od používateľa mikim » 16 Júl 2020, 09:53
Matouš 10:28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.
Řekové jako myslitelé, chtěli mít všechno rozdělené a popsané, a tak člověka rozdělili na tělo, duši a ducha. Podle nich duše sídlí v srdci. Duch byla paměť, svědomí, tvořivé myšlení a rozhodování. S duší je z biblického hlediska problém, protože i zvířata mají duši. Zvířata byla označená za duše živé. S tím lze souhlasit, zvířata mají city a některé podivuhodné vlastnosti. Co odlišuje člověka je tvořivé myšlení.
Dnes nerozdělujeme duši a ducha, oboje má své sídlo v mozku a city jsou části naší myšlenkové podstaty. To, co člověka charakterizuje jako jeho jednání, jeho morální hodnoty a způsoby jednání označujeme někdy jako ducha, někdy i jako duši. Nejde o přesné vědecké označování nebo pojednání, ale o otázku, jak je to s nesmrtelností duše (nebo ducha).
Z úvodního verše by mohlo vyplývat, že duše nemůže být zabitá a proto je „nesmrtelná“? Mezi Židy byla pověra, že duše člověka, který zemřel, se pohybuje ještě tři dny poblíž těla, (kdyby se náhodou měla ještě vrátit do těla), než se vrátí k Bohu, který jí dal (život). Pán Ježíš při vzkříšení Lazara, čekal úmyslně až do čtvrtého dne, než šel Lazara vzbudit. (Jan 11,17) (aby popřel nepravdivou pověru).
Jsou v nebi někde shromážděny duše zemřelých nebo v řecké říši mrtvých (Hádes) jako duše pod oltářem (Zj 6,10) nebo duše sťatých. (Zj 20,4)?
Jedná se o přenesený význam (metafora) jako památka na mučedníky, kteří budou probuzeni k věčnému životu při vzkříšení. (Pod oltář by se asi duše všech, kteří byli umučeni pro Krista nevešly). Nesmrtelnost je jen u Boha (1 Tim 6,16). Tuto nesmrtelnost dostanou zachráněni při svém vzkříšení (1 Kor 15,51-53). Kazatel 9,5-10 se také zmiňuje o říši mrtvých, ale jde spíše o pomyslné místo, kde není život. Také z Dan 12,13 lze pochopit, že mezi smrtí a vzkříšením neexistuje život. Duše tedy není samostatnou součástí člověka, mohli bychom to také vyjádřit jako život. Nesmrtelná duše neexistuje.
Pán Ježíš na nadšené vyprávění svých apoštolů, kteří se vrátili z misijní cesty jim řekl: Radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Luk 10,20). Jméno je památka, charakteristika, popis osoby, bytosti. Je to sice popis jaký člověk byl a je (popis celého člověka), není to jen popis duše (ducha). V nebesích jsou zapsána jména zachráněných. O to máme usilovat. To znamená odevzdat svůj život Bohu a Pánu Ježíši. Lidé, kteří zabíjí člověka, jeho tělo, nemohou uškodit konečnému údělu člověka, o kterém rozhodne Bůh.
1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. 19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, 20 kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.
21 To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás.
„Obživen Duchem“ se vykládá tak, že v době, kdy jeho tělo odpočívalo v hrobě, podnikl jeho Duch výlet do říše mrtvých (duchům ve vězení), což je naprosto nemožné. Žádná říše mrtvých neexistuje a „duchům ve vězení“ lze vyložit ve smyslu Žid 2,15 „aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.“ Určitou obtíž je poukaz na lidi v době Noemově. Zde se jedná o odkaz na podobnost chování lidí v době Noemově, jako v době Kristově. Problém je v překladu z řečtiny (pote-hote-hapax), které se překládá jako „když jednou“, ačkoliv by se to mělo překládat jako „jako když jednou“. Jedná se tedy o přirovnání doby Kristovy době před potopou. (Mat 24,8; Lk 12,27).
1 Petrův 4:3 „Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství.
4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. 5 Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé.
6 Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.“
Zdá se, že „evangelium bylo kázáno mrtvým“. Opět jde o chybné pochopení. Evangelium o Boží lásce, o budoucím Mesiáši, o budoucím vysvobození bylo kázáno lidem ještě dávno před Kristem, kteří kdysi žili a zemřeli ve víře v budoucího Mesiáše a v době Petra už byli mrtví. Takže budou zachránění, přestože neměli možnost slyšet a vidět Boží slávu v Kristově živém působení.
Připomínám, že katolická církev v roce 1515 na Lateránském koncilu přijala dogma o nesmrtelnosti duše. Kdyby duše byla nesmrtelná, Kristus nemusel zemřít, protože všechny duše – spravedlivé i nespravedlivé byly a jsou zachráněny? Nedejte se svést.
Mat 24,4 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.“
Přeji vám radost a pokoj v Bohu a Ježíši Kristu při studiu Božího slova, a společně prosme Boha a radujme se, že naše jména jsou zapsána v nebesích.
Kurt Müller
Matouš 10:28 A nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale duši zabít nemohou; bojte se toho, který může duši i tělo zahubit v pekle.
Řekové jako myslitelé, chtěli mít všechno rozdělené a popsané, a tak člověka rozdělili na tělo, duši a ducha. Podle nich duše sídlí v srdci. Duch byla paměť, svědomí, tvořivé myšlení a rozhodování. S duší je z biblického hlediska problém, protože i zvířata mají duši. Zvířata byla označená za duše živé. S tím lze souhlasit, zvířata mají city a některé podivuhodné vlastnosti. Co odlišuje člověka je tvořivé myšlení.
Dnes nerozdělujeme duši a ducha, oboje má své sídlo v mozku a city jsou části naší myšlenkové podstaty. To, co člověka charakterizuje jako jeho jednání, jeho morální hodnoty a způsoby jednání označujeme někdy jako ducha, někdy i jako duši. Nejde o přesné vědecké označování nebo pojednání, ale o otázku, jak je to s nesmrtelností duše (nebo ducha).
Z úvodního verše by mohlo vyplývat, že duše nemůže být zabitá a proto je „nesmrtelná“? Mezi Židy byla pověra, že duše člověka, který zemřel, se pohybuje ještě tři dny poblíž těla, (kdyby se náhodou měla ještě vrátit do těla), než se vrátí k Bohu, který jí dal (život). Pán Ježíš při vzkříšení Lazara, čekal úmyslně až do čtvrtého dne, než šel Lazara vzbudit. (Jan 11,17) (aby popřel nepravdivou pověru).
Jsou v nebi někde shromážděny duše zemřelých nebo v řecké říši mrtvých (Hádes) jako duše pod oltářem (Zj 6,10) nebo duše sťatých. (Zj 20,4)?
Jedná se o přenesený význam (metafora) jako památka na mučedníky, kteří budou probuzeni k věčnému životu při vzkříšení. (Pod oltář by se asi duše všech, kteří byli umučeni pro Krista nevešly). Nesmrtelnost je jen u Boha (1 Tim 6,16). Tuto nesmrtelnost dostanou zachráněni při svém vzkříšení (1 Kor 15,51-53). Kazatel 9,5-10 se také zmiňuje o říši mrtvých, ale jde spíše o pomyslné místo, kde není život. Také z Dan 12,13 lze pochopit, že mezi smrtí a vzkříšením neexistuje život. Duše tedy není samostatnou součástí člověka, mohli bychom to také vyjádřit jako život. Nesmrtelná duše neexistuje.
Pán Ježíš na nadšené vyprávění svých apoštolů, kteří se vrátili z misijní cesty jim řekl: Radujte se z toho, že vaše jména jsou zapsána v nebesích. (Luk 10,20). Jméno je památka, charakteristika, popis osoby, bytosti. Je to sice popis jaký člověk byl a je (popis celého člověka), není to jen popis duše (ducha). V nebesích jsou zapsána jména zachráněných. O to máme usilovat. To znamená odevzdat svůj život Bohu a Pánu Ježíši. Lidé, kteří zabíjí člověka, jeho tělo, nemohou uškodit konečnému údělu člověka, o kterém rozhodne Bůh.
1 Petrův 3:18 Vždyť i Kristus dal svůj život jednou provždy za hříchy, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás přivedl k Bohu. Byl usmrcen v těle, ale obživen Duchem. 19 Tehdy také přišel vyhlásit zvěst duchům ve vězení, 20 kteří neuposlechli kdysi ve dnech Noemových. Tenkrát Boží shovívavost vyčkávala s trestem, pokud se stavěl koráb, v němž bylo z vody zachráněno jenom osm lidí.
21 To je předobraz křtu, který nyní zachraňuje vás.
„Obživen Duchem“ se vykládá tak, že v době, kdy jeho tělo odpočívalo v hrobě, podnikl jeho Duch výlet do říše mrtvých (duchům ve vězení), což je naprosto nemožné. Žádná říše mrtvých neexistuje a „duchům ve vězení“ lze vyložit ve smyslu Žid 2,15 „aby tak vysvobodil ty, kdo byli strachem před smrtí drženi po celý život v otroctví.“ Určitou obtíž je poukaz na lidi v době Noemově. Zde se jedná o odkaz na podobnost chování lidí v době Noemově, jako v době Kristově. Problém je v překladu z řečtiny (pote-hote-hapax), které se překládá jako „když jednou“, ačkoliv by se to mělo překládat jako „jako když jednou“. Jedná se tedy o přirovnání doby Kristovy době před potopou. (Mat 24,8; Lk 12,27).
1 Petrův 4:3 „Dost dlouho už jste dělali to, v čem si libují pohané: žili jste v nevázanosti, vášních, v opilství, v hodech, pitkách a v hanebném modlářství.
4 Když se již spolu s nimi nevrháte do téhož proudu prostopášnosti, dráždí je to a urážejí vás. 5 Však vydají počet tomu, kdo je připraven soudit živé i mrtvé.
6 Proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby byli u Boha živi v Duchu, ačkoliv byli za svého života u lidí odsouzeni.“
Zdá se, že „evangelium bylo kázáno mrtvým“. Opět jde o chybné pochopení. Evangelium o Boží lásce, o budoucím Mesiáši, o budoucím vysvobození bylo kázáno lidem ještě dávno před Kristem, kteří kdysi žili a zemřeli ve víře v budoucího Mesiáše a v době Petra už byli mrtví. Takže budou zachránění, přestože neměli možnost slyšet a vidět Boží slávu v Kristově živém působení.
Připomínám, že katolická církev v roce 1515 na Lateránském koncilu přijala dogma o nesmrtelnosti duše. Kdyby duše byla nesmrtelná, Kristus nemusel zemřít, protože všechny duše – spravedlivé i nespravedlivé byly a jsou zachráněny? Nedejte se svést.
Mat 24,4 Ježíš jim odpověděl: "Mějte se na pozoru, aby vás někdo nesvedl.
5 Neboť mnozí přijdou v mém jménu a budou říkat `já jsem Mesiáš´ a svedou mnohé.“
Přeji vám radost a pokoj v Bohu a Ježíši Kristu při studiu Božího slova, a společně prosme Boha a radujme se, že naše jména jsou zapsána v nebesích.
Kurt Müller
