od používateľa Host » 22 Jan 2018, 01:47
Myslím si, že situace je velmi podobná jak v ČR tak v SR. Realita je taková, že velké množství činovníků a představitelů KP jsou zaměstnanci církve a/nebo osoby, které církev přímo dosazuje. V ČR to dřív bylo tak, že církev byla jediným navrhovatelem předsedy KP (a volil ho sněm), nyní ho již volí jen Správní rada KP, kterou tvoří většina zaměstnanců církve. V SR se mi to zdá podobné - církev navrhne, sněm zvolí. Nejsem zastánce tohoto systému, ale po tom, co jsem se do těchto věcí více ponořil, můžu s jistotou říci, že určitě nejde o porušení demokratických principů nebo zákonů. Určitě je to nepřirozené a manažersky nevhodné, ale není to fakticky špatně.
Ve chvíli, kdy tyto principy projdou orgánem, který je demokraticky zvolený, celý tenhle proces je zlegitimizován. Pokud by na sněmu někdo vystoupil s tím, že chce postupovat dle stanov či jednacího řádu, mělo by mu být dáno za pravdu. Pokud k tomu ale nedojde a sněm svoje vedení nezvolí na základě návrhů z pléna, ale na základě návrhu z církve, je to vůle demokratického orgánu a tím je hotovo. K té volbě došlo.
Já si myslím, že ideální stav je, aby mohla organizace volit svoje vedení přímo. Mnohdy zaznívají hlasy, že jsou to snahy o oddělení církve od KP, ale já si myslím, že to tak není. KP a církev jsou v symbióze, která nejde porušit. Ale čistě prakticky je přeci přirozenější mít vedení, které získá důvěru členů organizace tím, co dělá a ne tím, že ho tam někdo dosadí. Pozitivním efektem je i to, že v případě "čisté" přímé volby je ta zvolená osoba hnaná jakousi zodpovědností vůči těm, kdo ho volili a může to být jeden z motorů, které ho poženou k lepším výsledkům a lepší péči o členy, které má "pod sebou". Ono i to, že by se na konci funkčního období musel hájit a představit svojí práci, aby byl zvolený, by mohlo mít pozitivní efekt než to, že má svojí práci jistou nehledě na výsledky.
Poslední myšlenkou je i to, zda jsou kazatelé, které církev obvykle do těchto funkcí nominuje, vhodnými osobami na tyto manažerské nebo odborné posty. Někdy se mi zdá, že místo aby byli kazatelé odborníky na kazání a teologii a byli za to uznávání a měli na to čas a prostor, jsou jmenováni do rolí odborníků na právo, ekonomii, psychologii, pedagogiku, management a další. Nemyslím si, že jeden člověk může mít dar (a znalosti) na všechno. Do takovéhle role by měl být jmenován přeci ten, kdo pro to má ty nejlepší předpoklady a ne ten, koho má církev aktuálně po ruce. Proto si myslím, že by mohlo přispět k lepšímu, aby si předsedu vybírali sami delegáti sněmu, kteří s ním budou pracovat a vědí, co od něj očekávají, než zástupci církve, kterým jde jen o to, aby bylo všechno v klidu. Možná je důležitý i ten proces jako takový. Třeba jsou tyhle úvahy jen filosofické a delegáti sněmu by vyhodnotili jako nejvhodnějšího právě toho kandidáta, kterého by tam nominovala církev a nic zásadního by se nezměnilo. Jen v očích lidí by nešlo o toho, koho tam někdo "dosadil", ale koho si oni sami vybrali. A to může znamenat hodně.
V zásadě je třeba o těch věcech otevřeně mluvit a pokoušet se nacházet shodu. Mnohdy dochází k nepochopení nebo překroucení faktů, kdy jedna strana za racionálním argumentem vidí snahu o revoluci. A přitom je možné najít společnou řeč.
Myslím si, že situace je velmi podobná jak v ČR tak v SR. Realita je taková, že velké množství činovníků a představitelů KP jsou zaměstnanci církve a/nebo osoby, které církev přímo dosazuje. V ČR to dřív bylo tak, že církev byla jediným navrhovatelem předsedy KP (a volil ho sněm), nyní ho již volí jen Správní rada KP, kterou tvoří většina zaměstnanců církve. V SR se mi to zdá podobné - církev navrhne, sněm zvolí. Nejsem zastánce tohoto systému, ale po tom, co jsem se do těchto věcí více ponořil, můžu s jistotou říci, že určitě nejde o porušení demokratických principů nebo zákonů. Určitě je to nepřirozené a manažersky nevhodné, ale není to fakticky špatně.
Ve chvíli, kdy tyto principy projdou orgánem, který je demokraticky zvolený, celý tenhle proces je zlegitimizován. Pokud by na sněmu někdo vystoupil s tím, že chce postupovat dle stanov či jednacího řádu, mělo by mu být dáno za pravdu. Pokud k tomu ale nedojde a sněm svoje vedení nezvolí na základě návrhů z pléna, ale na základě návrhu z církve, je to vůle demokratického orgánu a tím je hotovo. K té volbě došlo.
Já si myslím, že ideální stav je, aby mohla organizace volit svoje vedení přímo. Mnohdy zaznívají hlasy, že jsou to snahy o oddělení církve od KP, ale já si myslím, že to tak není. KP a církev jsou v symbióze, která nejde porušit. Ale čistě prakticky je přeci přirozenější mít vedení, které získá důvěru členů organizace tím, co dělá a ne tím, že ho tam někdo dosadí. Pozitivním efektem je i to, že v případě "čisté" přímé volby je ta zvolená osoba hnaná jakousi zodpovědností vůči těm, kdo ho volili a může to být jeden z motorů, které ho poženou k lepším výsledkům a lepší péči o členy, které má "pod sebou". Ono i to, že by se na konci funkčního období musel hájit a představit svojí práci, aby byl zvolený, by mohlo mít pozitivní efekt než to, že má svojí práci jistou nehledě na výsledky.
Poslední myšlenkou je i to, zda jsou kazatelé, které církev obvykle do těchto funkcí nominuje, vhodnými osobami na tyto manažerské nebo odborné posty. Někdy se mi zdá, že místo aby byli kazatelé odborníky na kazání a teologii a byli za to uznávání a měli na to čas a prostor, jsou jmenováni do rolí odborníků na právo, ekonomii, psychologii, pedagogiku, management a další. Nemyslím si, že jeden člověk může mít dar (a znalosti) na všechno. Do takovéhle role by měl být jmenován přeci ten, kdo pro to má ty nejlepší předpoklady a ne ten, koho má církev aktuálně po ruce. Proto si myslím, že by mohlo přispět k lepšímu, aby si předsedu vybírali sami delegáti sněmu, kteří s ním budou pracovat a vědí, co od něj očekávají, než zástupci církve, kterým jde jen o to, aby bylo všechno v klidu. Možná je důležitý i ten proces jako takový. Třeba jsou tyhle úvahy jen filosofické a delegáti sněmu by vyhodnotili jako nejvhodnějšího právě toho kandidáta, kterého by tam nominovala církev a nic zásadního by se nezměnilo. Jen v očích lidí by nešlo o toho, koho tam někdo "dosadil", ale koho si oni sami vybrali. A to může znamenat hodně.
V zásadě je třeba o těch věcech otevřeně mluvit a pokoušet se nacházet shodu. Mnohdy dochází k nepochopení nebo překroucení faktů, kdy jedna strana za racionálním argumentem vidí snahu o revoluci. A přitom je možné najít společnou řeč.