Vůdce víry
Napísané: 17 Sep 2020, 09:04
další pravdivé kázání z dílny K. Müllera:
Vůdce víry
Židům 12:2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
V knize k Židům je Pán Ježíš představen jako vůdce a dokonavatel víry. Ježíšova víra není jakákoliv víra, ale je myšlena víra v jediného pravého Boha
(Jan 17,3), víra v Boží království (Luk 16,15-17), víra ve vzkříšení (Luk 14,14), víra ve své poslání (Jan 12,46-50). Tuto víru jako měl Ježíš nabízí i svým následovníkům. Jan 15:5 „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
Pán Ježíš se svým životem, svým učením, svou naprostou poslušnosti vůle Boží, svou naprostou oddaností a láskou k svému Otci (Jan 20,17), svým sebeobětavým činem (Parafráze „namísto radosti ze života podstoupil hanbu smrti na kříži“) dosáhl odpuštění hříchů (Mat 26,28; Luk 24,47;Sk 2,38;10,43).
Tím, že je někdo pokřtěný a přijal víru v Ježíše Krista, veřejně prohlásil, že chce jít Kristovou cestou, není dokonalý a bezhříšný jako Ježíš. Stopy minulosti v něm zůstávají. A to je druhá část úkolu poslání Pána Ježíše, očistit svůj lid, tj. ty, kteří se k Němu hlásí osvobodit od bezbožnosti, nepravosti, nedodržování přikázání na pravé učedníky svého Mistra. (1 Jan 1,9) Proto se posadil na pravici trůnu Božího a dostal veškerou moc na nebi a na Zemi k odstranění všech stop hříchů v lidech, kteří se stanou dědici Božího království. (Mat 25,34). Přeměna následovníků v dokonalé obrazy původního stvoření Adama před pádem do hříchu se neděje sama od sebe. Spaseni jsme z milosti (Ef 2,8-10), neznamená, že stačí pouhá víra v Ježíše a můžeme žít, jako dříve. Naopak tím, že přijímáme odpuštění hříchů v oběti Pána Ježíše, přijímáme také jeho nabídku na naprosté očištění a přípravu pro budoucí Boží království. Domněnka, že milost všechno přikryje je mylná. (Gal 5,19-21). Milost je pouze odpuštění „minulých hříchů“ před křtem.
Pán Ježíš je dokonavatelem víry, protože v něm máme pomoc, která mění naše povahy svým Duchem a Duchem svého Otce dokončí velké dílo záchrany člověka přípravou svého lidu. To je příprava „moudrých panen“, to je „záznam Božího zákona na naše srdce a naši mysl“ (Žid 8,10), to je „konec Zákona je Kristus k ospravedlnění všech věřících“ (Řím 10,4). Domněnka, že zákon je odstraněný vyvěrá z toho, že mnozí zaměňují pojem „zákon“ v jeho různých významech. Kdyby po smrti a vzkříšení Ježíše Krista žádný zákon již neplatil, nemohl by existovat hřích a jakékoliv další úsilí Pána Ježíše by bylo zbytečné.
Někteří mají za to, že zákon lásky – láska k Bohu a láska k lidem nahrazuje všechny ostatní zákony nebo přikázání. Zákon lásky znali lidé už za Adama. Kain měl hřích, protože zabil svého bratra. Jak mohl mít hřích, když o žádném zákonu v té době není psáno? Sodoma a Gomora byly zničeny, protože jejich nepravost dosáhla svého vrcholu. Jaká nepravost, když o žádném zákonu není psáno? DESATERO které Izraelité dostali prostřednictvím Mojžíše po 400 letech bez zákona? Mojžíš vydal zákaz sbírat mannu v sobotu (Ex 16,24), přestože Desatero bylo vydáno až několik let po této události? Už Židé ve Starém zákonu záhy poznali, že DESATERO není nic jiného než zákon lásky rozepsaný do deseti přikázání. Dnes označit zákon lásky za nový zákon je mylné. Lidé by ani nevěděli, co znamená „láska k Bohu“ kdyby neexistovalo Desatero. V důsledku polovičaté Lutherovy reformy dnes existuje Desatero znetvořené většinou křesťanských církví. Zákon lásky a DESATERO jsou jedním odvěkým Božím zákonem.
Bůh ani Ježíš nikoho nenutí k tomu, aby respektovali Boží přikázání. Pán Ježíš například varuje kazatele a kněze slovy (Mat 7,22): Matouš 7:22 Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´23 A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
Nepravost je každé jednání, které porušuje Boží zákon. Jediná cesta, jak se vyhnout odsouzení jsou naše neustálé prosby k Bohu, ve jménu Ježíše Krista, aby nás naučil žít podle jeho přikázání, podle Boží vůle, být poslušni Božímu slovu jak je psané nikoliv vydedukované a tlustospisy učených teologů ohýbané podle potřeb dané církve.
Kříž byl popravčím nástrojem, hanbou, která byla uvalována na porušovatele lidských zákonů. Pán Ježíš udělal pro svůj lid obrovský čin, který mnozí ani nedokáží ocenit. Ovšem oslava kříže je naprosto lichým počinem, protože prostředkem záchrany nebyl kříž, ale skutečnost Ježíšovy oběti (Beránek Boží, který snímá hříchy světa). Daleko důležitější je skutečnost, že Bůh svého Syna Ježíše za jeho čin vzkřísil a povýšil ke svému trůnu. Živý Ježíš dnes dokonává dílo záchrany člověka. Bez vzkříšení by smrt na kříži ztratila svůj význam. Uctívání kříže je modloslužba, která porušuje druhé Boží přikázání.
To je poučení, kterému bychom měli porozumět z textu uvedeného v Žid 12,2. Přeji vám radost a pokoj z Božího požehnání, které k nám plyne od Božího a Kristova Ducha, kterým na nás Bůh působí jako odpověď na naše prosby. AMEN
Kurt Müller
Vůdce víry
Židům 12:2 Patříce na vůdce a dokonavatele víry Ježíše, kterýžto místo předložené sobě radosti strpěl kříž, opováživ se hanby, i posadil se na pravici trůnu Božího.
V knize k Židům je Pán Ježíš představen jako vůdce a dokonavatel víry. Ježíšova víra není jakákoliv víra, ale je myšlena víra v jediného pravého Boha
(Jan 17,3), víra v Boží království (Luk 16,15-17), víra ve vzkříšení (Luk 14,14), víra ve své poslání (Jan 12,46-50). Tuto víru jako měl Ježíš nabízí i svým následovníkům. Jan 15:5 „Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.“ 8 Tím bude oslaven můj Otec, když ponesete hojné ovoce a budete mými učedníky. 9 Jako si Otec zamiloval mne, tak jsem si já zamiloval vás. Zůstaňte v mé lásce. 10 Zachováte-li má přikázání, zůstanete v mé lásce, jako já zachovávám přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce.
Pán Ježíš se svým životem, svým učením, svou naprostou poslušnosti vůle Boží, svou naprostou oddaností a láskou k svému Otci (Jan 20,17), svým sebeobětavým činem (Parafráze „namísto radosti ze života podstoupil hanbu smrti na kříži“) dosáhl odpuštění hříchů (Mat 26,28; Luk 24,47;Sk 2,38;10,43).
Tím, že je někdo pokřtěný a přijal víru v Ježíše Krista, veřejně prohlásil, že chce jít Kristovou cestou, není dokonalý a bezhříšný jako Ježíš. Stopy minulosti v něm zůstávají. A to je druhá část úkolu poslání Pána Ježíše, očistit svůj lid, tj. ty, kteří se k Němu hlásí osvobodit od bezbožnosti, nepravosti, nedodržování přikázání na pravé učedníky svého Mistra. (1 Jan 1,9) Proto se posadil na pravici trůnu Božího a dostal veškerou moc na nebi a na Zemi k odstranění všech stop hříchů v lidech, kteří se stanou dědici Božího království. (Mat 25,34). Přeměna následovníků v dokonalé obrazy původního stvoření Adama před pádem do hříchu se neděje sama od sebe. Spaseni jsme z milosti (Ef 2,8-10), neznamená, že stačí pouhá víra v Ježíše a můžeme žít, jako dříve. Naopak tím, že přijímáme odpuštění hříchů v oběti Pána Ježíše, přijímáme také jeho nabídku na naprosté očištění a přípravu pro budoucí Boží království. Domněnka, že milost všechno přikryje je mylná. (Gal 5,19-21). Milost je pouze odpuštění „minulých hříchů“ před křtem.
Pán Ježíš je dokonavatelem víry, protože v něm máme pomoc, která mění naše povahy svým Duchem a Duchem svého Otce dokončí velké dílo záchrany člověka přípravou svého lidu. To je příprava „moudrých panen“, to je „záznam Božího zákona na naše srdce a naši mysl“ (Žid 8,10), to je „konec Zákona je Kristus k ospravedlnění všech věřících“ (Řím 10,4). Domněnka, že zákon je odstraněný vyvěrá z toho, že mnozí zaměňují pojem „zákon“ v jeho různých významech. Kdyby po smrti a vzkříšení Ježíše Krista žádný zákon již neplatil, nemohl by existovat hřích a jakékoliv další úsilí Pána Ježíše by bylo zbytečné.
Někteří mají za to, že zákon lásky – láska k Bohu a láska k lidem nahrazuje všechny ostatní zákony nebo přikázání. Zákon lásky znali lidé už za Adama. Kain měl hřích, protože zabil svého bratra. Jak mohl mít hřích, když o žádném zákonu v té době není psáno? Sodoma a Gomora byly zničeny, protože jejich nepravost dosáhla svého vrcholu. Jaká nepravost, když o žádném zákonu není psáno? DESATERO které Izraelité dostali prostřednictvím Mojžíše po 400 letech bez zákona? Mojžíš vydal zákaz sbírat mannu v sobotu (Ex 16,24), přestože Desatero bylo vydáno až několik let po této události? Už Židé ve Starém zákonu záhy poznali, že DESATERO není nic jiného než zákon lásky rozepsaný do deseti přikázání. Dnes označit zákon lásky za nový zákon je mylné. Lidé by ani nevěděli, co znamená „láska k Bohu“ kdyby neexistovalo Desatero. V důsledku polovičaté Lutherovy reformy dnes existuje Desatero znetvořené většinou křesťanských církví. Zákon lásky a DESATERO jsou jedním odvěkým Božím zákonem.
Bůh ani Ježíš nikoho nenutí k tomu, aby respektovali Boží přikázání. Pán Ježíš například varuje kazatele a kněze slovy (Mat 7,22): Matouš 7:22 Mnozí mi řeknou v onen den: `Pane, Pane, což jsme ve tvém jménu neprorokovali a ve tvém jménu nevymítali zlé duchy a ve tvém jménu neučinili mnoho mocných činů?´23 A tehdy já prohlásím: `Nikdy jsem vás neznal; jděte ode mne, kdo se dopouštíte nepravosti.´
Nepravost je každé jednání, které porušuje Boží zákon. Jediná cesta, jak se vyhnout odsouzení jsou naše neustálé prosby k Bohu, ve jménu Ježíše Krista, aby nás naučil žít podle jeho přikázání, podle Boží vůle, být poslušni Božímu slovu jak je psané nikoliv vydedukované a tlustospisy učených teologů ohýbané podle potřeb dané církve.
Kříž byl popravčím nástrojem, hanbou, která byla uvalována na porušovatele lidských zákonů. Pán Ježíš udělal pro svůj lid obrovský čin, který mnozí ani nedokáží ocenit. Ovšem oslava kříže je naprosto lichým počinem, protože prostředkem záchrany nebyl kříž, ale skutečnost Ježíšovy oběti (Beránek Boží, který snímá hříchy světa). Daleko důležitější je skutečnost, že Bůh svého Syna Ježíše za jeho čin vzkřísil a povýšil ke svému trůnu. Živý Ježíš dnes dokonává dílo záchrany člověka. Bez vzkříšení by smrt na kříži ztratila svůj význam. Uctívání kříže je modloslužba, která porušuje druhé Boží přikázání.
To je poučení, kterému bychom měli porozumět z textu uvedeného v Žid 12,2. Přeji vám radost a pokoj z Božího požehnání, které k nám plyne od Božího a Kristova Ducha, kterým na nás Bůh působí jako odpověď na naše prosby. AMEN
Kurt Müller
