Kdo chce být přední
Napísané: 20 Aug 2020, 14:01
Kdo chce být přední
Marek 10:44 A kdokoliv z vás chtěl by býti přední, ať je služebníkem všech.
Je zajímavé, že v době Pána Ježíše někteří Židé, kteří očekávali Mesiáše jako hrdinu a vojevůdce, se domnívali, že Mesiáš se stane králem a oni, vyvolený národ se stanou místodržícími a poradci a budou vládnout celému světu. Tato myšlenka je dodnes zastávána některými finančně významnými rody Západu a živí staronovou myšlenku NWO (Nový světový řád tj. jednotná světová vláda). Dva z apoštolů si přáli být králi Izraele po levici a po pravici (Mk 10,37). Možná jen přání být svému Mistru a Pánu v jeho slávě co nejblíže. Myšlenka patřit mezi elitu, vládnout, mít moc, má hluboké kořeny.
Ježíš svým jednáním, svými výroky vysvětlil přijatelnější a principu lásky bližší představu své vlády, jejíž základem je Boží láska. (Mat 5,44; Luk 7,47; Jan 10,17; 14,15.21.23; 15,10; 16,27). Dokonce se nazval našim bratrem. (Mat 12,49; Mk 3,34; Lk 8,21; Mat 25,40; 28,10; Jan 20,17). To je nádherná představa Boží rodiny a Boží vlády, která je blízká našim srdcím. V prostředí lásky, kde nikdo druhému nevládne a každý má na mysli radost a štěstí druhého (Gal 6,2) se jako mlha rozplynou pokusy o malichernosti a nicotnosti světa. Slovo láska má ve světě mnohoznačný pojem, ale duchovní blízkost a starost o své milé kolem sebe, vlastně o všechny lidi je tou silou, která nás přitahuje k Bohu. Vztahy lásky jsou nejkrásnějšími vztahy, které si můžeme mezi lidmi a ve vztahu k Bohu přát. Ježíš nejen kázal, učil, ale svým životem a smrtí ukázal a svým vzkříšením a mocí je připraven nás k této lásce dovést. Kde zůstává svět se svými hesly a idejí, které jsou pravdivé jen v okamžiku, kdy jsou vysloveny.
Když jsem byl mladý muž žádoucí vznešených cílů, divil jsem se, jak je možné, že lidé věří nějaké staré knize, která je možná pro nemocné, pro starce nad hrobem. Nyní po téměř padesáti letech, kdy jsem uvěřil, nemohu pochopit, jak lidé nechtějí vidět jednoduchost a přitažlivost Boží vlády a jeho obrazu v Ježíši Kristu. Pokud někdo připomene začátek Slovanů v Českých zemích, Karla IV., husitské války, třicetiletou válku, události 19. a 20. století, lidé znají tyto události jen z toho, že se vyučuje dějepis. O víře v Boha mnozí vědí jen z toho, že lidé chodí do kostela, mají nějakou víru, že je o ní psáno v Bibli. Dějiny byly ovlivněny vírou v Boha, mnohdy v zkreslené podobě, že se víra stala výsměchem Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu. Skutečnost, že pár evangelií, několik dopisů má svou přitažlivost i po dvou tisíci letech a láska k Bohu a k lidem je jediným principem, kterým lidstvo mohlo spolu žít šťastně bez válek a bojů, je i dnes výzvou pro poslední dobu dějin naší civilizace. Bez lásky a naděje na život v Božím království ztrácí běžný světský život svůj smysl a cíl. Bez Boha a bez Ježíše Krista se zdá život člověka jen krutým omylem přírody. Narodit se, třicet let se připravovat na svůj život, třicet až čtyřicet let pracovat a deset nebo dvacet let umírat a nic, to je smutný ideál života. Není divu, že lidé chtějí ze života urvat, co se dá, bez ohledu na ostatní, na své okolí, na přírodu.
Pro každého je dnes ještě čas přijmout Boha a Ježíše Krista. Smyslem následování Krista je nejen vlastní příprava, ale také služba jiným, aby poznali víru v Boha. Nechápu, že tak mnoho lidí dokáže nadšeně mluvit, psát o víře, ale jejich život tomu neodpovídá. Domnívají se, že jsou pupkem světa, studnicí moudrosti, těmi, kteří vládnou ovečkami a neuvědomují si naučení svého Mistra. Potřebují slyšet, kdo chce být největší mezi vámi, ať je vašim služebníkem.
Prosím vás, milí čtenáři, bratři a sestry, obraťme se k Bohu a dokonavateli naší víry (Žd 12,2), k našemu bratru Ježíši Kristu (Žd 2,11), aby do našeho života přinesl radost, pokoj, naději a lásku.
Kurt Müller
Marek 10:44 A kdokoliv z vás chtěl by býti přední, ať je služebníkem všech.
Je zajímavé, že v době Pána Ježíše někteří Židé, kteří očekávali Mesiáše jako hrdinu a vojevůdce, se domnívali, že Mesiáš se stane králem a oni, vyvolený národ se stanou místodržícími a poradci a budou vládnout celému světu. Tato myšlenka je dodnes zastávána některými finančně významnými rody Západu a živí staronovou myšlenku NWO (Nový světový řád tj. jednotná světová vláda). Dva z apoštolů si přáli být králi Izraele po levici a po pravici (Mk 10,37). Možná jen přání být svému Mistru a Pánu v jeho slávě co nejblíže. Myšlenka patřit mezi elitu, vládnout, mít moc, má hluboké kořeny.
Ježíš svým jednáním, svými výroky vysvětlil přijatelnější a principu lásky bližší představu své vlády, jejíž základem je Boží láska. (Mat 5,44; Luk 7,47; Jan 10,17; 14,15.21.23; 15,10; 16,27). Dokonce se nazval našim bratrem. (Mat 12,49; Mk 3,34; Lk 8,21; Mat 25,40; 28,10; Jan 20,17). To je nádherná představa Boží rodiny a Boží vlády, která je blízká našim srdcím. V prostředí lásky, kde nikdo druhému nevládne a každý má na mysli radost a štěstí druhého (Gal 6,2) se jako mlha rozplynou pokusy o malichernosti a nicotnosti světa. Slovo láska má ve světě mnohoznačný pojem, ale duchovní blízkost a starost o své milé kolem sebe, vlastně o všechny lidi je tou silou, která nás přitahuje k Bohu. Vztahy lásky jsou nejkrásnějšími vztahy, které si můžeme mezi lidmi a ve vztahu k Bohu přát. Ježíš nejen kázal, učil, ale svým životem a smrtí ukázal a svým vzkříšením a mocí je připraven nás k této lásce dovést. Kde zůstává svět se svými hesly a idejí, které jsou pravdivé jen v okamžiku, kdy jsou vysloveny.
Když jsem byl mladý muž žádoucí vznešených cílů, divil jsem se, jak je možné, že lidé věří nějaké staré knize, která je možná pro nemocné, pro starce nad hrobem. Nyní po téměř padesáti letech, kdy jsem uvěřil, nemohu pochopit, jak lidé nechtějí vidět jednoduchost a přitažlivost Boží vlády a jeho obrazu v Ježíši Kristu. Pokud někdo připomene začátek Slovanů v Českých zemích, Karla IV., husitské války, třicetiletou válku, události 19. a 20. století, lidé znají tyto události jen z toho, že se vyučuje dějepis. O víře v Boha mnozí vědí jen z toho, že lidé chodí do kostela, mají nějakou víru, že je o ní psáno v Bibli. Dějiny byly ovlivněny vírou v Boha, mnohdy v zkreslené podobě, že se víra stala výsměchem Bohu a jeho Synu Ježíši Kristu. Skutečnost, že pár evangelií, několik dopisů má svou přitažlivost i po dvou tisíci letech a láska k Bohu a k lidem je jediným principem, kterým lidstvo mohlo spolu žít šťastně bez válek a bojů, je i dnes výzvou pro poslední dobu dějin naší civilizace. Bez lásky a naděje na život v Božím království ztrácí běžný světský život svůj smysl a cíl. Bez Boha a bez Ježíše Krista se zdá život člověka jen krutým omylem přírody. Narodit se, třicet let se připravovat na svůj život, třicet až čtyřicet let pracovat a deset nebo dvacet let umírat a nic, to je smutný ideál života. Není divu, že lidé chtějí ze života urvat, co se dá, bez ohledu na ostatní, na své okolí, na přírodu.
Pro každého je dnes ještě čas přijmout Boha a Ježíše Krista. Smyslem následování Krista je nejen vlastní příprava, ale také služba jiným, aby poznali víru v Boha. Nechápu, že tak mnoho lidí dokáže nadšeně mluvit, psát o víře, ale jejich život tomu neodpovídá. Domnívají se, že jsou pupkem světa, studnicí moudrosti, těmi, kteří vládnou ovečkami a neuvědomují si naučení svého Mistra. Potřebují slyšet, kdo chce být největší mezi vámi, ať je vašim služebníkem.
Prosím vás, milí čtenáři, bratři a sestry, obraťme se k Bohu a dokonavateli naší víry (Žd 12,2), k našemu bratru Ježíši Kristu (Žd 2,11), aby do našeho života přinesl radost, pokoj, naději a lásku.
Kurt Müller
