od používateľa Milan » 22 Jún 2019, 18:39
Zajímavá otázka:
Co jsou fakta a co jsou dojmy.
U popisu, týkajícího se událostí, jednání určitého kolektivu, tedy dynamického procesu, rozumíme fakty jinou „materii“ než u popisu diamantu, papouška, nebo výroby papíru. Svou roli hraje i „neopakovatelnost děje“.
Popis události je vždy interpretací děje z hlediska pisatele. Výběrem slov, řazením dílčích jevů, popisem souvislostí mezi nimi, hodnotovým žebříčkem, který je součástí pisatelovy osobnosti. Záleží také na tom, zda je autor zároveň aktérem, nebo „pouhým nezaujatým pozorovatelem“, na „emoční angažovanosti“.. Pak je tu druhý činitel, a tím je čtenář (posluchač). Při čtení se nutně ptá nejen po vlastním ději, ale klade si také otázku k textu „Cui bono“.
Každá interpretace je tak vždy jen parciální, částečná. I při zachování maximální objektivity jsou zde limity dané pisatelem i čtenářem. Má smysl ptá se, jaká jsou fakta. Má smysl ptát se, jak jejich podání působí na druhé. A být si při tom vědomi, že se jedná o „měkká data“, závisející do značné míry na místě, kde stojí pisatel/čtenář, a kterým směrem se dívá.
Možná znáte příběh o kapitánovi a jeho prvním důstojníkovi: První důstojník se jeden večer, kdy neměl službu, opil „pod obraz“. Kapitán zapsal do lodní knihy: „První důstojník byl dnes zcela opilý“. Druhý den jej jeho podřízený požádal, zda by mohl záznam vymazat, měl totiž pro něj nepříjemné důsledky. „To jsou fakta“, odvětil kapitán. První důstojník pak během své služby napsal do lodní knihy: „Kapitán byl dnes zcela střízlivý.“ Na to kapitán reagoval obdobně: „Vždyť to vypadá, že jsem stále opilý, takže je třeba zapisovat stav, kdy tomu tak není“, rozčiloval se. „To, co jsem napsal, jsou fakta“, zněla odpověď prvního důstojníka…
Zajímavá otázka: [b]Co jsou fakta a co jsou dojmy[/b].
U popisu, týkajícího se událostí, jednání určitého kolektivu, tedy dynamického procesu, rozumíme fakty jinou „materii“ než u popisu diamantu, papouška, nebo výroby papíru. Svou roli hraje i „neopakovatelnost děje“.
Popis události je vždy interpretací děje z hlediska pisatele. Výběrem slov, řazením dílčích jevů, popisem souvislostí mezi nimi, hodnotovým žebříčkem, který je součástí pisatelovy osobnosti. Záleží také na tom, zda je autor zároveň aktérem, nebo „pouhým nezaujatým pozorovatelem“, na „emoční angažovanosti“.. Pak je tu druhý činitel, a tím je čtenář (posluchač). Při čtení se nutně ptá nejen po vlastním ději, ale klade si také otázku k textu „Cui bono“. ::scratch::
Každá interpretace je tak vždy jen parciální, částečná. I při zachování maximální objektivity jsou zde limity dané pisatelem i čtenářem. Má smysl ptá se, jaká jsou fakta. Má smysl ptát se, jak jejich podání působí na druhé. A být si při tom vědomi, že se jedná o „měkká data“, závisející do značné míry na místě, kde stojí pisatel/čtenář, a kterým směrem se dívá.
Možná znáte příběh o kapitánovi a jeho prvním důstojníkovi: První důstojník se jeden večer, kdy neměl službu, opil „pod obraz“. Kapitán zapsal do lodní knihy: „První důstojník byl dnes zcela opilý“. Druhý den jej jeho podřízený požádal, zda by mohl záznam vymazat, měl totiž pro něj nepříjemné důsledky. „To jsou fakta“, odvětil kapitán. První důstojník pak během své služby napsal do lodní knihy: „Kapitán byl dnes zcela střízlivý.“ Na to kapitán reagoval obdobně: „Vždyť to vypadá, že jsem stále opilý, takže je třeba zapisovat stav, kdy tomu tak není“, rozčiloval se. „To, co jsem napsal, jsou fakta“, zněla odpověď prvního důstojníka…
