
Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete – aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.
...(Uvedu příklad, na TS se studenti dovídali ohledně výkladu období 1260 dnů/let nebo 42 měsíců nebo času,časů a poloviny času, kritiku historického výkladu že jde o období od roku 538-1298 (od poražení posledního ariánského kmene= nastolení neomezené vlády papeže do zajetí papeže generálem Berthierem),
totiž, že podle historie se roku 538 nestala žádná význačná událost, která by dovolovala to takto datovat a že události uvedené z knihy 27 věroučných článků citují ze zdrojů uvedených pod čarou na hranici vědomého falšování historie, neboť vytrhávají z kontextu a záměrně ignorují pozdější statě ze stejného dokumentů, které by původní stanoviska nepodpořila. A že celý tento koncept byl vymyšlen už před vznikem CASD po roce 1798, kdy tehdejší badatelé to považovali za jasný znak ukončení vlády šelmy a tak jen dopočítali 1260 let dozadu do roku 538 a událost tam nějak vsadili.
Trocha historie z různých zdrojů:
Rok 538 a rok 1798 (překlad z polštiny):
Wittiges, král Ostrogothů, světský vládce předává
v únoru 538 Řím do rukou církevní autority, které cestu vydláždil Belisarius z popudu císaře Justiniána. * Generál Berthier na příkaz světského vládce Napoleona vytáhne
v únoru roku 1798 Řím z rukou církevní autority tí, že pošle papeže Pia VI do vyhnanství.
* Ačkoli Wittiges uprchl do Ravenny a po určitou dobu oficiálně vládl jako král, z hlediska proroctví mu byl Řím odňat a jeho panování tam skončilo. Od té doby se jeho síla zmenšila.
http://www.filadelfiamedia.com/artykuly ... 20roku.pdf
nebo
b) Tři rohy byly vyvráceny před "malým rohem". "Malý roh" je symbol papežského Říma. Vyvrácení tří rohů symbolizuje potření tří barbarských národů. K hlavním překážkám rozmachu papežského Říma k politické moci byli Herulové, Vandalové a Ostrogoti. Všichni tři byli podporovateli ariánství, které bylo největším soupeřem katolicismu. Roku 533 císař Justinián uznal papežovu církevní nadvládu jakožto "hlavy všech svatých církví" na Východě i Západě a toto legální uznání bylo vtěleno do římského kodexu (r. 534). Roku 538 papežství bylo osvobozeno od vlády ariánských království, která se po západních císařích zmocnila Říma a Itálie. Od této doby se začalo papežství rozmáhat. Další království se stala, jelikož císařové východní říše římské nevládli nad Itálií, v následujícím zmateném období papež se stal vedoucí osobou Západu.
http://www.znamenicasu.cz/samostudium-b ... -daniel-7/
nebo
3. Vyvrátil tři rohy (krále)
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. (Dan 7,8)
A deset rohů - z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. (Dan 7,24)
Jedině papežství splňuje tuto informaci o třech vyvrácených královstvích. Tato království, která neuznávala papežovu autoritu byla nemilosrdně zničena. Herulové byli rozdrceni v roce 493, Vandalové v roce 534 a Ostrogóti v roce 538. Tato vítězství posílila pozici papežství a papež Vigilius (který mimochodem vůbec nebyl křesťan) mohl být v roce 538 dosazen na papežský trůn, kde vládl pod vojenskou ochranou generála Belisaria. Nezávislá papežská moc je tedy datována od roku 538.
http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/m ... iel-7.html
Správně by asi mělo být, že byl papež Vigilius dosazen již roku 537 n.l.
Belisar
https://cs.wikipedia.org/wiki/Belisar
nebo
Justinián a tažení proti Ostrogótům:
…Mezitím Belisar v prosinci 536 s pouhými 5000 muži obsadil Řím.[48] Celý další rok byl vyplněn Vitigisovými neúspěšnými pokusy o znovuzískání kontroly nad „věčným městem“.[49] Roku 538 Ostrogóti zanechali marného obléhání, neboť Římané se zmocnili Ariminia, nalézajícího se jižně od Ravenny, Vitigisovy rezidence.[5
…Belisar zatím obsadil Řím a obdržel císařovnin příkaz, aby nahradil Silveria jejím favoritem Vigiliem, zastávajícím vstřícnější stanovisko k monofyzitismu. Silveria obvinil ze spiknutí s Ostrogóty a roku 537 byl za papeže zvolen Vigilius.[126]
https://cs.wikipedia.org/wiki/Justinián_I.
59. papež Vigilius 29. 3. 537- 7. 6. 555
59. Vigilius
(29. 3. 537 - 7. 6. 555)
Už papež Bonifác II. (PL 09/2006) ho v r. 532 označil za svého nástupce. Na nátlak duchovenstva však tuto designaci musel nakonec papež odvolat a po jeho smrti dal klérus na nátlak gótského krále přednost Janu II. a Vigilius byl vyslán jako papežský vyslanec do Konstantinopole, kde získal důvěru Justiniánovy energické manželky Theodory. Když velitel Belisar vstoupil s vojskem do Itálie, císařovna vyslala Vigilia do Říma, kde pověřila Belisara, aby jej uvedl na papežský trůn. Ten ho 29. 3. 537 skutečně povýšil na papeže, a to přesto, že papež Silverius ještě žil a Vigilius neměl podporu římského kléru.
Tento Říman pocházel ze vznešené rodiny konzula Johannese a pro svůj slabý charakter se stal hříčkou církevní politiky Byzantského dvora. Po obsazení papežského trůnu poslal Silveria do vyhnanství, když však za něj u císaře orodoval patarský biskup, pod záminkou prošetření případu ho nechal přivézt zpět do Říma a následně do dalšího vyhnanství na ostrov Ponza u La Spezie v Ligurském moři, kde jej donutil, aby abdikoval (PL 01/2007). Teprve po Silveriově smrti byl Vigilius 2. 12. 537 uznán za papeže i římským klérem.
Papež ještě před svým zvolením pravděpodobně tajně slíbil císařovně Theodoře, že se zřekne chalkedónského koncilu (PL 09/2006), pokud mu pomůže stát se papežem. Císařovna svůj vliv umocňovala četnou finanční podporou Vigilia. O jeho charakteru určitě vypovídá i to, že ještě během svého působení v Konstantiinopoli několikrát podepisoval deklarace, které vzápětí odvolával a rušil. Zmatek, který vládl mezi biskupy Malé Asie, Egypta a Východní Evropy se jeho nejistým a podlézavým chováním pouze vystupňoval.
Když roku 543 vydal císař Justinián nový náboženský edikt, v němž odsuzoval chalkedonské „Tři kapitoly“, Vigilius pod tlakem západních biskupů protestoval, vzápětí se ale stáhl do azylu v bazilice sv. Petra. Císař nechal papeže během mše 22. listopadu 545 v kostele Santa Cecilia in Trastevere v Římě zatknout byzantskou policií, násilím vyvléci z chrámu a v doprovodu armády jej vyhnal na Sicílii. Když pod ochranou armády vstupoval Vigilius na loď kotvící na Tibeře, obyvatelé Říma v domnění, že opouští obléhané a hladovějící Město, papeži nadávali a házeli po něm kamením. Ukázalo se, že Vigilius si nezískal přízeň lidu ani snahou o znovuobnovení některých staveb, které v Římě poničily předchozí bitvy. V lednu 547 přikázal císař papeže přivézt do Cařihradu.
Císařovi měl papež na jeho konstantinopolském dvoře posloužit jako podpora jeho náboženské politiky. Přinutil ho, aby v červnu 547 odvolal kletbu, kterou předtím postihl konstantinopolského patriarchu Menasa, jenž zmiňované odsouzení chalkedónského koncilu podepsal. Dne 11. 4. 548 mu dokonce poslal své „Iudicatum“, čili verdikt, jímž měl sám papež souhlasit s odsouzením tří chalkedónských kapitol. Tento krok vyvolal rozhořčení afrických biskupů, kteří na své synodě r. 550 papeže exkomunikovali z církve. Krize se stupňovala, proto se papež, opět v Římě, i císař rozhodli ke svolání koncilu.
Do té doby uzavřeli dohodu, že papež sice stáhne své Iudicatum, aby neztratil podporu západní církve, ale bude hledat jinou možnost, jak chalkedónské články zrušit. V r. 551 však císař Justinián vydal nový edikt, jímž bez domluvy s papežem ony tři kapitoly opět odsoudil. Papež žádal císaře o odvolání tohoto nového ediktu a sám se uchýlil do chrámu sv. Petra. Tam byl fyzicky napaden policií, která ho doslova odtrhla od oltáře. Papež se ho držel tak silně, až při zatýkání prasknul a zhroutil se. Vigilius byl uvržen do domácího vězení, z něhož se mu 23. 12. 551 podařilo oknem a šplháním po hradbách utéct do Chalkedónu. Tam vydal encykliku, v níž vysvětloval a ospravedlňoval svoje chování. V červnu 552 došlo k určitému smíření mezi papežem a císařem, ale žádosti papeže, aby se připravovaný koncil konal na Sicílii nebo jinde v Itálii, císař nevyhověl.
Ten byl svolán 5. 5. 553 do Konstantinopole coby císařského města. Papež, ač už opět prodléval v Konstantinopoli, se tohoto koncilu nezúčastnil, ani nedelegoval žádného papežského legáta, jako tomu bývalo do té doby zvykem. A tak bez zastoupení papeže přítomni otcové schválili kompromisní vyznání víry a na nátlak císaře 7. článkem exkomunikovali a odvolali papeže Vigilia. Ten sice protestoval, ale když císař nechal zatknout i jeho nejbližší poradce kněze, po výhrůžkách nakonec uznal 8. 12. 553 odsouzení Tří kapitol a 23. 2. 554 také uznal celý císařský koncil jako 5. všeobecný. Teprve poté bylo zrušeno jeho vyobcování. Tímto slabošským počinem však proti sobě zase poštval biskupy západní, v Illyriku, v Miláně a Akvileji dokonce propukl rozkol, který trval více než sto let. Vigilius zůstal bez jakékoliv podpory jak na Východě, tak i na Západě.
Císař povolil zlomenému a nemocnému Vigiliovi, aby se mohl znovu vrátit do Říma, při zpáteční cestě však 7. 6. 555 v Syrakusách na Sicílii zemřel na záchvat, způsobený žlučovými kameny. Jeho tělo bylo dopraveno do Říma, ale nebylo pohřbeno u sv.Petra, nýbrž v kostele sv. Marcela na Via Salaria u Priscilliných katakomb.
Jeho pontifikát, trvající 18 let, 2 měsíce a 10 dnů patří k nejtísnivějším v dějinách církve: papežství se ocitlo v nedůstojné závislosti na byzantském císařství a ztrácelo jakoukoliv důvěryhodnost. Vigiliovo chování v otázkách víry se stalo předmětem důležitého zkoumání v 19. století v souvislosti s připravovaným schématem o papežské neomylnosti.
I další události té doby sehrály významnou roli: gótský král Totila obsadil a vyplenil Řím a i přes prosby biskupa Pelagia, který v Římě zastupoval nepřítomného papeže Vigilia, rozehnal vznešený římský senát, který se od té doby již nikdy nesešel.
Na území celé říše byl také zaveden nový kodex římského civilního práva, který byl vyhlášen už roku 534 jako tzv. Justiniánův kodex. Císař považoval papeže za jednoho z vykonavatelů jednotné císařské politiky, a proto si uzurpoval právo potvrzovat každou novou papežskou volbu. Žádost o potvrzení měla být z Říma navíc doprovázena příslušným poplatkem.
http://www.farnost-zizkov.cz/index-tisk ... lanek=1369
A další 60 papež Pelagius I. :
After Vigilius' death, Pelagius was elected pope as Justinian's candidate amid strong opposition within the Roman church, which resented imperial interference, doubted the validity of the Second Council of Constantinople, and even suspected Pelagius in Vigilius' death at sea.
Pelagius' compromise with imperial policy seriously damaged the papacy's reputation in northern Italy, Gaul, and elsewhere in Western Europe, resulting in a schism over what is known as the Three Chapters controversy, which would not be resolved for several decades after his death.
Pelagius "kompromis s imperiální politikou vážně poškodila pověst papežství v severní Itálii, Galie, a jinde v západní Evropě,
http://www.newworldencyclopedia.org/ent ... Pelagius_I
To co se stalo roku 538 a později jasně nasvědčuje spojení papežství s politikou Říma. Důkazy jsou zcela jasné.
...Mikime své nařčení bys měl nejprve směřovat jednotlivě ke konkrétním lidem mezi čtyřma očima, pokud podle tebe zhřešili.
Tome děkuji za upozornění, ale nestraš prosím, já jsem o žádném hříšném jednání studentů nenapsal ani jediné slůvko.
[quote="Tomáš Plechatý"]Studentem Semináře jsem byl 2 roky (2011/2013) v době kdy na něm bylo nejvíce studentů.
Mohu říci, že teologická diskuse o problémech věrouky v adventismu na hodinách probíhala a studenti o nich +- věděli (pokud je neignorovali, protože to přece mají ,,vyřešené")
Přístupy jednotlivých učitelů se lišily, jak v otevřenosti projevit vlastní byť odlišný názor oproti oficiální víře, tak i v důrazech na to, zda je potřeba se tím zabývat.
Od učitelů z TS ale zaznívaly i obavy a varování, abychom si některé věci my na TS nechali pro sebe a nešířili to na sborech, protože ti lidé by to neunesli a nebo proto, že by se proti nám zvedla silná vlna odporu, která by nás mohla i smést.
,,Bude lepší, když si to necháte pro sebe."
Rozumím tomu že to říkali, protože někteří z učitelů se už sami pokusili něco změnit a spálili se, ale přesto bych já studenty motivoval spíš pozitivně, aby měli naději.
Toto mi osobně připadalo nesprávné a velice mne trápilo, že mám na jednu stranu vědět o tom, co je v adventismu teologicky neudržitelné a zároveň se dál tvářit, že to udržitelné je.
(Uvedu příklad, na TS se studenti dovídali ohledně výkladu období 1260 dnů/let nebo 42 měsíců nebo času,časů a poloviny času, kritiku historického výkladu že jde o období od roku 538-1298 (od poražení posledního ariánského kmene= nastolení neomezené vlády papeže do zajetí papeže generálem Berthierem), totiž, že podle historie se roku 538 nestala žádná význačná událost, která by dovolovala to takto datovat a že události uvedené z knihy 27 věroučných článků citují ze zdrojů uvedených pod čarou na hranici vědomého falšování historie, neboť vytrhávají z kontextu a záměrně ignorují pozdější statě ze stejného dokumentů, které by původní stanoviska nepodpořila. A že celý tento koncept byl vymyšlen už před vznikem CASD po roce 1798, kdy tehdejší badatelé to považovali za jasný znak ukončení vlády šelmy a tak jen dopočítali 1260 let dozadu do roku 538 a událost tam nějak vsadili. Tedy přání/přesvědčení bylo vloženo do výkladu a historie se tomu musela přizpůsobit.)
Ovšem na konci prostudování dokumentů pronesl učitel větu ve smyslu: ,, Ale samozřejmě naše pojetí adventismu nestojí a nepadá s pravdivostí tohoto výkladu."
A šlo se dál.
Můj osobní odhad byl ten, že v jednu dobu z cca 34 studentů a studentek na TS (11-12 byla děvčata) bylo minimálně 9 studentů ochotných kriticky přehodnocovat oficiální body učení a přijímat nové závěry (v různém rozsahu).
Ale většina z nich do kazatelské nástupní praxe nenastoupila a z TS odešla.
p.s.
Mikime své nařčení bys měl nejprve směřovat jednotlivě ke konkrétním lidem mezi čtyřma očima, pokud podle tebe zhřešili.
Jestliže by tě neuposlechli, tak znovu se dvěma svědky.
Pak teprve bys to měl oznámit církvi - ne zde na fóru.
Takto šíříš pomluvy(pokud to není pravda), nebo donášíš(pokud to je pravda). Oboje není pro křesťana vhodné.
Radím ti odvrať se od toho a čiň z toho pokání.
2. Korintským 12:20
Obávám se totiž, abych vás při svém příchodu neshledal, jakými bych vás mít nechtěl, a abych také já nebyl shledán, jakým vy mne mít nechcete – aby nepovstaly sváry, řevnivost, vášně, neurvalost, pomluvy, donašečství, nadutost, zmatky.[/quote]
...(Uvedu příklad, na TS se studenti dovídali ohledně výkladu období 1260 dnů/let nebo 42 měsíců nebo času,časů a poloviny času, kritiku historického výkladu že jde o období od roku 538-1298 (od poražení posledního ariánského kmene= nastolení neomezené vlády papeže do zajetí papeže generálem Berthierem), [b]totiž, že podle historie se roku 538 nestala žádná význačná událost, která by dovolovala to takto datovat [/b]a že události uvedené z knihy 27 věroučných článků citují ze zdrojů uvedených pod čarou na hranici vědomého falšování historie, neboť vytrhávají z kontextu a záměrně ignorují pozdější statě ze stejného dokumentů, které by původní stanoviska nepodpořila. A že celý tento koncept byl vymyšlen už před vznikem CASD po roce 1798, kdy tehdejší badatelé to považovali za jasný znak ukončení vlády šelmy a tak jen dopočítali 1260 let dozadu do roku 538 a událost tam nějak vsadili.
[b]Trocha historie z různých zdrojů:[/b]
Rok 538 a rok 1798 (překlad z polštiny):
Wittiges, král Ostrogothů, světský vládce předává [b]v únoru 538[/b] Řím do rukou církevní autority, které cestu vydláždil Belisarius z popudu císaře Justiniána. * Generál Berthier na příkaz světského vládce Napoleona vytáhne [b]v únoru roku 1798[/b] Řím z rukou církevní autority tí, že pošle papeže Pia VI do vyhnanství.
* Ačkoli Wittiges uprchl do Ravenny a po určitou dobu oficiálně vládl jako král, z hlediska proroctví mu byl Řím odňat a jeho panování tam skončilo. Od té doby se jeho síla zmenšila.
http://www.filadelfiamedia.com/artykuly_pdf/Co%20sie%20stalo%20w%20538%20roku.pdf
nebo
b) Tři rohy byly vyvráceny před "malým rohem". "Malý roh" je symbol papežského Říma. Vyvrácení tří rohů symbolizuje potření tří barbarských národů. K hlavním překážkám rozmachu papežského Říma k politické moci byli Herulové, Vandalové a Ostrogoti. Všichni tři byli podporovateli ariánství, které bylo největším soupeřem katolicismu. Roku 533 císař Justinián uznal papežovu církevní nadvládu jakožto "hlavy všech svatých církví" na Východě i Západě a toto legální uznání bylo vtěleno do římského kodexu (r. 534). Roku 538 papežství bylo osvobozeno od vlády ariánských království, která se po západních císařích zmocnila Říma a Itálie. Od této doby se začalo papežství rozmáhat. Další království se stala, jelikož císařové východní říše římské nevládli nad Itálií, v následujícím zmateném období papež se stal vedoucí osobou Západu.
[url]http://www.znamenicasu.cz/samostudium-bible-svedectvi-o-adventni-nadeji/15-moc-ktera-zmenila-zakon-bozi-daniel-7/[/url]
nebo
3. Vyvrátil tři rohy (krále)
Prohlížel jsem rohy, a hle, vyrostl mezi nimi další malý roh a tři z dřívějších rohů byly před ním vyvráceny. (Dan 7,8)
A deset rohů - z toho království povstane deset králů. Po nich povstane jiný, ten se bude od předchozích lišit a sesadí tři krále. (Dan 7,24)
Jedině papežství splňuje tuto informaci o třech vyvrácených královstvích. Tato království, která neuznávala papežovu autoritu byla nemilosrdně zničena. Herulové byli rozdrceni v roce 493, Vandalové v roce 534 a Ostrogóti v roce 538. Tato vítězství posílila pozici papežství a papež Vigilius (který mimochodem vůbec nebyl křesťan) mohl být v roce 538 dosazen na papežský trůn, kde vládl pod vojenskou ochranou generála Belisaria. Nezávislá papežská moc je tedy datována od roku 538.
[url]http://neuveritelnaodhaleni.cz/clanky/maly-roh-maska-antikrista-strzena-daniel-7.html[/url]
Správně by asi mělo být, že byl papež Vigilius dosazen již roku 537 n.l.
[b]Belisar[/b]
[url]https://cs.wikipedia.org/wiki/Belisar[/url]
nebo
[b]Justinián a tažení proti Ostrogótům:[/b]
…Mezitím Belisar v prosinci 536 s pouhými 5000 muži obsadil Řím.[48] Celý další rok byl vyplněn Vitigisovými neúspěšnými pokusy o znovuzískání kontroly nad „věčným městem“.[49] Roku 538 Ostrogóti zanechali marného obléhání, neboť Římané se zmocnili Ariminia, nalézajícího se jižně od Ravenny, Vitigisovy rezidence.[5
…Belisar zatím obsadil Řím a obdržel císařovnin příkaz, aby nahradil Silveria jejím favoritem Vigiliem, zastávajícím vstřícnější stanovisko k monofyzitismu. Silveria obvinil ze spiknutí s Ostrogóty a roku 537 byl za papeže zvolen Vigilius.[126]
[url]https://cs.wikipedia.org/wiki/Justinián_I.[/url]
[b]59. papež Vigilius 29. 3. 537- 7. 6. 555[/b]
59. Vigilius
(29. 3. 537 - 7. 6. 555)
Už papež Bonifác II. (PL 09/2006) ho v r. 532 označil za svého nástupce. Na nátlak duchovenstva však tuto designaci musel nakonec papež odvolat a po jeho smrti dal klérus na nátlak gótského krále přednost Janu II. a Vigilius byl vyslán jako papežský vyslanec do Konstantinopole, kde získal důvěru Justiniánovy energické manželky Theodory. Když velitel Belisar vstoupil s vojskem do Itálie, císařovna vyslala Vigilia do Říma, kde pověřila Belisara, aby jej uvedl na papežský trůn. Ten ho 29. 3. 537 skutečně povýšil na papeže, a to přesto, že papež Silverius ještě žil a Vigilius neměl podporu římského kléru.
Tento Říman pocházel ze vznešené rodiny konzula Johannese a pro svůj slabý charakter se stal hříčkou církevní politiky Byzantského dvora. Po obsazení papežského trůnu poslal Silveria do vyhnanství, když však za něj u císaře orodoval patarský biskup, pod záminkou prošetření případu ho nechal přivézt zpět do Říma a následně do dalšího vyhnanství na ostrov Ponza u La Spezie v Ligurském moři, kde jej donutil, aby abdikoval (PL 01/2007). Teprve po Silveriově smrti byl Vigilius 2. 12. 537 uznán za papeže i římským klérem.
Papež ještě před svým zvolením pravděpodobně tajně slíbil císařovně Theodoře, že se zřekne chalkedónského koncilu (PL 09/2006), pokud mu pomůže stát se papežem. Císařovna svůj vliv umocňovala četnou finanční podporou Vigilia. O jeho charakteru určitě vypovídá i to, že ještě během svého působení v Konstantiinopoli několikrát podepisoval deklarace, které vzápětí odvolával a rušil. Zmatek, který vládl mezi biskupy Malé Asie, Egypta a Východní Evropy se jeho nejistým a podlézavým chováním pouze vystupňoval.
Když roku 543 vydal císař Justinián nový náboženský edikt, v němž odsuzoval chalkedonské „Tři kapitoly“, Vigilius pod tlakem západních biskupů protestoval, vzápětí se ale stáhl do azylu v bazilice sv. Petra. Císař nechal papeže během mše 22. listopadu 545 v kostele Santa Cecilia in Trastevere v Římě zatknout byzantskou policií, násilím vyvléci z chrámu a v doprovodu armády jej vyhnal na Sicílii. Když pod ochranou armády vstupoval Vigilius na loď kotvící na Tibeře, obyvatelé Říma v domnění, že opouští obléhané a hladovějící Město, papeži nadávali a házeli po něm kamením. Ukázalo se, že Vigilius si nezískal přízeň lidu ani snahou o znovuobnovení některých staveb, které v Římě poničily předchozí bitvy. V lednu 547 přikázal císař papeže přivézt do Cařihradu.
Císařovi měl papež na jeho konstantinopolském dvoře posloužit jako podpora jeho náboženské politiky. Přinutil ho, aby v červnu 547 odvolal kletbu, kterou předtím postihl konstantinopolského patriarchu Menasa, jenž zmiňované odsouzení chalkedónského koncilu podepsal. Dne 11. 4. 548 mu dokonce poslal své „Iudicatum“, čili verdikt, jímž měl sám papež souhlasit s odsouzením tří chalkedónských kapitol. Tento krok vyvolal rozhořčení afrických biskupů, kteří na své synodě r. 550 papeže exkomunikovali z církve. Krize se stupňovala, proto se papež, opět v Římě, i císař rozhodli ke svolání koncilu.
Do té doby uzavřeli dohodu, že papež sice stáhne své Iudicatum, aby neztratil podporu západní církve, ale bude hledat jinou možnost, jak chalkedónské články zrušit. V r. 551 však císař Justinián vydal nový edikt, jímž bez domluvy s papežem ony tři kapitoly opět odsoudil. Papež žádal císaře o odvolání tohoto nového ediktu a sám se uchýlil do chrámu sv. Petra. Tam byl fyzicky napaden policií, která ho doslova odtrhla od oltáře. Papež se ho držel tak silně, až při zatýkání prasknul a zhroutil se. Vigilius byl uvržen do domácího vězení, z něhož se mu 23. 12. 551 podařilo oknem a šplháním po hradbách utéct do Chalkedónu. Tam vydal encykliku, v níž vysvětloval a ospravedlňoval svoje chování. V červnu 552 došlo k určitému smíření mezi papežem a císařem, ale žádosti papeže, aby se připravovaný koncil konal na Sicílii nebo jinde v Itálii, císař nevyhověl.
Ten byl svolán 5. 5. 553 do Konstantinopole coby císařského města. Papež, ač už opět prodléval v Konstantinopoli, se tohoto koncilu nezúčastnil, ani nedelegoval žádného papežského legáta, jako tomu bývalo do té doby zvykem. A tak bez zastoupení papeže přítomni otcové schválili kompromisní vyznání víry a na nátlak císaře 7. článkem exkomunikovali a odvolali papeže Vigilia. Ten sice protestoval, ale když císař nechal zatknout i jeho nejbližší poradce kněze, po výhrůžkách nakonec uznal 8. 12. 553 odsouzení Tří kapitol a 23. 2. 554 také uznal celý císařský koncil jako 5. všeobecný. Teprve poté bylo zrušeno jeho vyobcování. Tímto slabošským počinem však proti sobě zase poštval biskupy západní, v Illyriku, v Miláně a Akvileji dokonce propukl rozkol, který trval více než sto let. Vigilius zůstal bez jakékoliv podpory jak na Východě, tak i na Západě.
Císař povolil zlomenému a nemocnému Vigiliovi, aby se mohl znovu vrátit do Říma, při zpáteční cestě však 7. 6. 555 v Syrakusách na Sicílii zemřel na záchvat, způsobený žlučovými kameny. Jeho tělo bylo dopraveno do Říma, ale nebylo pohřbeno u sv.Petra, nýbrž v kostele sv. Marcela na Via Salaria u Priscilliných katakomb.
Jeho pontifikát, trvající 18 let, 2 měsíce a 10 dnů patří k nejtísnivějším v dějinách církve: papežství se ocitlo v nedůstojné závislosti na byzantském císařství a ztrácelo jakoukoliv důvěryhodnost. Vigiliovo chování v otázkách víry se stalo předmětem důležitého zkoumání v 19. století v souvislosti s připravovaným schématem o papežské neomylnosti.
I další události té doby sehrály významnou roli: gótský král Totila obsadil a vyplenil Řím a i přes prosby biskupa Pelagia, který v Římě zastupoval nepřítomného papeže Vigilia, rozehnal vznešený římský senát, který se od té doby již nikdy nesešel.
[b]Na území celé říše byl také zaveden nový kodex římského civilního práva, který byl vyhlášen už roku 534 jako tzv. Justiniánův kodex. [u]Císař považoval papeže za jednoho z vykonavatelů jednotné císařské politiky[/u], a proto si uzurpoval právo potvrzovat každou novou papežskou volbu. Žádost o potvrzení měla být z Říma navíc doprovázena příslušným poplatkem.
[/b]
[url]http://www.farnost-zizkov.cz/index-tisk.php?id_clanek=1369[/url]
A další 60 papež Pelagius I. :
After Vigilius' death, Pelagius was elected pope as Justinian's candidate amid strong opposition within the Roman church, which resented imperial interference, doubted the validity of the Second Council of Constantinople, and even suspected Pelagius in Vigilius' death at sea. [b]Pelagius' compromise with imperial policy seriously damaged the papacy's reputation in northern Italy, Gaul, and elsewhere in Western Europe[/b], resulting in a schism over what is known as the Three Chapters controversy, which would not be resolved for several decades after his death.
[b]Pelagius "kompromis s imperiální politikou vážně poškodila pověst papežství v severní Itálii, Galie, a jinde v západní Evropě,[/b]
[url]http://www.newworldencyclopedia.org/entry/Pope_Pelagius_I[/url]
To co se stalo roku 538 a později jasně nasvědčuje spojení papežství s politikou Říma. Důkazy jsou zcela jasné.
...Mikime své nařčení bys měl nejprve směřovat jednotlivě ke konkrétním lidem mezi čtyřma očima, pokud podle tebe zhřešili.
Tome děkuji za upozornění, ale nestraš prosím, já jsem o žádném hříšném jednání studentů nenapsal ani jediné slůvko. ;)
