od používateľa Realista » 23 Júl 2020, 19:44
Milovati nepřátele? To by bylo něco nemožného.
Byl to jeden z těch krásných výroků, na něž nelze jinak
pohlížeti než jako na poukaz nedostižného mravního
ideálu. Bylo to příliš mnoho nebo nic. Můžeme
neškoditi svému nepříteli, ale milovati ho nemůžeme.
Kristus nemohl přikazovati nemožnosti. Kromě toho,
v nejprvnějších slovech, v odkazu na zákon starých:
»Bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«, bylo
něco pochybného. Na dřívějších místech Kristus uvádí
skutečná, pravá slova zákona Mojžíšova, ale zde uvedlslova, která nikdy nebyla řečena. Jako by pomlouval
zákon.
Výklady, jako při dřívějších mých pochybnostech,
ničeho mně nevysvětlily. Ve všech výkladech se doznává,
že slov: »bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«
není v zákoně Mojžíšově, ale nikde není vysvětlení
tohoto místa, nesprávně uvedeného ze zákona. Mluví
se o tom, jak těžko je milovati nepřátele — zlé lidi, a
většinou dělány jsou opravy slov Kristových; praví se,
že nelze milovati nepřátele, ale že je možno nepřáti
a nedělati jim nic zlého. Mimo jiné vštěpuje se, že je
možno a nutno stíhati nepřátele, tj. protiviti se jim;
mluví se o různých stupních dosažení této ctnosti,
takže podle výkladů církve konečný závěr je ten, že
Kristus z neznámé příčiny nesprávně uvedl slova ze
zákona Mojžíšova a namluvil mnoho slov krásných,
ale vlastně prázdných a nepoužitelných.
Zdálo se mi, že tomu nemůže býti tak. Je tu jistě
jasný a určitý smysl, právě takový, jako v prvních
čtyřech přikázáních. A abych pochopil tento smysl,
snažil jsem se především pochopiti význam slov
nesprávného odkazu na zákon: »bylo vám říkáno:
nenáviděti budeš nepřátele.« Ne nadarmo uvádí
Kristus při každém přikázání slova zákona: nezabiješ,
nesesmilníš, atd. a proti těmto slovům staví svoje učení.
Jestliže jsme nepochopili, co rozuměl slovy citovaného
jím zákona, nemůžeme pochopiti, co přikazuje. Ve
výkladech přímo se praví (a nelze toho neříci), že uvádí
taková slova, kterých v zákoně nebylo, ale nevysvětluje
se, proč to dělá a co to znamená tento nesprávný
citát. Zdálo se mi, že především třeba vysvětliti, co
Kristus mohl zamýšleti, když uváděl slova, kterých v
zákoně nebylo. A otázal jsem se sám sebe: co mohou
znamenati slova nesprávně citovaná ze zákona? Vevšech dřívějších odkazech Kristových na zákon uvádí
se pouze jediné ustanovení Starého zákona, jako:
nezabiješ, nesesmilníš, zachovávej přísahu, zub za
zub ... a podle příležitosti tohoto jediného citovaného
ustanovení vykládá se odpovídající mu učení. Zde
však uváděna jsou dvě ustanovení, odporující si
navzájem: Bylo vám řečeno: milovati budeš bližního
a nenáviděti budeš nepřítele, takže patrně základem
Nového zákona jest rozdíl mezi dvěma ustanoveními
Starého zákona, pokud jde o bližního a nepřítele. A
abych jasněji pochopil, jaký je tento rozdíl, otázal
jsem se sám sebe: co znamená slovo »bližní« a slovo
nepřítel v jazyku evangelia? A když jsem nahlédl do
slovníků a souznačných míst bible, přesvědčil jsem se,
že »bližní« v řeči židově znamená vždy jen žida. Takové
určení bližního skýtá i evangelium podobenstvím o
Samaritánovi. Podle pojmu žida zákonníka, jenž se
tázal, kdo je bližní, Samaritán nemohl býti bližním.
Takové určení bližního vyskytuje se i ve Skutcích
apoštolů, VII., 27. Bližní v jazyce evangelia znamená:
krajan, člověk, náležející stejné národnosti. A proto,
předpokládaje, že protiklad, který Kristus staví na
tomto místě, když cituje slova zákona: Vám řečeno
bylo: milovati budeš bližního a nenáviděti nepřítele,
záleží v protikladu mezi krajanem a cizincem, tážu se
sám sebe, co jest nepřítel podle pojmů židovských, a
nacházím potvrzení své domněnky. Slova »nepřítel«
užívá se v evangeliích téměř vždy ve smyslu nepřátel
nikoli osobních, nýbrž všeobecných, národních. (Luk.
I., 71.—74., Mat. XXII., 44., Marek XII., 36., Lukáš
XX., 43. aj.) Jednotné číslo, v němž v těchto verších
užito bylo slova »nepřítel«, ve rčení nenáviděti budeš
nepřítele —ukazuje mi, že se tu mluví o nepříteli národa.
Jednotné číslo značí pospolitost nepřátelského národa.Ve Starém zákoně pojem nepřátelského národa vždy
jest vyjádřen jednotným číslem.
A jakmile jsem tohle pochopil, ihned zmizela ona
nesnáz: proč a jak mohl Kristus, jenž pokaždé citoval
skutečná slova zákona, najednou zde uvésti slova, která
nebyla vyřknuta. Stačí pouze rozuměti slovu nepřítel
ve smyslu nepřítele národního a slovu bližní ve smyslu
krajana, aby této nesnáze vůbec nebylo. Kristus mluví
o tom, jak podle zákona Mojžíšova předepsáno jest
židům chovati se k národním nepřátelům. Všecka tato
místa, rozptýlená po různých knihách Písma, v nichž
jest předepsáno podmaňovati, ubíjeti a hubiti ostatní
národy, Kristus shrnuje v jednu větu: nenáviděti — činiti
zle nepříteli. I praví: Vám bylo řečeno, že máte milovati
lidi své a nenáviděti nepřítele národního; ale já vám
pravím: máte milovati všecky bez rozdílu národnosti,
ku které náležejí. A jakmile jsem takto pochopil
tato slova, ihned zmizela i druhá hlavní nesnáz: jak
rozuměti slovům: Milujte nepřátele své. Není možno
milovati osobních nepřátel. Ale lidi nepřátelského
národa možno milovati právě tak, jako vlastní lid. I
bylo mi patrno, že Kristus mluví o tom, že všichni lidé
jsou naučeni pokládati za své bližní lidi svého národa,
ale cizí národy pokládati za nepřátele, a že on zapovídá
to činiti. Praví: Podle zákona Mojžíšova učiněn
rozdíl mezi židem a nežidem, nepřítelem národním,
ale já vám pravím: Nemáte dělati tohoto rozdílu. A
skutečně podle Matouše i podle Lukáše hned za tímto
přikázáním praví, že před Bohem všichni jsou si rovni,
na všecky svítí stejné slunce, na všecky padá déšť; Bůh
nedělá rozdílu mezi národy a všem činí stejně dobře;
totéž mají činiti i lidé všem lidem bez rozdílu jejich
národnosti, a nikoli počínati si jako pohané, kteří serozdělují na různé národy.Tedy opět s různých stran bylo mi potvrzeno prosté,
vážné, jasné a použitelné pojímání slov Kristových.
Opět místo výroku mlhavého a neurčitého filosofování
vysvitlo jasné, určité a vážné i splnitelné pravidlo:
nečiniti rozdílu mezi vlastním a cizím národem a
nedělati všeho toho, co vyplývá z tohoto rozdílu, nebýti
v nepřátelství s cizími národy, nebojovati, neúčastniti
se válek, neozbrojovati se válečně, a ke všem lidem, ať
jsou jakékoli národnosti, chovati se právě tak, jako se
chováme k lidem svým.
Vše to bylo tak prosté, tak jasné, že jsem se divil,
proč jsem toho nemohl hned pochopiti.
Příčina mého nechápání byla táž, jako příčina
nechápání zákazu soudů a přísahy. Velice těžko
lze pochopiti, že ony soudy, které jsou zahajovány
křesťanskými veřejnými modlitbami, a jimž je žehnáno
těmi, kdož se pokládají za ochránce zákona Kristova,
že tytéž soudy jsou neslučitelny s vyznáváním Krista
a přímo mu odporují. Ještě nesnadnější jest domysliti
se, že táž přísaha, k níž ochráncové zákona Kristova
nutí všecky lidi, jest tímto zákonem přímo zakázána,
ale domysliti se, že to, co v našem životě pokládáno
jest nejen za nevyhnutelné a přirozené, nýbrž za
nejkrásnější a nejskvělejší — láska k vlasti, obrana,
zveličení vlasti, zápas s nepřítelem, atd., jest nejen
přestoupením zákona Kristova, nýbrž i zjevným
odříkáním se ho, domysliti se, že je tomu tak — jest
hrozně těžké. Život náš odchýlil se do té míry od učení
Kristova, že samo toto odchýlení stává se nyní hlavní
překážkou, abychom je pochopili. Tak jsme pustili
mimo uši a zapomněli všeho toho, co nám Kristus
pravil o našem životě, o tom, že nemáme zabíjeti, ba
ani hněvati se na jiného člověka, že se nemáme brániti,
nýbrž nastavovati tvář, že máme milovati nepřátele, —
L. N. Tolstoj: Zpověď. V co věřím.
Milovati nepřátele? To by bylo něco nemožného.
Byl to jeden z těch krásných výroků, na něž nelze jinak
pohlížeti než jako na poukaz nedostižného mravního
ideálu. Bylo to příliš mnoho nebo nic. Můžeme
neškoditi svému nepříteli, ale milovati ho nemůžeme.
Kristus nemohl přikazovati nemožnosti. Kromě toho,
v nejprvnějších slovech, v odkazu na zákon starých:
»Bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«, bylo
něco pochybného. Na dřívějších místech Kristus uvádí
skutečná, pravá slova zákona Mojžíšova, ale zde uvedlslova, která nikdy nebyla řečena. Jako by pomlouval
zákon.
Výklady, jako při dřívějších mých pochybnostech,
ničeho mně nevysvětlily. Ve všech výkladech se doznává,
že slov: »bylo vám říkáno: nenáviděti budeš nepřítele«
není v zákoně Mojžíšově, ale nikde není vysvětlení
tohoto místa, nesprávně uvedeného ze zákona. Mluví
se o tom, jak těžko je milovati nepřátele — zlé lidi, a
většinou dělány jsou opravy slov Kristových; praví se,
že nelze milovati nepřátele, ale že je možno nepřáti
a nedělati jim nic zlého. Mimo jiné vštěpuje se, že je
možno a nutno stíhati nepřátele, tj. protiviti se jim;
mluví se o různých stupních dosažení této ctnosti,
takže podle výkladů církve konečný závěr je ten, že
Kristus z neznámé příčiny nesprávně uvedl slova ze
zákona Mojžíšova a namluvil mnoho slov krásných,
ale vlastně prázdných a nepoužitelných.
Zdálo se mi, že tomu nemůže býti tak. Je tu jistě
jasný a určitý smysl, právě takový, jako v prvních
čtyřech přikázáních. A abych pochopil tento smysl,
snažil jsem se především pochopiti význam slov
nesprávného odkazu na zákon: »bylo vám říkáno:
nenáviděti budeš nepřátele.« Ne nadarmo uvádí
Kristus při každém přikázání slova zákona: nezabiješ,
nesesmilníš, atd. a proti těmto slovům staví svoje učení.
Jestliže jsme nepochopili, co rozuměl slovy citovaného
jím zákona, nemůžeme pochopiti, co přikazuje. Ve
výkladech přímo se praví (a nelze toho neříci), že uvádí
taková slova, kterých v zákoně nebylo, ale nevysvětluje
se, proč to dělá a co to znamená tento nesprávný
citát. Zdálo se mi, že především třeba vysvětliti, co
Kristus mohl zamýšleti, když uváděl slova, kterých v
zákoně nebylo. A otázal jsem se sám sebe: co mohou
znamenati slova nesprávně citovaná ze zákona? Vevšech dřívějších odkazech Kristových na zákon uvádí
se pouze jediné ustanovení Starého zákona, jako:
nezabiješ, nesesmilníš, zachovávej přísahu, zub za
zub ... a podle příležitosti tohoto jediného citovaného
ustanovení vykládá se odpovídající mu učení. Zde
však uváděna jsou dvě ustanovení, odporující si
navzájem: Bylo vám řečeno: milovati budeš bližního
a nenáviděti budeš nepřítele, takže patrně základem
Nového zákona jest rozdíl mezi dvěma ustanoveními
Starého zákona, pokud jde o bližního a nepřítele. A
abych jasněji pochopil, jaký je tento rozdíl, otázal
jsem se sám sebe: co znamená slovo »bližní« a slovo
nepřítel v jazyku evangelia? A když jsem nahlédl do
slovníků a souznačných míst bible, přesvědčil jsem se,
že »bližní« v řeči židově znamená vždy jen žida. Takové
určení bližního skýtá i evangelium podobenstvím o
Samaritánovi. Podle pojmu žida zákonníka, jenž se
tázal, kdo je bližní, Samaritán nemohl býti bližním.
Takové určení bližního vyskytuje se i ve Skutcích
apoštolů, VII., 27. Bližní v jazyce evangelia znamená:
krajan, člověk, náležející stejné národnosti. A proto,
předpokládaje, že protiklad, který Kristus staví na
tomto místě, když cituje slova zákona: Vám řečeno
bylo: milovati budeš bližního a nenáviděti nepřítele,
záleží v protikladu mezi krajanem a cizincem, tážu se
sám sebe, co jest nepřítel podle pojmů židovských, a
nacházím potvrzení své domněnky. Slova »nepřítel«
užívá se v evangeliích téměř vždy ve smyslu nepřátel
nikoli osobních, nýbrž všeobecných, národních. (Luk.
I., 71.—74., Mat. XXII., 44., Marek XII., 36., Lukáš
XX., 43. aj.) Jednotné číslo, v němž v těchto verších
užito bylo slova »nepřítel«, ve rčení nenáviděti budeš
nepřítele —ukazuje mi, že se tu mluví o nepříteli národa.
Jednotné číslo značí pospolitost nepřátelského národa.Ve Starém zákoně pojem nepřátelského národa vždy
jest vyjádřen jednotným číslem.
A jakmile jsem tohle pochopil, ihned zmizela ona
nesnáz: proč a jak mohl Kristus, jenž pokaždé citoval
skutečná slova zákona, najednou zde uvésti slova, která
nebyla vyřknuta. Stačí pouze rozuměti slovu nepřítel
ve smyslu nepřítele národního a slovu bližní ve smyslu
krajana, aby této nesnáze vůbec nebylo. Kristus mluví
o tom, jak podle zákona Mojžíšova předepsáno jest
židům chovati se k národním nepřátelům. Všecka tato
místa, rozptýlená po různých knihách Písma, v nichž
jest předepsáno podmaňovati, ubíjeti a hubiti ostatní
národy, Kristus shrnuje v jednu větu: nenáviděti — činiti
zle nepříteli. I praví: Vám bylo řečeno, že máte milovati
lidi své a nenáviděti nepřítele národního; ale já vám
pravím: máte milovati všecky bez rozdílu národnosti,
ku které náležejí. A jakmile jsem takto pochopil
tato slova, ihned zmizela i druhá hlavní nesnáz: jak
rozuměti slovům: Milujte nepřátele své. Není možno
milovati osobních nepřátel. Ale lidi nepřátelského
národa možno milovati právě tak, jako vlastní lid. I
bylo mi patrno, že Kristus mluví o tom, že všichni lidé
jsou naučeni pokládati za své bližní lidi svého národa,
ale cizí národy pokládati za nepřátele, a že on zapovídá
to činiti. Praví: Podle zákona Mojžíšova učiněn
rozdíl mezi židem a nežidem, nepřítelem národním,
ale já vám pravím: Nemáte dělati tohoto rozdílu. A
skutečně podle Matouše i podle Lukáše hned za tímto
přikázáním praví, že před Bohem všichni jsou si rovni,
na všecky svítí stejné slunce, na všecky padá déšť; Bůh
nedělá rozdílu mezi národy a všem činí stejně dobře;
totéž mají činiti i lidé všem lidem bez rozdílu jejich
národnosti, a nikoli počínati si jako pohané, kteří serozdělují na různé národy.Tedy opět s různých stran bylo mi potvrzeno prosté,
vážné, jasné a použitelné pojímání slov Kristových.
Opět místo výroku mlhavého a neurčitého filosofování
vysvitlo jasné, určité a vážné i splnitelné pravidlo:
nečiniti rozdílu mezi vlastním a cizím národem a
nedělati všeho toho, co vyplývá z tohoto rozdílu, nebýti
v nepřátelství s cizími národy, nebojovati, neúčastniti
se válek, neozbrojovati se válečně, a ke všem lidem, ať
jsou jakékoli národnosti, chovati se právě tak, jako se
chováme k lidem svým.
Vše to bylo tak prosté, tak jasné, že jsem se divil,
proč jsem toho nemohl hned pochopiti.
Příčina mého nechápání byla táž, jako příčina
nechápání zákazu soudů a přísahy. Velice těžko
lze pochopiti, že ony soudy, které jsou zahajovány
křesťanskými veřejnými modlitbami, a jimž je žehnáno
těmi, kdož se pokládají za ochránce zákona Kristova,
že tytéž soudy jsou neslučitelny s vyznáváním Krista
a přímo mu odporují. Ještě nesnadnější jest domysliti
se, že táž přísaha, k níž ochráncové zákona Kristova
nutí všecky lidi, jest tímto zákonem přímo zakázána,
ale domysliti se, že to, co v našem životě pokládáno
jest nejen za nevyhnutelné a přirozené, nýbrž za
nejkrásnější a nejskvělejší — láska k vlasti, obrana,
zveličení vlasti, zápas s nepřítelem, atd., jest nejen
přestoupením zákona Kristova, nýbrž i zjevným
odříkáním se ho, domysliti se, že je tomu tak — jest
hrozně těžké. Život náš odchýlil se do té míry od učení
Kristova, že samo toto odchýlení stává se nyní hlavní
překážkou, abychom je pochopili. Tak jsme pustili
mimo uši a zapomněli všeho toho, co nám Kristus
pravil o našem životě, o tom, že nemáme zabíjeti, ba
ani hněvati se na jiného člověka, že se nemáme brániti,
nýbrž nastavovati tvář, že máme milovati nepřátele, —
L. N. Tolstoj: Zpověď. V co věřím.
