Setba
Napísané: 08 Aug 2020, 18:04
Setba
V 13. kapitole evangelia Matouše vyprávěl Pán Ježíš dvě podobenství o setbě. Pána Ježíš zástupu lidí řekl podobenství. První podobenství je o rozsévači, který rozhodil semeno na své pole. (Mat 13,3) Některá semena padla podél cesty,(to jsou ti, kteří nemají zájem o Boží slovo), některá na skalnatou půdu (slyšeli, ale nepokládali za důležité), některá do trní (starosti všedního dne a množství jiných zájmů Boží slovo udusily) a ta, co padla na úrodnou půdu přinesla užitek. Na otázku, proč k zástupu mluví v podobenstvích a nevysvětlí duchovní význam těchto slov, připomněl proroctví Izaiáše (Iz 30,9-10) „Nechcete poslouchat zákon Hospodinův“.
Jak si vysvětlit jednání Pána Ježíše? Kázal přece svému vyvolenému lidu. Toužil po tom, aby přijali jeho poselství o Božím království, aby mu uvěřili, že je poslán Bohem, tím předpovězeným Mesiášem. A přesto ho vyzývají: „Dej nám znamení“ (Mat 12,38). Uzdravení nemocných, křísení mrtvých, slova o milosti, o lásce, všechno jakoby vyznělo do prázdna. Udělej před námi show, ať ti můžeme věřit? Kdo chtěl slyšet pravdu, kdo chtěl vědět, mohl přijít. Téměř mi to připomíná událost v ráji po pádu Adama a Evy do hříchu. Gen 3,22 „Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.“ Bůh, který chtěl zachránit člověka věděl, že člověka může napravit jen poznání, že poslušnost Božímu zákonu, vlastně jen v závislosti na Bohu, v lásce k Bohu a mezi lidmi, může být zachráněn. To také bylo poselství, které přinesl Ježíš. Kdo chtěl, přijal jeho prostá slova. Kdo nechtěl pochopit, že jen život ve vztahu k Bohu a v lásce k lidem vede do Božího království, jeho slova slyšel, ale nerozuměl.
Druhé podobenství o rozsévači vypráví o tom, jak rozsel dobrou setbu. V noci přišel nepřítel a zasel koukol. (Mat 13,24-25). Když skončil své promluvy propustil zástup a svým apoštolům řekl, že rozsévačům je Syn člověka, pole představuje svět, dobré semeno jsou synové a dcery Božího království, koukolem jsou synové a dcery Zla. Jak je možné, že ve vyvoleném národu, který po tisíciletí znal Boží působení a Boží slovo, se vyskytly synové Zla?. Všechny knihy Starého zákona byly svědectvím. Celá bohoslužba byla zaměřená na budoucího Mesiáše. Tak mnoho bylo synů a dcer Izraele a tak málo svého Mesiáše přijali a věřili mu? Jim vyhovovalo, co jim řekli ti, kteří byli odpovědní za výklad Písma zákonici a farizejové (Židé, kteří lpěli na přísném dodržování předpisů a zákona). Nepotřebovali něco nového, co by změnilo jejich život. Byli v zajetí svých tisíciletých představ, obyčejů, návyků (tradice). Znali Písmo. Věděli, jak to Bůh zamýšlel. (Mat 22,40). Velkou část izraelských synů a dcer zahubila domýšlivost a pýcha vyvoleného národa. Očekávali Mesiáše, který pozvedne velikost jejich národa.
Ať kdo chce vidět nebo nechce slyšet, stojíme na prahu převratných událostí. Všichni to cítíme, sledujeme, s napětím očekáváme, co se stane zítra. Dnešní doba je podobná době před příchodem Pána Ježíše. Tehdy říkali, to se už nedá vydržet, někteří toužili po tom, aby už přišel Mesiáš. Dnes jen velký optimista věří ve světlé zítřky lidstva, v udržitelný (s ohledem na zdroje a životní prostředí) rozvoj lidské společnosti. Současný společenský řád vyčerpal svoje přednosti a ve svém vývoji ke koncentraci a monopolizaci se nadnárodní společnosti mění v stínovou vládu ovlivňující skutečné vlády a život obyvatel. Jakoby tajemné síly vedou státníky k rozhodnutím a ústupkům, která jsou pro lidi nepochopitelná.
V křesťanské duchovní oblasti dneška je situace podobná době před působením Pána Ježíše. V podobenstvích zmíněný užitek měl být život synů a dcer Božích slávou Bohu a Ježíši Kristu, vzor jeho života v lásce k Bohu a lidem. Jakoby na výsměch Bohu vznikaly a vznikají církve a společenství, která ve svém učení mají větší nebo menší odklon od slova Božího a všechny tvrdí, že následují Ježíše Krista. Vztahy lásky jsou v mnoha skupinách a společenstvích jen povrchní pojem. Tradice (traditio tj. vyprávění, zvyky, obyčeje), přijaté v průběhu tisíciletého vývoje jsou důležitější než prosté Boží slovo. Některé tradice jsou nejen popřením jediného pravého Boha, ale také hrubou modloslužbou. Doktoři theologie se předhánějí, kdo přinese lepší důvody pro zrušení Božího zákona. Zatímco z knih Mojžíšových pochopili, že desatero není nic jiného než zákon lásky, dnes se snaží různí pisatelé dokazovat, že v Kristu je každý den odpočinkem, že je úplně jedno kolik bohů máme, že k Bohu vede tisíce cest.
Podobenství o rozsévači, o užitku semen, která padla na úrodnou půdu, o tom, že pšenice poroste s koukolem až do žní je slovem pro pravé věrné. Vyzývá nás, abychom naučení skrytá v podobenství přijali, následovali svým životem Ježíše Krista, který žil vzorný život podle Božích přikázání, ukázal, jak lze žít v lásce k Bohu a k lidem, tuto lásku dokázal až do smrti kříže. Věřil v jediného pravého Boha (Jan 17,3), svého Otce (Jan 20,17) a byl vzkříšen. Dnes ve své úloze velekněze se stará o úrodu, o svoje věrné a připravuje je na svůj brzký slavný příchod. Kdo chce slyšet jeho pozvání, bude se muset rozhodnout, zda uvěří Božímu slovu nebo náboženské tradici. Přeji vám všem, uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
Kurt Müller
V 13. kapitole evangelia Matouše vyprávěl Pán Ježíš dvě podobenství o setbě. Pána Ježíš zástupu lidí řekl podobenství. První podobenství je o rozsévači, který rozhodil semeno na své pole. (Mat 13,3) Některá semena padla podél cesty,(to jsou ti, kteří nemají zájem o Boží slovo), některá na skalnatou půdu (slyšeli, ale nepokládali za důležité), některá do trní (starosti všedního dne a množství jiných zájmů Boží slovo udusily) a ta, co padla na úrodnou půdu přinesla užitek. Na otázku, proč k zástupu mluví v podobenstvích a nevysvětlí duchovní význam těchto slov, připomněl proroctví Izaiáše (Iz 30,9-10) „Nechcete poslouchat zákon Hospodinův“.
Jak si vysvětlit jednání Pána Ježíše? Kázal přece svému vyvolenému lidu. Toužil po tom, aby přijali jeho poselství o Božím království, aby mu uvěřili, že je poslán Bohem, tím předpovězeným Mesiášem. A přesto ho vyzývají: „Dej nám znamení“ (Mat 12,38). Uzdravení nemocných, křísení mrtvých, slova o milosti, o lásce, všechno jakoby vyznělo do prázdna. Udělej před námi show, ať ti můžeme věřit? Kdo chtěl slyšet pravdu, kdo chtěl vědět, mohl přijít. Téměř mi to připomíná událost v ráji po pádu Adama a Evy do hříchu. Gen 3,22 „Tedy řekl Hospodin Bůh: Aj, člověk učiněn jest jako jeden z nás, věda dobré i zlé; pročež nyní, aby nevztáhl ruky své, a nevzal také z stromu života, a jedl by, i byl by živ na věky, vyžeňme jej.“ Bůh, který chtěl zachránit člověka věděl, že člověka může napravit jen poznání, že poslušnost Božímu zákonu, vlastně jen v závislosti na Bohu, v lásce k Bohu a mezi lidmi, může být zachráněn. To také bylo poselství, které přinesl Ježíš. Kdo chtěl, přijal jeho prostá slova. Kdo nechtěl pochopit, že jen život ve vztahu k Bohu a v lásce k lidem vede do Božího království, jeho slova slyšel, ale nerozuměl.
Druhé podobenství o rozsévači vypráví o tom, jak rozsel dobrou setbu. V noci přišel nepřítel a zasel koukol. (Mat 13,24-25). Když skončil své promluvy propustil zástup a svým apoštolům řekl, že rozsévačům je Syn člověka, pole představuje svět, dobré semeno jsou synové a dcery Božího království, koukolem jsou synové a dcery Zla. Jak je možné, že ve vyvoleném národu, který po tisíciletí znal Boží působení a Boží slovo, se vyskytly synové Zla?. Všechny knihy Starého zákona byly svědectvím. Celá bohoslužba byla zaměřená na budoucího Mesiáše. Tak mnoho bylo synů a dcer Izraele a tak málo svého Mesiáše přijali a věřili mu? Jim vyhovovalo, co jim řekli ti, kteří byli odpovědní za výklad Písma zákonici a farizejové (Židé, kteří lpěli na přísném dodržování předpisů a zákona). Nepotřebovali něco nového, co by změnilo jejich život. Byli v zajetí svých tisíciletých představ, obyčejů, návyků (tradice). Znali Písmo. Věděli, jak to Bůh zamýšlel. (Mat 22,40). Velkou část izraelských synů a dcer zahubila domýšlivost a pýcha vyvoleného národa. Očekávali Mesiáše, který pozvedne velikost jejich národa.
Ať kdo chce vidět nebo nechce slyšet, stojíme na prahu převratných událostí. Všichni to cítíme, sledujeme, s napětím očekáváme, co se stane zítra. Dnešní doba je podobná době před příchodem Pána Ježíše. Tehdy říkali, to se už nedá vydržet, někteří toužili po tom, aby už přišel Mesiáš. Dnes jen velký optimista věří ve světlé zítřky lidstva, v udržitelný (s ohledem na zdroje a životní prostředí) rozvoj lidské společnosti. Současný společenský řád vyčerpal svoje přednosti a ve svém vývoji ke koncentraci a monopolizaci se nadnárodní společnosti mění v stínovou vládu ovlivňující skutečné vlády a život obyvatel. Jakoby tajemné síly vedou státníky k rozhodnutím a ústupkům, která jsou pro lidi nepochopitelná.
V křesťanské duchovní oblasti dneška je situace podobná době před působením Pána Ježíše. V podobenstvích zmíněný užitek měl být život synů a dcer Božích slávou Bohu a Ježíši Kristu, vzor jeho života v lásce k Bohu a lidem. Jakoby na výsměch Bohu vznikaly a vznikají církve a společenství, která ve svém učení mají větší nebo menší odklon od slova Božího a všechny tvrdí, že následují Ježíše Krista. Vztahy lásky jsou v mnoha skupinách a společenstvích jen povrchní pojem. Tradice (traditio tj. vyprávění, zvyky, obyčeje), přijaté v průběhu tisíciletého vývoje jsou důležitější než prosté Boží slovo. Některé tradice jsou nejen popřením jediného pravého Boha, ale také hrubou modloslužbou. Doktoři theologie se předhánějí, kdo přinese lepší důvody pro zrušení Božího zákona. Zatímco z knih Mojžíšových pochopili, že desatero není nic jiného než zákon lásky, dnes se snaží různí pisatelé dokazovat, že v Kristu je každý den odpočinkem, že je úplně jedno kolik bohů máme, že k Bohu vede tisíce cest.
Podobenství o rozsévači, o užitku semen, která padla na úrodnou půdu, o tom, že pšenice poroste s koukolem až do žní je slovem pro pravé věrné. Vyzývá nás, abychom naučení skrytá v podobenství přijali, následovali svým životem Ježíše Krista, který žil vzorný život podle Božích přikázání, ukázal, jak lze žít v lásce k Bohu a k lidem, tuto lásku dokázal až do smrti kříže. Věřil v jediného pravého Boha (Jan 17,3), svého Otce (Jan 20,17) a byl vzkříšen. Dnes ve své úloze velekněze se stará o úrodu, o svoje věrné a připravuje je na svůj brzký slavný příchod. Kdo chce slyšet jeho pozvání, bude se muset rozhodnout, zda uvěří Božímu slovu nebo náboženské tradici. Přeji vám všem, uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte svá srdce.
Kurt Müller