od používateľa Lída Rohalová » 12 Dec 2019, 11:08
Viktorrealita napísal: ↑12 Dec 2019, 08:04
Lída Rohalová napísala :Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více
Isť cestou za Kristom nie je adekvátne vyjadrenie jeho prítomnosti v nás a to svojím živým Slovom – Duchom. Populárna predstava, že my kráčame z vlastnej moci po ceste za Kristom, alebo Kristus kráča po ceste vedľa veriaceho a pomáha mu, je uznanie vlastnej moci a nie Božej moci v nás. V žiadnom prípade si nemôžeme pridať zásluhy na tom, že kráčame v Kristu. To Kristus je tá cesta v nás. Pavol povedal:
„a žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus, a to, čo teraz žijem v tele, vo viere Syna Božieho žijem, ktorý ma zamiloval a vydal sám seba za mňa"(Gal. 2 : 20).
Kristus nielen že je s vykúpenými, ale je priamo v nich svojím živým Slovom - Duchom! Preto život veriaceho nie je nejaká externá záležitosť. Tento život vyteká znútra tak prirodzene, ako prameň vody. Je to vytekanie z vnútra prebývajúceho Ducha Svätého u vykúpenom. Ježiš povedal:
„Kto verí vo mňa, ako hovorí Písmo, rieky živej vody potečú z jeho vnútra. Ale to povedal o Svätom Duchu, ktorého mali dostať uverivší v neho... (Ján 7 : 38-39).
Ján 14:6 A Ježiš mu povedal: Ja som cesta i pravda i život; nikto neprijde k Otcovi, len skrze mňa.
No a k tým pilierom
No a vonkajšie znaky sú vonkajšie znaky a piliere sú piliere. Vonkajšie znaky sú prejavom práve pilierov na ktorom to, ktoré učenie stojí. Pilierom Kresťanstva je Kristus – Slovo Božie. To je tá skala spasenie v srdciach vykúpených – Kristus zjavený v srdci človeka Otcom na nebesiach. Ak pilierom napr. KC nie je Kristus – jeho Slovo, ale namiesto Krista sa posadil pápež a jeho slovo, tak potom vidíme vonkajšie znaky – prejavy učenia KC v celých dejinách a to plné modlárstva, nečistoty, duchovného smilstva, rúhania sa Bohu, vojen, prenasledovania a množstvo preliatej krvi tých, ktorí v pravde nasledovali Krista. Kde je tam prejav lásky Božej?
Pilier je Kristus – jeho Slovo. Vierou prijímam to Slovo do svojho srdca a to sa prejavuje na vonkajších znakoch, ako sú skutky viery a ovocie Ducha. Ty to oddeľuješ a píšeš vo zmysle, ako keby prejav lásky Božej v srdci človeka, bol nezávislý od učenia – piliera – Krista – jeho Slova. To je ale neprijateľné!!! Predsa ako ináč ak jedine skrz Krista – jeho Slova evanjelia sme vierou prijali Lásku Božiu do svojho srdca, ktorá sa následné prejavuje na ovocí Ducha. Láska Božia sa zjavila v Božej milosti. Toto sa nesmie oddeľovať, ako sa nedá oddeliť následok od príčiny. To ovocie Ducha nie je z nás, ale podľa Božieho Ducha. A teda Slovo Božie, ktoré v sebe nesie lásku Božiu, tak sa aj prejavuje na skutkoch viery a ovocí Ducha.
Učenie je semeno Ducha. Teda podstatné je z akého ducha. Od tohto semena, ktoré prijme človek vierou bude závisieť, aký strom v jeho srdci vyrastie a teda aké ovocie ducha bude donášať. No a láska Božia, ktorá sa do srdca človeka preniesla skrz vieru v Božie Slovo a práve to je ovocím z Božieho semena Ducha.
Laska, láska, láska. Áno, ale láska Božia ide vždy s pravdou Božieho Slova a nikdy bez nej. Vo falošnom učení, niet Pravdy, ani lásky Božej, ale len pokrytectvo.
Ovoce Ducha jsem se naučila rozsuzovat. Ovoce Tvých komentářů též. Stále tam máš málo vykřičníků, přidala bych ještě alespoň dva, aby mne to rychleji napravilo
Letos jsem se bavila s jedním kalvinistou. Byl to rozumný chlap, choval se ke slávě Boží. Tak nějak naslouchal i tomu, co říkám já, neprosazoval si jen svoje. Byli jsme sjednoceni v Kristu.
Možná i z toho důvodu jsem rozposlala jeho kázání svým kamarádkám (rozposlala jsem ho proto, že se v kázání nevyjadřoval ke svobodné vůli - tento kalvinistický pohled bych pak nepropagovala ani nerozposílala).
Vidím, že máš v hlavě katolickou církev, neboť se objevuje téměř v každém Tvém komentáři. No tak jsem byla v kostele a pan farář nám vyprávěl vlastní zkušenost s modlitbou, svoje pochybnosti, zápasy a jak to vyřešil. Bylo to velmi mocné a toho dne to bylo již třetí stejné slovo, které mi Pán potvrdil. Poprvé to bylo den předtím v prostředí 17. denominací, podruhé o samotě skrze Písmo, potřetí v katolickém kostele. Doporučuji si tam někdy sednout. Když tam nejsou lidé, je tam ticho a Bůh hovoří. A taky se tam většinou netopí, tak to udržuje člověka v pohotovosti před příjemných schrupnutím ve vytopené modlitebně. Já proti modlitebnám nejsem, ale problém udržet pozornost tam mám větší i kvůli většímu hluku. My se také scházíme v modlitebně
Viktore, zkus si někdy sednout do ticha. Měj při sobě papír a tužku a zaznamenávej si, co Bůh hovoří. Doporučuji. Takový systém pak omezuje naši "bezobsažnou mnohomluvnost". Prošla jsem si tím, čím teď procházíš Ty. Horlivost, chrlení veršíků a kamenování "jinověrců". Horlivost pro evangelium je jistě správná. Ale když neposloucháš jiné, oni neposlouchají pak Tebe. Kdybych byla v tomto stavu ještě teď, tak se tu vzájemně zabijeme. Není to má zásluha, že jsem na tom už o trochu lépe. To je zásluha Boží, který mluví - nejvíce v tichu. Zkus to.
Nijak se nad Tebe nepovyšuji. Jen dávám pokojně vědět, že na "veršíkování" nemám nervy

[quote=Viktorrealita post_id=13201 time=1576134278 user_id=199]
[quote]Lída Rohalová napísala :Podle čeho všichni poznají, že jdeme cestou za Kristem? Ne podle vnějších znaků věrouky, jejích pilířů (každá konfese má jiné pilíře), ale podle toho, zda máme lásku jedni k druhým (láska se nesmí zaměňovat se schvalováním hříchu). To je ten klíč. Podle toho klíče rozsuzuji ovoce Ducha. Ten klíč otevírá bránu k lidským srdcím. A když selžeme, čiňme pokání. Už jste někdy viděli napraveného hříšníka věčným mentorováním a výčitkami? Myslím, že modlitba a laskavý přístup zmůže více [/quote]
Isť cestou za Kristom nie je adekvátne vyjadrenie jeho prítomnosti v nás a to svojím živým Slovom – Duchom. Populárna predstava, že my kráčame z vlastnej moci po ceste za Kristom, alebo Kristus kráča po ceste vedľa veriaceho a pomáha mu, je uznanie vlastnej moci a nie Božej moci v nás. V žiadnom prípade si nemôžeme pridať zásluhy na tom, že kráčame v Kristu. To Kristus je tá cesta v nás. Pavol povedal:[b] „a žijem už nie ja, ale žije vo mne Kristus, a to, čo teraz žijem v tele, vo viere Syna Božieho žijem, ktorý ma zamiloval a vydal sám seba za mňa"(Gal. 2 : 20).
[/b]
Kristus nielen že je s vykúpenými, ale je priamo v nich svojím živým Slovom - Duchom! Preto život veriaceho nie je nejaká externá záležitosť. Tento život vyteká znútra tak prirodzene, ako prameň vody. Je to vytekanie z vnútra prebývajúceho Ducha Svätého u vykúpenom. Ježiš povedal:[b] „Kto verí vo mňa, ako hovorí Písmo, rieky živej vody potečú z jeho vnútra. Ale to povedal o Svätom Duchu, ktorého mali dostať uverivší v neho... (Ján 7 : 38-39).[/b]
[b]Ján 14:6 A Ježiš mu povedal: Ja som cesta i pravda i život; nikto neprijde k Otcovi, len skrze mňa.[/b]
No a k tým pilierom
No a vonkajšie znaky sú vonkajšie znaky a piliere sú piliere. Vonkajšie znaky sú prejavom práve pilierov na ktorom to, ktoré učenie stojí. Pilierom Kresťanstva je Kristus – Slovo Božie. To je tá skala spasenie v srdciach vykúpených – Kristus zjavený v srdci človeka Otcom na nebesiach. Ak pilierom napr. KC nie je Kristus – jeho Slovo, ale namiesto Krista sa posadil pápež a jeho slovo, tak potom vidíme vonkajšie znaky – prejavy učenia KC v celých dejinách a to plné modlárstva, nečistoty, duchovného smilstva, rúhania sa Bohu, vojen, prenasledovania a množstvo preliatej krvi tých, ktorí v pravde nasledovali Krista. Kde je tam prejav lásky Božej?
Pilier je Kristus – jeho Slovo. Vierou prijímam to Slovo do svojho srdca a to sa prejavuje na vonkajších znakoch, ako sú skutky viery a ovocie Ducha. Ty to oddeľuješ a píšeš vo zmysle, ako keby prejav lásky Božej v srdci človeka, bol nezávislý od učenia – piliera – Krista – jeho Slova. To je ale neprijateľné!!! Predsa ako ináč ak jedine skrz Krista – jeho Slova evanjelia sme vierou prijali Lásku Božiu do svojho srdca, ktorá sa následné prejavuje na ovocí Ducha. Láska Božia sa zjavila v Božej milosti. Toto sa nesmie oddeľovať, ako sa nedá oddeliť následok od príčiny. To ovocie Ducha nie je z nás, ale podľa Božieho Ducha. A teda Slovo Božie, ktoré v sebe nesie lásku Božiu, tak sa aj prejavuje na skutkoch viery a ovocí Ducha.
Učenie je semeno Ducha. Teda podstatné je z akého ducha. Od tohto semena, ktoré prijme človek vierou bude závisieť, aký strom v jeho srdci vyrastie a teda aké ovocie ducha bude donášať. No a láska Božia, ktorá sa do srdca človeka preniesla skrz vieru v Božie Slovo a práve to je ovocím z Božieho semena Ducha.
Laska, láska, láska. Áno, ale láska Božia ide vždy s pravdou Božieho Slova a nikdy bez nej. Vo falošnom učení, niet Pravdy, ani lásky Božej, ale len pokrytectvo.
[/quote]
Ovoce Ducha jsem se naučila rozsuzovat. Ovoce Tvých komentářů též. Stále tam máš málo vykřičníků, přidala bych ještě alespoň dva, aby mne to rychleji napravilo :)
Letos jsem se bavila s jedním kalvinistou. Byl to rozumný chlap, choval se ke slávě Boží. Tak nějak naslouchal i tomu, co říkám já, neprosazoval si jen svoje. Byli jsme sjednoceni v Kristu.
Možná i z toho důvodu jsem rozposlala jeho kázání svým kamarádkám (rozposlala jsem ho proto, že se v kázání nevyjadřoval ke svobodné vůli - tento kalvinistický pohled bych pak nepropagovala ani nerozposílala).
Vidím, že máš v hlavě katolickou církev, neboť se objevuje téměř v každém Tvém komentáři. No tak jsem byla v kostele a pan farář nám vyprávěl vlastní zkušenost s modlitbou, svoje pochybnosti, zápasy a jak to vyřešil. Bylo to velmi mocné a toho dne to bylo již třetí stejné slovo, které mi Pán potvrdil. Poprvé to bylo den předtím v prostředí 17. denominací, podruhé o samotě skrze Písmo, potřetí v katolickém kostele. Doporučuji si tam někdy sednout. Když tam nejsou lidé, je tam ticho a Bůh hovoří. A taky se tam většinou netopí, tak to udržuje člověka v pohotovosti před příjemných schrupnutím ve vytopené modlitebně. Já proti modlitebnám nejsem, ale problém udržet pozornost tam mám větší i kvůli většímu hluku. My se také scházíme v modlitebně ::read::
Viktore, zkus si někdy sednout do ticha. Měj při sobě papír a tužku a zaznamenávej si, co Bůh hovoří. Doporučuji. Takový systém pak omezuje naši "bezobsažnou mnohomluvnost". Prošla jsem si tím, čím teď procházíš Ty. Horlivost, chrlení veršíků a kamenování "jinověrců". Horlivost pro evangelium je jistě správná. Ale když neposloucháš jiné, oni neposlouchají pak Tebe. Kdybych byla v tomto stavu ještě teď, tak se tu vzájemně zabijeme. Není to má zásluha, že jsem na tom už o trochu lépe. To je zásluha Boží, který mluví - nejvíce v tichu. Zkus to.
Nijak se nad Tebe nepovyšuji. Jen dávám pokojně vědět, že na "veršíkování" nemám nervy :)