od používateľa Neregistrovaný » Dnes, 20:00
Host napísal: ↑10 Mar 2026, 22:13
Neregistrovaný napísal: ↑08 Mar 2026, 19:02
Výborná otázka!
Nevím přesně, napadá mne ve fyzickém smyslu něco jako hranice osobního prostoru pole v proxemice - tento prostor si už budu bránit. Ve smyslu finančním ideologickém nebo třeba pouštění hlasité hudby když chci spát - buď se potřebuji naučit ovládat své smysly a mysl tak aby se uměla odpojit a zůstat ve svém vnitřním bezpečném světě, nebo zkusím vyjednávat a pokud selžu pak ještě existuje dovolání se k vyšší autoritě ve kterou věřím, tedy přednesení sporu někomu s kompetencí to vyřešit - buď naléhám a vyžaduji svá práva a svobody dané v tomto světě a životě, nebo se dožaduji okamžité spravedlnosti a zásahu proti osobě o které se domnívám, že přímo vědomě a úmyslně ubližuje dalším.
Věřím ve vyloučení trestnosti za přiměřenou obranu

.
Upřímně ale mám radost a pocit smysluplnosti, když čtu, že to někdo četl, přemýšlel o tom a i reaguje.
Je vidieť, že tvoj prístup nie je naivným pacifizmom, ale skôr etikou zodpovedných hraníc. To, čo popisuješ, krásne premosťuje vnútornú duchovnú slobodu s praktickou realitou života v spoločnosti.
Zaujali ma dva body v tvojej odpovedi:
Odpojenie mysle vs. vyjednávanie: To je presne ten moment, kedy sa "trénuje" duchovná zrelosť. Rozlíšiť, kedy je hluk zvonku len skúškou mojej trpezlivosti (vtedy pracujem so sebou), a kedy je to objektívne narušenie slobody (vtedy konám navonok).
Viera v "primeranú obranu": Týmto v podstate hovoríš, že úcta k Božej ceste druhého človeka končí tam, kde on prestáva rešpektovať tvoju. Ak by si sa nebránil, v podstate by si mu umožnil páchať zlo, čím by si (paradoxne) nepomohol ani jeho vlastnej ceste.
Tvoj model je vlastne duchovný liberalizmus – "moja sloboda končí tam, kde začína tvoja", ale s tým dôležitým dodatkom, že za touto hranicou stojí Boh, ktorý nám dal svedomie a hnev ako nástroje na ochranu tejto rovnováhy.
Pôsobí to na mňa tak, že tvoj Boh nie je vzdialený sudca, ale skôr autor princípov, ktorý nás nechal v "pieskovisku" sveta, aby sme sa cez interakcie a konflikty naučili rešpektu a sebaovládaniu.
Keď hovoríš o tom dovolávaní sa k vyššej autorite (v kompetentnom zmysle v tomto svete) – vnímaš napríklad štát a jeho zákony ako niečo, čo má odrážať tento vyšší Boží poriadok, alebo je to pre teba skôr len "nutné zlo" na udržanie chaosu na uzde?
Nerozumím přesně otázce. Když se ptáš, jestli vnímám stát a zákony jako něco, co má odrážet vyšší Boží pořádek.
Ptáš se mne na to zda mám víru či představu o ideální roli státu danou Bohem?
To asi nemám. Věřím, že státy se zde na zemi vznikaly jako projev společenského vývoje. Nejprve možná byly jen rodiny, kmeny či tlupy které zabezpečily své potomstvo a samy sebe. Později i obdělávanou půdu. Považuji za příjemný vývoj to, že jako lidstvo nejsme v kolonii jako například mravenci, kde každý jedinec žije především za účelem přežití celé kolonie. Jeho život je v tomto ohledu maximálně efektivní, ale z pohledu lidí by se řeklo až otrocky nesvobodný. Tedy tím, že to mravenec asi nemůže zhodnotit neboť individualitu a svobodu nezažil tak je možná šťastný tak jak je a možná i šťastnější než průměrný člověk, který si se svou individualitou a svobodou často neví rady. Přesto vidím s obdivem a úžasem jak společná obrovská díla mravenců (mraveniště svou velikostí a propracovaností vůči velikosti mravence) a včel, nebo i v minulosti díla lidí jako velká čínská zeď nebo v současnosti projekty zazelenání pouští taktéž v Číně, nebo stavby železnicí a dálnic. Ale na druhou stranu obdivuji tvořivost, inovace a originalitu jednotlivců od umělců přes vynálezce a inženýry. A vlastně i to, že když se podívám z větší perspektivy a nadhledu třeba na větší město západního světa, tak v něčem funguje jako dobře promazaný stroj jako to mraveniště - přesun surovin - zdrojů k jídlu a stavbě do míst kde jsou potřeba provedené roztřídění využití, konzumace, rozvoz lidí z míst bydliště do pracovišť a rekreací a zpět. To vše při fungující hromadné dopravě společně s individuální dopravou. Fungující sběr odpadů, kanalizace, přívod vody a recyklace. Záchranné sítě jako nemocnice, hasiči, policie či armáda, soudy. Sběr daní a následná stavba infrastruktury a projektů státního rozsahu - přehrad, elektráren, vodních kanálů atd. Volby a průběžné nahrazování jednotlivců na pozicích tak aby věkem a smrtí jednotlivců nezmizela funkce daného oboru. Školství a průběžná výchova nových obyvatel.
A nejlepší na tom všem je, že zdálky to opravdu může vypadat jako dobře promazaný stroj nebo fungující lidské tělo, které se přizpůsobuje a průběžně reaguje na všechny změny v okolí, ale při pohledu zblízka nikdo ty jednotlivce doslovně nenutí jednat zrovna takto. Ty impulsy motivace odměnou a trestem existují ale přesto velká většina lidí je schopna v tomto systému fungovat s prožíváním osobní individuality a svobody a to se projevuje na podílu trávení volného času oproti mravencům včelám a na typu těch projektů které pak vytvářejí.
Samozřejmě že při pohledu zevnitř vidím spousty věcí co nefungují - bezdomovectví, exekuce, krádeže, inflaci, kriminalitu, potlačení individuality ve školství kvůli společenskému tlaku atd. Ale i při pohledu zevnitř na lidské tělo vznikají denně rakovinné buňky které nejedou podle programu a jsou průběžně imunitním systémem eliminovány, zranění zacelována a nemoci vyléčeny, také se v těle postupně přetěžují některé orgány a dojde k jejich selhání či velkému snížení jejich funkčnosti, přesto jedinec jako celek buněk prospívá a když dojde nějakého věku je schopen reprodukce.
Z tohoto pohledu vnímám řád či stát a jeho zákony / zákony společnosti jako malou verzi uspořádání.
A zároveň vidím i tu druhou možnost.
Lidé žijí na různých úrovních vědomí. Postupně dochází u lidstva věřím ke vzestupu úrovně vědomí.
Tedy že žijeme již nejen ve strachu o přežití a naplnění základních potřeb ale i v rozvoji inteligence a vynálezů ale i vzájemného pochopení druhých i sami sebe.
Tam kde lidé dříve byli více sobečtí a jednali ve strachu a hněvu, dnes jednají více s odvahou, nebo dokonce s pochopením, láskou nebo radostí a pokojem, slávou, či jednotou.
Protože ale spolu žijí pohromadě lidé různých úrovní vědomí a navíc i každý člověk průběžně s věkem ale i během dne mění úroveň vědomí ve kterém jedná jsou potřeba ty zákony jako ,,nutné zlo".
Tento jev popisuje u jednotlivců apoštol Pavel v listu Galatským. Dokud jsme děti potřebujeme pravidla rodičů/ domácnosti. V dospělosti již ale ne a tato pravidla si tvoříme buď sami nebo jednáme bez nich přirozeně (tam by asi Pavel řekl zákon Ducha nebo Ježíš - narozen z Ducha - tito lidé si vanou kam chtějí a nevíš odkud a kam jdou ale je poznat dobré ovoce či pocit, když jsou poblíž)
Ano věřím, že až se velká většina nebo všichni lidé dostanou na vyšší úroveň vědomí kde setrvají, tak dojde ke změně společnosti jako celku a ,,vlády" a ,,zákony" jak je známe teď nebudou už potřeba a ty,, nové" principy lásky a neubližování si budou mnohem menší či skryté a vnímány za samozřejmé a sdílené lidmi automaticky.
Přesto současný stav nevnímám jako ,,Zřízený Bohem".
[quote=Host post_id=22667 time=1773177207]
[quote=Neregistrovaný post_id=22666 time=1772992977]
Výborná otázka!
Nevím přesně, napadá mne ve fyzickém smyslu něco jako hranice osobního prostoru pole v proxemice - tento prostor si už budu bránit. Ve smyslu finančním ideologickém nebo třeba pouštění hlasité hudby když chci spát - buď se potřebuji naučit ovládat své smysly a mysl tak aby se uměla odpojit a zůstat ve svém vnitřním bezpečném světě, nebo zkusím vyjednávat a pokud selžu pak ještě existuje dovolání se k vyšší autoritě ve kterou věřím, tedy přednesení sporu někomu s kompetencí to vyřešit - buď naléhám a vyžaduji svá práva a svobody dané v tomto světě a životě, nebo se dožaduji okamžité spravedlnosti a zásahu proti osobě o které se domnívám, že přímo vědomě a úmyslně ubližuje dalším.
Věřím ve vyloučení trestnosti za přiměřenou obranu :-).
Upřímně ale mám radost a pocit smysluplnosti, když čtu, že to někdo četl, přemýšlel o tom a i reaguje.
[/quote]
Je vidieť, že tvoj prístup nie je naivným pacifizmom, ale skôr etikou zodpovedných hraníc. To, čo popisuješ, krásne premosťuje vnútornú duchovnú slobodu s praktickou realitou života v spoločnosti.
Zaujali ma dva body v tvojej odpovedi:
Odpojenie mysle vs. vyjednávanie: To je presne ten moment, kedy sa "trénuje" duchovná zrelosť. Rozlíšiť, kedy je hluk zvonku len skúškou mojej trpezlivosti (vtedy pracujem so sebou), a kedy je to objektívne narušenie slobody (vtedy konám navonok).
Viera v "primeranú obranu": Týmto v podstate hovoríš, že úcta k Božej ceste druhého človeka končí tam, kde on prestáva rešpektovať tvoju. Ak by si sa nebránil, v podstate by si mu umožnil páchať zlo, čím by si (paradoxne) nepomohol ani jeho vlastnej ceste.
Tvoj model je vlastne duchovný liberalizmus – "moja sloboda končí tam, kde začína tvoja", ale s tým dôležitým dodatkom, že za touto hranicou stojí Boh, ktorý nám dal svedomie a hnev ako nástroje na ochranu tejto rovnováhy.
Pôsobí to na mňa tak, že tvoj Boh nie je vzdialený sudca, ale skôr autor princípov, ktorý nás nechal v "pieskovisku" sveta, aby sme sa cez interakcie a konflikty naučili rešpektu a sebaovládaniu.
Keď hovoríš o tom dovolávaní sa k vyššej autorite (v kompetentnom zmysle v tomto svete) – vnímaš napríklad štát a jeho zákony ako niečo, čo má odrážať tento vyšší Boží poriadok, alebo je to pre teba skôr len "nutné zlo" na udržanie chaosu na uzde?
[/quote]
Nerozumím přesně otázce. Když se ptáš, jestli vnímám stát a zákony jako něco, co má odrážet vyšší Boží pořádek.
Ptáš se mne na to zda mám víru či představu o ideální roli státu danou Bohem?
To asi nemám. Věřím, že státy se zde na zemi vznikaly jako projev společenského vývoje. Nejprve možná byly jen rodiny, kmeny či tlupy které zabezpečily své potomstvo a samy sebe. Později i obdělávanou půdu. Považuji za příjemný vývoj to, že jako lidstvo nejsme v kolonii jako například mravenci, kde každý jedinec žije především za účelem přežití celé kolonie. Jeho život je v tomto ohledu maximálně efektivní, ale z pohledu lidí by se řeklo až otrocky nesvobodný. Tedy tím, že to mravenec asi nemůže zhodnotit neboť individualitu a svobodu nezažil tak je možná šťastný tak jak je a možná i šťastnější než průměrný člověk, který si se svou individualitou a svobodou často neví rady. Přesto vidím s obdivem a úžasem jak společná obrovská díla mravenců (mraveniště svou velikostí a propracovaností vůči velikosti mravence) a včel, nebo i v minulosti díla lidí jako velká čínská zeď nebo v současnosti projekty zazelenání pouští taktéž v Číně, nebo stavby železnicí a dálnic. Ale na druhou stranu obdivuji tvořivost, inovace a originalitu jednotlivců od umělců přes vynálezce a inženýry. A vlastně i to, že když se podívám z větší perspektivy a nadhledu třeba na větší město západního světa, tak v něčem funguje jako dobře promazaný stroj jako to mraveniště - přesun surovin - zdrojů k jídlu a stavbě do míst kde jsou potřeba provedené roztřídění využití, konzumace, rozvoz lidí z míst bydliště do pracovišť a rekreací a zpět. To vše při fungující hromadné dopravě společně s individuální dopravou. Fungující sběr odpadů, kanalizace, přívod vody a recyklace. Záchranné sítě jako nemocnice, hasiči, policie či armáda, soudy. Sběr daní a následná stavba infrastruktury a projektů státního rozsahu - přehrad, elektráren, vodních kanálů atd. Volby a průběžné nahrazování jednotlivců na pozicích tak aby věkem a smrtí jednotlivců nezmizela funkce daného oboru. Školství a průběžná výchova nových obyvatel.
A nejlepší na tom všem je, že zdálky to opravdu může vypadat jako dobře promazaný stroj nebo fungující lidské tělo, které se přizpůsobuje a průběžně reaguje na všechny změny v okolí, ale při pohledu zblízka nikdo ty jednotlivce doslovně nenutí jednat zrovna takto. Ty impulsy motivace odměnou a trestem existují ale přesto velká většina lidí je schopna v tomto systému fungovat s prožíváním osobní individuality a svobody a to se projevuje na podílu trávení volného času oproti mravencům včelám a na typu těch projektů které pak vytvářejí.
Samozřejmě že při pohledu zevnitř vidím spousty věcí co nefungují - bezdomovectví, exekuce, krádeže, inflaci, kriminalitu, potlačení individuality ve školství kvůli společenskému tlaku atd. Ale i při pohledu zevnitř na lidské tělo vznikají denně rakovinné buňky které nejedou podle programu a jsou průběžně imunitním systémem eliminovány, zranění zacelována a nemoci vyléčeny, také se v těle postupně přetěžují některé orgány a dojde k jejich selhání či velkému snížení jejich funkčnosti, přesto jedinec jako celek buněk prospívá a když dojde nějakého věku je schopen reprodukce.
Z tohoto pohledu vnímám řád či stát a jeho zákony / zákony společnosti jako malou verzi uspořádání.
A zároveň vidím i tu druhou možnost.
Lidé žijí na různých úrovních vědomí. Postupně dochází u lidstva věřím ke vzestupu úrovně vědomí.
Tedy že žijeme již nejen ve strachu o přežití a naplnění základních potřeb ale i v rozvoji inteligence a vynálezů ale i vzájemného pochopení druhých i sami sebe.
Tam kde lidé dříve byli více sobečtí a jednali ve strachu a hněvu, dnes jednají více s odvahou, nebo dokonce s pochopením, láskou nebo radostí a pokojem, slávou, či jednotou.
Protože ale spolu žijí pohromadě lidé různých úrovní vědomí a navíc i každý člověk průběžně s věkem ale i během dne mění úroveň vědomí ve kterém jedná jsou potřeba ty zákony jako ,,nutné zlo".
Tento jev popisuje u jednotlivců apoštol Pavel v listu Galatským. Dokud jsme děti potřebujeme pravidla rodičů/ domácnosti. V dospělosti již ale ne a tato pravidla si tvoříme buď sami nebo jednáme bez nich přirozeně (tam by asi Pavel řekl zákon Ducha nebo Ježíš - narozen z Ducha - tito lidé si vanou kam chtějí a nevíš odkud a kam jdou ale je poznat dobré ovoce či pocit, když jsou poblíž)
Ano věřím, že až se velká většina nebo všichni lidé dostanou na vyšší úroveň vědomí kde setrvají, tak dojde ke změně společnosti jako celku a ,,vlády" a ,,zákony" jak je známe teď nebudou už potřeba a ty,, nové" principy lásky a neubližování si budou mnohem menší či skryté a vnímány za samozřejmé a sdílené lidmi automaticky.
Přesto současný stav nevnímám jako ,,Zřízený Bohem".