Mysl Kristova
Napísané: 08 Okt 2020, 18:03
Mysl Kristova
1 Kor 2,16 1 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme
Co je „mysl Kristova“? Možná někdo namítne „slovíčkaření“? Jde nám o porozumění Božímu slovu. Duševní procesy člověka jsou složité. Při zpracování a vytváření nových informací dochází k velkému objemu spojení mezi pamětí, city, vztahy a volními procesy. Navíc biblická psychologie, která vychází z hebrejského a řeckého myšlení je nesmírně vzdálená dnešní moderní psychologii. To mělo svůj vliv i na různé výrazy, které kraličtí a jiní překladatelé zahrnuli pod pojem „mysl“. Podle Biblického slovníku A.Novotného bylo jako „mysl“ označována duše (nefeš), duch (ruach), srdce (léb) a zahrnovaly city, pohnutky, představy, posouzení, srovnávání, porozumění, zásady (hodnoty), vůli, rozum, rozhodnutí. Podle NZ a řeckých pojmů to bylo rozlišování (dianoia), smysl,rozum (nús), pojmy, rozhodnutí (noema), srdce (kardio), duše (psyché) a zahrnovaly pojmy jako pocity, přesvědčení, vztahy (víra, láska), srovnávání, hodnocení, rozbor. Vedle toho byla slovesa jako domnívat se, soudit (pálal), předpokládat (chášab), věřit, počítat, smýšlet, obmýšlet. Tím chci naznačit, že není vůbec jednoduché porozumět původnímu textu natož tento text srozumitelně převést do národního jazyka.
Pro porozumění nám postačí, když rozlišíme podle řeckého pojetí city (radost, smutek, strach, nadšení, láska, dobrotivost, milosrdenství, lítost) a rozumové vlastnosti (rozum, vůle, obrazotvornost, dovednosti, schopnosti, myšlení). Poznání jaký je člověk je závislé na tom, co nám o sobě prozradí svými slovy, gesty nebo činy. Do myšlení člověka mohl nahlédnout Ježíš, který byl obdařen mimořádnou mocí Ducha Božího. My jako lidé můžeme na povahu a myšlení člověka usuzovat jen z jeho chování. Některé poznatky mohou být věřícím lidem zprostředkovány poznáním v Duchu svatém.
Co apoštol Pavel chtěl vyjádřit slovem „mysl Kristova“ vychází z toho, co Pán Ježíš řekl a co dělal (to, co lze o člověku poznat). „Máme mysl Kristovu“ zcela jistě vyjádřil, že chceme se chovat a jednat podle svého vzoru, podle svého Mistra, podle slov našeho Pána a bratra. Praktické jednání, konkrétní život je tím nejlepším důkazem jaký duch je v nás. Větší důraz na uplatnění slova apoštola Pavla „máme mysl Kristovu“ bych kladl na konkrétní činy a chování než jen na slovní a mimoslovní gesta.
Někdy jsou kazatelé kritizováni, že málo hovoří o pokání. Stejně jako mladý Luther si mnozí tím představují mimořádné úsilí, tahat břemena, přinášet oběti.
Pokání je přitom podobné, když jako děti jsem něco provedli a slíbili, že už to neuděláme. Je v tom malý rozdíl. Jako děti jsme slíbili a občas ještě nedodrželi. Jako následovníci Krista, prosíme dnes a denně Boha v Ježíšově jménu, aby nás svým Duchem změnil, aby nám dal sílu plnit jeho vůli, jeho přikázání. Opět nepříjemný pojem. Zákon to je něco, co nesmíme. Boží zákon je jiný. To je ochrana člověka a mnozí to ještě nepochopili. Tak jako Pán Ježíš řekl, že milosrdenství chci na ne oběti. Milosrdenství je radost, touha, že můžeme v mysli Kristově někomu ulehčit jeho životní břímě byť dáme něco, co bychom sami mohl potřebovat. Musím přiznat, že v tomto směru mají statečné ženy mnohdy blíž ke Kristu. Podobné je to s Božím zákonem. Pro ty, kteří jsou vedeni myslí Kristovou je to radost, je to touha, je to naše vděčnost našemu Pánu, že šel před námi tou těžší cestou a my můžeme plnit, co si od nás přeje. (Jan 15,10). Vždyť nás chce mít u sebe, svým Duchem touží nás připravit pro jeho brzký příchod. Mysl Kristova je pro nás to, co pro nás znamená, naše oddanost, naše láska svému Pánu. Filipským 2:5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši. AMEN
Kurt Müller
1 Kor 2,16 1 Nebo kdo jest poznal mysl Páně? A kdo jej bude učiti? My pak mysl Kristovu máme
Co je „mysl Kristova“? Možná někdo namítne „slovíčkaření“? Jde nám o porozumění Božímu slovu. Duševní procesy člověka jsou složité. Při zpracování a vytváření nových informací dochází k velkému objemu spojení mezi pamětí, city, vztahy a volními procesy. Navíc biblická psychologie, která vychází z hebrejského a řeckého myšlení je nesmírně vzdálená dnešní moderní psychologii. To mělo svůj vliv i na různé výrazy, které kraličtí a jiní překladatelé zahrnuli pod pojem „mysl“. Podle Biblického slovníku A.Novotného bylo jako „mysl“ označována duše (nefeš), duch (ruach), srdce (léb) a zahrnovaly city, pohnutky, představy, posouzení, srovnávání, porozumění, zásady (hodnoty), vůli, rozum, rozhodnutí. Podle NZ a řeckých pojmů to bylo rozlišování (dianoia), smysl,rozum (nús), pojmy, rozhodnutí (noema), srdce (kardio), duše (psyché) a zahrnovaly pojmy jako pocity, přesvědčení, vztahy (víra, láska), srovnávání, hodnocení, rozbor. Vedle toho byla slovesa jako domnívat se, soudit (pálal), předpokládat (chášab), věřit, počítat, smýšlet, obmýšlet. Tím chci naznačit, že není vůbec jednoduché porozumět původnímu textu natož tento text srozumitelně převést do národního jazyka.
Pro porozumění nám postačí, když rozlišíme podle řeckého pojetí city (radost, smutek, strach, nadšení, láska, dobrotivost, milosrdenství, lítost) a rozumové vlastnosti (rozum, vůle, obrazotvornost, dovednosti, schopnosti, myšlení). Poznání jaký je člověk je závislé na tom, co nám o sobě prozradí svými slovy, gesty nebo činy. Do myšlení člověka mohl nahlédnout Ježíš, který byl obdařen mimořádnou mocí Ducha Božího. My jako lidé můžeme na povahu a myšlení člověka usuzovat jen z jeho chování. Některé poznatky mohou být věřícím lidem zprostředkovány poznáním v Duchu svatém.
Co apoštol Pavel chtěl vyjádřit slovem „mysl Kristova“ vychází z toho, co Pán Ježíš řekl a co dělal (to, co lze o člověku poznat). „Máme mysl Kristovu“ zcela jistě vyjádřil, že chceme se chovat a jednat podle svého vzoru, podle svého Mistra, podle slov našeho Pána a bratra. Praktické jednání, konkrétní život je tím nejlepším důkazem jaký duch je v nás. Větší důraz na uplatnění slova apoštola Pavla „máme mysl Kristovu“ bych kladl na konkrétní činy a chování než jen na slovní a mimoslovní gesta.
Někdy jsou kazatelé kritizováni, že málo hovoří o pokání. Stejně jako mladý Luther si mnozí tím představují mimořádné úsilí, tahat břemena, přinášet oběti.
Pokání je přitom podobné, když jako děti jsem něco provedli a slíbili, že už to neuděláme. Je v tom malý rozdíl. Jako děti jsme slíbili a občas ještě nedodrželi. Jako následovníci Krista, prosíme dnes a denně Boha v Ježíšově jménu, aby nás svým Duchem změnil, aby nám dal sílu plnit jeho vůli, jeho přikázání. Opět nepříjemný pojem. Zákon to je něco, co nesmíme. Boží zákon je jiný. To je ochrana člověka a mnozí to ještě nepochopili. Tak jako Pán Ježíš řekl, že milosrdenství chci na ne oběti. Milosrdenství je radost, touha, že můžeme v mysli Kristově někomu ulehčit jeho životní břímě byť dáme něco, co bychom sami mohl potřebovat. Musím přiznat, že v tomto směru mají statečné ženy mnohdy blíž ke Kristu. Podobné je to s Božím zákonem. Pro ty, kteří jsou vedeni myslí Kristovou je to radost, je to touha, je to naše vděčnost našemu Pánu, že šel před námi tou těžší cestou a my můžeme plnit, co si od nás přeje. (Jan 15,10). Vždyť nás chce mít u sebe, svým Duchem touží nás připravit pro jeho brzký příchod. Mysl Kristova je pro nás to, co pro nás znamená, naše oddanost, naše láska svému Pánu. Filipským 2:5 Budiž tedy tatáž mysl při vás, jakáž byla při Kristu Ježíši. AMEN
Kurt Müller