od používateľa Milan » 31 Mar 2019, 11:41
Článek Jakuba Fraje vznikl díky jeho iniciativě a také ochotě některých sociálních médií jej sdílet. „Zcela skromně a nezištně“ podotýkám, že zpravodaj jeho domovského sboru postupně zveřejní několik různých pohledů z pera svých delegátů konference ČSU.
Několik poznámek ke zmíněného článku a ke komentářům:
Mám za to, že Jakub dokáže vyjádřit svůj názor, a nepotřebuje paternalistickou ochranu.
Jak sám autor zmiňuje, je zvoleným delegátem na Konferenci Českého sdružení, což znamená, že má důvěru a podporu svého mateřského sboru. Je námětem k přemýšlení, zda pravidla nominace umožňují zastoupení všech (věkových) skupin a zda menší sbory mají odvahu vysílat na konference členy, kteří „nemají dostatek zkušeností“. O to více mohou mít elánu, chuti se učit, důvěry v budoucí uspořádání.
O čem vypovídá postavení Jakuba Fraje jako účastníka konference ČSU „na vlastní náklady“? Mimo jiné o tom, že jako člen církve má možnost naslouchat zprávám, účastnit se neformálních setkání, být přítomen jednání s hospodářem Unie k vedení účetnictví, spolupracovat s delegáty a poskytovat jim náměty do diskuze, pro formulaci návrhů apod. Ústava církve jej v tom nijak neomezuje. I kdyby dostal statut hosta a právo promluvit, nebudou jeho práva na konferenci stejná, jako práva delegátů. Nemohl by hlasovat, ani podávat návrhy na usnesení či k procedurálnímu postupu. „Právo být slyšen“ není stejné jako „právo podílet se na rozhodování“. Konference je ostatně suverénní orgán. Může rozhodnout, že účastník konference získá postavení hosta a hostům dá právo promluvit. Je třeba si uvědomit, že takováto usnesení musí být hodnotově neutrální-tzn. buď platí pro všechny, bez ohledu na jejich názory, nebo pro nikoho. Osobně bych si nepřál, aby se na konferenci zaregistrovalo například 30 zastánců „pravověrných názorů“ nebo „ultraliberálů“ a automaticky získali právo účastnit se diskuzí.
Organizační schéma konference a způsob řízení diskuzí. Chyby, ke kterým došlo nebyly záměrné. Ale dost možná byly důsledkem nedostatečné organizační přípravy jednání. Jednají-li zároveň výbory i plénum, a zástupci předkladatele či zpravodajové k navrženým bodům zasedají ve výborech, je zřejmé, že dojde k časovým prodlevám a na plénu se bude jednat o bodech agendy „druhé kategorie“. Bod týkající se nominace byl zařazen na program jednání v sobotu večer po 20:00 hod. Bod představení návrhu změn ústavy v neděli dopoledne, s časovým omezením stále neprojednaného bodu o ordinaci žen a vidinou konce konferenčního jednání na dohled.
(návrh změn v ústavě byl předán členům příslušného výboru v sobotu a příprava procesu pro redakci a představení textu probíhala v neděli od brzkého rána). Určitě by příkladů bylo více.
Jak se hodnotí konference z hlediska nákladů, efektivního využití času a prostředků? Zkusme si vyčíslit náklady, nejen přímé -za uhrazené faktury, cestovní náhrady apod. Přijměme několik zjednodušujících předpokladů (každý čtenář si může parametry odhadnout dle svých nejlepších znalostí). Jeden pracovní den delegáta stojí v průměrných režijních nákladech 4000,-Kč. Za zaměstnance církve nese tyto náklady zaměstnavatel, ostatní delegáti tyto prostředky přináší jako osobní vklad. Ubytování a cestovní náklady jsou cca 1000,-Kč na delegáta a den. Cena za jeden den jednání (a 215 delegátů) je 2 150 000 Kč. (Při čtyřech konferenčních dnech, z nichž jsou dva dny jednací, jeden den je vyhrazen společenství a jeden den spolkne cesta). Jestliže se nedokonalou organizací připravíme o 10% času k jednání, stojí nás to 430 000Kč. Pokud to bude 20% času, náklady jsou 860 000Kč. O pocitech účastníků ani nemluvě. Jedna jednací hodina stojí 172 000 Kč (25 hodin jednání pléna). Každá minuta jednání pléna tak má cenu bezmála 2 900 Kč. Jsou hodnoty, cenou nevyčíslitelné. Jsou hodnoty, jejichž náklady stojí za to nést. Kde začíná marnění času a prostředků? A jak se tomu dá čelit?
Konečně je tu osobní schopnost unést „výhru“ nebo „prohru“.
Existuje průsečík „základních lidských práv“ a křesťanských ctností? Pokud ano, jak si z tohoto pohledu stojí konferenční setkání? Z lidských práv připadá v úvahu nejspíše právo na rovné zacházení, svobodu svědomí a projevu, právo volební, právo na odpor, právo na osobní důstojnost. Kardinálními ctnostmi jsou prozíravost (moudrost), uměřenost (mírnost, střídmost), spravedlnost a statečnost (udatnost).
Probíhala konference tak, že lze její výsledky označit za nelegitimní? Je-li nominace delegátů nelegitimní (tzn. církev porušuje ústavou církve dané právo na rovné zacházení tím, že umožňuje nominaci jak na základě volby, tak z titulu služby), pak je celé jednání konference nelegitimní, protože část delegátů nemá platný mandát. Jestliže akceptujeme byť jediné usnesení konference jako platné, např.: Mikuláš Pavlík je právoplatným předsedou výboru ČSU, nebo rozhodnutí, jímž konference prohlásila, že nebude uplatňovat „postupy dosahování jednoty dle GK“, či přihlášení se k ordinaci žen do kazatelské služby, znamená to, že konference byla z hlediska nominace delegátů legitimní. Pak platí, že stávající pravidla nominace, daná ústavou musíme přijmout i pro nadcházející konference, ať se nám líbí, nebo ne. Ostatně, církev je z hlediska organizace spíše spolkem (organizace zdola), nebo korporátní strukturou (organizace shora), než „státem ve státě“.
Byly procesy přijímání usnesení procesně vadné natolik, že jejich výsledky lze označit za neplatné? Přijmeme-li premisu že volba většiny rozhoduje, pak platí vše, na čem se tato konference usnesla. Žádné rozhodnutí nebylo přijato bez hlasování a většinového názoru. Výhrada svědomí tím není dotčena. Otázkou, nebo spíše vykřičníkem zůstává, jak byla nastavena příprava podkladů a jak bylo nakládáno s časem, který měla konference k dispozici pro rozhodování. Samostatnou kapitolou je řízení procesů. Zkusme se při hodnocení uplynulé konference řídit skutečností, že věc je skončena. Chceme-li poukázat na nedostatky, hledejme řešení, jak chybám v budoucnu předejít.
Vnímám poslední konferenci ČSU jako setkání lidí, ochotných se zapojit do budování církve, schopných hájit své názory i naslouchat zastáncům jiných názorů, připraveným přehodnotit své postoje k určitým tématům tváří v tvář argumentům oponentů i trvat na těch zásadních, uznávajícím rozhodnutí většiny ve věcech organizačních. Díky vám a díky Pánu Bohu za vás, bratři a sestry.
Článek Jakuba Fraje vznikl díky jeho iniciativě a také ochotě některých sociálních médií jej sdílet. „Zcela skromně a nezištně“ podotýkám, že zpravodaj jeho domovského sboru postupně zveřejní několik různých pohledů z pera svých delegátů konference ČSU.
Několik poznámek ke zmíněného článku a ke komentářům:
Mám za to, že Jakub dokáže vyjádřit svůj názor, a nepotřebuje paternalistickou ochranu. ::empathy::
Jak sám autor zmiňuje, je zvoleným delegátem na Konferenci Českého sdružení, což znamená, že má důvěru a podporu svého mateřského sboru. Je námětem k přemýšlení, zda pravidla nominace umožňují zastoupení všech (věkových) skupin a zda menší sbory mají odvahu vysílat na konference členy, kteří „nemají dostatek zkušeností“. O to více mohou mít elánu, chuti se učit, důvěry v budoucí uspořádání.
O čem vypovídá postavení Jakuba Fraje jako účastníka konference ČSU „na vlastní náklady“? Mimo jiné o tom, že jako člen církve má možnost naslouchat zprávám, účastnit se neformálních setkání, být přítomen jednání s hospodářem Unie k vedení účetnictví, spolupracovat s delegáty a poskytovat jim náměty do diskuze, pro formulaci návrhů apod. Ústava církve jej v tom nijak neomezuje. I kdyby dostal statut hosta a právo promluvit, nebudou jeho práva na konferenci stejná, jako práva delegátů. Nemohl by hlasovat, ani podávat návrhy na usnesení či k procedurálnímu postupu. „Právo být slyšen“ není stejné jako „právo podílet se na rozhodování“. Konference je ostatně suverénní orgán. Může rozhodnout, že účastník konference získá postavení hosta a hostům dá právo promluvit. Je třeba si uvědomit, že takováto usnesení musí být hodnotově neutrální-tzn. buď platí pro všechny, bez ohledu na jejich názory, nebo pro nikoho. Osobně bych si nepřál, aby se na konferenci zaregistrovalo například 30 zastánců „pravověrných názorů“ nebo „ultraliberálů“ a automaticky získali právo účastnit se diskuzí.
Organizační schéma konference a způsob řízení diskuzí. Chyby, ke kterým došlo nebyly záměrné. Ale dost možná byly důsledkem nedostatečné organizační přípravy jednání. Jednají-li zároveň výbory i plénum, a zástupci předkladatele či zpravodajové k navrženým bodům zasedají ve výborech, je zřejmé, že dojde k časovým prodlevám a na plénu se bude jednat o bodech agendy „druhé kategorie“. Bod týkající se nominace byl zařazen na program jednání v sobotu večer po 20:00 hod. Bod představení návrhu změn ústavy v neděli dopoledne, s časovým omezením stále neprojednaného bodu o ordinaci žen a vidinou konce konferenčního jednání na dohled. ::bye:: (návrh změn v ústavě byl předán členům příslušného výboru v sobotu a příprava procesu pro redakci a představení textu probíhala v neděli od brzkého rána). Určitě by příkladů bylo více.
Jak se hodnotí konference z hlediska nákladů, efektivního využití času a prostředků? Zkusme si vyčíslit náklady, nejen přímé -za uhrazené faktury, cestovní náhrady apod. Přijměme několik zjednodušujících předpokladů (každý čtenář si může parametry odhadnout dle svých nejlepších znalostí). Jeden pracovní den delegáta stojí v průměrných režijních nákladech 4000,-Kč. Za zaměstnance církve nese tyto náklady zaměstnavatel, ostatní delegáti tyto prostředky přináší jako osobní vklad. Ubytování a cestovní náklady jsou cca 1000,-Kč na delegáta a den. Cena za jeden den jednání (a 215 delegátů) je 2 150 000 Kč. (Při čtyřech konferenčních dnech, z nichž jsou dva dny jednací, jeden den je vyhrazen společenství a jeden den spolkne cesta). Jestliže se nedokonalou organizací připravíme o 10% času k jednání, stojí nás to 430 000Kč. Pokud to bude 20% času, náklady jsou 860 000Kč. O pocitech účastníků ani nemluvě. Jedna jednací hodina stojí 172 000 Kč (25 hodin jednání pléna). Každá minuta jednání pléna tak má cenu bezmála 2 900 Kč. Jsou hodnoty, cenou nevyčíslitelné. Jsou hodnoty, jejichž náklady stojí za to nést. Kde začíná marnění času a prostředků? A jak se tomu dá čelit?
Konečně je tu osobní schopnost unést „výhru“ nebo „prohru“.
Existuje průsečík „základních lidských práv“ a křesťanských ctností? Pokud ano, jak si z tohoto pohledu stojí konferenční setkání? Z lidských práv připadá v úvahu nejspíše právo na rovné zacházení, svobodu svědomí a projevu, právo volební, právo na odpor, právo na osobní důstojnost. Kardinálními ctnostmi jsou prozíravost (moudrost), uměřenost (mírnost, střídmost), spravedlnost a statečnost (udatnost).
Probíhala konference tak, že lze její výsledky označit za nelegitimní? Je-li nominace delegátů nelegitimní (tzn. církev porušuje ústavou církve dané právo na rovné zacházení tím, že umožňuje nominaci jak na základě volby, tak z titulu služby), pak je celé jednání konference nelegitimní, protože část delegátů nemá platný mandát. Jestliže akceptujeme byť jediné usnesení konference jako platné, např.: Mikuláš Pavlík je právoplatným předsedou výboru ČSU, nebo rozhodnutí, jímž konference prohlásila, že nebude uplatňovat „postupy dosahování jednoty dle GK“, či přihlášení se k ordinaci žen do kazatelské služby, znamená to, že konference byla z hlediska nominace delegátů legitimní. Pak platí, že stávající pravidla nominace, daná ústavou musíme přijmout i pro nadcházející konference, ať se nám líbí, nebo ne. Ostatně, církev je z hlediska organizace spíše spolkem (organizace zdola), nebo korporátní strukturou (organizace shora), než „státem ve státě“.
Byly procesy přijímání usnesení procesně vadné natolik, že jejich výsledky lze označit za neplatné? Přijmeme-li premisu že volba většiny rozhoduje, pak platí vše, na čem se tato konference usnesla. Žádné rozhodnutí nebylo přijato bez hlasování a většinového názoru. Výhrada svědomí tím není dotčena. Otázkou, nebo spíše vykřičníkem zůstává, jak byla nastavena příprava podkladů a jak bylo nakládáno s časem, který měla konference k dispozici pro rozhodování. Samostatnou kapitolou je řízení procesů. Zkusme se při hodnocení uplynulé konference řídit skutečností, že věc je skončena. Chceme-li poukázat na nedostatky, hledejme řešení, jak chybám v budoucnu předejít.
Vnímám poslední konferenci ČSU jako setkání lidí, ochotných se zapojit do budování církve, schopných hájit své názory i naslouchat zastáncům jiných názorů, připraveným přehodnotit své postoje k určitým tématům tváří v tvář argumentům oponentů i trvat na těch zásadních, uznávajícím rozhodnutí většiny ve věcech organizačních. Díky vám a díky Pánu Bohu za vás, bratři a sestry.
