Teda uznavaju posobenie Ducha cez koncily a dokazu tak presiahnut obmedzene a zastarale tecty Biblie.mikim napísal:...
Přesto je Lukášova zpráva nepřímo významná pro novozákonní zdůvodnění dogmatických rozhodnutí církve. Odkazuje nás k prapůvodnímu rozhodování v apoštolské církvi, které bylo pro bytí a jednotu církve konstitutivní.
Církev nespočívá jen na slovu historického Ježíše, ale právě tak na svobodě Ducha. Duch církve se přitom nejeví jako protiinstituční moment, nýbrž jako základ instituce – ovšem tak, že instituce a dogma se nesmějí chápat staticky jako princip, ale jako událost, která zůstává otevřená a stále se otevírá pr vždy nové dějiny církve.
.
Ako pisu, je potrebne nechat slobodu a pluralitu nazorov. Zavazny vyrok sa musi prisne dokazat. Su vsetky vieroucne body casd skutocne prisne dokazane ?mikim napísal:...
Je tedy asi příznačné a zcela důsledné, že dodnes neexistuje žádný úřední seznam církevních dogmat. Ten totiž není ani historicky, ani teologicky možný. …Dokonce není ani úředně stanoveno, kolik bylo ekumenických koncilů. Z těchto důvodů nelze také zodpovědět často naivně kladenou otázku, kolik je vlastně dogmat. (tamtéž str. 41)
Vyznání víry a dogmata nejsou však identická s naukou církve, která představuje spíše objektivního ducha, „jenž si stále nově tvoří svůj výraz a projevuje se podle existujících potřeb v nejrůznějších směrech, zachovává si však přitom svou totožnost. (J.E.Kuhn Katholische Dogmatik).(tamtéž str. 43)
Své oprávnění má jak onen široký celostní pojem dogmatu, tak i pojem novější, úzký. Úzký pojem dogmatu uchovává pozoruhodný prostor svobody v církvi. Oprávněně proto vyžaduje Codex iuris canonici, že se závazný učitelský výrok církve nesmí předpokládat, ale v každém případě musí být přísně dokázán (can. 1323, par. 3, srv. Can. 19). Presumpce se tedy týká svobody. Tím vytváří tento pojem dogmatu prostor pro naukovou pluralitu v církvi a umožňuje další rozvoj nauky. Na druhé straně v sobě skrývá nebezpečí, že bude chtít víru sevřít zpředmětňujícím způsobem do vět a ty pak izolovat od celku víry.
Podla tohto nestaci dogma pomerovat biblickym textom ci konkretnym versom ! Katolici meuzmavaju sola scriptura na rozdiel od protestantov. To im umoznuje hladko sa vzdialit od pravekeho Mojzisa, od urcitych "specifik" Jezisovej nauky a dokonca ak je to potrebne aj od 2000 rokov stareho Pavla ? Vzhladom k tomu, aka stara je Biblia a ako sa doba zmenila sa ukazuje, ze protestantske sola scriptura je prave obmedzujuce pretoze sa casto doslovne drzi biblie. Ved aj my vycerpavame svoju energiu dokazovanim preco nieco plati a nieco nie, ale mitame sa stale len v biblii takze tam nedokazeme priniest nic nove. Nakoniec je prakticky skoro nahodne vyberat to co plati a co uz nie.mikim napísal:...
Písmo a tradice jsou podle koncilu pouze svědectvím a ochranou „k potvrzení dogmat“ (testimonia et presidia „in confirmandis dogmatibus“, D 1505). Konečný text tedy tvrdí, že pouze živé, Duchem svatým naplněné evangelium má ustavující sílu v církvi. Písmo a tradice slouží pouze jako jako potvrzení (confirmatio). Nesmějí se tedy ani biblisticky, ani tradicionalisticky vyvrhovat ze své výhradně služebné funkce. (tamtéž str. 79)
Vztah mezi Písmem a dogmatem je proto stále otevřeným dějinným procesem. Víra očekává, že dogma lze v tomto procesu verifikovat Písmem, protože sama ví o kristově příslibu církvi (tamtéž str. 102).
Dnes už není zjevně možné poměřovat dogma tou či onou skupinou biblických knih nebo dokonce tím nebo oním místem v Písmu. Taková biblicistická metoda nestačí ani k dogmatickému důkazu z Písma, ani k popření dogmatu.(tamtéž str.103)
Dogma slouží v různých dobách různým způsobem životu církve a dosvědčování evangelia (tamtéž str. 115).
Dogma je svědectvím o evangeliu a evangelium nelze nikdy poznat mimo dogma. Avšak evangelium a dogma nejsou ani dogmaticky totéž. Evangelium jako živá Kristova moc v jeho církvi a nad jeho církví prostřednictvím jeho živého slova je vždy bohatší a obsažnější než dogma. Proto se dogma musí prokazovat jako dosvědčení evangelia právě tím, že se ukazuje jeho schopnost integrovat nové aspekty evangelia, které nemusejí vždy nutně vyplývat z premis dosavadního dogmatu.
.
Pre autora textu neni evanjelium text, ale ziva moc Bozia. Ak je nieco zive, moze sa vyvijat a menit.