Milost nebo zákon?
Napísané: 02 Okt 2020, 16:57
Milost nebo zákon?
Gal 2,21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.
Jakou spravedlnost měl na mysli ap. Pavel ve svých dopisech, když píše o spravedlnosti ze zákona nebo z milosti. Židovská spravedlnost znamenala bezúhonnost před zákonem. Spravedlivý byl člověk, který neporušil zákon. „Zákon“ má mnoho významů, které jsou často směšovány.
První psaný zákon byl pro Izraelity zákon vydaný Bohem Mojžíši na Sinaji, známý pod názvem Desatero nebo desatero přikázání. Už v Mojžíšových knihách je poznání, že Desatero není nic jiného než rozvedení zákona lásky k Bohu a k lidem. (Lev 19,18; Deut 6,5;11,1;)
Adam s Evou věděli o příkazu lásky tj. o vztahu k svému Stvořiteli a mezi sebou. Nebyl to jen zákaz jíst ze stromu uprostřed ráje. Tak jako děti, aniž by je to někdo učil, mají vztah ke své matce, otci a ke svým sourozencům. Stvořitel do každého tvora a člověka vložil svou lásku. Oba první lidé se určitě těšili na návštěvy a setkání se svým Stvořitelem. Dokud nezhřešili, jejich život plynul bez smutku, bolesti a slz.
Zlákaní nabídkou vědět dobré a zlé, podlehli svodu a do jejich života vstoupil hřích, vědomí viny a strach. Z ráje, kde jim nic nechybělo byli vyhnáni do prostředí, které už tak šťastné a bezstarostné nebylo. Přestože byli potrestáni nejen změnou prostředí, ale i ztrátou věčného života, na svého Stvořitele nezapomněli a svou víru předávali svým dětem. Ábel obětoval Bohu beránka. Uvažovali jste někdy nad tím, kdo mu to řekl? Kain měl jinou představu a měl za to, že plody země by Bohu měly stačit. Důsledky známe a Kain se provinil. Zabil svého bratra. Zákon lásky porušil už jen tím, že svého bratra napřed nenáviděl.
Zřejmé bylo, že lidé věděli o Božím zákonu. Když se lidská zlovůle rozmnožila, Bůh neviděl jinou možnost, než začít znovu.
K pochopení, jak strašné a zničující je sebemenší porušení lásky ve vztahu k Bohu, pro život člověka a jeho soužití v lidské společnosti, je třeba se poučit z minulosti. Dnes je tak „svobodomyslný“ přístup k Božímu zákonu, že lidé už ani téměř nevědí, co je láska k Bohu a mezi lidmi. Rozmnožují se náhražky různých vyznání a stohy knih „teologů“ zdůvodňujících ledabylý přístup k Božímu zákonu a to vše pod dojmem, že milost přikryje všechno.
Milost je odpuštění minulých hříchů. Milost má blízko k pojmu lásky a milosrdenství ze strany Boží. Milost není popření zákona, zrušení zákona, nýbrž milost zákon potvrzuje. (Jak 4,11; 1 Jan 3,4; Řím 6,1). Omylem je považovat milost za náhradu zákona. „Nejste pod zákonem, ale pod milostí“ neznamená, že milost a zákon se vylučují, ale pravý význam je ve změně vztahu. A zde především zdůrazňuji vztah k Bohu. Bůh dává člověku milost v Kristu Ježíši z víry. Víra je těsný vztah k Bohu a k Ježíši Kristu a v tomto spojení je člověk schopen plnit požadavky zákona, protože k tomu dostává moc v Duchu Božím a Duchu Ježíše Krista. Člověk začne plnit Boží zákon, zákon lásky (Mat 22,38-40) mocí Ducha a to je označováno za ospravedlnění z milosti. Ap. Pavel k tomu v Řím 8,7-9 piše: „ Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Člověk neplní zákon lásky, (desatero přikázání je jen mírné rozvedení) z vlastní síly, z povinnosti, ale v moci a síle Boží. Hřích nepanuje nad člověkem, protože zákon pozbyl platnost, ale protože čerpá sílu od Boha, od Ježíše. Požadavky Božího zákona lásky plní z vděčnosti, radosti a lásky k Bohu a k lidem v Boží síle, vedený Božím Duchem. Porovnejte Gal 5,4 a 5,18. Prosby k Bohu podle vzoru Ježíše jsou tou spojnicí kudy proudí moc a síla Božího Ducha a Kristova Ducha.
O takto pochopené spravedlnosti z víry, z milosti, nikoliv ze skutků zákona píše ap. Pavel. Překračovat zákon by bylo protismyslné. Dovedete si vůbec představit, že Bůh ve své milosti zruší svůj zákon? Zákon lásky k Bohu a k lidem by neplatil? Jak milujete svého Boha, když ani pouhá čtyři přikázání nechcete dodržovat a měníte je svými lidskými ustanoveními? Mk 12,29 a namísto toho jste si vytvořili trojjediného boha. Pán Ježíš se prohlásil za Pánem nad sobotou, aby křesťané mohli dodržovat neděli. Čekáte snad, že vás Bůh a Ježíš pochválí za vaše nápady, jak tradicí jste změnili jeho slovo? Pamatujte na to, co řekl kazatelům (Mat 7,21.22). Pamatujte na to, co řekl nemoudrým pannám. (Mat 25,12) A proč nepozval velkou část těch, kteří zapomněli, že mají své bližní pod dojmem, že jsou spaseni z milosti? (Mat 25,45).
Studujte Boží slovo v jeho pravém významu a nikoliv podle pohodlných představ poplatných tisícileté tradici. Proste „o Ducha Božího a Kristova“, aby vám ukázal Ježíšovu PRAVDU a pravdu Božího slova, ať se spolu sejdeme v Božím království. AMEN.
Kurt Müller
Gal 2,21 Nepohrdám Boží milostí: Kdybychom mohli dosáhnout spravedlnosti skrze zákon, byla by Kristova smrt zbytečná.
Jakou spravedlnost měl na mysli ap. Pavel ve svých dopisech, když píše o spravedlnosti ze zákona nebo z milosti. Židovská spravedlnost znamenala bezúhonnost před zákonem. Spravedlivý byl člověk, který neporušil zákon. „Zákon“ má mnoho významů, které jsou často směšovány.
První psaný zákon byl pro Izraelity zákon vydaný Bohem Mojžíši na Sinaji, známý pod názvem Desatero nebo desatero přikázání. Už v Mojžíšových knihách je poznání, že Desatero není nic jiného než rozvedení zákona lásky k Bohu a k lidem. (Lev 19,18; Deut 6,5;11,1;)
Adam s Evou věděli o příkazu lásky tj. o vztahu k svému Stvořiteli a mezi sebou. Nebyl to jen zákaz jíst ze stromu uprostřed ráje. Tak jako děti, aniž by je to někdo učil, mají vztah ke své matce, otci a ke svým sourozencům. Stvořitel do každého tvora a člověka vložil svou lásku. Oba první lidé se určitě těšili na návštěvy a setkání se svým Stvořitelem. Dokud nezhřešili, jejich život plynul bez smutku, bolesti a slz.
Zlákaní nabídkou vědět dobré a zlé, podlehli svodu a do jejich života vstoupil hřích, vědomí viny a strach. Z ráje, kde jim nic nechybělo byli vyhnáni do prostředí, které už tak šťastné a bezstarostné nebylo. Přestože byli potrestáni nejen změnou prostředí, ale i ztrátou věčného života, na svého Stvořitele nezapomněli a svou víru předávali svým dětem. Ábel obětoval Bohu beránka. Uvažovali jste někdy nad tím, kdo mu to řekl? Kain měl jinou představu a měl za to, že plody země by Bohu měly stačit. Důsledky známe a Kain se provinil. Zabil svého bratra. Zákon lásky porušil už jen tím, že svého bratra napřed nenáviděl.
Zřejmé bylo, že lidé věděli o Božím zákonu. Když se lidská zlovůle rozmnožila, Bůh neviděl jinou možnost, než začít znovu.
K pochopení, jak strašné a zničující je sebemenší porušení lásky ve vztahu k Bohu, pro život člověka a jeho soužití v lidské společnosti, je třeba se poučit z minulosti. Dnes je tak „svobodomyslný“ přístup k Božímu zákonu, že lidé už ani téměř nevědí, co je láska k Bohu a mezi lidmi. Rozmnožují se náhražky různých vyznání a stohy knih „teologů“ zdůvodňujících ledabylý přístup k Božímu zákonu a to vše pod dojmem, že milost přikryje všechno.
Milost je odpuštění minulých hříchů. Milost má blízko k pojmu lásky a milosrdenství ze strany Boží. Milost není popření zákona, zrušení zákona, nýbrž milost zákon potvrzuje. (Jak 4,11; 1 Jan 3,4; Řím 6,1). Omylem je považovat milost za náhradu zákona. „Nejste pod zákonem, ale pod milostí“ neznamená, že milost a zákon se vylučují, ale pravý význam je ve změně vztahu. A zde především zdůrazňuji vztah k Bohu. Bůh dává člověku milost v Kristu Ježíši z víry. Víra je těsný vztah k Bohu a k Ježíši Kristu a v tomto spojení je člověk schopen plnit požadavky zákona, protože k tomu dostává moc v Duchu Božím a Duchu Ježíše Krista. Člověk začne plnit Boží zákon, zákon lásky (Mat 22,38-40) mocí Ducha a to je označováno za ospravedlnění z milosti. Ap. Pavel k tomu v Řím 8,7-9 piše: „ Soustředění na sebe je Bohu nepřátelské, neboť se nechce ani nemůže podřídit Božímu zákonu. 8 Ti, kdo žijí jen z vlastních sil, nemohou se líbit Bohu.
9 Vy však nejste živi ze své síly, ale z moci Ducha, jestliže ve vás Boží Duch přebývá. Kdo nemá Ducha Kristova, ten není jeho.“ Člověk neplní zákon lásky, (desatero přikázání je jen mírné rozvedení) z vlastní síly, z povinnosti, ale v moci a síle Boží. Hřích nepanuje nad člověkem, protože zákon pozbyl platnost, ale protože čerpá sílu od Boha, od Ježíše. Požadavky Božího zákona lásky plní z vděčnosti, radosti a lásky k Bohu a k lidem v Boží síle, vedený Božím Duchem. Porovnejte Gal 5,4 a 5,18. Prosby k Bohu podle vzoru Ježíše jsou tou spojnicí kudy proudí moc a síla Božího Ducha a Kristova Ducha.
O takto pochopené spravedlnosti z víry, z milosti, nikoliv ze skutků zákona píše ap. Pavel. Překračovat zákon by bylo protismyslné. Dovedete si vůbec představit, že Bůh ve své milosti zruší svůj zákon? Zákon lásky k Bohu a k lidem by neplatil? Jak milujete svého Boha, když ani pouhá čtyři přikázání nechcete dodržovat a měníte je svými lidskými ustanoveními? Mk 12,29 a namísto toho jste si vytvořili trojjediného boha. Pán Ježíš se prohlásil za Pánem nad sobotou, aby křesťané mohli dodržovat neděli. Čekáte snad, že vás Bůh a Ježíš pochválí za vaše nápady, jak tradicí jste změnili jeho slovo? Pamatujte na to, co řekl kazatelům (Mat 7,21.22). Pamatujte na to, co řekl nemoudrým pannám. (Mat 25,12) A proč nepozval velkou část těch, kteří zapomněli, že mají své bližní pod dojmem, že jsou spaseni z milosti? (Mat 25,45).
Studujte Boží slovo v jeho pravém významu a nikoliv podle pohodlných představ poplatných tisícileté tradici. Proste „o Ducha Božího a Kristova“, aby vám ukázal Ježíšovu PRAVDU a pravdu Božího slova, ať se spolu sejdeme v Božím království. AMEN.
Kurt Müller