od používateľa Tomáš Plechatýý » 02 Feb 2019, 22:13
Máňa napísal: ↑01 Feb 2019, 06:36
Toto je časť listu ktorý dostala matka ktorá má dvoch synov a jeden prešiel k Adventistom. Môže slúžiť ako podpora pre ostatných Evanjelikov.
Dobrý den. Sme malá skupinka Evanielickej mládže ......mená.......... z ………….. Začali sme sa schádzať a modliť za dve rodiny z našeho ECAV cirkevného zboru. Tie rodiny boli napadnuté virózou multikulturalizmu. Scéna je skoro vždy rovnaká, jeden člen rodiny začne chodiť do inej cirkvi v našom prípade to boli jehovisti a apoštolský. Po čase sa dostanú do eufórie lebo “konečne” našli Boha a pravdu a začnú ostatných členov rodiny presviedčať o tom že práve táto cirkev má pravdu a oslavuje pravého Boha.
Tá rodina je potom rozbitá lebo niekto prejde do tej cirkvi a niekto nie. Trpí blízka rodina lebo sa rozdelí, iný kostol iný priatelia iný svet. Oni sa však tešia že získali ďalšieho človeka a nemajú zľutovanie. Začali sme sa modliť za zostatok týchto rodín ktorý ešte neprešli do novej cirkvi a naši bratia a sestry tým získali podporu od Evanielickej cirkvi a obrovskú istotu v Pána Boha a Ježiša Krista.
Dozvedeli sme sa sa že aj vy sa roky trápite zo svojím synom ktorý navštevuje Adventistov. Miešanie kultúr a náboženstva je klasickým nástrojom globalizmu, teda vytrhávania ludí zo svojich koreňov a svojej podstaty. Teraz prišli malé cirkvi ktoré lovia v našich radoch a nemajú zľutovanie a rozbíjajú naše tradičné rodiny a vnášajú neistotu a pochybnosti do našich príbitkov.
Vidíme to na príklade Islamu ktorý vpadol do západnej európy a robí veľké zlo. Miešanie množstva kultúr, vierovyznaní a myšlienkových prúdov vedie k rozpadu tradícií a človek sa stáva bez koreňov, nezúčastnuje sa kultúrneho a duchovného diania v obci lebo inak verí, verí v iného boha, svätí iný den, chodí do iného kostola, a konzumuje iné jedlo, získal iné tradície a tie si osvojil a teraz sa ich snaží rozšíriť.
Okrem tradičných cirkví na Slovensku je dalších 14 registrovaných církví. V našej doline sa im podarilo presvečiť o svojej pravde už aj 2-3 rodiny z každej obce. Sú to hlavne Jehovisti, Adventisti, Apoštolský, Kresťanské zbory, a Bahájske spoločenstvo.
Oslovia Vás, ponúknu Bibliu s tým že ju budú s vami študovať, sú milý, venujú sa vám, a povedia že majú pravdu a lahko vás manipulujú lebo majú biblické verše dobre naštudované a vedia si ich prispôsobiť.
Hlavne váš druhý syn so svojou mladou rodinkou sa musel naučiť znášať a vzdorovať inovercov, musíme to ale robiť s kresťanskou láskou. Inakosť pri Adventistoch je strava a sobota ktorou sa chcú Bohu zavďačiť ale mi v Evanielickej Cikvi Augsburského vyznania veríme že človek je spasený iba milosťou božou ako je to v Biblii 1000 x napísané.
Tento problém- přetahování členů/proselytismus se ale týká nejen evangelíků a katolíků, tedy ,,tradičních církví", týká se i těch dalších církví.
V tomto je vidět, že tradice hraje ve skutečnosti pro lidi velikou roli, jakkoliv se jejich oficiální denominace může pyšnit hrdostí na své vyznání - máme pravdu, nebo vznikli jsme kvůli pravdě. A ani adventisté ani jehovisté nejsou vyjímkou.
Když získávají členy jiných církví evangelizacemi tak kladnou důraz na pravdu a jak je dobré vždy být ochoten opustit dřívější postoje a víru, když se ukáže ,,nová" pravda.
Ale zkuste si zajít mezi adventisty, nebo jehovisty, s tím, že jim tam chcete přímo kázat o nové pravdě, respektive, že jste na jejich dosavadní věrouce a i praxi našli něco, co je potřeba reformovat/změnit/opustit.
Najednou vám jejich tváře prozradí jak moc si touží po pravdě. Nebo spíš po klidu a zajetém pořádku vlastní denominace, kde jsou konflikty v nějakých pro ně přijatelných mezích a nic zásadního se vlastně nezmění.
Od stejných lidí, kteří mě nejprve zkoušeli ,,přivést zpět k rozumu a k pravdě" a studovali se mnou bibli nebo mi to nabízeli a vyzývali mne ať jim tedy vyvrátím jejich pravost, tak po nějaké době kdy jsem vytrvale namítal a na všechny námitky odpovídal to skončilo zahořklostí a už dál nechtěli se o tom bavit.
Nakonec mi rovnou řekli ať si tedy věřím dál po svém jak chci, ale jim ať to dál pořád necpu a nechám je, že jsou tak jak jsou spokojení a že je nepřesvědčím.
Takže to nakonec nebylo o argumentech a hledání pravdy, bylo to o pohodlí.
Myslím si že by si obecně měly církevní denominace, snad všechny, které mají nějakou větší organizační strukturu dá někam veřejně, že si na tu církev reformační a neustále se reformující příliš nehrají, že vlastně jsou spokojené tak jak jsou a svou pravdu už našli, ať je ostatní nechají v tom to být.
Bylo by to upřímnější a možná i předešlo některým konfliktům. V tomto jsou paradoxně katolíci upřímnější, než protestantské církve.
Svobodu vyznání si mohou dovolit jednotlivci, hůře už zaměstnanci či představitelé církve.
I na teologickém semináři nám mnoho učitelů říkalo ať to hlavně nepouštíme dál na sbory, to co na TS probíráme. A kazatel na nástupce nám jednou řekl: ,,Nojo, vy si ještě můžete dovolit ten luxus mluvit to co si myslíte, protože jste stále jen studenti, ale počkejte až budete už na sborech, to poznáte, že to tak úplně nejde."
Poslouchám husitskou epopej od Vlastimila Vondrušky a někdy valím oči, jak se některé věci za 600 let vůbec nezměnily.
[quote=Máňa post_id=10592 time=1548999384]
Toto je časť listu ktorý dostala matka ktorá má dvoch synov a jeden prešiel k Adventistom. Môže slúžiť ako podpora pre ostatných Evanjelikov.
Dobrý den. Sme malá skupinka Evanielickej mládže ......mená.......... z ………….. Začali sme sa schádzať a modliť za dve rodiny z našeho ECAV cirkevného zboru. Tie rodiny boli napadnuté virózou multikulturalizmu. Scéna je skoro vždy rovnaká, jeden člen rodiny začne chodiť do inej cirkvi v našom prípade to boli jehovisti a apoštolský. Po čase sa dostanú do eufórie lebo “konečne” našli Boha a pravdu a začnú ostatných členov rodiny presviedčať o tom že práve táto cirkev má pravdu a oslavuje pravého Boha.
Tá rodina je potom rozbitá lebo niekto prejde do tej cirkvi a niekto nie. Trpí blízka rodina lebo sa rozdelí, iný kostol iný priatelia iný svet. Oni sa však tešia že získali ďalšieho človeka a nemajú zľutovanie. Začali sme sa modliť za zostatok týchto rodín ktorý ešte neprešli do novej cirkvi a naši bratia a sestry tým získali podporu od Evanielickej cirkvi a obrovskú istotu v Pána Boha a Ježiša Krista.
Dozvedeli sme sa sa že aj vy sa roky trápite zo svojím synom ktorý navštevuje Adventistov. Miešanie kultúr a náboženstva je klasickým nástrojom globalizmu, teda vytrhávania ludí zo svojich koreňov a svojej podstaty. Teraz prišli malé cirkvi ktoré lovia v našich radoch a nemajú zľutovanie a rozbíjajú naše tradičné rodiny a vnášajú neistotu a pochybnosti do našich príbitkov.
Vidíme to na príklade Islamu ktorý vpadol do západnej európy a robí veľké zlo. Miešanie množstva kultúr, vierovyznaní a myšlienkových prúdov vedie k rozpadu tradícií a človek sa stáva bez koreňov, nezúčastnuje sa kultúrneho a duchovného diania v obci lebo inak verí, verí v iného boha, svätí iný den, chodí do iného kostola, a konzumuje iné jedlo, získal iné tradície a tie si osvojil a teraz sa ich snaží rozšíriť.
Okrem tradičných cirkví na Slovensku je dalších 14 registrovaných církví. V našej doline sa im podarilo presvečiť o svojej pravde už aj 2-3 rodiny z každej obce. Sú to hlavne Jehovisti, Adventisti, Apoštolský, Kresťanské zbory, a Bahájske spoločenstvo.
Oslovia Vás, ponúknu Bibliu s tým že ju budú s vami študovať, sú milý, venujú sa vám, a povedia že majú pravdu a lahko vás manipulujú lebo majú biblické verše dobre naštudované a vedia si ich prispôsobiť.
Hlavne váš druhý syn so svojou mladou rodinkou sa musel naučiť znášať a vzdorovať inovercov, musíme to ale robiť s kresťanskou láskou. Inakosť pri Adventistoch je strava a sobota ktorou sa chcú Bohu zavďačiť ale mi v Evanielickej Cikvi Augsburského vyznania veríme že človek je spasený iba milosťou božou ako je to v Biblii 1000 x napísané.
[/quote]
Tento problém- přetahování členů/proselytismus se ale týká nejen evangelíků a katolíků, tedy ,,tradičních církví", týká se i těch dalších církví.
V tomto je vidět, že tradice hraje ve skutečnosti pro lidi velikou roli, jakkoliv se jejich oficiální denominace může pyšnit hrdostí na své vyznání - máme pravdu, nebo vznikli jsme kvůli pravdě. A ani adventisté ani jehovisté nejsou vyjímkou.
Když získávají členy jiných církví evangelizacemi tak kladnou důraz na pravdu a jak je dobré vždy být ochoten opustit dřívější postoje a víru, když se ukáže ,,nová" pravda.
Ale zkuste si zajít mezi adventisty, nebo jehovisty, s tím, že jim tam chcete přímo kázat o nové pravdě, respektive, že jste na jejich dosavadní věrouce a i praxi našli něco, co je potřeba reformovat/změnit/opustit.
Najednou vám jejich tváře prozradí jak moc si touží po pravdě. Nebo spíš po klidu a zajetém pořádku vlastní denominace, kde jsou konflikty v nějakých pro ně přijatelných mezích a nic zásadního se vlastně nezmění.
Od stejných lidí, kteří mě nejprve zkoušeli ,,přivést zpět k rozumu a k pravdě" a studovali se mnou bibli nebo mi to nabízeli a vyzývali mne ať jim tedy vyvrátím jejich pravost, tak po nějaké době kdy jsem vytrvale namítal a na všechny námitky odpovídal to skončilo zahořklostí a už dál nechtěli se o tom bavit.
Nakonec mi rovnou řekli ať si tedy věřím dál po svém jak chci, ale jim ať to dál pořád necpu a nechám je, že jsou tak jak jsou spokojení a že je nepřesvědčím.
Takže to nakonec nebylo o argumentech a hledání pravdy, bylo to o pohodlí.
Myslím si že by si obecně měly církevní denominace, snad všechny, které mají nějakou větší organizační strukturu dá někam veřejně, že si na tu církev reformační a neustále se reformující příliš nehrají, že vlastně jsou spokojené tak jak jsou a svou pravdu už našli, ať je ostatní nechají v tom to být.
Bylo by to upřímnější a možná i předešlo některým konfliktům. V tomto jsou paradoxně katolíci upřímnější, než protestantské církve.
Svobodu vyznání si mohou dovolit jednotlivci, hůře už zaměstnanci či představitelé církve.
I na teologickém semináři nám mnoho učitelů říkalo ať to hlavně nepouštíme dál na sbory, to co na TS probíráme. A kazatel na nástupce nám jednou řekl: ,,Nojo, vy si ještě můžete dovolit ten luxus mluvit to co si myslíte, protože jste stále jen studenti, ale počkejte až budete už na sborech, to poznáte, že to tak úplně nejde."
Poslouchám husitskou epopej od Vlastimila Vondrušky a někdy valím oči, jak se některé věci za 600 let vůbec nezměnily.
