Nech už je naše presvedčenie o svete a o jeho zmysle akékoľvek, nikdy nemôže byť natláčajúcou melódiou, ktorá druhých znásilňuje.
Bylo hezky, a tak jsem si udělal výlet na kole. Nasával jsem krásy jarní přírody, kochal se horami a spokojeně ukusoval kilometry. Znenadání jsem zahlédl nějaké větrníky. Řekl jsem si - "ten styl je mi povědomý".

A před domem stála vitrínka s knížkami. Ta mě ujistila, že opravdu míjím domek adventistů.

V té souvislosti jsem si vzpomněl na jeden článek, který najdete zde. Moc pěkně vystihuje, právě takové situace, a proto jej chci mezi vás rozšířit.
Snad mi domácí promine, že fotím a zveřejňuji jeho domek. Fotky jsem oříznul tak, aby bylo vidět jen to co je třeba. Ostatně evidentně se s tím netají, knížky jsou dostupné ze silnice.
Zde je pár podobných případů z minulosti:

- Billboardy ve městě, reklamy v metru



V paneláku počúva večer asi osem rodín rockovú hudbu. Jedna dobrovoľne a sedem nedobrovoľne. Ten jeden prinúti všetkých, aby počúvali, čo on púšťa. Nech už je naše presvedčenie o svete a o jeho zmysle akékoľvek, nikdy nemôže byť natláčajúcou melódiou, ktorá druhých znásilňuje...
Je takové strhávání pozornosti vhodné?