od používateľa Tomáš Plechatýý » 04 Feb 2018, 15:20
ambassador napísal:
....................................17„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. 18Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho převyšovat spravedlnost učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ 21..........................
Mám za to, že někdy je dobré znovu promýšlet text na kterém kdokoliv staví. O čem to vlastně Ježíš mluví a proč tak mluví?
Tučně zvýrazněné myšlenky není dobré přehlížet, ale znovu je promýšlet. Každá tučně zvýrazněná slova jsou myšlenkou pro jednu otázku.
Nabízí se tedy několik otázek:
Co má Ježíš na mysli?
Co se má stát?
O jakém nejmenším přikázání Ježíš mluvil?
V čem spočívá převyšovací potřeba spravedlnosti nad spravedlností učitelů Zákona a farizeů?
Já si myslím, že:
Ježíš má na mysli svou zástupnou smrt za hříchy lidstva.
Tím také naplní celý zákon když sám ponese trest, který mu nepatří, zatímco tu visel trest, který patřil nám, ale byli jsme ho ušetřeni.
Tedy ta věta o nepomíjení je vyjádření, že dokud někdo nezaplatí celý trest/dluh=dokud se všechno nestane. Tak nemůže být zrušena ani malinká část zákona, ani nejmenší přikázání.
Verše 19-20 podle mne patří k sobě v tom, že mluví o farizeích. Z historického pozadí jsme se učili, že po návratu Izraele z Babylónského zajetí se část národa rozhodla, že takzvaně ,,postaví ohradu okolo zákona" tak, aby i po překročení ohrady pořád ještě nebyl porušen zákon. Tedy každé z přikázání tóry přesně definovali a raději ještě zpřísnili.
(Příklad je když Pavla bičovali, tak píše, že dostal 40 ran bez jedné. Důvodem bylo, že trestající se při počítání mohl splést a pokud by napočítal trestanému o ránu více už by to bylo nespravedlivé a tomu chtěli farizeové zabránit.)
Po nějaké době ovšem sami farizeové zjistili, jak těžká břemena přikázání pro každodenní život přinášejí a tak vymysleli i poučky, které říkají za kterých okolností k porušování přikázání nedochází.
(například zákaz nošení břemen v sobotu byl tak přísný, že zakazoval nošení i kapesníků. Pak ale přišla poučka, že když je to součást oděvu, tak to už není břemeno, tak se kapesníky začali přivazovat k oděvu.)
(nebo cestování v sobotu bylo zakázáno (od určité vzdálenosti) jakožto práce lidí nebo jejich dobytka. Vyjímkou bylo cestování po vodě, protože ta (podle jejich výkladu) pluje bez námahy lidí nebo zvířat. Časem tedy někteří začali cestovat na oslech a v karavanách jen si pod sebe dali láhev s vodou a už se najednou smělo)
Podobné praktiky popisuje Marek 7,7-13
Zákoníci tedy pravidla zpřísnili a pak se je naučili obcházet, takže vyučovali jak rušit některá přikázání a přitom se dál nazývat spravedlivým podle zákona.
Pavel se tím také jednou chlubí
,,ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc:
obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony." (filipským 3,4-6)
Proti tomuto přístupu tedy podle mne Ježíš brojí a proto ve 20 verši říká:
,,Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského."
Převýšení té spravedlnosti není podle mne mít ještě přísnější pravidla, ale teprve úplně čistý štít včetně minulosti který lze získat jen přijetím zástupné oběti Ježíše přináší spravedlnost o mnoho převyšující tu zákonickou.
Nevím, které přikázání Ježíš myslí jako to nejmenší, ale napadá mě například:
Matouš 23, 23
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Například rušení toho milosrdenství, věrnost, nebo úcta k rodičům (viz vychytralost v Marek 7,10-12)
[quote=ambassador]
....................................17„Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit [b]Zákon nebo Proroky[/b]; nepřišel jsem je zrušit, nýbrž naplnit. 18Neboť amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné nejmenší písmenko ani jedna čárka ze Zákona, dokud se [b]všechno nestane[/b]. 19Kdo by tedy zrušil jediné z těchto [b]nejmenších přikázání [/b]a tak učil lidi, bude v království Nebes nazván nejmenším. Kdo by je však činil a učil, ten bude v království Nebes nazván velkým. 20Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o [b]mnoho převyšovat spravedlnost [/b]učitelů Zákona a farizeů, do království Nebes určitě nevstoupíte.“ 21..........................
Mám za to, že někdy je dobré znovu promýšlet text na kterém kdokoliv staví. O čem to vlastně Ježíš mluví a proč tak mluví?
Tučně zvýrazněné myšlenky není dobré přehlížet, ale znovu je promýšlet. Každá tučně zvýrazněná slova jsou myšlenkou pro jednu otázku.
Nabízí se tedy několik otázek:
Co má Ježíš na mysli?
Co se má stát?
O jakém nejmenším přikázání Ježíš mluvil?
V čem spočívá převyšovací potřeba spravedlnosti nad spravedlností učitelů Zákona a farizeů?
[/quote]
Já si myslím, že:
Ježíš má na mysli svou zástupnou smrt za hříchy lidstva.
Tím také naplní celý zákon když sám ponese trest, který mu nepatří, zatímco tu visel trest, který patřil nám, ale byli jsme ho ušetřeni.
Tedy ta věta o nepomíjení je vyjádření, že dokud někdo nezaplatí celý trest/dluh=dokud se všechno nestane. Tak nemůže být zrušena ani malinká část zákona, ani nejmenší přikázání.
Verše 19-20 podle mne patří k sobě v tom, že mluví o farizeích. Z historického pozadí jsme se učili, že po návratu Izraele z Babylónského zajetí se část národa rozhodla, že takzvaně ,,postaví ohradu okolo zákona" tak, aby i po překročení ohrady pořád ještě nebyl porušen zákon. Tedy každé z přikázání tóry přesně definovali a raději ještě zpřísnili.
(Příklad je když Pavla bičovali, tak píše, že dostal 40 ran bez jedné. Důvodem bylo, že trestající se při počítání mohl splést a pokud by napočítal trestanému o ránu více už by to bylo nespravedlivé a tomu chtěli farizeové zabránit.)
Po nějaké době ovšem sami farizeové zjistili, jak těžká břemena přikázání pro každodenní život přinášejí a tak vymysleli i poučky, které říkají za kterých okolností k porušování přikázání nedochází.
(například zákaz nošení břemen v sobotu byl tak přísný, že zakazoval nošení i kapesníků. Pak ale přišla poučka, že když je to součást oděvu, tak to už není břemeno, tak se kapesníky začali přivazovat k oděvu.)
(nebo cestování v sobotu bylo zakázáno (od určité vzdálenosti) jakožto práce lidí nebo jejich dobytka. Vyjímkou bylo cestování po vodě, protože ta (podle jejich výkladu) pluje bez námahy lidí nebo zvířat. Časem tedy někteří začali cestovat na oslech a v karavanách jen si pod sebe dali láhev s vodou a už se najednou smělo)
Podobné praktiky popisuje Marek 7,7-13
Zákoníci tedy pravidla zpřísnili a pak se je naučili obcházet, takže vyučovali jak rušit některá přikázání a přitom se dál nazývat spravedlivým podle zákona.
Pavel se tím také jednou chlubí
,,ačkoli já bych měl proč na ně spoléhat. Zdá-li se někomu jinému, že může spoléhat na vnější věci, já tím víc:
obřezán osmého dne, z rodu izraelského, z pokolení Benjamínova, Hebrej z Hebrejů; jde-li o zákon – farizeus; jde-li o horlivost – pronásledovatel církve; jde-li o spravedlnost podle zákona, byl jsem bez úhony." (filipským 3,4-6)
Proti tomuto přístupu tedy podle mne Ježíš brojí a proto ve 20 verši říká:
,,Neboť vám pravím: Nebude-li vaše spravedlnost o mnoho přesahovat spravedlnost zákoníků a farizeů, jistě nevejdete do království nebeského."
Převýšení té spravedlnosti není podle mne mít ještě přísnější pravidla, ale teprve úplně čistý štít včetně minulosti který lze získat jen přijetím zástupné oběti Ježíše přináší spravedlnost o mnoho převyšující tu zákonickou.
Nevím, které přikázání Ježíš myslí jako to nejmenší, ale napadá mě například:
Matouš 23, 23
Běda vám, zákoníci a farizeové, pokrytci! Odevzdáváte desátky z máty, kopru a kmínu, a nedbáte na to, co je v Zákoně důležitější: právo, milosrdenství a věrnost. Toto bylo třeba činit a to ostatní nezanedbávat.
Například rušení toho milosrdenství, věrnost, nebo úcta k rodičům (viz vychytralost v Marek 7,10-12)
