
Jediné jméno
Skutky apoštolské 4:12 V nikom jiném není spásy; není pod nebem jiného jména, zjeveného lidem, jímž bychom mohli být spaseni."
Po celá tisíciletí byl Mesiáš touhou a nadějí Židů, kteří vzhlíželi, obětovali a prosili Boha, aby ho poslal. Oznámený Janem Křtitelem přišel jako chudý venkovan, kázal lidem jako učitel, uzdravoval a dokonce odpouštěl hříchy, nebyl vůbec příjemný pro vyvolené z národa. Mluvil proti jejich staletími pilovaným představám, bouřil lidi, mluvil proti chrámu, zkrátka rebel a rouhač. Boha nazval svým Otcem, řekl, že On a Otec jsou jedno, Otec je v něm a on v Otci. Vznikla otázka, co s ním uděláme. Když ho necháme, Římané řeknou, že velekněz a Sanhedrin jsou k ničemu a takovou vládu nepotřebují. Rozhodnutí padlo, když se dozvěděli, že po třech dnech v hrobě vzkřísil svého přítele Lazara. Události plynuly zcela přirozeně a směřovaly k odstranění Ježíše Krista. Nikdo ani netušil, že vládnoucí vrstva je pod duchovní mocí odpůrce Dobra.
Ještě před stvořením světa, Bůh viděl, jak se bude vyvíjet člověk a jeho dějiny, rozhodl, že na konci historie „vyvoleného národa“ pošle svého Syna, narozeného z ženy stvořitelským zásahem, z rodu Davidova. Svým Duchem ukázal svému Synu všechno, co ho čeká. Pán Ježíš to svým učedníkům předpověděl. Bůh řekl, za hřích je smrt. To platilo už v ráji a platí po celou dobu existence lidstva. Bůh se rozhodl obětovat svého Syna, kterého povede, aby byl bez hříchu a stal se tak tím Beránkem bez vady, který zákon naplní. Mnohý křesťan se ptá, proč Bůh dal tak hrozné nařízení. Po celou dobu lidstva od prvních potomků Kaina a Ábela bylo lidem jasné, že jen smrt může zahladit důsledky hříchu tj. přestoupení zákona. Člověku i dnes musí být zřejmé, že člověk nemůže žít šťastně v hříchu.
Člověk byl stvořen jako muž a žena, kteří svými potomky mají naplnit Zemi. Oni věděli, že jsou odkázáni jeden na druhého. Božím přáním bylo, aby mezi nimi vládla láska. Tato láska byla zákonem od počátku stvoření a to ve vztahu k Bohu a mezi lidmi, tak už Adam s Evou jej porušili, když vzali a jedli ovoce ze zakázaného stromu. A od té doby jejich svobodnou vůli na dlouhé věky ovládl buď Bůh, pokud se mu odevzdali nebo odpůrce Dobra, pokud se k Bohu nepřiznali. Mezi lidmi zavládlo namísto těsného spojení s Bohem, lidské JÁ, které všechno vztahuje jen na sebe a nevidí potřeby a zájmy všech lidí. Vládnout lidmi, zajistit si dostatek jídla a životních potřeb, vlastní blahobyt, bez ohledu na ostatní členy lidského rodu, to je jejich cíl.
Jen člověk pevně spojen s Bohem, bude poslušný a splní požadavek Boží vůle, může být tím Beránkem bez vady, který už obětoval jeden z prvních synů Adama a Evy, Ábel. Beránek se stal symbolem oběti, ve které láska k Bohu, k svému Otci a touha splnit jeho vůli a láska k lidem zvítězila nad možností vyhnout se kruté smrti.
Na jedné straně stálo úsilí odpůrce Dobra odstranit toho Ježíše, který přinesl pravdu o Bohu, o světě a o hříchu. Na druhé straně vědomí dávné touhy lidstva po svobodě od hříchu, po návratu do původního stavu nevinnosti v ráji a blízkosti Boha, který Bůh předzvěděl a ještě před stvořením světa viděl svého Syna, který naplní jeho záměr zachránit člověka a tím dokáže, že jen láska zvítězí nad smrtí.
Tato krutá smrt, kterou Ježíš za nás podstoupil dobrovolně z lásky a poslušnosti ke svému Otci a z lásky k lidem naplnila Boží zákon. Bůh přislíbil každému, kdo přijme tuto oběť Beránka Božího, který snímá hříchy světa, za svou, odpuštění hříchů. Tato víra v Ježíše Krista znamená touhu lidí jít stejnou cestou jako Pán Ježíš. Žít ve stejné poslušnosti, stejnou láskou a vírou jako měl Ježíš.
„JMÉNO“ vyjadřovalo nejen pojmenování člověka, ale vyznačovalo celou bytost, všechno, co udělal a proč žil, zemřel a byl vzkříšen. V tomto smyslu je život Pána Ježíše, jeho smrt a vzkříšení CESTOU, kterou má jít každý následovník Ježíše Krista, každý kdo jeho oběť považuje za svou oběť pro Boha a lidi, jeho lásku k Bohu a k lidem za svou lásku, svůj život. Jen člověk, který touží jít CESTOU Ježíše Krista, který přijal jeho pravdu (učení, důkaz poslušnosti a lásky), dostane věčný život.
Jak směšné jsou všechny pokusy z Božího zákona lásky vyjmout tu či onu část, jak ohnout to či ono přikázání ve světle tradic. Odpůrce Dobra využil každou skulinu v neobrácených křesťanech a vpravil do křesťanství tolik odchylek, že je otázkou, zda dnešní křesťanství je vůbec ještě to následování Krista, cesta a pravda. Dnes se schvalují i nejhorší perverze a zločiny ve jménu Boha a Ježíše Krista.
V oslaveném lidském těle vzkříšený a živý Pán Ježíš, má moc, každého svého opravdového následovníka připravit pro přicházející Boží království. A v tomto smyslu je jediným jménem, ve kterém nás Bůh, náš nebeský Otec, přijme. Svá slova, podobenství, nám zanechal, abychom se z nich poučili. A spolu se všemi, kteří v tom drahém jménu Ježíše Krista volají dnes a denně k Bohu, aby je připravil svým Duchem a Duchem Ježíšovým pro nebeské království. Nikoliv v jeho znamení, ale v jeho JMÉNU zvítězíme a těšíme na okamžik, kdy uslyšíme z úst svého Pána, krále, bratra nejkrásnější pozvání: „Pojďte požehnaní Otce mého…..AMEN
Kurt Müller