Mnohokrát
Napísané: 15 Aug 2020, 18:38
Mnohokrát
Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.
Mnohokrát se Bůh snažil upoutat pozornost lidí, aby se obrátili k Němu, aby žili podle jeho přikázání, aby upravili své vztahy k Němu a mezi sebou v duchu lásky. Až nakonec poslal svého Syna, člověka narozeného z ženy, aby lidem ukázal pravou Boží podstatu.
Pisatel knihy Židům, konstatuje po pravdě, že lidé dostali tolik varování a nakonec i Ježíš přišel ukázat, jaký je Bůh. Na rozdíl od Aristotela, který jako „podstatu“ označil jen vlastnosti hmoty, jiní začali používat tento pojem jako trvalé, „neměnné osobní vlastnosti“. Pán Ježíš proto svým životem, svým slovem vyjadřoval trvalé osobní vlastnosti jako měl Bůh, jeho Otec. Ve světě je běžné, že synové dědí a přijímají osobní vlastnosti svých otců. Není neobvyklé, že Pán Ježíš je označen jako „výraz Boží podstaty“. Je zřejmé, že Pán Ježíš nevlastnil všechny vlastnosti a možnosti svého Otce, ale jen ty, které byly a jsou významné pro život lidí. Člověk, Bohem stvořená bytost, se nemůže domáhat toho, aby měl všechny vlastnosti svého Stvořitele. Člověk se nemůže stát svým vlastním Stvořitelem.
Mnohá nedorozumění způsobila část věty „skrze něhož stvořil i věky“. Na tom ztroskotaly téměř všechny křesťanské církve. Jednak převzaly po koncilu 325 božství Ježíše Krista a jednak po Lutherovi, který se s tím nevyrovnal ve své reformaci. A k dovršení všeho různí pisatelé vyvodili z toho chybné dogma, že Ježíš je samotným stvořitelem. A církve se s tímto falešným dogmatem dodnes nemohou vyrovnat.
Znovu opakuji, že slovíčko SKRZE neznamená „prostřednictvím, za pomoci“. Řecké slovíčko DIA, které je překládáno do češtiny, ale i jiných jazyků SKRZE (durch, through, attraverso) znamená spíše přes, průhledem. Např. známé rčení „Snáze projde velbloud (silné lano) SKRZE ucho jehly, než boháč do království nebeského.“ Nikdo nebude tvrdit, že „ucho jehly je nástrojem nebo činitelem, které dostane boháče do království nebeského. Ucho jehly, přes které neprojde silné lano pro ukotvení lodí, je rozměrem, omezením, pro porovnání s možností boháče dojít do království nebeského. Předložka DIA se nám objevuje v slovech jako „diagram, dialog, diakritika“ (a v tomto smyslu „rozlišení, výměna slov, rozlišení zvuku písmen“). Překlad by mohl znít: „Bůh stvořil věky s ohledem na svůj záměr poslat na svět svého Syna“. Vzhledem k tomu, že mnoho teologů zná řečtinu do které byly přeloženy spisy Nového zákona, je téměř s podivem, že nikoho tento problém nezajímá. Jako by jim chybné pochopení slova SKRZE vyhovovalo.
„Odlesk Boží slávy“ je nepochybně přitažlivou vlastností, která pro následovníky Krista znamená ujištění, že Bůh dal Pánu Ježíši všechno, co potřeboval, aby mohl ukázat lidem Boží podstatu. Boží podstata jsou neměnné Boží vlastnosti. Co je podstatou člověka? Voda, tělo, vzhled, postava? Chápeme, že lidskou podstatou je to, co je v člověku, co se trvale projevuje navenek a to jeho myšlení, chování, jednání, vyjadřování. Za Boží podstatu považujeme způsob, jednání, jaké Bůh projevuje vůči člověku. V tomto smyslu jsou naše představy a slova omezená pouze na to, co jsme o Bohu mohli poznat. Nesmírné vědění a moc Boží, která je nad naše chápání a poznání, je také Boží podstatou, ale o tom nemůžeme v naší omezené mysli uvažovat. Až jednou v Božím království poznáme i další znaky Boží podstaty. Domněnka, že projev Boží podstaty, kterou nám přinesl Ježíš (kdo vidí mne, vidí Otce; Otec je ve mně a já v Otci; vše, co mi dává Otec, to dělám) povyšuje Ježíše na boha je stejně chybná, jako považovat mimořádnou moc Božího ducha za rovnost Ježíše se svým Otcem. A stále cituji verše Jan 17,3; 20,17; 1 Tim 2,5; 1 Kor 8,6; a stále znovu se objevují lidé, které se drží falešných dogmat, která jedinečnost Boha Otce popírají a kreslí „diagramy“ o vztazích nebeských bytostí. Lidská mysl je příliš omezená, aby mohla přes jasné Boží slovo, vymýšlet vztahy o kterých mohou jen snít.
Ježíš, Boží syn, Syn člověka, který se narodil stvořitelským zásahem svého Otce, měl lidské vlastnosti jako kdokoliv z nás. Byl veden od svého mládí Duchem svého Otce, aby dokázal, že Boží vůli lze plnit, jeho přikázání lze dodržet, jeho láska překoná znevážení, utrpení a smrt jako člověk, a to i přestože měl možnost se svému údělu vyhnout, zničit své nepřátele. To neudělal pro nás, aby dokázal, že každý, kdo chce jít jeho cestou, má stejné možnosti. Tisíce mučedníků, kteří položili své životy pro Boha a pro Ježíše jsou svědectvím.
Ježíš jako člověk zvítězil svou láskou k svému Otci a k nám i nad smrtí. A za to byl vzkříšen, povýšen k trůnu Božímu, stal se našim veleknězem, prostředníkem, Pánem, králem a BRATREM. Židům 2:11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: 12 „Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit“. Ježíš mnohým mnohokrát připomíná, že život je jen jeden. A jediná záchrana pro věčný život je v jediném pravém Bohu a v tom, kterého poslal, našem bratru Ježíši Kristu. Jak toužíme potom, aby všichni, kteří dosud váhali, DNES uslyšeli jeho hlas.
Kurt Müller
Židům 1:1 Mnohokrát a mnohými způsoby mluvíval Bůh k otcům ústy proroků; 2 v tomto posledním čase k nám promluvil ve svém Synu, jehož ustanovil dědicem všeho a skrze něhož stvořil i věky. 3 On, odlesk Boží slávy a výraz Boží podstaty, nese všecko svým mocným slovem. Když dokonal očištění od hříchů, usedl po pravici Božího majestátu na výsostech.
Mnohokrát se Bůh snažil upoutat pozornost lidí, aby se obrátili k Němu, aby žili podle jeho přikázání, aby upravili své vztahy k Němu a mezi sebou v duchu lásky. Až nakonec poslal svého Syna, člověka narozeného z ženy, aby lidem ukázal pravou Boží podstatu.
Pisatel knihy Židům, konstatuje po pravdě, že lidé dostali tolik varování a nakonec i Ježíš přišel ukázat, jaký je Bůh. Na rozdíl od Aristotela, který jako „podstatu“ označil jen vlastnosti hmoty, jiní začali používat tento pojem jako trvalé, „neměnné osobní vlastnosti“. Pán Ježíš proto svým životem, svým slovem vyjadřoval trvalé osobní vlastnosti jako měl Bůh, jeho Otec. Ve světě je běžné, že synové dědí a přijímají osobní vlastnosti svých otců. Není neobvyklé, že Pán Ježíš je označen jako „výraz Boží podstaty“. Je zřejmé, že Pán Ježíš nevlastnil všechny vlastnosti a možnosti svého Otce, ale jen ty, které byly a jsou významné pro život lidí. Člověk, Bohem stvořená bytost, se nemůže domáhat toho, aby měl všechny vlastnosti svého Stvořitele. Člověk se nemůže stát svým vlastním Stvořitelem.
Mnohá nedorozumění způsobila část věty „skrze něhož stvořil i věky“. Na tom ztroskotaly téměř všechny křesťanské církve. Jednak převzaly po koncilu 325 božství Ježíše Krista a jednak po Lutherovi, který se s tím nevyrovnal ve své reformaci. A k dovršení všeho různí pisatelé vyvodili z toho chybné dogma, že Ježíš je samotným stvořitelem. A církve se s tímto falešným dogmatem dodnes nemohou vyrovnat.
Znovu opakuji, že slovíčko SKRZE neznamená „prostřednictvím, za pomoci“. Řecké slovíčko DIA, které je překládáno do češtiny, ale i jiných jazyků SKRZE (durch, through, attraverso) znamená spíše přes, průhledem. Např. známé rčení „Snáze projde velbloud (silné lano) SKRZE ucho jehly, než boháč do království nebeského.“ Nikdo nebude tvrdit, že „ucho jehly je nástrojem nebo činitelem, které dostane boháče do království nebeského. Ucho jehly, přes které neprojde silné lano pro ukotvení lodí, je rozměrem, omezením, pro porovnání s možností boháče dojít do království nebeského. Předložka DIA se nám objevuje v slovech jako „diagram, dialog, diakritika“ (a v tomto smyslu „rozlišení, výměna slov, rozlišení zvuku písmen“). Překlad by mohl znít: „Bůh stvořil věky s ohledem na svůj záměr poslat na svět svého Syna“. Vzhledem k tomu, že mnoho teologů zná řečtinu do které byly přeloženy spisy Nového zákona, je téměř s podivem, že nikoho tento problém nezajímá. Jako by jim chybné pochopení slova SKRZE vyhovovalo.
„Odlesk Boží slávy“ je nepochybně přitažlivou vlastností, která pro následovníky Krista znamená ujištění, že Bůh dal Pánu Ježíši všechno, co potřeboval, aby mohl ukázat lidem Boží podstatu. Boží podstata jsou neměnné Boží vlastnosti. Co je podstatou člověka? Voda, tělo, vzhled, postava? Chápeme, že lidskou podstatou je to, co je v člověku, co se trvale projevuje navenek a to jeho myšlení, chování, jednání, vyjadřování. Za Boží podstatu považujeme způsob, jednání, jaké Bůh projevuje vůči člověku. V tomto smyslu jsou naše představy a slova omezená pouze na to, co jsme o Bohu mohli poznat. Nesmírné vědění a moc Boží, která je nad naše chápání a poznání, je také Boží podstatou, ale o tom nemůžeme v naší omezené mysli uvažovat. Až jednou v Božím království poznáme i další znaky Boží podstaty. Domněnka, že projev Boží podstaty, kterou nám přinesl Ježíš (kdo vidí mne, vidí Otce; Otec je ve mně a já v Otci; vše, co mi dává Otec, to dělám) povyšuje Ježíše na boha je stejně chybná, jako považovat mimořádnou moc Božího ducha za rovnost Ježíše se svým Otcem. A stále cituji verše Jan 17,3; 20,17; 1 Tim 2,5; 1 Kor 8,6; a stále znovu se objevují lidé, které se drží falešných dogmat, která jedinečnost Boha Otce popírají a kreslí „diagramy“ o vztazích nebeských bytostí. Lidská mysl je příliš omezená, aby mohla přes jasné Boží slovo, vymýšlet vztahy o kterých mohou jen snít.
Ježíš, Boží syn, Syn člověka, který se narodil stvořitelským zásahem svého Otce, měl lidské vlastnosti jako kdokoliv z nás. Byl veden od svého mládí Duchem svého Otce, aby dokázal, že Boží vůli lze plnit, jeho přikázání lze dodržet, jeho láska překoná znevážení, utrpení a smrt jako člověk, a to i přestože měl možnost se svému údělu vyhnout, zničit své nepřátele. To neudělal pro nás, aby dokázal, že každý, kdo chce jít jeho cestou, má stejné možnosti. Tisíce mučedníků, kteří položili své životy pro Boha a pro Ježíše jsou svědectvím.
Ježíš jako člověk zvítězil svou láskou k svému Otci a k nám i nad smrtí. A za to byl vzkříšen, povýšen k trůnu Božímu, stal se našim veleknězem, prostředníkem, Pánem, králem a BRATREM. Židům 2:11 A on, který posvěcuje, i ti, kdo jsou posvěcováni, jsou z téhož Otce. Proto se nestydí nazývat je svými bratry, když říká: 12 „Budu zvěstovat tvé jméno svým bratřím, uprostřed shromáždění tě budu chválit“. Ježíš mnohým mnohokrát připomíná, že život je jen jeden. A jediná záchrana pro věčný život je v jediném pravém Bohu a v tom, kterého poslal, našem bratru Ježíši Kristu. Jak toužíme potom, aby všichni, kteří dosud váhali, DNES uslyšeli jeho hlas.
Kurt Müller
