Na počátku bylo Slovo
Napísané: 31 Aug 2020, 12:51
Na počátku bylo Slovo
Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, Bůh bylo Slovo. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co je.
Janovo evangelium svědčí o obrovské moci, moudrosti a slávě Stvořitele. Bůh viděl dopředu celý vývoj světa a člověka až do konce. Svou lásku vložil do každého atomu, každé buňky. Příroda a člověk jsou nádherným svědectvím Jeho prozřetelnosti, dokonalosti a lásky. Úžasný program vývoje, růstu, lásky zakódovaný v nepatrném zárodku nebo semínku. Láska matky, snaha napodobit své rodiče, poznávat svět jsou nepřekonatelné zázraky. Tušíte, kde pramení dávná touha po štěstí, pokoji, radosti, kráse, lásce, která dříme v člověku?
Úvod Janova evangelia poukazuje na Boží záměr o stvoření světa a člověka. Ježíš, Syn Boží, Mesiáš byl součástí slavného projektu Stvoření. Výrok „Všechno povstalo skrze ně…“ neposkytuje prostor pro domněnku, že Slovo je osoba. Je to oslava tvůrčí moci Boží obsažené v pojmu SLOVO. Lidstvo po celou dobu svého vývoje bylo vedeno Božím slovem, proroctvími, symbolickými vizemi Zachránce, který osvobodí lidstvo z otroctví hříchu, v důsledku Adamova provinění. (1 Kor 15,21-22.45). Pravé světlo ukazuje svět v pravém duchovním významu.
Jan Křtitel byl předchůdcem, oznamovatelem příchodu Mesiáše, který měl napravit tisíciletým vývojem znetvořené chápání Boží podstaty, způsob života člověka podle zákona a správný vztah k Bohu a mezi lidmi. Jeho výzvy: „Čiňte pokání, přiblížilo se království nebeské“ (Mat 3,2.8;Mk 1,4; Luk3,3.8) vyvolaly rozruch mezi Židy, kteří se považovali za pravověrné, za vyvolený národ. Oni, kteří byli nositeli zákona, potomci Abrahama, mají činit pokání? Z čeho?
Od 8. verše nám Jan podává již zprávu o Ježíši Kristu, Synu Božím, Mesiáši, předpovězeném mnoha proroctvími. Jan 1,10 „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.“ Ježíš po svém křtu a pokušení na poušti nastoupil svou službu a pokračoval ve výzvách k pokání a vyučování lidí Božímu slovu. (Mat 4,17;11,20.21; Mar 1,15; 6,12; Luk 5,32;10,13;13,3). Ve verši 10. je slovo SKRZE, velmi často přeloženo jako „prostřednictvím“. Správný je překlad „přes“, „v pohledu na“, „s ohledem na“. Význam věty by měl znít: „Na světě byl, svět byl utvořen s ohledem na Ježíše, ale svět svého zachránce, Mesiáše nepoznal.“
Bůh stvořil člověka dokonalého a věděl, že dokud bude spojen s ním, se svým Stvořitelem, zvítězí nad mocí zla a hříchu svou láskou k Bohu a svým bližním. Předvídal, jak člověk zneužije svou svobodnou vůli a před stvořením světa rozhodl, že jeho jediný Syn, narozený z ženy, Mesiáš, napraví zkreslený pohled na Boží podstatu, poskytne praktický příklad života ve spojení s Bohem v poslušnosti a úctě k svému Bohu, Otci a jeho přikázáním (Jan 20,17; Jan 15,10). Z lásky k Bohu a k lidem podstoupil ponížení a mučivou smrt, aby dokázal, že láska zvítězí. Pán Ježíš splnil očekávání svého Otce, předzvěděné před stvořením světa (1 Petr 1,20), symbolicky naznačený v židovské bohoslužbě.
Bůh dal Pánu Ježíši svou velkou moc Ducha, (Mat 3,16) aby dokázal, že je vyvoleným Mesiášem, Synem Božím. Přes tuto moc, kterou se snadno mohl osvobodit, (Mat 26,39) podstoupil potupné mučení a smrt připravené mu satanem a jeho vazaly. Jako pravý Boží Beránek (Jan 1,29.36) obětoval svůj život, aby vykoupil člověka z jeho hříchu (Gal 3,13). Za svůj obětavý čin a ke splnění Božího příslibu o vítězství nad hříchem, Bůh ho po třech dnech a třech nocích (Mat 12,40) vzkřísil a dal mu veškerou moc (Mat 28,18), aby ty, kteří jeho život a čin přijmou, připravil pro budoucí Boží království. Bůh jim napíše svůj zákon na jejich srdce a mysl a budou jeho lidem a On bude jejich Bohem (Žid 8,10). U brány Božího království bude vítat věrné následovníky sám Syn Boží, Král, pán, Mistr a jejich bratr (Mat 25,34; Žid 2,12)
Na počátku bylo Slovo, Boží projekt stvoření včetně vrcholu Božího syna, který z lásky k Bohu a k lidem, člověka vykoupí svou krví z hříchu a Zla, svým životem a zachrání člověka, který ho přijme, pro Boží království. (1 Tim 2,5; 1 Kor 8,6; Jan 17,3). Sláva Mesiáše, Božího Syna byla odleskem Boží slávy Stvořitele. Tuto slávu promítl apoštol Jan do úvodu svého evangelia, které přechází od oslavy Boží moci a stvoření k zjevení Mesiáše, Ježíše Krista (Jan 1,14), oznámeného Janem Křtitelem (Jan 1,6-8).
Křesťanství v 3.-4. století přijalo pod diktátem pohanského císaře, vlivem pohanské mytologie a gnosticismu nebiblickou představu dalšího boha v podobě Ježíše Krista. Od narození boha přes inkarnaci a dokonce existence Božího syna v podobě Stvořitele se křesťanství vzdálilo své prosté podobě (Jan 3,16; 17,3). Je v rozporu s myšlenkou jediného a pravého Boha, že Syn člověka (Dan 7,13.14) existoval už v nebi a do nově narozeného Ježíše se inkarnoval jako ztělesněný bůh. Bohové se rodí jen v pohanských mytologiích a inkarnace je rovněž pohanský pojem. Všechna proroctví o budoucím Mesiáši by byla nepravdivá. Představa vedlejšího boha, trojjediného boha, trojjediného Syna, který je svým otcem, nemůže překonat a zneplatnit Boží slovo. (Izaiáš 45,12.22; Zj 14,6-7; Jan 17,3; 1 Kor 8,4.6; 1 Tim 2,5). Úvod Janova evangelia nemůže posloužit k podpoře nebiblických dogmat.
Přeji vám radost, pokoj a Boží požehnání při studiu Písma a naléhavě vás prosím, před čtením Písma, proste našeho nebeského Otce ve jménu Ježíše Krista „o dar Ducha svatého“, abyste správně pochopili Boží slovo.
Kurt Müller
Jan 1:1 Na počátku bylo Slovo, to Slovo bylo u Boha, Bůh bylo Slovo. 2 To bylo na počátku u Boha. 3 Všechno povstalo skrze ně a bez něho nepovstalo nic, co je.
Janovo evangelium svědčí o obrovské moci, moudrosti a slávě Stvořitele. Bůh viděl dopředu celý vývoj světa a člověka až do konce. Svou lásku vložil do každého atomu, každé buňky. Příroda a člověk jsou nádherným svědectvím Jeho prozřetelnosti, dokonalosti a lásky. Úžasný program vývoje, růstu, lásky zakódovaný v nepatrném zárodku nebo semínku. Láska matky, snaha napodobit své rodiče, poznávat svět jsou nepřekonatelné zázraky. Tušíte, kde pramení dávná touha po štěstí, pokoji, radosti, kráse, lásce, která dříme v člověku?
Úvod Janova evangelia poukazuje na Boží záměr o stvoření světa a člověka. Ježíš, Syn Boží, Mesiáš byl součástí slavného projektu Stvoření. Výrok „Všechno povstalo skrze ně…“ neposkytuje prostor pro domněnku, že Slovo je osoba. Je to oslava tvůrčí moci Boží obsažené v pojmu SLOVO. Lidstvo po celou dobu svého vývoje bylo vedeno Božím slovem, proroctvími, symbolickými vizemi Zachránce, který osvobodí lidstvo z otroctví hříchu, v důsledku Adamova provinění. (1 Kor 15,21-22.45). Pravé světlo ukazuje svět v pravém duchovním významu.
Jan Křtitel byl předchůdcem, oznamovatelem příchodu Mesiáše, který měl napravit tisíciletým vývojem znetvořené chápání Boží podstaty, způsob života člověka podle zákona a správný vztah k Bohu a mezi lidmi. Jeho výzvy: „Čiňte pokání, přiblížilo se království nebeské“ (Mat 3,2.8;Mk 1,4; Luk3,3.8) vyvolaly rozruch mezi Židy, kteří se považovali za pravověrné, za vyvolený národ. Oni, kteří byli nositeli zákona, potomci Abrahama, mají činit pokání? Z čeho?
Od 8. verše nám Jan podává již zprávu o Ježíši Kristu, Synu Božím, Mesiáši, předpovězeném mnoha proroctvími. Jan 1,10 „Na světě byl, svět skrze něj povstal, ale svět ho nepoznal.“ Ježíš po svém křtu a pokušení na poušti nastoupil svou službu a pokračoval ve výzvách k pokání a vyučování lidí Božímu slovu. (Mat 4,17;11,20.21; Mar 1,15; 6,12; Luk 5,32;10,13;13,3). Ve verši 10. je slovo SKRZE, velmi často přeloženo jako „prostřednictvím“. Správný je překlad „přes“, „v pohledu na“, „s ohledem na“. Význam věty by měl znít: „Na světě byl, svět byl utvořen s ohledem na Ježíše, ale svět svého zachránce, Mesiáše nepoznal.“
Bůh stvořil člověka dokonalého a věděl, že dokud bude spojen s ním, se svým Stvořitelem, zvítězí nad mocí zla a hříchu svou láskou k Bohu a svým bližním. Předvídal, jak člověk zneužije svou svobodnou vůli a před stvořením světa rozhodl, že jeho jediný Syn, narozený z ženy, Mesiáš, napraví zkreslený pohled na Boží podstatu, poskytne praktický příklad života ve spojení s Bohem v poslušnosti a úctě k svému Bohu, Otci a jeho přikázáním (Jan 20,17; Jan 15,10). Z lásky k Bohu a k lidem podstoupil ponížení a mučivou smrt, aby dokázal, že láska zvítězí. Pán Ježíš splnil očekávání svého Otce, předzvěděné před stvořením světa (1 Petr 1,20), symbolicky naznačený v židovské bohoslužbě.
Bůh dal Pánu Ježíši svou velkou moc Ducha, (Mat 3,16) aby dokázal, že je vyvoleným Mesiášem, Synem Božím. Přes tuto moc, kterou se snadno mohl osvobodit, (Mat 26,39) podstoupil potupné mučení a smrt připravené mu satanem a jeho vazaly. Jako pravý Boží Beránek (Jan 1,29.36) obětoval svůj život, aby vykoupil člověka z jeho hříchu (Gal 3,13). Za svůj obětavý čin a ke splnění Božího příslibu o vítězství nad hříchem, Bůh ho po třech dnech a třech nocích (Mat 12,40) vzkřísil a dal mu veškerou moc (Mat 28,18), aby ty, kteří jeho život a čin přijmou, připravil pro budoucí Boží království. Bůh jim napíše svůj zákon na jejich srdce a mysl a budou jeho lidem a On bude jejich Bohem (Žid 8,10). U brány Božího království bude vítat věrné následovníky sám Syn Boží, Král, pán, Mistr a jejich bratr (Mat 25,34; Žid 2,12)
Na počátku bylo Slovo, Boží projekt stvoření včetně vrcholu Božího syna, který z lásky k Bohu a k lidem, člověka vykoupí svou krví z hříchu a Zla, svým životem a zachrání člověka, který ho přijme, pro Boží království. (1 Tim 2,5; 1 Kor 8,6; Jan 17,3). Sláva Mesiáše, Božího Syna byla odleskem Boží slávy Stvořitele. Tuto slávu promítl apoštol Jan do úvodu svého evangelia, které přechází od oslavy Boží moci a stvoření k zjevení Mesiáše, Ježíše Krista (Jan 1,14), oznámeného Janem Křtitelem (Jan 1,6-8).
Křesťanství v 3.-4. století přijalo pod diktátem pohanského císaře, vlivem pohanské mytologie a gnosticismu nebiblickou představu dalšího boha v podobě Ježíše Krista. Od narození boha přes inkarnaci a dokonce existence Božího syna v podobě Stvořitele se křesťanství vzdálilo své prosté podobě (Jan 3,16; 17,3). Je v rozporu s myšlenkou jediného a pravého Boha, že Syn člověka (Dan 7,13.14) existoval už v nebi a do nově narozeného Ježíše se inkarnoval jako ztělesněný bůh. Bohové se rodí jen v pohanských mytologiích a inkarnace je rovněž pohanský pojem. Všechna proroctví o budoucím Mesiáši by byla nepravdivá. Představa vedlejšího boha, trojjediného boha, trojjediného Syna, který je svým otcem, nemůže překonat a zneplatnit Boží slovo. (Izaiáš 45,12.22; Zj 14,6-7; Jan 17,3; 1 Kor 8,4.6; 1 Tim 2,5). Úvod Janova evangelia nemůže posloužit k podpoře nebiblických dogmat.
Přeji vám radost, pokoj a Boží požehnání při studiu Písma a naléhavě vás prosím, před čtením Písma, proste našeho nebeského Otce ve jménu Ježíše Krista „o dar Ducha svatého“, abyste správně pochopili Boží slovo.
Kurt Müller