1 Tm 3,1-7
Věrohodné je to slovo: Kdo chce být biskupem, touží po krásném úkolu.
Nuže, biskup má být bezúhonný, jen jednou ženatý, střídmý, rozvážný, řádný, pohostinný, schopný učit,
ne pijan, ne rváč, nýbrž vlídný, smířlivý, nezištný.
Má dobře vést svou rodinu a mít děti poslušné a počestné;
nedovede-li někdo vést svou rodinu, jak se bude starat o Boží církev?
Nemá být nově pokřtěný, aby nezpyšněl a nepropadl odsouzení ďáblovu.
Musí mít také dobrou pověst u těch, kdo jsou mimo církev, aby neupadl do pomluv a ďáblových nástrah.
Podobný popis je níže u požadavků na jáhna.
Věřím, že by se měl vztahovat na dnešní ,,funkcionáře/autority" v církvi.
Danou osobu neznám, ani její situaci.
To že děti jsou v jiné církvi nemusí být ještě nutně znak toho, že jsou špatně vychované/vedené.
V dospělosti se muž i žena oddělují od svých rodičů a přilnou ke svému muži/ženě. Věřím, že není jen jedna správná církev.
Na druhou stranu ŘKC nemám rád

pro její věrouku a církevní praxi.
Spíš mě zaráží to s tím manželem.
Na jednu stranu věřím, že rodinná situace by neměla znemožňovat křesťanům, aby v církvi sloužili, na druhou stranu, pokud nedokáží být manželé za jedno ohledně návštěv shromáždění jednoho konkrétního sboru církve, tak je to podivný vzor ala Timoteovi.
Někdy ale i rodina kazatele nejezdí každý týden s ním po zborech a zůstává bez něj v jednom místě/sboře.
Moje odpověď a můj názor: Sestra může vykonávat své dvě funkce
zodpovědně. Tečka.
Ale text, který jsem uváděl výše se spíše snaží zabránit tomu, aby vznikl důvodně špatný obraz o církvi podle jejích představitelů, aby lidé neměli špatný vzor.
1 Tm 3,10
Ať jsou nejdříve vyzkoušeni, a teprve potom,
když jim nelze nic vytknout, ať konají svou službu.
Titovi 1,6
Mají to být lidé bezúhonní, jen jednou ženatí, mají mít věřící děti,
kterým se nedá vytknout nevázanost a neposlušnost.
2 Kor 6,3
Nikomu nedáváme v ničem příležitost k pohoršení, aby tato služba nebyla uvedena v potupu,
Otázka tedy je, jestli chování dcer a manžela, které je uvedeno by se mělo dané sestře vytýkat.
Na závěr bych jakožto vzdálený hodnotitel z fóra, který nezná sbor ani rodinu ani tu sestru zacitoval:
Lukáš 12, 14 „Člověče, kdo mne ustanovil nad vámi soudcem nebo rozhodčím?“
Není lepší konkrétní případy řešit přímo v konkrétním sboru?