Tomáš Plechatý napísal:Myslím si ale, že v CASD brání lidem užívat si prospěch skupinek a zažít oživení nastavený ,,mindset" (nastavení mysli).

Tohle duchovní nastavení, které panuje v lidech ve stejném sboru se skládá ze zvyků, opakovaných frází a také věrouky daného společenství (adv. literatura, úkoly SŠ, knihy EGW, častá kázání, nebo myšlenky vyřčené v SŠ). Přijímá se podvědomě. Nevšimnete si ho, dokud nedojde k přímému odhalení nějakým prozřením. Přiznám se, že tomu ještě příliš nerozumím a těžko se mi to popisuje, ale jsem o tom naprosto přesvědčen pozorováním.

Tedy oživení a duchovnímu růstu v CASD podle mě nepomohou skupinky, dokud se neprolomí ,,mindset" lidí.

Hádanka: Čo ostane z adventistu, keď prelomí svoj mindset? (že by kresťan?)
Alebo inak. Bude to ešte adventista, keď sa vymaní z kolektívneho ducha nastavenia mysle vo vnútri CASD?

Nejprve chci říct, že jsem přečetl oba příspěvky přede mnou a věřím, že je v nich mnoho pravdy.

Nechci tedy vypadat, že svým příspěvkem popírám předchozí dva příspěvky, i když to možná bude někoho napadat.

Já osobně věřím v dobré ovoce skupinky/skupinek.
Zažíval jsem jednu na Teologickém semináři. A cítil jsem se tam dobře a vnímám, že mé duchovní potřeby tam byly v mnohém nasyceny.

Takže si celkově myslím, že křesťanům mohou být setkávání ve skupinkách velmi prospěšné. A že umožňují návštěvníkům zázemí k duchovnímu útočišti a růstu. K takzvanému ,,oživení" (kvůli přehnané politice a rétorice GK CASD už mám na slovo ,,oživení" alergii a skeptické předsudky podobně jako na slovo ,,pravda/pravdy")

Takže bych docela adventistům přál založení těch fajn skupinek.

ALE!!!

Nevěřím, že v současném stavu duchovní oživení pro CASD ,,spásonosně" vyřeší skupinky.
Proč?

Že je potřeba Boží zmocnění a ne lidská snaha jak řekli 2x přede mnou? Ano souhlasím, to jsem nemyslel.

Věřím, že lidé v CASD až na vyjímky přistupovali ke křtu dobrovolně a vyučovat se nachávali z Touhy po Bohu. Že mysleli tehdy své odevzdání upřímně. Myslím že pro tyto čerstvě obrácené členy, nebo každého, kdo si tuto čerstvost uchoval jsou nebo mohou být skupinky velmi přísnosné.

Myslím si ale, že v CASD brání lidem užívat si prospěch skupinek a zažít oživení nastavený ,,mindset" (nastavení mysli).

Jakmile začne být adventista dlouho ve společenství adventistů delší dobu tak se začíná měnit právě jeho nastavení mysli.
Pozoroval jsem to na několika lidech, které jsem viděl nejprve přijít do sborů nově jako svěží vítr, i když byli třeba starší než já.
Nebyli v myšlení spoutaní. Měli chuť, motivaci energii a většinou velice rychle dostali i nápad co by chtěli dělat a šli (by) za ním.
Ale buď je zastavila přímo otevřená hráz pravidel uvnitř církve, nebo je postupně utahala ta snaha sám pořád vířit zatuchající rybník (ať už šlo o skupinky, pathfinder, mládeže, KD, nebo náplně odpoledne) a nakonec postupně také přijali ten vnitřní ,,mindset".

Nemám pro to rozumné české slovo. Prostě se postupně smířili s tím jak to v církvi chodí, že se toho moc nezmění, přestali s tím bojovat a nakonec to začali mít i rádi.

Někteří se možná ani nepokusili nikdy nějakou dobu ,,bojovat".

Tohle duchovní nastavení, které panuje v lidech ve stejném sboru se skládá ze zvyků, opakovaných frází a také věrouky daného společenství (adv. literatura, úkoly SŠ, knihy EGW, častá kázání, nebo myšlenky vyřčené v SŠ). Přijímá se podvědomě. Nevšimnete si ho, dokud nedojde k přímému odhalení nějakým prozřením. Přiznám se, že tomu ještě příliš nerozumím a těžko se mi to popisuje, ale jsem o tom naprosto přesvědčen pozorováním.

Tedy oživení a duchovnímu růstu v CASD podle mě nepomohou skupinky, dokud se neprolomí ,,mindset" lidí.

Velice ukázkový příklad jsem sám zažil když ve sboře Kladno kdysi (cca 2006-2008) kázal bratr Kysilko. Udělal během kázání do té doby velice nezvyklou věc a to, že najednou přestal kázat a zeptal se přímo lidí v sálu ať zvedne ruku každý, kdo ví/ je přesvědčený, že je spasený. Seděl jsem až vzadu u zvučícího pultu, takže jsem měl jako on přehled o celém sále. Ruku nezvedl skoro nikdo. Možná tak 1-2 ruce. To mě šokovalo! Vždyť přece všichni v celém sboru byli vyučováni, že jsme spaseni z milosti skrze víru v Pána Ježíše. Ty verše známe, nikdo nám je nezatajuje! Naopak se často zmiňují i v úkolech SŠ. I před křtem se to důkladně probírá. Ještě větší problém jsem ale měl najednou sám se sebou!! Nemohl jsem zvednou ruku. Já jsem chtěl, rozumově jsem byl o tom přesvědčen, že když jsem uvěřil a on se teď na to ptá, tak bych měl být zachráněný já, který jsem uvěřil a nezachránění ti, kteří nikdy neuvěřili, nebo nechtěli. Ale i když jsem tu ruku zkoušel zvedat, tak se to ve mě celé zablokovalo. Zjistil jsem, že tomu vlastně uvnitř nevěřím. To bylo prozření mého ,,mindsetu".

Je úplně jedno kolikrát je co na papíře, nebo jste tomu byli vyučeni. Uvnitř vás je nějaké nastavení a to je opravdové a může být úplně jiné.

A jak se ke mně a do mě ksakru dostala ta nejistota spasení? To kdybych věděl!! Přímo ani náhodou. Ale je mi jasné, že jinak než z rodiny, knih nebo sboru to být nemohlo. I když nikde nikdo natvrdo neříkal NEMÁŠ JISTOTU SPASENÍ!!! (to že to vlastně EGW někdě píše naplno jsem zjistil až roky poté, ale jsem si jistý, že jsem to dříve nevěděl a nečetl).

Ve sboru nemáme žádné ,,Mikimy" kteří by to tam takhle natvrdo lidem cpali. Možná krom jednoho, kterého ale sbor nebere příliš vážně.

Zkusím krátce nastřelit, co by mohlo být na seznamu kolektivního CASD ,,mindsetu" a co brání právě třeba skupinkám a oživení:
Snad se trefím.

,,Hlavně to musíme mít pod kontrolou"
,,Nesmí to být nadpřirozené"
,,Nesmí to být příliš emotivní a neřízené"
,,Nesmí to vést k oslabení rozumu"
,,Nesmí to snižovat význam EGW na úkor nějakých nových podezřelých autorů s názory kdoví odkud"
,,Nesmí to vést k otevřenosti s ekumenou"
,,Musí to nutně vést k dodržování desatera"
,,Musí se to projevovat poslušností"
,,Musí se to projevovat jednotou"
,,Bůh si nepřeje tříštění sboru"
,,Měl by nad tím mít dohled kazatel, nebo starší, aby se to náhodou ,,nezvrhlo,,"
,,Písně by neměly být příliš uvolňující, aby nevedly ke ztrátě sebekontroly a tranzu"
,,Nemůžu přece otevřeně vyznat nějakou svou pochybnost, nebo selhání, když přece ve sboru to každý zvládá, co by si o mě pomysleli"
,,Nemůžu otevřeně tvrdit, že si od Boha cokoliv ZASLOUŽÍM/ MÁM NÁROK, to by byla drzost"
,,Nemůžu sebejistě tvrdit, že něco konkrétního určitě JE Boží vůle, i když to uvnitř cítím (kromě oficiálních schválených věroučných tezí)"

Tohle jsou důvody proč podle mě skupinky v CASD buď vůbec nezačnou, nebo nebudou funkční a blahodárné. Nevyřeší to.

A je úplně jedno, že byste to rozumově takhle naplno jak jsem to napsal neřekli.
Opakuji, jde o to, co máme v srdci, nebo uvnitř v hlavě jako mindset.
Neuvolníte se a některé a zůstanete svázani, i když jste fyzicky úplně na svobodně.
Je to duchovní svázanost (každý má trochu odlišnou)
A já věřím, že ta se musí zlomit jako první.
Nejprve se musí diagnostikovat, přiznat si to.

Jestliže má být oživení a už bylo spousty oživení před tím, tak někde mezi tím muselo dojít k ,,umrtvení"!!!!
Zjistěte kdy kde a co vás umrtvilo. A to odstraňte. Myslím tím přijaté představy.

A jako výsledek vlastního zkoumání bych chtěl dát nápovědu, že často je špatný společný ,,mindset" právě ovocem oficiální věrouky CASD. Jen málo % je ovocem zážitků z dětství, nebo předávání lidové teologie.

Ukázka lidově tradované teologie neověřované biblí.
,,Nojo nemůžeme očekávat dokonalost tady na zemi, vždyť i spravedlivý 7x za den zhřeší."

Ve skutečnosti je tohle rčení nesprávná citace: ,,Spravedlivý, i když sedmkrát padne, zase povstane, svévolníci zaklopýtnou a zle končí." (Přísloví 24, 16) Význam je v tom, že Spravedlivý to po pádu nevzdá(vá), zatímco svévolník po pádu skončí. Není tam napsáno, že i spravedlivý musí nejméně 7x za den za den zhřešit! Nemusí!!!

Základ pre adventistu je napodobňovať Ježiša Krista. Veď Pán Ježiš chodil v sobotu do synagógy a v sobotu odpočíval v hrobe tak je najlepším príkladom toho, že v sobotu aj adventista z lásky chodí do zhromaždenia. O napodobovaní nie len Pána som toho od adventistov počul už veľa. Aj v tých skupinkách ale aj pri niektorých akciách na oživenie spoločenstva v úpadku to ale viac vyzerá ako na seanse pri vyvolávaní ducha. Teda je to také premotivované, presilené a pre snažené z vnútra človeka a organizácie a nie z vonku od Boha. Nie je to ovocie Ducha ale ovocie organizácie.

Veď sa adventisti pozrite samy na seba, na túto vašu výkladnú tabuľu na internete, ktorú ste si urobili. Na túto diskusiu.
Téma sobota má najviac príspevkov a videní, najviac úplne o všetkých. Príspevkov 365 a videní 3987. A niektorí sa ešte z toho vytešujú ako tá téma zaujíma ľudí a že má najsamvyššiu sledovanoť.

A kde je Pán Ježiš? Akú návštevnosť má téma o Pánovi Ježišovi? Koľko už má príspevkov? Koľko má Pán Ježiš videní na vašej výkladnej skrini?

Tak aké skupinky? Aké hecovanie ľudí? Že to niekde funguje? Že niekde prežili to a ono? Nejaký nový náboženský marketing založený na nápadoch a nových aktivitách? Adventistické know how? Alebo niekto potrebuje ukázať svoju potrebu v štruktúre náboženskej organizácie?

Ak Boh neurobí zmenu v srdci človeka, ak On nevyleje svojho Ducha na človeka, ak Pán Ježiš Kristus, ktorý sa stal Božím baránkom aby zmieril človeka hriešnika s Bohom vyliatím svojej krvi a svojou smrťou sa nestane ústredným bodom, centrom a všetkým pre tohoto človeka, potom je akékoľvek ťahanie sa za vlasy alebo šnúrky od topánok z bahna hriechu a vlastného stavu, odpozeranie správania sa iného nezmysel. Je to len napodobovanie a odkukávanie nápadov, praktík a techník od iných, realizovanie si vlastných nápadov a vlastného ja človeka v prostredí cirkvi. Ak sa človek bude naďalej točiť okolo seba, okolo cirkvi, okolo nábooženstva, okolo všetkého iného, hocičoho... len nie Pána Ježiša, niet mu pomoci od nikoho dole na Zemi. Pomôcť mu môže len On, z hora.

Človek sa nedokáže zmeniť sám. Človek sa nedokáže k Bohu sám posunúť ani len o milimeter. Dokáže len hrať divadlo, dokáže byť len hercom, dokáže zapadnúť v dave alebo aktivitách zboru či denominácie. Bez Hospodina nemôžeme nič. Všetko dobré v nás a cez nás koná Boh sám. Ale marketingový pracovníci v organizácii adventistov vedia ako na to.

V poslednom období sa v našich kruhoch veľa hovorí o význame malých skupiniek. O tom, ako skupinky môžu vyriešiť problém nulového rastu cirkvi, ako i problém duchovnej stagnácie členov. Kazatelia vyzývajú členov zboru, aby vytvorili malé skupinky a stretávali sa počas týždňa. Účelom je, aby potom medzi seba pozývali svojich známych, ktorí sa v budúcnosti môžu k cirkvi pripojiť. Plán zapojenia sa do malých skupiniek je dokonca podstatou vízie, ktorá bola prijatá na poslednej konferencii Slovenského združenia.

Táto myšlienka samozrejme nie je nová. Čítal som viacero kresťanských kníh, v ktorých sa autori zamýšľali nad tým, prečo niektoré cirkvi rastú a iné nie, prečo sa členovia niektorých cirkví aktívne zapájajú do činností v cirkvi i mimo nej, a členovia iných sú zase skôr pasívni.
Pisatelia tých kníh začali pozorne sledovať tie živé, rastúce spoločenstvá a skúmali, čím to je, že sú také. A zistili viacero zaujímavých faktov, napr. že ich členovia sa schádzajú nielen raz do týždňa na spoločnú hromadnú bohoslužbu, ale že sa stretávajú aj počas týždňa, a to práve v malých skupinkách, najčastejšie vo svojich domovoch. A prišli k zdanlivo logickému záveru, že keď členovia tých stagnujúcich zborov budú napodobňovať svojich aktívnych bratov, čoskoro zažijú podobný nárast a oživenie. Stačí sa len trochu prinútiť, prekonať lenivosť a zlé vzťahy, a začať sa stretávať v malých skupinkách . Následne sa k nim začnú pripájať ľudia z von, a všetci spolu budeme svedkami veľkého oživenia duchovnosti a rastu cirkvi.

Musím ale otvorene povedať, že tak ako autori tých dobre mienených rád, aj vízia našej cirkvi je mimo.
Je pravda, že ľudia v rastúcich a živých zboroch sa cez týždeň stretávajú. Tieto ich stretnutia ale nie sú príčinou ich rastu a úspechu. Tieto stretnutia, rovnako ako ich rast a vzájomné dobré vzťahy, sú len dôsledkom niečoho podstatného, čo sa nedá vidieť a zistiť pozorovaním. Tým niečím podstatným je to, že tí ľudia sú skutočne obrátení kresťania, majú Božou láskou zmenené zmýšľanie, a nežijú už oni, ale žije v nich Kristus. Ich životy sú vedené Božím Duchom. Pre takýchto ľudí je úplne prirodzené, že vyhľadávajú prítomnosť svojich bratov a sestier, preto sa radi stretávajú aj počas týždňa. Takíto ľudia radi a s nadšením hlásajú dobrú správu o spasení, preto sa ku nim pridávajú ďalší a ich spoločenstvá a zbory rastú. V srdciach a mysliach tých ľudí nie je miesto pre ohováranie, závisť, povýšenosť, preto ich vzťahy sú živé a radostné.

Aj my chceme rásť, chceme mať dobré vzájomné vzťahy a živé tvorivé spoločenstvo. Chceme to, čo u iných vidíme a nemáme to, preto sa ich snažíme napodobňovať, imitovať ich vonkajšie správanie, a domnievame sa, že ak to dobre a detailne zvládneme, všetko sa zmení. Je to ale naivný omyl, taký príznačný pre povrchné a neobrátené myslenie.
Chceme byť ako obrátení kresťania, ale nie sme ochotní sa zmeniť. A tak si hľadáme skratky a jednoduché riešenia – budeme napodobňovať úspešných, tých, akými by sme aj my chceli byť, a čakáme výsledky. Takto to ale nefunguje.

Predstavte si, že niekto by sa chcel stať tigrom. Chcel by byť rýchly, silný, obávaný, so skvelým zrakom, sluchom i čuchom ... A tak by skúsil nejakých tigrov tajne sledovať, čo robia, v čom je ich tajomstvo. Po nejakej dobe by o nich zistil prakticky všetko - ako sa správajú, čo jedia, kde bývajú, ako dlho spávajú, ako a kde sa pohybujú ... A skúsil by to robiť presne ako tigre. Nebolo by mu to vlastné, ale povedal by si, že sa musí prinútiť, a po nejakej dobe sa výsledky predsa musia dostaviť. Keď to funguje pre tigre, musí to aj pri ňom.
Čo si o tom myslíte? Hlúposť, však?
Tigre nie sú tigre preto, že sa správajú tak ako sa správajú. Aj keď tigra zavriete do klietky a zabránite mu vo všetkom, čo robí rád a čo mu je vlastné, aj tak to bude tiger. Spútaný, ale stále tiger. Jeho „tigrovitosť“ totiž nie je vecou správania. On to má v sebe, vo vnútri. A to sa nedá napodobniť a ani mu to vziať.

A tak je to aj s obrátenými kresťanmi. Tá ich „kresťanskosť“ nie je vecou toho, čo robia a ako sa správajú, ale je to v ich vnútri. Nie sú dobrými, živými kresťanmi preto, že niečo robia alebo nerobia, ale preto, že to majú v sebe. Aj keby ste takému kresťanovi zakázali stretávať sa v skupinkách, rozprávať sa s ľuďmi a robiť všetko, čo mu je vlastné a robí to rád, aj tak bude kresťanom. Spútaným, ale stále kresťanom.

A tak ako ten blázon, čo chcel napodobniť tigra, nikdy tigrom nebude, aj keby sa všetko odpozorované naučil robiť presne ako tigre, tak ani neobrátený, sebecký a povrchný človek sa nestane dobrým kresťanom len preto, že všetko robí presne tak, ako to u nich odpozoroval.
Je to prosté slepá ulička, ktorá nikam nevedie. Strata času. Zbytočné premáhanie sa a pretvarovanie. Ale cirkev si zrejme odfajkne ďalší splnený bod.