Boží Zákon - Kornelius Novák

[mikim]

Přečetl jsem zajímavou knihu od K. Nováka a o některé kapitoly jdoucí za sebou bych se s Vámi chtěl podělit:

Boží zákon - kap. 9

Poté, co se první lidé oddělili od Boha a plodili děti, tak bylo rozšíření začarovaného kruhu po celé Zemi jen otázkou času, neboť
všichni lidé žili pod vlivem satana. Ale Bůh měl již připravený plán, jak nás lidi zachránit!
Tak povolal Bůh Abrahama, který byl svého času zaslepeným modloslužebníkem, aby z něho ve své milosti učinil nového
člověka. Bůh mu chtěl požehnat a v něm měly dojít požehnání všechny národy! (Gn 12, 1f)
Skrze Abrahama a jeho potomky povolal Bůh k životu nový národ, národ, který měl znovu uvést Boží slávu ve známost ve světě:
národ Izraele! Zajímavé je, že Izrael znamená „vítěz“. Muž, který od Boha dostal toto jméno jako první, se nejprve jmenoval Jákob.
To znamená „podvodník“. To má symbolický význam. V tomto světě jsme ve všech oblastech podvedenými a podvodníky. Jenom
osobní poddání se Bohu, tedy opravdové obrácení, z nás dělá vítěze.
V dějinách spásy došlo později ke dni, kdy Bůh Abrahamovým potomkům, izraelskému národu, dal „morální zákon“, tedy Desatero. V tomto čase vedl Mojžíš tento národ z egyptského zajetí – přes poušť – do zaslíbené země. Musíte si uvědomit, o co tu šlo. V této době vládl na světě totální hodnotový chaos! Každý, kdo měl v jakékoliv podobě moc, ji mohl zneužívat, kdykoliv se mu zachtělo. Tak byly celé národy pustošeny a zajaty, zotročeny, zneužívány, zabíjeny, nezřídka dokonce obětovány a snězeny!
Každý rozhodoval sobecky sám za sebe o tom, co je dobré a zlé, každý byl odhodlán jít pro svou vlastní bezpečnost přes mrtvoly! Zuřilo naprosté šílenství! Boží lid právě sám žil více jak 400 let v útisku a otroctví v Egyptě, všechny děti v Mojžíšově věku byly pozabíjeny,… izraelský národ Bůh pouze krátce předtím vysvobodil z otroctví – a v tom všem dal Bůh následující zákon:
„Bůh vyhlásil všechna tato přikázání: „Já jsem Hospodin, tvůj Bůh; já jsem tě vyvedl z egyptské země, z domu otroctví. Nebudeš mít jiného boha mimo mne.
Nezobrazíš si Boha zpodobením ničeho, co je nahoře na nebi, dole na zemi nebo ve vodách pod zemí. Nebudeš se ničemu takovému klanět ani tomu sloužit. Já jsem Hospodin, tvůj Bůh, Bůh žárlivě milující. Stíhám vinu otců na synech do třetího i čtvrtého pokolení těch, kteří mě nenávidí, ale prokazuji milosrdenství tisícům pokolení těch, kteří mě milují a má přikázání zachovávají. Nezneužiješ jména Hospodina, svého Boha. Hospodin nenechá bez trestu toho, kdo by jeho jména zneužíval.
Pamatuj na den odpočinku, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý.
Cti svého otce i matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.
Nezabiješ. Nesesmilníš. Nepokradeš. Nevydáš proti svému bližnímu křivé
svědectví. Nebudeš dychtit po domě svého bližního. Nebudeš dychtit po ženě svého bližního ani po jeho otroku ani po jeho otrokyni ani po jeho býku ani po jeho oslu, vůbec po ničem, co patří tvému bližnímu.“ (Ex 20, 1–17)
Konečně bylo uzákoněno, že všechny ty ostatní choré představy o Bohu jsou falešné! Konečně bylo uzákoněno, že nikdo nesmí ukrást mé jmění, ani po něm dychtit! Konečně bylo uzákoněno,
že nikdo nemůže uloupit mou ženu! Konečně si mohl člověk o šabatu odpočinout a uniknout tak hrozícímu vyhoření a srdečnímu infarktu, aniž by byl pokládán za líné prase! Jak šťastni byli lidé, kteří věděli, že tento zákon pochází od Boha a že platí! Bůh nám dal Desatero a další důležité pokyny proto, aby se náš život vydařil. Teprve poté, co Bůh dal tato přikázání, vstoupilo do chaotických poměrů „právo a pořádek“. A tam, kde se podle nich nežije, nebude právo a pořádek, pokoj a požehnání existovat nikdy!
To, že Bůh dal zákon, je činem nejčistší milosti!
Tak tomu rozuměli lidé tehdejší doby! Žalmista ví, o čem mluví! „obdař mě svým Zákonem.“ (Ž 119, 29, B21)
Boží zákon a milost nejsou v rozporu, jak dnes mnozí tvrdí, nýbrž to, že Bůh dal Zákon, je výrazem Jeho milosti, milosrdenství
a absolutní přízně. Bible, a obvzláště Nový Zákon, klade velký důraz na to, aby všichni lidé poznali, jak správné a důležité Desatero s morálními zákony je.
Boží Zákon je v Bibli oslavován právě tak jako Bůh sám, protože má „Boží charakter“! Zákon pramení ze svaté, věčné a neměnné Boží podstaty a ne z nějakého svévolného, omezeného a proměnlivého rozhodnutí!
Pozor: Nový Zákon nás mimo jiné učí, že skrze zákon přichází poznání hříchu.„neboť ze zákona pochází poznání hříchu.“ (Řím 3, 20)
Ale tady musíme být opatrní. Morální přikázání Boží zde nejsou v první řadě proto, abychom skrze ně poznali svou hříšnost, ale
jsou tu v první řadě proto, že je zde Bůh, neboť Boží přikázání jsou výrazem Jeho spravedlivé podstaty! Tento bod v současné
době tisíce „křesťanů“ přehlížejí! Desatero je tu proto, že Bůh je takový, jaký je! Svatý, milující a spravedlivý – a je tu proto, že my
lidé již nemáme ani potuchu o Boží svatosti, lásce a spravedlnosti.
Kdyby se všichni lidé osobně orientovali na Boha a žili v harmonii s Ním a Jeho láskou, morálkou, hodnotami atd., pak by Bůh
nemusel dávat žádný psaný zákon! Proto říká Pavel:
„Víme, že zákon je dobrý, když ho někdo užívá správně a je si vědom, že zákon není určen pro spravedlivého, nýbrž pro lidi zlé a neposlušné, bezbožné a hříšníky, pro lidi bohaprázdné a světské, pro ty, kdo vztáhnou ruku proti otci a matce, pro vrahy, smilníky, zvrhlíky, únosce, lháře, křivopřísežníky, a co se ještě příčí zdravému učení podle evangelia slávy požehnaného Boha, které mi bylo svěřeno.“ (1Tm 1, 8–11)
Zde to stojí černé na bílém! Kdybychom vůči Bohu jednali správně, tím, že bychom se v poslušnosti orientovali na Něj, tak bychom nepotřebovali žádný psaný zákon! Ale protože již nemáme ani ponětí o Boží svatosti, zákon potřebujeme! Pavel říká, že zákon je dobrý, když ho správně užíváme!
Bez společenství s Bohem a nepsaného zákona Jeho příkladu žijeme my lidé samospravedlivě, svědomí se brzy otupí a poznání hříchu samospravedlivého člověka se blíží nule. Společenství s Bohem ještě nebylo obnoveno, proto dal Bůh nejprve Desatero
jako orientační pomůcku!
Jasné je toto: od chvíle, kdy my lidé poznáme Boží svatý zákon – a uznáme, že je správný – v této chvíli procitá naše svědomí a my vidíme svá přestoupení a tím také vinu a chápeme, že jdeme vstříc věčnému trestu! Ano, skrze zákon přichází poznání hříchu. Musíme ale v zákoně rozpoznávat víc než jen to! Musíme v zákoně znovu rozpoznat Boha!