Boží trest za hřích - Kornelius Novak

[mikim]

Boží trest za hřích - kap. 12

Téměř každodenně čteme v novinách, že jsou lidé souzeni a odsouzeni v nepřítomnosti. Provinilce můžeme odsoudit i v nepřítomnosti, a právě to Bůh také udělal a od té doby nám nechává svůj rozsudek ohlašovat. Ježíš ukázal Janovi ve zjevení, co secstane s nevěřícími.
Zjevení 20, 12 „Viděl jsem mrtvé, mocné i prosté, jak stojí před trůnem, a byly otevřeny knihy. Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života.
A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách.“
Zjevení 20, 15 „A kdo nebyl zapsán v knize života, byl uvržen do hořícího jezera.“
Nejen, že jsme my lidé byli již souzeni a odsouzeni, nýbrž byla už vytyčena a ohlášena i výše trestu. Každý, kdo není zapsán v knize
života, bude uvržen do hořícího jezera. Satan a démoni, svádějící lidi, budou do jezera síry uvrženi nejdříve.
Zjevení 20, 10 „Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“
Mnozí lidé jsou zajedno v tom, že si satan trest věčného ohně zaslouží. Na spoustě akcí jsem slyšel, že lidé satanovi nic jiného
nepřejí. Ale faktem je také to, že ďábel přece nic neudělal! Uvědom si to – ten, kdo něco udělal, jsme my! Satan nám určité věci
navrhnul, neustále nám radil, ale přistoupili jsme na to my, hříchy jsme ve skutečnosti spáchali my, a to dobrovolně a z přesvědčení! Nejen, že se dopouštíme hříchu, ale konáme ho ještě navíc s líbivými řečmi! Nazýváme to, čemu Bůh říká hřích, „dobrým“
a ani se neštítíme nad tím vyslovovat Boží požehnání!
Představ si, že satan bude před nebeským soudem odsouzen k věčnému zatracení a pak povstane a řekne: „Uznávám svou vinu – ale co bude s lidmi? Oni činili to, co jsem jim předhazoval a dělali to dobrovolně a z přesvědčení! Oni jednali proti Tvému přikázání, Bože, stavěli se na odpor Tvé morálce a přikázání a umlčovali své svědomí! Našli radost v páchání hříchů a dělali je rádi! Já jsem k tomu nikoho nenutil!“ A má pravdu!
Proto je nyní jasné, že každého člověka čeká stejný trest jako ďábla! Kdo alespoň jednou zhřešil, je pod odsouzením a kletbou zákona.
„Proklet je každý, kdo nezůstává věren všemu, co je psáno v zákoně, a nečiní to.“ (Gal 3, 10)
Proto říká Ježíš neobráceným hříšníkům:
„Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům! … A půjdou do věčných muk,“ (Mt 25, 41; 46)
Krátká přestávka: přečti si to ještě jednou. Je možné, že Ježíš takto mluví? Zde ho nevidíš, jak roní slzy kvůli hříšníkům, také
hříšníky neprosí o odpuštění za to, že je nyní vhazuje do věčného ohně, nýbrž je odhání svými slovy pryč: „Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně…“ Vidíš, že Ježíš není tím změkčelým hodňákem, jak se často zobrazuje v kostelích? Ježíš nebude při vykonání rozsudku choulostivý a neukáže se jako citlivka! Ježíš bude jednat s hříšníky jako se samotným satanem, protože si to jinak nezaslouží. Kdo poslouchá satana, bude muset sdílet satanův trest. To je také část Boží spravedlnosti.
„Avšak zbabělci, nevěrní, nečistí, vrahové, cizoložníci, zaklínači, modláři a všichni lháři najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ (Zj 21, 8)
Zde se mluví o „druhé smrti“. Oklamaný hříšník si myslí, že smrtí vše končí, ale není tomu tak.
Božím cílem je věčný život se všemi, kteří se vírou obrátili k tomu, aby žili v morální harmonii s Bohem. Ale nesmíme zamlčovat, že každý neobrácený hříšník bude trpět spravedlivý trest za své hříchy. Vím, že si téměř nikdo netroufá na tuto skutečnost upozorňovat, ale Bible je jí plná! „Co jsi učinil ty, to bude učiněno tobě, vrátí se ti to na hlavu, jak zasluhuješ.“ (Abd 1, 15)
Zde jde o absolutní spravedlnost. „Co jsi učinil ty, … jak zasluhuješ,…“ Jde také o „výslužku“. Bůh ve svém slově říká:
„Mzdou hříchu je smrt.“ (Řím 6, 23)
Ale jak připomíná Bible, mrtví znovu vstanou a pak bude buď blaženost v nebi či spravedlivý trest a utrpení. Ježíš řekl úplně
na konci knihy Zjevení:
„Hle, přijdu brzo, a má odplata se mnou; odplatím každému podle toho, jak jednal. Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Blaze těm, kdo si vyprali roucha, a tak mají přístup ke stromu života i do bran města. Venku zůstanou nečistí, zaklínači, smilníci, vrahové, modláři, každý, kdo si libuje ve lži.“ (Zj 22, 12–15) „… najdou svůj úděl v jezeře, kde hoří oheň a síra. To je ta druhá smrt.“ (Zj 21, 8)
V tomto ohnivém jezeře nejsou jen hříšníci, ale i satan.
„Jejich svůdce ďábel byl uvržen do jezera, kde hoří síra a kde je již dravá šelma i falešný prorok. A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“(Zj 20, 10)
Ty sám si můžeš zvolit, co s tímto Božím varováním uděláš. Ježíš nám tyto věci neříkal takovým drastickým způsobem proto, abychom z toho udělali téma pro diskusi, nýbrž aby v nás tato slova dosáhla svého cíle! Ale dnes je tomu v mnoha sborech tak, že se tyto verše čtou a řekne se: „Ano, ano, ale…!“ A vše se oddiskutuje pryč. Slyšel jsem, jak lidé říkají: „Nemůžeme nikoho dotlačit do nebe pomocí strachu, Bůh by to tak nikdy neudělal.“ To je pravda! Když se jen podíváme, jak katolická církev lžemi o peklu a rozpoutáváním paniky vymačkávala lidem peníze z kapes, pak je jasné, že toto není Boží záměr.
Ale pozor: Ježíš neříká tyto věci proto, aby lidi dotlačil do nebe, nýbrž pouze upozorňuje, co čeká nekající hříšníky. Zde nejde o téma „Jak dotlačit hříšníky do nebe“, nýbrž o otázku: Proč (ještě) Bůh nezasahuje soudem a trestem? Mnozí lidé mají Boha za nespravedlivého, protože nezakročuje soudem a trestem. Myslí si proto, že se hřích vyplatí. Smrtí vše končí, takže: Protože Bůh, jak se zdá, nezasahuje, můžeme bez zábran hřešit!
Ale Bůh nám chce jasně sdělit následující. Chce nám ukázat, že nezasahuje pouze z jednoho důvodu!
„Či snad pohrdáš bohatstvím jeho dobroty, shovívavosti a velkomyslnosti, a neuvědomuješ si, že dobrotivost Boží tě chce přivést k pokání? Svou tvrdostí a nekajícnou myslí si střádáš Boží hněv pro den hněvu, kdy se zjeví spravedlivý Boží soud. On 'odplatí každému podle jeho skutků'. Těm, kteří vytrvalostí v dobrém jednání hledají nepomíjející slávu a čest, dá život věčný. Ty však, kteří prosazují sebe, odpírají pravdě a podléhají nepravosti, očekává hněv a trest. Soužení a úzkost padne na každého, kdo působí zlo…“ (Řím 2, 4–9)
Pokud Bůh nyní nezasahuje, tak je to jen proto, že ve své shovívavosti, trpělivosti a dobrotě čeká a doufá, že se hříšníci obrátí.
ALE: nikdo se nesmí kvůli tomu domnívat, že je proto Bůh nespravedlivý! Ne, Bůh zde jasně říká, že každý dostane svůj spravedlivý trest, pokud se neobrátí! Zde se nejedná o téma „dotlačit do nebe“, nýbrž o to, že každému člověku musí být jasné, že každé slovo, každá myšlenka, každý skutek má u Boha za následek buď odplatu či potrestání. Dojde ke zmrtvýchvstání a spravedlivému soudu a pak buď k blažené odměně od Boha zářícího radostí nebo ke spravedlivému trestu pod Božím hněvem! O to zde jde. Bůh je absolutně spravedlivý. Jemu nic neunikne. Ani jediný vlas, který spadne z hlavy. Vše je zapsáno. Soud a trest, respektive odměna, se stanou zakusitelnou realitou. Ježíš ví, jak to s námi lidmi je. Vidí, jak tvrdě a krutě někteří lidé hřeší. Proto je nyní jasné, že ohlašuje a také vykoná tvrdé
a kruté tresty! Co jiného by měl dělat? Být katem vedoucím polštářovou bitvu? Má se Bůh zesměšnit? Nebo má dokonce hříšníka
za jeho hříchy odměnit?! Ježíš ohlašuje tvrdé a hrozné tresty, protože naše srdce jsou tvrdá a naše hříchy hrozné!
Přečti si následující výroky a ptej se sám sebe, co Bůh chce, abychom pochopili?
„Kdo by svedl k hříchu jednoho z těchto nepatrných, kteří ve mne věří, pro toho by bylo lépe, aby mu pověsili na krk mlýnský kámen a potopili ho do mořské hlubiny.“ (Mt 18, 6)
„Svádí-li tě k hříchu tvá ruka, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života zmrzačen, než abys šel s oběma rukama do pekla, do ohně neuhasitelného, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A svádí-li tě k hříchu noha, utni ji; lépe je pro tebe, vejdeš-li do života chromý, než abys byl s oběma nohama uvržen do pekla, kde červ jejich neumírá a oheň nehasne. A jestliže tě svádí oko, vyloupni je; lépe je pro tebe, vejdeš-li do Božího království jednooký, než abys byl s oběma očima uvržen do pekla, kde ‚jejich červ neumírá a oheň nehasne‘.“ (Mk 9, 43–48)
„A rozhněval se jeho pán a dal ho do vězení, dokud nezaplatí celý dluh. –Tak bude jednat s vámi i můj nebeský Otec, jestliže ze srdce neodpustíte každý svému bratru.“ (Mt 18, 34–35)
„Potom řekne těm na levici: ‚Jděte ode mne, prokletí, do věčného ohně, připraveného ďáblu a jeho andělům!“ (Mt 25, 41)
„A budou trýzněni dnem i nocí na věky věků.“ (Zj 20, 10)
„Jako nová nebesa a nová země, které učiním, budou stát přede mnou, je výrok Hospodinův, tak bude stát vaše potomstvo a vaše jméno. O každém novoluní, v každý den odpočinku, přijde se sklonit veškeré tvorstvo přede mnou, praví Hospodin. Až vyjdou, spatří mrtvá těla mužů, kteří mi byli nevěrní. Jejich červ neumírá, jejich oheň neuhasne; budou strašlivou výstrahou všemu tvorstvu.“ (Iz 66, 22–24)
„Nebeské království je také podobné vlečné síti hozené do moře, nabírající ze všech druhů ryb, kterou, když byla naplněna, vytáhli rybáři na břeh, sedli si a shromáždili to, co bylo dobré, do nádob, ale špatné vyhodili pryč.
Totéž se bude dít při konci tohoto světa. Vyjdou andělé a oddělí zlé zprostřed spravedlivých a vrhnou je do ohnivé pece. Tam bude pláč a skřípění zubů. Tehdy se jich Ježíš zeptal: Pochopili jste všechny tyto věci?“ (Mt 13, 47–51, B21)
Ježíš se lidí zeptal, jestli všechno pochopili. Co jste pochopili vy? Co chce Ježíš, aby lidé pochopili? Co to v nás má vyvolat? Řeknu
ti, co to v nás má vyvolat: přesně to, co říká! Trest za hříchy bude spravedlivý, a proto bude tvrdý, krutý a bolestivý. Ježíš zvolil ty
nejhroznější „obrazy“, aby nás varoval před hříchem, protože hřích má věčné důsledky. Ježíš si nemohl zvolit mocnější příklady než ty, které uvedl.
Mnozí nechtějí připustit, že jsou tyto tresty a utrpení realitou. Jedni již vůbec nevěří na Boží trest, jiní věří na naprosto nesprávný trest (katolický očistec), ještě jiní mají sklon celé téma odepsat tím, že říkají: „Hříšník bude po odpykání svého spravedlivého trestu v ohni vyhlazen;“, neboť v Bibli je řeč o tom, že nastane čas bez utrpení a Izajáš 66, 24 mluví jasně o mrtvolách, které bude vidět venku z nebe a již necítí smrt. Na druhé straně mluví Bible o věčném utrpení, ve dne v noci po celou věčnost (Zj 22, 10), a pokud by toto bylo časově ohraničeno, tak bychom z toho také museli odvodit, že ani „věčná radost“ v nebi není věčná, tedy časově neomezená, nýbrž časově ohraničená… Proč o tom mluvím? Je to prosté! Chci tím poskytnout příklad toho, jak o tom, co Ježíš ve skutečnosti chce, diskutujeme až k smrti.
Ježíš totiž svými slovy nechce podnítit žádnou teologickou diskuzi, nýbrž chce otevřít naše oči pro důležitost morálně čistého
a svatého života a pro brutalitu a důsledky hříchu!
Znám sbory, kde věří ve vyhlazení hříšníků po odpykání trestu a jiné, které věří na věčná muka v plamenech. Avšak v obou
není téměř nikdo schopen jasně a určitě svým bližním říci, že člověk dostane svůj spravedlivý trest, pokud se neobrátí. V Bibli
stojí něco o „Božím hněvu, odplatě, trestu, hrozné je upadnout do rukou živého Boha, bolestech, utrpení, ohni, trýznění,…“ Co
chce Bůh, aby prostý čtenář pochopil? Mnozí přicházejí stále znovu se stejným argumentem a myslí si, že je tak inteligentní. Říkají: „Bůh netlačí žádného člověka do nebe, nechtěl by žádného člověka vyděsit či mu nahnat strach…“
Myslí si, že tím mohou ignorovat všechny tyto Ježíšovy výroky. Ale to je naprosto zvrácené! Existuje více kategorií než jen téma:
„Strachem dohnat lidi do nebe!“ Zde nejde o to, jak dohnat lidi strachem do nebe, nýbrž Ježíšovi jde o vyburcování lidí, aby si
uvědomili špatnost a brutalitu hříchu! Co činí Ježíš, když lidi konfrontuje s takovými tvrdými výroky a ptá se: „Pochopili jste to?“ Co pochopili? Jak tam asi stáli? Jak se asi tvářili? Proč máme strach dívat se do takových tváří? Ježíš je jiný, než si dnes mnozí
namlouvají. Proč by se lidé nemohli upřímně obrátit, když toto Ježíšovo poselství vezmou vážně? Není to přece žádný div, že se
lidé dobrovolně a z přesvědčení obracejí k Bohu, když poznají slávu svatého života a odpornost života v hříchu! Takový byl Ježíšův způsob, jak lidi vyburcovat k tomu, aby si to uvědomili. Namlouváš si, že víš lépe, jak a co máme lidem říkat?
Výsledek zamlčování této skutečnosti je zlehčování Božího soudu a trestu a obelhávání lidí, kteří jdou tomuto soudu a trestu vstříc! Lidé, kteří věří na vyhlazení hříšníků, mi stále znovu zdůrazňují: „Bůh hříšníka vyhladí.“ Ale Bible nezdůrazňuje vyhlazení, nýbrž tvrdost a krutost trestu – neboť to zrcadlí zlo a brutalitu hříchu! Je načase, abychom znovu zdůrazňovali tento bod – nebo se tady rozbíjí tvůj „obraz o Bohu“? Musíš potlačovat a ignorovat tyto věci, aby sis mohl ponechat svého „Boha z plyše a vaty“? Je tolik lidí, kteří se rukama nohama brání prostě přijmout Boha takového, jaký je, tím méně Ho za to milovat! Hned uvidíme, proč Bůh ohlašuje takovéto drastické tresty a otázkou je, jestli Ho za to můžeš milovat?