A ČO S TÝM?

Způsob Boží

Fil 2:5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jaká byla při Kristu Ježíši, 6 Který jsa v způsobu Božím, nepoložil sobě toho za loupež rovný býti Bohu, 7 Ale samého sebe zmařil, způsob služebníka přijal, podobný lidem učiněn. 8 A v způsobu nalezen jako člověk, ponížil se, poslušný jsa učiněn až do smrti, a to do smrti kříže.

Jak by mohl být člověk narozený z ženy (Gal 4,4), Syn člověka, Syn Boží apoštolem přirovnán k Bohu? Je nemyslitelné, aby potomek Adama a Evy, stvořených bytostí byl porovnán, být roven ke Stvořiteli.

Úvod vysvětluje, co ap. Pavel chtěl sdělit sboru do Filipi. „Ať je při vás stejná mysl, jako při Kristu Ježíši“. MÍT PODOBNÉ UVAŽOVÁNÍ JAKO JEŽÍŠ. Předpokládejme, že pokračováním textu povýšil apoštol svého Mistra, Pána, na boha nebo pokládal za boha. Znamenalo by to, že své čtenáře ve Filipi pokládal za schopné mít podobné smýšlení jako Bůh? To by si Žid, rabi (vyučený v rabínské škole) nikdy nedovolil, a je to nemožná myšlenka i pro nás. Text je přáním, poučit se z příkladu našeho Mistra, Pána, krále a bratra, který tu těžší cestu k Bohu šel před námi, ukázal nám, jak žít a chce, aby ho následovali. Pán Ježíš měl od svého Otce obrovskou moc Ducha svatého, ani v nejmenším nemyslel na rovnost s Bohem.

„Způsob Boží“? Způsob je postup, jednání za určitým cílem. Být ve „způsobu Božím“ pro člověka znamená, jednat podle vůle a ustanovení, které Bůh člověku dal, aby došel do Božího království. Jít po Boží cestě. Pro Pána Ježíše to byla cesta záchrany člověka, dávno předurčené, předpovězené, která byla Božím plánem. Pán Ježíš, toužil naplnit vůli svého Otce. „Způsob Boží“ by mohl být chápán jako působení a jednání v moci Boží. Pán Ježíš byl poslán svým Otcem, byl předurčen jako Mesiáš (pomazaný zachránce) a při svém křtu dostal od svého Otce mimořádnou moc v Duchu svatém. Tato moc udivovala mnoho lidí a sloužila Pánu Ježíši k potvrzení své úlohy Mesiáše. „Způsob Boží“ neznamená, že Pán Ježíš byl nebo je rovný Bohu, ale ukazuje Boží vlastnosti a vztah k člověku ve správném světle ve svém Synu (na rozdíl od tehdejšího chápání).

„Nepoložil za loupež být roven Bohu“. Loupež byla tehdy jiný výraz pro kořist, zisk. V čem měla být tato rovnost s Bohem? Už jsme poukázali, že porovnávat se s Bohem, je pro člověka naprosto nemyslitelné. Ducha svého Otce, kterou dostal pro důkaz, že je Mesiášem nepovažoval za kořist nebo zisk, který ho povyšuje. Neusiloval o to a ani na to nemyslel. Jinými slovy moc, Ducha svatého nevedla Pána Ježíše k pýše nad ostatními lidmi. Čtenáře mate pojem „být roven Bohu“? Žádný duchovní dar nemůže člověka učinit být roven Bohu, přestože ho z toho obvinili Židé. Podle apoštola ani v nás by neměly duchovní dary jako např. poznání, jediná pravá církev, moc nad démony, dary uzdravování vyvolat pocity nadnesenosti, svatosti, lepší cesty, výlučnosti učení církve.

„Sebe samého zmařil, způsob služebníka přijal“. Měl nějakou jinou než lidskou přirozenost, kterou odevzdal a stal se služebníkem? Od svého mládí věděl, že je předurčen pro zvláštní úlohu. Ze spisů Starého zákona věděl o úloze Mesiáše. Mohl se těšit a radovat z Božího vedení. Kdy se rozhodl stát se služebníkem lidí? Mladí lidé se připravují na svá budoucí povolání, na svou službu lidem, tak byl Ježíš připravován svou matkou, Duchem Božím na své budoucí poslání. Mladý člověk se napřed naučí poznávat své já. Dospělým se stává, když pozná, že není na světě jen pro sebe. To poznal i Ježíš. Jeho vedla naprostá oddanost svému Otci, (toto vědomí bylo u izraelských synu velmi silné), vědomí své úlohy, vedení Duchem svého Otce, touha zúčastnit se velkolepého plánu záchrany člověka. Nepovažoval své postavení za výsadu, ale za příležitost sloužit, tak jako učil, zapřít sama sebe a plnit Boží vůli. Ne má vůle, ale tvá vůle se staň, Otče.

„Ve způsobu nalezen jako člověk“. Když Pilát dál Ježíše zbičovat a zakrváceného s výrazem bolesti na tváři s trnovou korunou postavil před Židy a řekl: „Hle, člověk“, chtěl v nich budit soucit, ukázat, že v něm není nic božského, z kterého ho obviňovali Židé. Pán Ježíš po celou dobu svého veřejného života (čti evangelia) měl stejné potřeby, žil, modlil se jako člověk. Ve způsobu svého bytí (v způsobu života) byl plně člověkem. Nemohl být bohem, protože by nesplnil svou úlohu Mesiáše, Božího beránka, který snímá hříchy světa. Měl moc se vyhnout, zničit své trýznitele, ale neudělal to, protože celý plán spasení by selhal. Lidé svedeni velekněžími a satanem volali: Ukřižuj ho. Tak velká byla jejich nenávist k člověku, který jim prokazoval jen dobro. Pýcha, fanatismus lidí a obava o své postavení a moc využil satan, aby je poštval proti tomu, který měl být obětován i pro ně, pro hříchy světa. Láska k Otci, láska k lidem ho vedla, že zapřel sama sebe a dokázal, že láska zvítězí nad smrtí. V tomto duchu a cestě svého Mistra můžeme zvítězit i my.

„Poslušný jsa učiněn“? Spíše měl překlad znít „stal se poslušným nebo byl poslušným“. Jak mnoho křesťanů by potřebovalo tuto poslušnost vůči svému Bohu, vůči nebeskému Otci a jeho přikázáním. To není slepé, ale vědomé respektování Božího zákona a záměru, z lásky ke svému Stvořiteli a k lidem, podle Ježíšova příkladu. Každý upřímný následovník Ježíše Krista, ať vezme svůj kříž a následuje svého Pána, krále a bratra. On šel před námi a je připraven pomoci všem, kdo věří v jediného pravého Boha a toho, kterého poslal Ježíše Krista. To přeji z celého srdce všem následovníkům Pána Ježíše.

Kurt Müller

Kurt Muler je konspirátor.
https://www.slovo-pravdy.cz/2016/07/16/ ... ch-teorii/

Mikim

Je to podobný spôsob argumentácie, ako majú SJ, aby degradovali meno Ježiša Krista na úroveň stvorenia.

Adam snáď povedal, že zišiel z hora - z neba? Boh stvoril Adama a Evu. No Ježiš Kristus hovoril, že prišiel z hora - z neba.

Flp 2, 6 ktorý súc v podobe Boha nepovažoval toho za lúpež byť rovný Bohu,

K čomu slúži prekrúcanie týchto slov?

Či snáď Otec odsúdi niekoho, kto až priveľmi uctieval Krista? Naopak, jedine povýšením Ježiša Krista vo svojom srdci, teda to Otcove Slovo, čo sa stalo telom nad všetko, sme spasení. Či snáď odsúdi toho, ktorému sa stal Kristus - Slovo Božie skalou spasenia a povýšil ho vo svojom srdci? Či snáď Otec na nebesiach nedáva ľudí zo sveta Kristu, aby boli spasení a to v Kristu Ježišovi? Či snáď nie je nazvaný od proroka - Silný Boh?

Vidíme teda, k čomu slúži popieranie pravého mena Ježiša Krista a to urobiť z neho iba človeka.

Predsa v Ježišovi je to, z čoho sa človek snovuzrodí, to Otcové Slovo a teda Otec. Otec sa stotožňuje so Svojím Slovom a to Slovo sa stalo telom - Kristom.
To Slovo Božie je semenom Ducha Božieho z ktorého pochádzajú deti Božie.

Kto hovorí, že Ježiš Kristus je len človek, tak ho zneuctieva. Niektorí dokonca tvrdili, že je iba človek a že ma démona a rúhali sa mu.

Viktorrealita napísal: ↑12 Aug 2020, 14:11 Kto hovorí, že Ježiš Kristus je len človek, tak ho zneuctieva. Niektorí dokonca tvrdili, že je iba človek a že ma démona a rúhali sa mu.

Kdo dělá z Pána Ježíše více než člověka např. dalšího Boha je jednoznačně modlář.

„Nyní mne usilujete zabít, člověka, který vám pověděl pravdu, kterou slyšel od Boha“ (Ježíš mluví)
(Jan 8:40)
„To je dobré a milé před Bohem, naším Zachráncem, který chce, aby byli všichni lidé zachráněni a
přišli k poznání pravdy. Je totiž jeden Bůh, jeden je také prostředník mezi Bohem a lidmi, člověk
Kristus Ježíš, který dal sám sebe jako výkupné za všechny, jako svědectví ve svůj čas.“
(1.Tim.2:3-6)

JAN KŘTITEL VĚŘIL, ŽE JEŽÍŠ BYL ČLOVĚK.
N.Z. prorok a předskokan Ježíše, Jan Křtitel, věřil a učil, že Ježíš je člověk. V evangeliu Jana,
kapitola 1:29,30 se píše: „Druhého dne Jan uviděl Ježíše, jak k němu přichází, a řekl: „Hle,
Beránek Boží, který snímá hřích světa. Toto je ten, o němž jsem řekl: ‚Za mnou přichází muž, který
je přede mnou, neboť byl dříve než já.‘“ Nebuďte zmateni Janovým výrokem že Ježíš byl před ním,
což jednoduše znamená, že i když byl Jan Křtitel o šest měsíců starší než jeho bratranec Ježíš, tak v
Božím předurčeném plánu je Ježíš „původ Božího stvoření“ (Zj.3:14) a „prvorozený všeho
stvoření,“ (Kol.1:15).
SOUČASNÍCI JEŽÍŠE HO VNÍMALI JAKO ČLOVĚKA.
I když jejich názor nemá zdaleka takovou váhu, jako výroky proroků a apoštolů, podívejme se jak
Ježíše vnímali ostatní lidé.
Žena u studny, které Ježíš řekl tajemství jejího srdce, řekla:
„Pojďte se podívat na člověka, který mi řekl všechno, co jsem udělala. Není snad on ten Kristus?“
(Jan 4:29)
Slepý člověk, kterého Ježíš uzdravil řekl:
„On odpověděl: „Člověk, který se jmenuje Ježíš, udělal bláto, potřel mi oči a řekl mi: ‚Jdi do Siloe
a umyj se.‘ Šel jsem tedy, umyl jsem se a vidím.“ (Jan 9:11)
Vojáci, kteří byli posláni Knězi a Farizeji, aby zatkli Ježíše se vrátili bez něho a vysvětlili proč,
„Nikdo nikdy takto nemluvil, jako mluví tento člověk.“ (Jan 7:46)
Pontský Pilát řekl o Ježíši:
„Hle, vedu vám ho ven, abyste poznali, že na něm nenalézám žádnou vinu.“ Ježíš vyšel ven, měl
na sobě trnový věnec a purpurový plášť. Pilát jim řekl: „Hle, člověk!“ (Jan 19:4-5)
Římský setník, který dohlížel na Ježíšovo ukřižování a byl svědkem Boží moci při ukřižování řekl,
„Tento člověk byl opravdu Boží Syn.“ (Mk.15:39)
Učedníci, kteří chodili s Ježíšem viděli že se unavil, měl hlad, a měl tělesné funkce stejné jako oni,
věděli že je člověk. Ale na Galilejském jezeře, když Ježíš uklidnil bouři svým slovem, si kladli
otázku, která stále platí pro všechny z nás. „Kdo to asi je, že ho i větry a moře poslouchají?“
(Mt.8:27)
Pisatelé N.Z. nám mohou pomoct odpovědět.

VELKÝ APOŠTOL PAVEL VĚŘIL, ŽE JEŽÍŠ JE ČLOVĚK.
V třinácti epištolách napsaných Pavlem píše „Bůh“ více jak 500krát a ani jednou nelze dokázat, že
mluvil o Ježíši. Jestli je Ježíš „Bůh,“ tak Pavel to nevěděl. On řekl, že ten jediný Bůh je Otec. „My
máme jediného Boha, Otce.“ (Můžete se přít s Pavlem.)
„Máme-li naději v Kristu jen v tomto životě, jsme nejubožejší ze všech lidí. Avšak Kristus vstal z
mrtvých, prvotina těch, kdo zemřeli. Když tedy přišla skrze člověka smrt, přišlo skrze člověka také
vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi všichni umírají, tak také v Kristu budou všichni obživeni. Každý
však ve svém pořadí: jako prvotina Kristus, potom při jeho příchodu ti, kdo jsou Kristovi“
(1.Kor.15:19-23).
Pozorně si přečtěte co zde Pavel píše: skrze člověka přišlo vzkříšení mrtvých. Jako v Adamovi
(člověku) všichni umírají, tak také v Kristu (člověku) budou všichni obživeni. Kristus jako prvotina.
Ježíš žil jako člověk, zemřel jako člověk, a byl vzkříšen jako člověk.
„Zatímco o tom mluvili, postavil se on uprostřed nich a řekl jim: „Pokoj vám.“ Vyděsili se a
vystrašeni se domnívali, že vidí ducha. Řekl jim: „Proč jste tak rozrušeni a proč ve vašem srdci
vystupují pochybnosti? Podívejte se na mé ruce a na mé nohy, že jsem to já. Dotkněte se mne a
podívejte se: duch nemá maso a kosti, jako to vidíte na mně.“ A když to řekl, ukázal jim ruce a
nohy. Když tomu ještě pro samou radost nemohli uvěřit a jen se divili, řekl jim: „Máte tu něco k
jídlu?“ Podali mu kus pečené ryby a plást medu. Vzal si a pojedl před nimi.“ (Lk.24:36-43).
Můj příteli, Ježíš zde nehraje divadlo. To je muž vzkříšený z mrtvých s oslaveným tělem, který není
duch ale „maso a kosti,“ kterého se mohli dotýkat a který jedl jídlo. Neodpovídá to na všechny naše
otázky, ale je nám řečeno vše co potřebujeme vědět. Měl hlad? Nevíme, ale jedl a dle všeho jídlo
které snědl bylo stráveno v těle člověka. Pavel píše ve Filipským 3:20-21:
„Vždyť naše občanství je v nebesích, odkud také dychtivě očekáváme Zachránce, Pána Ježíše
Krista, který přetvoří tělo naší poníženosti ve stejnou podobu těla jeho slávy působením, kterým je
mocen si také všecko podmanit.“
Po našem vzkříšení nebo proměně až přijde budeme jako on, muži a ženy s oslavenými těly, a
budeme s ním hodovat na svatební hostině Beránka (Zj.19:9, Lk.14:17, 22:16).
Pavel říká ve Skutcích 13:38:
„Budiž vám tedy známo, muži bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů.“
Pavel píše ve Skutcích 17:31:
určil. Všem o tom poskytl důkaz tím, že jej vzkřísil z mrtvých.“
Pavel říká v Římanům 5:15:
„Avšak s darem milosti tomu není tak jako s proviněním. Jestliže proviněním jednoho člověka
mnozí zemřeli, mnohem více se na mnohé rozhojnila Boží milost a dar spravedlnosti v milosti toho
jednoho člověka, Ježíše Krista.“
V Filipským 2:7-8 Pavel píše:
„Když se ukázal v podobě člověka, ponížil se, stal se poslušným až k smrti, a to smrti na kříži.“
Podívejme se co nám Pavel říká v listu Koloským.
„On je obraz neviditelného Boha, prvorozený všeho stvoření,“ (Ko.1:15)
„Neboť jste zemřeli a váš život je ukryt s Kristem v Bohu“ (Ko.3:3)
„Nelžete jedni druhým, když jste svlékli toho starého člověka s jeho skutky a oblékli toho nového,
který se obnovuje k pravému poznání podle obrazu toho, který ho stvořil.“ (Ko.3:9-10)
To jsou důležité verše k pochopení toho, kdo je náš Pán Ježíš vůči Bohu, a naší pozice v něm.
Podívejte se na kontext, aby jste porozuměli co Pavel říká.
„Když jste tedy přijali Krista Ježíše, Pána, pak v něm žijte“ (2:6)
„V něm jste byli také obřezáni obřízkou, která nebyla udělána lidskou rukou, nýbrž spočívala ve
svlečení těla hříchů, v obřízce Kristově“ (2:11)
„Když jste byli spolu s ním ve křtu pohřbeni a v něm jste byli spolu i vzkříšeni skrze víru v
působení Boha, který ho vzkřísil z mrtvých.“ (2:12)
„Jestliže jste tedy s Kristem vstali, usilujte o to, co je nahoře, kde Kristus sedí na Boží pravici“
(3:1).
Nyní se prosím znovu podívejte na verš 10, „oblékli toho nového.“ Kristus Ježíš je ten nový člověk.
A Bůh ho stvořil! (Ježíš je stvořená bytost – „prvorozený všeho stvoření“). „Oblékněte toho nového
člověka (Krista)“ souhlasí s dalšími výroky Pavla.
„Nýbrž oblečte se v Pána Ježíše Krista“ (Ř.13:14)
„Vždyť vy všichni, kteří jste byli v Krista pokřtěni, Krista jste oblékli“ (Gal.3:27)
„A všechno, cokoli činíte slovem nebo skutkem, čiňte ve jménu Pána Ježíše a skrze něho děkujte
Bohu a Otci.“ (Ko.3:17)

INSPIROVANÝ PISATEL ŽIDŮM NÁS UČÍ, ŽE JEŽÍŠ JE ČLOVĚK.
V Hebrejům 2:9 se píše:
„ ....z milosti Boží za každého okusil smrti.“
Hebrejům 2:18 – 3:1 říká:
„Protože sám vytrpěl pokušení, může pomoci těm, kteří jsou pokoušeni. Proto, svatí bratři, účastníci
nebeského povolání, pohleďte na apoštola a velekněze našeho vyznání, Ježíše.“
„Ať nikdo, kdo je pokoušen, neříká: ‚Jsem pokoušen od Boha.‘ Bůh nemůže být pokoušen ke zlému
a sám také nikoho nepokouší. Každý, kdo je pokoušen, je strháván a váben svou vlastní
žádostivostí.“ (Jk.1:13-14) Ježíš byl opravdu pokoušen ale nikdy nepodlehl hříchu.
„Neboť nemáme takového velekněze, který by s námi nemohl soucítit v našich slabostech, nýbrž
takového, který ve všem prošel zkouškami podobně jako my, avšak bez hříchu.“ (He.4:15)
Proč nám tolik pasáží svědčí o tom, že Ježíš byl člověk? Proč se Ježíš sám zdaleka nejčastěji
označuje jako „syn člověka“? Otec chtěl, abychom s jistotou věděli, že všechnu slávu a bohatství,
které nám Ježíš Mesiáš získal jeho bezhříšným životem, jeho smrtí a vzkříšením, nám získal ne jako
Bůh ale jako člověk! Přesto jsme to popletli! Udělali jsme z něj „Boha“ v našich myslích, srdcích a
chválách. Takže co bychom měli dělat? Činte pokání a začněte přeprogramovávat svou mysl
podobně jak jsem to musel udělat i já. Bůh Otec je milující, trpělivý a odpouštějící. My to víme,
když studujeme Jeho Slovo a díváme se na Jeho Syna Ježíše, který je věrným „obrazem“ Otce
(2.Kor.3:18) a „září jeho slávy a otiskem jeho podstaty“ (He.1:3).

Bohu buď Sláva! (zde jen nesouhlasím jen s 1000-letým královstvím na zemi, což je nesmysl)
http://files.1buh.webnode.cz/200000053- ... 0Sláva.pdf

mikim napísal: ↑12 Aug 2020, 16:30

Lk 24, 39
39 Vidzte moje ruky i moje nohy, že som ja sám, ten istý. Dotýkajte sa ma a vidzte, lebo duch nemá tela a kostí, a jako vidíte, že ja mám.
Ježiš vstal z mŕtvych v tele, ktoré bolo oživené a ktoré už bolo aj premenené na nesmrteľné oslávené telo. Takéto telo už nezomiera! Duševné zmyselné telo v ktorom prúdi krv, bolo premenené na duchovné, ktoré má vlastnosti, o ktorých ani netušíme. Môže vyzerať, ako predošlé telo, môže zmiznúť a objaviť sa kdekoľvek, môže aj jesť a piť, no nie preto, aby prežilo, môže sa skvieť atd. Síce dočasne nieslo znaky po prebodnutí a klincoch, no nie preto, že bolo nedokonalé - smrteľné z mäsa a krvi, ale aby sa ukázal mnohým. Telo z mäsa a krvi nemôže zmiznúť a znenazdajky sa objavovať. To môže iba nové telo – duchovné. Duchovné telo nie je duch, ale je to telo, ktoré je už dokonalé a teda nesmrteľné. Predsa Ježiš iba v takom tele - v oslávenom odišiel k Otcovi a nie v tele z mäsa a krvi, s bodnutiami na rukách a na boku.

1Kor 15:53 Lebo toto porušiteľné musí obliecť neporušiteľnosť a toto smrteľné obliecť nesmrteľnosť.

Pavol jasne píše, že tí, ktorí budú žiť v čase vzkriesenia, tak ich telá budú premenené na oslávené telá – duchovné, a v iba takýchto telách idú k Pánovi. Tí, čo zomreli, tak ich telá sa premenili v prach a vstávajú do nových tiel – oslávených - nesmrteľných. Ježišove telo sa nepremenilo v prach, ani kosti neboli zlámané. Bolo oživené, ale aj premenené na oslávené telo. V takom tele aj odišiel k Otcovi. Predsa je absurdné si myslieť, že Ježiš odišiel k Otcovi na nebesia aj so znakmi po zraneniach z ukrižovania.

Je to nezmysel, že ten, kto zomrel a jeho telo sa premenilo v prach, tak pri zmŕtvychvstaní vstane do toho istého tela z mäsa a krvi. To ma ani nikdy nenapadlo. Neviem skade to niektorí nabrali, no z Písma určite nie. Predsa slepý nebude slepým aj po zmŕtvychvstaní, ochrnutý ochrnutým, ani chromý chromým, ani kto sa narodil bez ruký, tak nebude pri vzkriesení predsa bez rúk. K Pánovi pôjdu v novom oslávenom tele – nesmrteľnom, bez znakoch po zraneniach, kde nebude chýbať ani ruka ani noha, ani nič, čo by toto telo robilo nedokonalým - smrteľným. Predsa to nebude zmyselné telo, ale dokonalé duchovné. Duchovné telo je taktiež telo. Predsa to smrteľné – z mäsa a krvi – duševné - zmyselné, ktoré máme, tak musí obliecť nesmrteľnosť a iba tak idú k Pánovi.

Viktorrealita napísal: ↑18 Aug 2020, 11:12

mikim napísal: ↑12 Aug 2020, 16:30

Lk 24, 39
39 Vidzte moje ruky i moje nohy, že som ja sám, ten istý. Dotýkajte sa ma a vidzte, lebo duch nemá tela a kostí, a jako vidíte, že ja mám.
Ježiš vstal z mŕtvych v tele, ktoré bolo oživené a ktoré už bolo aj premenené na nesmrteľné oslávené telo. Takéto telo už nezomiera! Duševné zmyselné telo v ktorom prúdi krv, bolo premenené na duchovné, ktoré má vlastnosti, o ktorých ani netušíme. Môže vyzerať, ako predošlé telo, môže zmiznúť a objaviť sa kdekoľvek, môže aj jesť a piť, no nie preto, aby prežilo, môže sa skvieť atd. Síce dočasne nieslo znaky po prebodnutí a klincoch, no nie preto, že bolo nedokonalé - smrteľné z mäsa a krvi, ale aby sa ukázal mnohým. Telo z mäsa a krvi nemôže zmiznúť a znenazdajky sa objavovať. To môže iba nové telo – duchovné. Duchovné telo nie je duch, ale je to telo, ktoré je už dokonalé a teda nesmrteľné. Predsa Ježiš iba v takom tele - v oslávenom odišiel k Otcovi a nie v tele z mäsa a krvi, s bodnutiami na rukách a na boku.

1Kor 15:53 Lebo toto porušiteľné musí obliecť neporušiteľnosť a toto smrteľné obliecť nesmrteľnosť.

Pavol jasne píše, že tí, ktorí budú žiť v čase vzkriesenia, tak ich telá budú premenené na oslávené telá – duchovné, a v iba takýchto telách idú k Pánovi. Tí, čo zomreli, tak ich telá sa premenili v prach a vstávajú do nových tiel – oslávených - nesmrteľných. Ježišove telo sa nepremenilo v prach, ani kosti neboli zlámané. Bolo oživené, ale aj premenené na oslávené telo. V takom tele aj odišiel k Otcovi. Predsa je absurdné si myslieť, že Ježiš odišiel k Otcovi na nebesia aj so znakmi po zraneniach z ukrižovania.

Je to nezmysel, že ten, kto zomrel a jeho telo sa premenilo v prach, tak pri zmŕtvychvstaní vstane do toho istého tela z mäsa a krvi. To ma ani nikdy nenapadlo. Neviem skade to niektorí nabrali, no z Písma určite nie. Predsa slepý nebude slepým aj po zmŕtvychvstaní, ochrnutý ochrnutým, ani chromý chromým, ani kto sa narodil bez ruký, tak nebude pri vzkriesení predsa bez rúk. K Pánovi pôjdu v novom oslávenom tele – nesmrteľnom, bez znakoch po zraneniach, kde nebude chýbať ani ruka ani noha, ani nič, čo by toto telo robilo nedokonalým - smrteľným. Predsa to nebude zmyselné telo, ale dokonalé duchovné. Duchovné telo je taktiež telo. Predsa to smrteľné – z mäsa a krvi – duševné - zmyselné, ktoré máme, tak musí obliecť nesmrteľnosť a iba tak idú k Pánovi.

Viktor vzkříšené a oslavené tělo je pořád stejné fyzické tělo akorát už bez jakýchkoliv nemocí a bude dokonalé, zda na něm (u běžných lidí) budou či nebudou třeba i jizvy (na památku třeba po mučení v minulosti) nevím to bible nepíše, ale EGW píše, že Ježíš bude mít jizvy na rukou po probodení, které všichni uvidíme a budeme pak vědět, že to je opravdu On. A píše to v tomto případě zcela správně a podle bible.

...Predsa je absurdné si myslieť, že Ježiš odišiel k Otcovi na nebesia aj so znakmi po zraneniach z ukrižovania.

Jan 20:24  Tomáš pak jeden ze dvanácti, jenž sloul Didymus, nebyl s nimi, když byl přišel Ježíš.
25  I řekli jemu jiní učedlníci: Viděli jsme Pána. A on řekl jim: Leč uzřím v rukou jeho bodení hřebů, a vpustím prst svůj v místo hřebů, a ruku svou vložím v bok jeho, nikoli neuvěřím.
26  A po osmi dnech opět učedlníci jeho byli vnitř, a Tomáš s nimi. Přišel Ježíš, a dveře byly zavříny, i stál uprostřed a řekl: Pokoj vám.
27  Potom řekl k Tomášovi: Vložiž prst svůj sem, a viz ruce mé, a vztáhni ruku svou, a vpusť v bok můj, a nebudiž nevěřící, ale věřící.

Řekl Tomášovi ať strčí prst do jeho "rán", takže ty jsi Viktor v podstatě tady na Ačostým jen další nevěřící Tomáš v řadě, který naprosto ignoruje Písmo a vybírá si jen co se mu hodí.

...Predsa to nebude zmyselné telo, ale dokonalé duchovné.
Kdyby Ježíš neměl po vzkříšení smyslné tělo, tak by ani nic nemohl jíst, pít, dýchat apod. ani si vychutnat s apoštoly rybu s medem, duchovní tělo neznamená bez smyslů, ale je to stejné dokonalé či spějící k úplné dokonalosti fyzické tělo s vyššími vibracemi závislé zcela na stromu života a plodech života, kdo k němu nebude mít přístup umře.

Mikim

Otec sa stotožňuje so svojím Slovom. No a to stelesnené otcové Slovo je Syn - Ježiš Kristus. Preto, ak povýšim vo svojom srdci to stelesnené Otcové Slovo – Syna nad všetko, tak povýšim tým aj Otca nad všetko. Nedá sa oddeliť Otca, od jeho Slova, ktoré sa stalo telom - Ježiša Krista a povedať, aby na neuctieval Syn, lebo je to vraj modlárstvo ho uctievať. To nie sú dvaja, alebo traja oddelení Bohovia, ale jeden a ten istý Boh Otec, Syn a Duch Svätý.
Popieram snáď, že Ježiš nebol aj človekom? V žiadnom prípade.
Bol v tele človeka, no nebol iba človekom. Je to rozdiel? Je! Argumentovať Písmom, kde sa píše o ňom, ako o človeku je len jedna stránka mince. Treba vidieť aj druhú stránku mince, kde sa píše, že nie je iba človekom, kde sa píše, čo svedčí o sebe samom, že zišiel z hora – z neba. Popierať Božstvo Ježiša Krista, že je skalou nášho spasenia, nie je spasiteľné poznanie Krista.

Ak niektorí majú plné ústa Krista, no súčasne vyzývajú neuctievať Krista, lebo je vraj iba človekom a je to modlárstvo a za modlárstvo je zatratenie, tak čo na to povedať? Z akého ducha to je?
Duch antikrista to robí prefíkane. Najprv sa argumentuje Písmom, že je človekom, ako keby to niekto popieral. Nasleduje tvrdenie, že je iba človekom - stvorenie, aby sa následne argumentovalo Písmom, že predsa človek - stvorenie sa neuctieva, ale jedine Boh. Tu už je len krôčik od tvrdeniu, že Kristus sa nesmie uctievať, nie je skalou nášho spasenia a je to modlárstvo. No a keď ho niekto povýši vo svojom srdci. tak bude preto zatratený? Absurdné a antikristové učenie! Čo sa tým má dosiahnuť? Odpútať pozornosť od Krista, ako jedinej skaly spasenia. Alebo, si vytvoriť inú skalu spasenia ako z Márie, Petra, vytvoriť následníctvo a uctievať niekoho, ako námestníka Krista na zemi. Duch antikrista vždy nájde dôvod , aby sa niekto uctievať mimo Krista. Takto pracuje duch antikrista, aby síce argumentoval jedným Bohom, ktorý sa má uctievať, no súčasne zamlčí pravdu, že Otca sa dá uctievať jedine skrz uctievanie Krista a v Kristu. Iba tak sa dá volať k Bohu Otec.
Islám dokonca popiera, že Boh je Otcom. Ak by to pripustil, tak musel by aj pripustiť, že Boh má Syna. Ak má Syna, tak je aj Otcom, čo je v islame neprijateľné. Antikrist ma mnoho tvári.

Viktorrealita napísal: ↑18 Aug 2020, 11:53 Mikim

Otec sa stotožňuje so svojím Slovom. No a to stelesnené otcové Slovo je Syn - Ježiš Kristus. Preto, ak povýšim vo svojom srdci to stelesnené Otcové Slovo – Syna nad všetko, tak povýšim tým aj Otca nad všetko. Nedá sa oddeliť Otca, od jeho Slova, ktoré sa stalo telom - Ježiša Krista a povedať, aby na neuctieval Syn, lebo je to vraj modlárstvo ho uctievať. To nie sú dvaja, alebo traja oddelení Bohovia, ale jeden a ten istý Boh Otec, Syn a Duch Svätý.
Popieram snáď, že Ježiš nebol aj človekom? V žiadnom prípade.
Bol v tele človeka, no nebol iba človekom. Je to rozdiel? Je! Argumentovať Písmom, kde sa píše o ňom, ako o človeku je len jedna stránka mince. Treba vidieť aj druhú stránku mince, kde sa píše, že nie je iba človekom, kde sa píše, čo svedčí o sebe samom, že zišiel z hora – z neba. Popierať Božstvo Ježiša Krista, že je skalou nášho spasenia, nie je spasiteľné poznanie Krista.

Ak niektorí majú plné ústa Krista, no súčasne vyzývajú neuctievať Krista, lebo je vraj iba človekom a je to modlárstvo a za modlárstvo je zatratenie, tak čo na to povedať? Z akého ducha to je?
Duch antikrista to robí prefíkane. Najprv sa argumentuje Písmom, že je človekom, ako keby to niekto popieral. Nasleduje tvrdenie, že je iba človekom - stvorenie, aby sa následne argumentovalo Písmom, že predsa človek - stvorenie sa neuctieva, ale jedine Boh. Tu už je len krôčik od tvrdeniu, že Kristus sa nesmie uctievať, nie je skalou nášho spasenia a je to modlárstvo. No a keď ho niekto povýši vo svojom srdci. tak bude preto zatratený? Absurdné a antikristové učenie! Čo sa tým má dosiahnuť? Odpútať pozornosť od Krista, ako jedinej skaly spasenia. Alebo, si vytvoriť inú skalu spasenia ako z Márie, Petra, vytvoriť následníctvo a uctievať niekoho, ako námestníka Krista na zemi. Duch antikrista vždy nájde dôvod , aby sa niekto uctievať mimo Krista. Takto pracuje duch antikrista, aby síce argumentoval jedným Bohom, ktorý sa má uctievať, no súčasne zamlčí pravdu, že Otca sa dá uctievať jedine skrz uctievanie Krista a v Kristu. Iba tak sa dá volať k Bohu Otec.
Islám dokonca popiera, že Boh je Otcom. Ak by to pripustil, tak musel by aj pripustiť, že Boh má Syna. Ak má Syna, tak je aj Otcom, čo je v islame neprijateľné. Antikrist ma mnoho tvári.

Pořád Viktor meleš dokola to samé jak zaseklá gramofonová deska...

...Preto, ak povýšim vo svojom srdci to stelesnené Otcové Slovo – Syna nad všetko, tak povýšim tým aj Otca nad všetko. Nedá sa oddeliť Otca, od jeho Slova, ktoré sa stalo telom - Ježiša Krista a povedať, aby na neuctieval Syn, lebo je to vraj modlárstvo ho uctievať. To nie sú dvaja, alebo traja oddelení Bohovia, ale jeden a ten istý Boh Otec, Syn a Duch Svätý.

Ale my nemáme povýšovat ani vyvýšovat stelesnené Otcové Slovo – Syna nad všetko to je zcela vymýšlené něčí lidské a ne biblické učení. Pán Ježíš Kristus a dokonce ani apoštolové nikoho neučili, aby kdokoliv vyvýšoval Syna nad všechno. Syn byl jedno v myšlení a konání se svým Otcem, ale jako pouhý člověk byl od něj zcela oddělen a musel se ve všem spolehnout na svého Boha Otce, který skrze něho konal, sám nemohl učinit nic, protože nebyl Bůh a tak nám šel příkladem, aby i my jsme se ve všem spoléhali jen na jediného Boha Otce (a dodali vždy nakonec skrze Pána Ježíše Krista). Jediný koho máme uctívat a vyvýšovat je jedině Bůh Otec. Kdo vyvýšuje a uctívá Pána Ježíše Krista namísto Boha Otce je modlář. Pánu Ježíši samozřejmě náleží také úcta, ale ne vyvýšování člověka, modlení se pouze k němu a ne k Bohu apod.
Jsou to dvě zcela oddělené bytosti jediný Bůh Otec a na něm zcela závislý oslavený člověk Pán ježíš Kristus a jejich duch Svatý vycházející z každého z nich.

... Popieram snáď, že Ježiš nebol aj človekom? V žiadnom prípade.
Bol v tele človeka, no nebol iba človekom. Je to rozdiel? Je! Argumentovať Písmom, kde sa píše o ňom, ako o človeku je len jedna stránka mince. Treba vidieť aj druhú stránku mince, kde sa píše, že nie je iba človekom, kde sa píše, čo svedčí o sebe samom, že zišiel z hora – z neba. Popierať Božstvo Ježiša Krista, že je skalou nášho spasenia, nie je spasiteľné poznanie Krista.

V těle člověka Ježíše nemůže být současně i Bůh, protože by nemohl za nás zemřít, Bůh jaksi nemůže zemřít, protože pouze Bůh Otec je jediný nesmrtelný jak všichni víme z Písma. Přijít shora neznamená, že přišel fyzicky z nebe, ale všichni víme, že byl počat-stvořen nadpřirozeně skrze Otcova ducha Svatého v Marii.

Co znamená přišel shora či byl poslán:
Vysvětlení 1:
Jan 3:13  Nikdo nevstoupil na nebesa, leč ten, který sestoupil z nebes, Syn člověka.

Židé by Janovy slova nebrali tak, že znamenají, že Kristus „se vtělil“. Bylo běžné, že říkali, že něco „přišlo z nebe“, pokud byl jeho zdrojem Bůh. Například Jakub 1:17 říká, že každý dobrý dar je „shora“ a „přichází“ od Boha. Co Jakub znamená, je jasné. Bůh je autorem a zdrojem dobrých věcí v našich životech.
Bůh pracuje v zákulisí, aby poskytl to, co potřebujeme. Tento verš neznamená, že dobré věci v našich životech přicházejí přímo z nebe. Většina křesťanů zažívá, že jim Pán žehná prostřednictvím jiných lidí nebo událostí, ale uvědomují si, že konečným zdrojem požehnání byl Pán.
Měli bychom použít Janova slova stejným způsobem, jakým rozumíme Jakubovým slovům - že Bůh je zdrojem Ježíše Krista, kterým byl. Kristus byl Boží plán a poté Bůh přímo zplodil Ježíše.

Existují také verše, které říkají, že Ježíš byl „poslán od Boha“, což je věta, která ukazuje Boha jako konečný zdroj toho, co je posláno.
Jan Křtitel byl muž „poslaný od Boha“ (Jan 1:6) a právě on řekl, že Ježíš „přichází shora“ a „přichází z nebe“ (Jan 3,31). Když Bůh chtěl lidem říci, že jim žehná, kdyby dali své desátky, řekl jim, že otevře okna „nebe“ a vylije požehnání (Mal. 3:10 - KJV). Samozřejmě, všichni chápali použitý idiom a nikdo nevěřil, že Bůh doslova vylévá věci z nebe. Věděli, že tato věta znamená, že Bůh je původem požehnání, která dostali. Ještě dalším příkladem je, když Kristus mluvil a řekl: „Janův křest - odkud to vzešlo? Bylo to z nebe nebo od lidí? “ (Mat. 21:25).
Samozřejmě, že Janův křest by byl „z nebe“, byl, kdyby Bůh byl zdrojem zjevení. Jan nedostal tu myšlenku sám, přišel „z nebe“. Verš objasňuje idiom: věci mohou být „z nebe“, tj.od Boha, nebo mohou být „od lidí“. Když je Ježíš použit, je to stejné. Ježíš je „od Boha“, „ z nebe “, nebo „ shora “ v tom smyslu, že Bůh je jeho Otec, a tedy jeho původ.
Myšlenka přicházet od Boha nebo být poslán Bohem je také objasněna Ježíšovými slovy v Janovi 17. Řekl: „Když jsi mě poslal na svět, poslal jsem je na svět“ (Jan 17:18). Dokonale chápeme, co Kristus myslel, když řekl:
"Poslal jsem je na svět." Měl na mysli, že nás pověřil, nebo nás ustanovil. Nikdo si nemyslí, že jsme byli v nebi s Kristem a inkarnovali se do těla. Kristus řekl: „Jak jsi mě poslal, poslal jsem je.“ Vezmeme-li však frázi, kterou nám Kristus poslal, měli bychom pochopit frázi, kterou Bůh poslal Krista.

Vysvětlení podobné 2:

Ježíš “přišel” a “byl poslán”. Co tím Jan míní?
Čtenáři předpokládají, že Ježíš v Janově evangeliu přišel z před-lidské existence v nebesích. Spoléhaje se na svůj předpoklad, čtenáři čtvrtého evangelia pak tvrdí, že Ježíšovo “vyšel jsem od Otce”, nebo “od Boha jsem vyšel nebo „On mě poslal” jsou jasnými důkazy doktríny o vtělení - že Syn existoval před svým narozením a stal se člověkem. Avšak to stejné Jan říká o osobách, pro které se nikdo nedomáhá předexistence. Také Jan Křtitel byl “Od Boha poslán” (Jan 1:6). Nikodém a židovští vůdci si mysleli, že Ježíš byl učitelem, který “přišel od Boha”. Nemínili tím Ježíšovu předexistenci, ale prostě jen to, že ho Bůh pověřil (Jan 3:2). Ježíš byl “od Boha” (ek theou), avšak také jeho následovníci mají být od Boha (ek theou) (Jan 8:47). Jan říká, že falešní proroci “vyšli” (exerchesthai) do světa (1 Janova 4:1), t.j. aby kázali. Ježíš podobně řekl, že “vyšel”, aby kázal evangelium o Království (Marek 1:38). Marek se nikde ve svém evangeliu na předexistenci neodvolává a Lukášova verze téhož výroku je, že Ježíš byl Bohem “poslán” (Luk. 4:43). “Vyšel” a “poslán” jsou zřejme synonymní způsoby na vyjádření té stejné myšlenky, že Ježíš byl Bohem pověřen jako Jeho zástupce. To je typicky židovský smysl šaliachu, či vyslance, který je zmocněn plnou pravomocí od toho, kdo ho “posílá” s určitým úkolem.
Dunn poukazuje na to, že Mojžíš a proroci a jiní jsou Bohem posláni: “Je zjevné... že poslat (exapostellein), když je použito o Bohu, nám nic neříká o počátku či bodu odchodu toho, kdo byl poslán; zdůrazňuje nebeský původ jeho pověření, ale ne nebeský původ toho, kdo byl pověřen”. To je dále zdůvodněno poznámkami Rengstorfa, které odhalují zarytou tendenci vykládačů k rozpracování myšlenky předexistence do jinak “nevinných” biblických výrazu: “Z jazykového hlediska neexistuje žádná podpora pro tezi Zn, podle které v Galatským 4:4 ex ve slově exapostellein naznačuje, že ten kdo byl poslán, byl před svým posláním v přítomnosti toho, kdo ho poslal (Zn Gl. 199 ad Galatians 4:4, 6, zrovna tak jak mnoho dřívějších i pozdějších vykládačů)”. Stejně opatrně bychom měli přistupovat k exapostellein (poslán) v Janovi. To samo o sobě neznamená, že Syn žil s Otcem před tím, než ho Otec poslal. Být “poslán od Boha” znamená být pověřen k vykonání zvláštního úkolu pro Boha; a “vejít do světa” znamená objevit se na veřejnosti s nějakým posláním. Nemá to nic společného s existencí před narozením. Jan je ale obecně hodnocen s domněnkou, že Ježíš byl doslova poslán ze své před-zemské existence v jiné sféře. Podobně “sestoupil jsem z nebe” nemusí implikovat předcházející doslovnou existenci v nebi. V jazyku Nového zákona “každý dobrý dar je shůry, sestupuje od Otce” (Jakubuv 1:17; srv. 3:15), ne že by každý dar doslova sestupoval oblohou. Tato řeč o “sestupování” vystihuje dobře známou charakteristiku hebrejského myšlení, že mnoho prominentních osob nebo věcí “existovalo” v Božím plánu v nebi před tím, než je bylo vidět na zemi.
Když Ježíš srovnával své “sestupování” z nebe (Jan 6:33, 38, 50, 51, 58) se sestoupením many z nebe (Exod. 16:4, 15; Num. 11:9, LXX), nijak nenaznačil, že doslova sestoupil.
Samotná mana doslova nesestoupila z Božího trůnu oblohou na pustinu. Zázračně se objevila na zemi. Ježíšovo “sestoupení z nebe” tudíž znamená, že je Božím zázračným darem pro lidstvo, plánovaný ve věčném záměru Boha. Ježíš dále řekl, že “přišel na svět”, avšak podle Jana to platí o každé lidské bytosti “světlo, které osvěcuje každého člověka, přicházejícího na svět” (Jan 1:9). Ten výraz jednoduše znamená být narozen: “jsem král“. Já jsem se proto narodil a proto jsem přišel na svět” (Jan 18:37). Synoptická verze toho stejného výroku podává stejný význam, i když jinými slovy: “musím zvěstovat Boží království, vždyť k tomu jsem byl poslán” (Luk. 4:43; srv. Marek 1:38).

Vysvětlení podobné 3:
Ježíš často uvádí, že byl "poslán Bohem". To, co průměrný čtenář v této frázi slyší, není vůbec to, co Jan vyjadřuje. Jan Křtitel byl také "poslán od Boha", což neznamená, že předcházel svému narození (Jan 1:6).
Proroci obecně jsou "posíláni" od Boha (Soudců 6:8, Micheáš 6:4) a učedníci samotní mají být "posláni", jako byl "poslán" Ježíš (Jan 17:18). "Přijít z nebe" nemusí znamenat původ z předchozího života o nic víc než, že Ježíšovo "tělo, což je chléb, který sestoupil z nebe", doslova pocházel z nebe (Jan 6:50, 51). Nikodém uznal, že Ježíš "přišel od Boha" (Jan 3:2), ale nemyslel si o něm, že předexistoval. Ani Židé, když hovořili o tom, že prorok "který má přijít na svět" (Jan 6:14, srv. Deut 18:15-18), nemínili, že byl naživu před svým narozením. Jakub může říkat, že "každá dobrá věc, která byla udělena, a každý dokonalý dar je shora, přicházející od Otce" (Jakub 1:17). "Přijít z nebe" je Ježíšův a židovský názorný způsob popisující božský původ, který určitě patřil Ježíši skrze panenské zrození.

Prohlášení o “předexistenci” v Janovi (Jan 3:13, 6:62) jsou spojena se Synem člověka, což znamená lidskou bytost. Nejvíce, co z těchto veršů lze dokázat, je, že Ježíš byl lidskou bytostí živou v nebi před tím, než se narodil na zemi! Tento druh vysvětlení je nicméně zbytečný, jakmile je známo, že Daniel o 600 let dříve spatřil Syna člověka ve vidění usazeného po pravici Otce, v postavení, o kterém Nový zákon říká, že je Ježíš získal vzkříšením a nanebevstoupením. Jako Mesiáš se Ježíš viděl v roli toho, kdo měl být později vyvýšen do nebe, protože právě to, podle Danielova inspirovaného vidění, bylo údělem Mesiáše před jeho druhým příchodem ve slávě. Ježíš vskutku "předexistuje" vzhledem ke svému budoucímu návratu na zem.
To vše bylo předem spatřeno Danielem před narozením Mesiáše. Ježíš tedy očekával, že vystoupí na pravici Otce, kde byl předtím spatřen ve vidění jako vyvýšená lidská bytost – Syn člověka (Jan 6:62). Říkat, že Ježíš byl opravdu u Otcova trůnu v nebesích jako lidská bytost před svým narozením v Betlémě, znamená špatně chápat jak Jana, tak Daniela. Ježíš se musel narodit přede vším tím, co o něm bylo předpovězeno ve Starém zákonu a co mělo proběhnout!

...Popierať Božstvo Ježiša Krista, že je skalou nášho spasenia, nie je spasiteľné poznanie Krista.
1. Ježíš není Bůh a za 2 Ježíš není skálou našeho spasení, obojí je nebiblický blud!!! Jediný Bůh a jedinou skálou našeho spasení je podle Bible jediný Bůh Otec.

Mikim

Zj 214 A Bôh sotrie každú slzu s ich očí, a smrti už viacej nebude ani žalosti ani kriku, ani bolesti viacej nebude, lebo prvé veci pominuly. 5 A ten ktorý sedel na tróne, povedal: Hľa, činím všetko nové. A riekol mi: Píš, pretože tieto slová sú verné a pravdivé. 6 A riekol mi: Stalo sa. Ja som Alfa i Omega, počiatok i koniec. Ja dám tomu, kto žízni, z prameňa vody života zadarmo.

Ako zotrie?

Zmyselné telo by cítilo bolesť a to v akejkoľvek forme. Všetko nové znamená, že aj telo je nové - duchovné a nie to zmyselné, duševné v ktorom prúdi krv. Také telo nezdedí kráľovstvo Božie.

No a prečo by dokonale telo nemohlo cítiť chuť.

Urcite nemám nádej v to svoje telo, ktore sa premeni v prach. Nádej máme v zasľúbení Božom a teda v tom, že Boh činí všetko nové, teda aj telo a nie, že to bude to isté telo, len bez chorôb.

No a ešte niečo

Zj22 1 A ukázal mi čistú rieku vody života, nádhernú jako kryštál, ktorá vychádza z trónu Boha a Baránka.

Rieka vody života vychádza a teraz pozor - z trónu Boha a Baránka. Nie z trónov, ale z jedného trónu Boha a Baránka. Kristus sedí spolu s Otcom na Otcovom tróne a z tohoto trónu vychádza rieka vody života.


Ak niekto padne pred tymto trónom a bude sa klaňať, tak mi povedz Mikim, komu sa bude klaňat?