od používateľa Neregistrovaný » 07 Aug 2025, 08:45
Neregistrovaný napísal: ↑06 Aug 2025, 08:57
Prečo za všetko dobré v našom živote, za naše úspechy môže Boh? A naopak, za naše zlyhania si môžeme my sami? Existuje niečo ako dobrý kresťan? Nie. Sám Ježiš povedal: Nikto nie je dobrý, iba sám Boh. Aj apoštol Pavol napísal: Viem totiž, že vo mne, teda v mojom tele, neprebýva dobro, pretože chcieť dobro dokážem, ale konať už nie. (Rím 7)
Podľa týchto veršov človek nemôže konať dobro. Kresťanstvo ponúka teológiu večného pocitu viny, pocitu vlastnej nehodnosti, týždeň čo týždeň prichádzať do zhromaždenia veriacich a ubezpečovať sa o svojich previneniach. Je to taká sebadeštrukcia, ktorá nikdy nekončí. Ak je Boh otec, čo radi veriaci zdôrazňujú, prečo si jeho deti - veriaci - musia stále pripomínať, že sú nehodní? Vychovávali by ste svoje deti tak, že im budete celý život hovoriť, že nie sú dobré, že žijú vďaka vašej milosti a dobrote? Veriaci si ani nechcú pripustiť, aby z niečoho obvinili Boha.
Ano, také jsem si toho všiml. Je to nesmysl. Buď Bůh může za všechno tedy i za dobré i za zlé ale to jsme pak jen postavičky v jeho hře a pravdu má Viktorrealita. Nebo máme svobodnou vůli, ale potom za svá rozhodnutí i ta dobrá můžeme my sami.
Souhlasím i s tím, že křesťanství je postaveno na věčném guiltytripu - tedy, že křesťané jsou neustále ubezpečováni o svých vinách a je to destruktivní.
Ne nikdy bych takto své děti vychovávat nechtěl, ale už jsem si všiml že jim také někdy připomenu jejich vinu - už za tu dobu do mne něco otisklo a nedělají to jen křesťané.
A ano obvinit z něčeho Boha je ,,nepřípustné" protože jestliže je Bůh ,,zlý" a nebudu ho chtít uctívat, tak je svět beznadějný protože stejně věřím že je to jediný pravý Bůh a byl bych MU vydán na pospas i když nechci, jen jako jeho hračka. Zkrátka tato myšlenka vede zase k rezignaci na to o cokoliv se snažit.
Zbývá ještě myšlenka, která zní přibližně takto - ,,všechno napomáhá k dobrému těm kteří se Bojí Boha" (Ř8,28).
Tedy přeneseně, že i ty špatné věci, se nám dějí ve skutečnosti k našemu dobru a že to tedy nemůžeme teď objektivně zhodnotit ( že je to zlé).
No ale to zase v člověku podkopává důvěru ve vlastní schopnosti poznání dobrého a zlého (když už kvůli tomu jsme smrtelní že ).
Na druhou stranu přijetí víry , že se mi vše v životě děje za dobrým účelem je ve skutečnosti jedno z nejlepších, protože nastaví v člověku dobrou náladu optimismus, odolnost, naději, a chuť do života.
Věřím, že platí - podle tvé víry se ti staň.
Pokládej si dále dobré otázky a hledej na ně odpovědi a věřím že je najdeš, ale kdoví kam až tě zavedou.
[quote=Neregistrovaný post_id=22290 time=1754463445]
Prečo za všetko dobré v našom živote, za naše úspechy môže Boh? A naopak, za naše zlyhania si môžeme my sami? Existuje niečo ako dobrý kresťan? Nie. Sám Ježiš povedal: Nikto nie je dobrý, iba sám Boh. Aj apoštol Pavol napísal: Viem totiž, že vo mne, teda v mojom tele, neprebýva dobro, pretože chcieť dobro dokážem, ale konať už nie. (Rím 7)
Podľa týchto veršov človek nemôže konať dobro. Kresťanstvo ponúka teológiu večného pocitu viny, pocitu vlastnej nehodnosti, týždeň čo týždeň prichádzať do zhromaždenia veriacich a ubezpečovať sa o svojich previneniach. Je to taká sebadeštrukcia, ktorá nikdy nekončí. Ak je Boh otec, čo radi veriaci zdôrazňujú, prečo si jeho deti - veriaci - musia stále pripomínať, že sú nehodní? Vychovávali by ste svoje deti tak, že im budete celý život hovoriť, že nie sú dobré, že žijú vďaka vašej milosti a dobrote? Veriaci si ani nechcú pripustiť, aby z niečoho obvinili Boha.
[/quote]
Ano, také jsem si toho všiml. Je to nesmysl. Buď Bůh může za všechno tedy i za dobré i za zlé ale to jsme pak jen postavičky v jeho hře a pravdu má Viktorrealita. Nebo máme svobodnou vůli, ale potom za svá rozhodnutí i ta dobrá můžeme my sami.
Souhlasím i s tím, že křesťanství je postaveno na věčném guiltytripu - tedy, že křesťané jsou neustále ubezpečováni o svých vinách a je to destruktivní.
Ne nikdy bych takto své děti vychovávat nechtěl, ale už jsem si všiml že jim také někdy připomenu jejich vinu - už za tu dobu do mne něco otisklo a nedělají to jen křesťané.
A ano obvinit z něčeho Boha je ,,nepřípustné" protože jestliže je Bůh ,,zlý" a nebudu ho chtít uctívat, tak je svět beznadějný protože stejně věřím že je to jediný pravý Bůh a byl bych MU vydán na pospas i když nechci, jen jako jeho hračka. Zkrátka tato myšlenka vede zase k rezignaci na to o cokoliv se snažit.
Zbývá ještě myšlenka, která zní přibližně takto - ,,všechno napomáhá k dobrému těm kteří se Bojí Boha" (Ř8,28).
Tedy přeneseně, že i ty špatné věci, se nám dějí ve skutečnosti k našemu dobru a že to tedy nemůžeme teď objektivně zhodnotit ( že je to zlé).
No ale to zase v člověku podkopává důvěru ve vlastní schopnosti poznání dobrého a zlého (když už kvůli tomu jsme smrtelní že ).
Na druhou stranu přijetí víry , že se mi vše v životě děje za dobrým účelem je ve skutečnosti jedno z nejlepších, protože nastaví v člověku dobrou náladu optimismus, odolnost, naději, a chuť do života.
Věřím, že platí - podle tvé víry se ti staň.
Pokládej si dále dobré otázky a hledej na ně odpovědi a věřím že je najdeš, ale kdoví kam až tě zavedou.