Tomáši, jak jsi přišel na to že zachraňuji všechno? Nepřeháněj!
Zřejmě ti uniká to podstatné v cř a právě to jsem ti napsal minule.
Tak ještě jednou.
Hlasování byl souhlas, že to je regulérní a nikoliv schvalování tvého odchodu.
Odporovalo by si to v kontextu uznání práva v citovaném odstavci:
1) Jen jsem ti doporučil aby ses nesnažil všechno zachraňovat nepřišel jsem na to, ani jsem nenapsal, že všechno zachraňuješ.
Nepodsouvej mi to.
2) Právě že mně z CŘ to podstatné neuniká. Naopak to co píšeš ty - znění řádu z roku 1968 bratra Stejskala a to 2x je naprosto mimo téma a mě nezajímá. Naopak o znění CŘ z roku 2010, které jsem ti dal k dispozici jsi nenapsal nic, ani na to nereagoval. Tedy to podstatné uniká tobě.
Nechceš mi doufám tvrdit, že já mám za povinnost, nebo že je morálně správné nejprve jít a nastudovat si všechna dřívější znění církevních řádů abych mohl pochopit všechny ty vazby, vývoj a úmysly.
Houby!!!
Řád platný v mé době popisuje jak se věci mají. Ten jsem četl a podle něj se zařídil.
Tak ještě jednou.
Hlasování byl souhlas, že to je regulérní a nikoliv schvalování tvého odchodu.
Toto je jen tvůj výklad a tvá domněnka.
Na jednu stranu řád uznává mé vlastní rozhodnutí ale na druhou stranu píše, že o tom má hlasovat členské a nikde členskému neukládá že musí hlasovat a tedy souhlasit.
Ten řád je prostě napsán špatně - nedokonale.
Já bych to normálně považoval za dávno mrtvé a vyřešené, ale štve mě, když to na mě vytáhneš ty, nebo kdokoliv a píšeš mi jak jsem měl něco udělat správně, nebo správněji, že to podávám zkresleně jako bych psal něco co není pravda a přitom jsi netečný k chybám na straně řádu, kterými se ti tu hájím.
Jestli mi má někdo co vytýkat, tak je to to, že jsem o svém vystoupení dopředu neinformoval ani kazatele, ani staršího sboru a přečetl jsem to rovnou celému sboru a to mimo řádně svolané členské ani jsem se o to nedovoloval.
Za to si nesu zodpovědnost, ale udělal jsem to úmyslně.
Protože i když kazatel opakovaně (hlavně při křtech) říkal, že jsme jedna velká rodina ( a já to chápu tak, že v rodině je nromální, že se nikdo nemusí dopředu ostatních dovolovat, když jim chce něco říct), a i přesto, že přede mnou mohli za kazatelnu v době oznámení chodit v podstatě všichni členové a oznamovali všelijaké věci od koncertů přes poděkování, nebo oznámení o nemocech či žádosti o modlitby, tak když jsem v minulosti vystoupil za kazatelnou já a řekl sboru 3 věci co mám na srdci - osobní a pro mne důležité věci - tak jsem za to dostal od prarodičů ze sboru sprda a starší sboru příští týden oznámil( aniž by zmínil mně nebo se mnou o tom mluvil osobně), že se má každý chodit dopředu dovolit u něj, nebo kazatele než něco půjde oznámit z kazatelny a ještě dopředu předložit, co chce sboru říct.
Takže z mého pohledu cenzura - kontrola, a ještě nepřímé jednání, kdy ti neřeknou do očí co proti tobě mají. A tohle že má být ta rodina, o které opakovaně mluví!!!! A já jsem cítil jednak že by s tím, co mám v plánu měli problém a chtěli by mi určovat co mám a co nemám říkat a za druhé samotný princip že se musím dovolovat považuji od základu za špatný - nešel jsem kázat, říkal jsem co mám na srdci - zkušenosti jednu prosbu/napomenutí (aby sbor nešířil své interní problémy ven, že se je pak dozvídám až na semináři a přitom vím, že s danými členy to nikdo neřešil osobně).
Kvůli tomu jsem vystoupil neohlášeně a za to mi platí formálně napomenutí, protože jsem to udělal proti znění řádu.
Ale to lidi tady na fóru nemusí zajímat. Je to záležitost sboru Kladno.
Ovšem tvé námitky, že něco zkresluji jsou podle mne Ambassadore mimo mísu.
Odmítám, že by to podstatné unikalo zrovna mně!!!
Snažil jsem se ze své strany to celé provést co nejvíce slušně, podle zvyklostí, ale zároveň v souladu se svým srdcem a svědomím, které pro mne mělo a má prioritu.
Vážně jestli si z celého dopisu jako to podstatné odnášíš právě toto, tak mě to mrzí. Vůbec nechápu proč máš potřebu ,,zrovna toto napravovat".
Takové hořkosti, která ve mě kvůli tomu znovu vyplavala. Dotýká se mě to osobně, protože jsem si přál mnohem méně napětí, nevyjasněných otázek, méně předsudků, méně strachu, méně nálepek a také více, zájmu, naslouchání a pochopení. Cítím v tom dodnes velké zklámání, protože tohle jsem od ,,sborové rodiny" nečekal.
Jestli ti celá záležitost opravdu leží na srdci a chceš soudit alespoň trochu nestranně, tak by sis možná mohl udělat i průzkum, promluvit s kazatelem se starším sboru, s pár členy, nebo mou rodinou, a také se mnu osobně, ptát se co tomu všemu předcházelo.
Psal si že ani nevím, jak moc mi rozumíš - máš pravdu nevím to a z tvého psaní to také příliš nepoznávám.
