Jonata nikoliv Jonatán to byl pes od Macha a Šebestové

Ale no tak Mikime, např. 1.Sam 13:22 EB Jónatan, 21.století Jonatan, KB Jonata.
KJV Jonathan, NIV Jonathan.
Většina překladů je tedy Jonatan, kraličtí by to taky revidovali, kdyby mohli.
Myslím, že v nebi už chlapci David s Jonatánem budou mít jiné myšlenky.

Jonata nikoliv Jonatán to byl pes od Macha a Šebestové .
Homosexuálů neni 4%, ale dnes už min. 10%.
To, že David a Jonata byli ženatí ještě o jejich blízkém vztahu nic neznamená, když mohl mit David x manželek a Bůh nebyl proti tak si mohl klidně zašpásovat třeba i s Jonatou, ale vždycky to budou jen dohady, dokud se třeba sami chlapci k tomu v budoucnu v nebi nevyjádří. A pokud spolu něco měli tak logicky pak budou vše zapírat co to půjde .

Někteří asd ze Slezska jsou dodnes horké hlavy a mají potíže s exegezí a postmodernismem. Moje dvě známé sestry se tam provdaly (ani jedno manželství nedopadlo dobře) a říkaly mi, co tam zažívali (pohrdání názorem ženy, legalismus, pokrytectví), vše pod rouškou "pravdy".
Možná onen mladý kazatel skutečně trochu ujel a neměl se asi pouštět na tenký led, ale byl to jeho osobní názor. Dal teď munici do rukou fanatiků.
Jinak už půlstoletí existuje spolek https://cs.wikipedia.org/wiki/David_et_Jonathan, který sdružuje homosexuální křesťany.
Statisticky je v CASD v čs. unii cca 400 homosexuálů (4% z počtu), i kdyby jich bylo jen 1%, je to nějakých 100 členů, což je jeden větší sbor. Popírat, že v církvi nejsou žádní homosexuálové by bylo asi nepravdivé. Jako dlouholetý člen církve vnímám, že část členů nemá či nemělo nikdy zájem o bližší vztahy s opačných pohlavím, ale nejsem odborník na sexualitu, zda jde o asexualitu nebo homosexualitu či něco jiného. Naše prostředí ale může sexualitu i deformovat.
Postoj GK k homosexualitě je např. zde: https://en.wikipedia.org/wiki/Homosexua ... _Adventism
Za zmínku stojí např. bakalářská práce o tématu: https://theses.cz/id/o804g1/ka_prace_Ho ... chaela.pdf
Kontext Písma uvádí, že David i Jonatán byli oba ženatí, zplodili potomky, David měl pak několik manželek, ženy ho tedy přitahovaly. Malé zmínky, že láska mezi ním a Jonatánem byla nad lásku žen může znamenat hluboké přátelství mezi chlapy, kterých bylo v historii hodně, zvláště ve válkách. Mnohdy neváhali nasadit život jeden pro druhého a vůbec se nejednalo o homo lásku. Emoce zastírají rozum.
Souhlasím s tím, že problém (a nejen tento) je přímo zakódován v adventismu a jmenuje se netolerance.

Zda se jedná o dlouhodobější fenomén, jeden z dělících postojů, nebo o "bouři ve sklenici vody" se teprve ukáže,
Faktem je, že se dnes církev adventistů, a nejen ona, potýká s hodnotovým střetem. Tradicionalistická část se dovolává tradičních "hodnot", katechismu (článků víry), progresivní část apeluje na věrohodnost poselství evangelia tváří v tvář současné společnosti, která je formálně bez vyznání, nebo své postoje nesvazuje s konkrétní církví.
Postoj ke komunitě LGBTQ+ (což nemusí být totéž, jako postoj k "aktivistům", kteří se tváří, že hájí její zájmy) je jen jednou z dělících oblastí. Dalšími, pro adventismus typickými otázkami je šestidenní stvoření, způsob přístupu k Bibli, otázka soboty...
V Praze vznikl v rámci CASD projekt Safe point, který má za cíl oslovit mladé lidi a poskytnout jim bezpečný prostor pro vyjádření svých názorů, pro přijetí jejich hledání, bez toho, aby je někdo "pravověrný" okamžitě mistroval, uváděl je na pravou víru, případně se jim posmíval. Vnějšími atributy této snahy je i neformální mluva, tak, jak se běžně hovoří, bez použití náboženského ptydepe, a snaha mluvit i o vážných otázkách "nevážně", tak, aby se ukázaly skutečné hodnoty a také podcast a instagramový profil.
Dalším údajným proviněním je osobní komentář jednoho z pražských kazatelů k tématice homosexuality a LGBTQ+ komunity na kongresu mládeže. K příběhu vztahu Jónatana a Davida se vyjádřil v tom smyslu, že je možné uvažovat i o tom, že vztah šel dál než je hranice důvěrného přátelství o čemž by mohl svědčit i Davidův žalozpěv po Jónatanově smrti. Také se vyjádřil ke sňatkům osob stejného pohlaví, že osobně by s tím nejspíš neměl problém, ale jako kazatel církve ctí její zásady a proto by takový obřad neprovedl.
To byla ovšem voda na mlýn strážcům jednoty církve a zastáncům pravosti a čistoty učení.
Takže v některých sborech, zejména v oblasti Moravy a Slezska se sepisují výzvy, petice na vedení církve, schází se výbory sborů a členská shromáždění, aby odsoudily herezi a odpadnutí a žádali přísné potrestání údajných viníků, včetně zbavení kazatelského pověření a vyhazovu z práce. Pár agilních jedinců z řad členů i někteří kazatelé se takto zviditelňuje, zaštiťují se členy sboru, a tváří se že mluví jménem církve.
Potíž je v tom, že jejich negativnímu vymezování se, polopravdám a zaručeným zprávám (viz mikimova poznámka o oddání dvou gayů) dopřává sluchu mnoho členů sborů, kteří jsou citliví na svou identitu, spojenou s učením církve.
Přeji moudrost těm, kteří musí řešit dilema, nakolik informovat celou církev o tom, co se jeví být lokální a časově ohraničený problém (aktuální kampaň proti kazatelům v Praze) a jak iniciovat otevřenou, neideologickou diskuzi nad tématy a hodnotymi, které nás mohou rozdělovat. Po mém soudu je potíž zakódována v samotných základech adventizmu a jeho sebeidentifikace, kdy se zdůrazňuje spíše výlučnosti poseltví a učení, než hodnotové rámce. Trpělivé vysvětlování, otevřenost, pochopení pro stanoviska druhých a vzájemný respekt, jsou nutné, nikoli postačující předpoklady...

Téma LGBTQ+ tu je už niekoľko rokov a kazatelia sa jej pre istotu vyhýbajú aby si nepopudili konzervatívnejších členov cirkvi. A presne tak vyzerá aj oficiálny text zverejnený na stránke asd. Niečo sa udialo ale zase nevieme čo. Hra na mačku a myš ich nesmierne baví.

Tak pokud nějaký adventistický kazatel v Praze oddal prý dva gaye nebo lesby tak je v cìrkvi asi něco špatně za předpokladu, že je to pravda.

Už niekoľko týždňov sme svedkami aktivít jednotlivcov či skupín v cirkvi, ktorými reagujú na posledné výroky či prezentácie niektorých duchovenských pracovníkov Českého združenia k otázke LGBTQ+. Spisujú sa petície, v mediálnom priestore sa rozširujú často neoverené informácie a ich aktéri sa spájajú s cieľom vytvoriť tlak na predstaviteľov cirkvi, aby uvedených kazateľov zbavila duchovenskej služby, či dokonca vylúčila zo spoločenstva. Vychádzajú často zo svedectiev z druhej ruky a z poloprávd, prípadne podsúvajú rečníkom svoje vlastné interpretácie, ktoré bez overenia posúvajú ďalej. Názory jednotlivcov sa často prezentujú ako postoje celých zborov. Pracujú s tajne vytvorenými nahrávkami, prípadne zverejňujú súkromnú korešpondenciu a vystavujú tak zamestnancov cirkvi neprimeranému verejnému ponižovaniu.

Radi by sme vyzvali jednotlivcov, skupiny či zbory, aby zvážili pokračovanie v podobných aktivitách a nechali cirkevné orgány objektívne posúdiť konkrétne námietky. Nebránime nikomu vyjadriť svoj názor, prípadne upozorniť na nesúlad s vieroučným smerovaním. Nepopierame, že niektoré vyjadrenia duchovenských pracovníkov mohli byť pochopené ako odklon od oficiálneho postoja cirkvi. Z ich svedectva však vyplýva, že boli vedené skôr snahou vyjadriť podporu a súcit mladým ľuďom, ktorí s otázkou sexuálnej identity zápasia a snahou viesť členov cirkvi k väčšej tolerancii, pochopeniu a prijatiu tejto skupiny ľudí. V podobnom ústretovom pastoračnom duchu sa nesie aj oficiálne stanovisko výboru Generálnej konferencie k tejto téme, ktoré ako vedenie cirkvi rešpektujeme. Petície a nátlakové výzvy však do kategórie kresťanského dialógu nepatria a cirkevné orgány sa nimi nemôžu riadiť. Vyzývame, aby sa pri obhajobe biblických stanovísk a etických postojov neporušovali iné biblické pravidlá – pravidlá slušnej komunikácie a úcty k človeku. Ponižovanie ľudskej dôstojnosti, popieranie Božieho odpustenia, spochybňovanie úprimnosti pokánia, odsúdenie bez záujmu o vysvetlenie druhej strany a diktovanie zoznamu trestov sú v rozpore s Kristovým duchom a posolstvom evanjelií. Sestra Ellen Whiteová nám v knihe Túžba vekov dáva cennú radu:

„Na neprávosť máme upozorniť priamo toho, kto sa jej dopustil. Pred nikým sa o nej nemáme kriticky vyjadrovať. Ani vtedy, keď sa záležitosť predostrela cirkvi, nesmieme o nej hovoriť pred inými. Zverejnené chyby kresťanov sú pre neveriaci svet len kameňom úrazu, a stálym pripomínaním týchto prípadov si len sami uškodíme, lebo stály záujem o ne nás vnútorne premieňa. Ak sa budeme snažiť napraviť svojho brata, Kristov duch nás usmerní, aby sme ho, pokiaľ možno, chránili pred kritikou, hoc aj zo strany vlastných bratov, a tým viac pred posudkami neveriaceho sveta. Sami sme blúdiaci, potrebujeme Kristov súcit a odpustenie, preto nás vyzýva, aby sme jedni s druhými zaobchádzali tak, ako chceme, aby oni zaobchádzali s nami.“ (TV 440-442)

Prajeme si, aby cirkev bola naďalej bezpečným miestom, kde spoločne povedieme aj o tejto citlivej téme dialóg, ktorý prispeje k lepšiemu pochopeniu názorov všetkých strán pri rešpektovaní biblického učenia o manželstve a rodine, ako je predstavené v našich základných vieroučných výrokoch.