od používateľa Milan » 26 Aug 2022, 05:03
Prečo casd nekrsti tak, ako sa píše v Slove Božom? Nepokrstia toho, kto má skutočnú túžbu byt pokrstený. Zdá sa, že je to proti biblickému učeniu.
Jak tedy vypadal křest, popsaný v Božím slově?
Stačí touha k tomu, aby byl člověk pokřtěn? Analogicky-Stačí touha k uzavření manželství, nebo jsou dány určité podmínky?
Jsou i jiné otázky: Je křest obřadem, který má význam sám v sobě, nebo je křest "vstupním rituálem" k něčemu, nebo "výstupním rituálem" z něčeho? Je tedy křest znamením vyznání víry, nebo vyznání hříchů a pokání?
Je to obřad, který je na začátku procesu formování vztahu k Bohu, nebo je to obřad, která uzavírá určité období?
Jaké závazky na sebe bereme křtem? Je křest (a víra v Ježíše Krista-Spasitele) individualistickou záležitostí, ke které se kromě vztahu k Bohu neváže žádný kolektivní vztah a závazek vůči lidem obecně a věřícím lidem zejména? Znamenal křest v apoštolské církvi automatický vstup do společenství církve?
Je křest malých dětí nebiblický? Proč měl tedy Izrael nařízenou obřízku (u novorozenců)?
Otázka formy vyznání víry i formulace závazku je kapitola sama o sobě. U nás adventistů vyčnívá přílišná pozornost, věnovaná věrouce, zejména v jejích specifických důrazech, bez rozlišení podstatných a méně důležitých věcí. K tomu se připojuje přesvědčení o vlastní exkluzivitě v oblasti poznání Boha, porozumění Bibli a prorockém vhledu do dnešní doby.
Přesto si myslím, že cesta křtu prostřednictvím služby církve je lepší, než cesta bez křtu.
Lidé jsou nedokonalí. Církev je společenstvím lidí...Vírou můžeme přijmout a nahlédnout, že církev je nejen společenstvím a organizací lidí, ale společenstvím lidí s Kristem, Pánem, a také s Otcem. A tento rozměr církve přesahuje hranice našich osobností, našich životů.

[i][quote]Prečo casd nekrsti tak, ako sa píše v Slove Božom? Nepokrstia toho, kto má skutočnú túžbu byt pokrstený. Zdá sa, že je to proti biblickému učeniu.[/quote][/i]
Jak tedy vypadal křest, popsaný v Božím slově?
Stačí touha k tomu, aby byl člověk pokřtěn? Analogicky-Stačí touha k uzavření manželství, nebo jsou dány určité podmínky?
Jsou i jiné otázky: Je křest obřadem, který má význam sám v sobě, nebo je křest "vstupním rituálem" k něčemu, nebo "výstupním rituálem" z něčeho? Je tedy křest znamením vyznání víry, nebo vyznání hříchů a pokání?
Je to obřad, který je na začátku procesu formování vztahu k Bohu, nebo je to obřad, která uzavírá určité období?
Jaké závazky na sebe bereme křtem? Je křest (a víra v Ježíše Krista-Spasitele) individualistickou záležitostí, ke které se kromě vztahu k Bohu neváže žádný kolektivní vztah a závazek vůči lidem obecně a věřícím lidem zejména? Znamenal křest v apoštolské církvi automatický vstup do společenství církve?
Je křest malých dětí nebiblický? Proč měl tedy Izrael nařízenou obřízku (u novorozenců)?
Otázka formy vyznání víry i formulace závazku je kapitola sama o sobě. U nás adventistů vyčnívá přílišná pozornost, věnovaná věrouce, zejména v jejích specifických důrazech, bez rozlišení podstatných a méně důležitých věcí. K tomu se připojuje přesvědčení o vlastní exkluzivitě v oblasti poznání Boha, porozumění Bibli a prorockém vhledu do dnešní doby.
Přesto si myslím, že cesta křtu prostřednictvím služby církve je lepší, než cesta bez křtu.
Lidé jsou nedokonalí. Církev je společenstvím lidí...Vírou můžeme přijmout a nahlédnout, že církev je nejen společenstvím a organizací lidí, ale společenstvím lidí s Kristem, Pánem, a také s Otcem. A tento rozměr církve přesahuje hranice našich osobností, našich životů.
::scratch::