Hraje Bůh kostky?

Založte diskusiu o kázni, ktorú ste si vypočuli. (Bolo by dobre, ak by názov obsahoval meno kazateľa a názov kázne, príp. dátum a miesto, kde bola prednesená. Dôležité je, aby bol v príspevku uvedený aj odkaz, kde sa dá kázeň vypočuť - archív na zborových stránkach, youtube, vimeo, ...)
Karel
Príspevky: 101
Dátum registrácie: 11 Jan 2016, 19:46
Zbor: kdysi Havirov Sucha
Kontaktovať používateľa:

Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Karel »

Hraje Bůh kostky?

aneb malá kvantová úvaha o tom co je a co není náhoda
Obrázok

Je všechno náhoda nebo záměr? Podívejme se na to zblízka, až z pohledu elementárních částic. Veškerá hmota či energie je z 12 částic (+boson), které se chovají čtyřmi pravděpodobnými, nicméně náhodnými způsoby. Znamená to, že je vše náhoda? Nebo to náhoda není?
Pro tuto úvahu potřebujete mít aspoň nějaké povědomí o fyzice a kvantové mechanice a umět anglicky, nebo se spokojit s titulky (přepněte si je do češtiny). Jsou to zajímavé myšlenky a pravděpodobně se na ně budete muset podívat několikrát.
Z kvantového pohledu se zdá, že někdo stvořil, či nějak vznikl systém, který se chová náhodně. Kvantová mechanika je relativně mladá a dají se očekávat ještě další objevy. Ačkoliv nedokáže vysvětlit podstatu přírody, dosud ji velmi dobře popisuje.

To je poměrně tvrdý úder pro kreacionisty a znamená to, že Bůh hraje kostky – jeho řád je pěkně náhodný!

Tomáš Plechatý

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Tomáš Plechatý »

Obě videa jsem shlédl v angličtině s ang. titulky.
Netroufám si být ti partnerem ohledně terminologie a znalostí v oboru, ale zkusím obsah abstrahovat a hovořit o něm v teoretické rovině, nebo filosofické?

Videa říkají 1) že nositele informací jsou částice - ok
2) že předvídatelné pořadí částic je nadbytečné a informace lze zachovat i při zjednodušení předpokládaných následných částic (v našem případě např. samohlásek)
zkouška jestli to přečtete, tak jste se obešli bez 10 druhů samohlásek a stačí vám rozlišovat pouze dlouhé ,,-" znaky a krátké znaky ,,."

2)ž. př.dv-d.t.ln- p.ř.d- č-st.c j. n.db.t.čn- . .nf.rm.c. lz. z.ch.v.t . př. zj.dn.d.š.n- př.dp.kl-d.n-ch n-sl.dn-ch č-st.c.

Z tohoto experimentu se ve videu tvoří velice silný závěr - teze, že všechny předvídatelné písmena/částice lze vyřadit a to co zbyde tedy zákonitě musí být nepředvídatelné a tedy náhodné.
Nesouhlasím. Alespoň dočasně. Myslím že pro tento závěr by bylo třeba silnějších experimentů.

Např. hebrejský jazyk nemá/neměl samohlásky a a i lidé se naučili si je domýšlet nebo si pamatovat jak se čte určitá část bible.
Na druhou stranu potom začal být problém s tím, jaké znění bible vlastně je. Dnes někteří rabíni tradují, že každý text tanachu se dá číst až 49 způsoby.

A ohledně našeho jazyka. I když jsme schopni rozeznat smysl věty i bez samohlásek, neznamená to, že jsme je nikdy nepotřebovali. My jsme se museli naučit myslet ve slovech a pojmech, které používají těchto 5 samohlásek k rozlišování a tuto bohatou slovní zásobu včetně samohlásek pak používáme i při dekódování toho vzkazu.

Kdybychom samohlásky vůbec neznali, pak bychom ten text zřejmě nerozluštili, proto říkám, že to chce přesvědčivější argumenty, pro tak silné tvrzení.

Druhá logická chyba, nebo přílišné zjednodušení podle mne tkví ve větě: ,, to co zbyde je nepředvídatelné a tedy náhodné"

NESOUHLASÍM!!! Jen proto, že odebrání dalších písmen by znemožnilo přečíst vzkaz neznamená, že větu od toho člověka nemůžeme předvídat. V rozhovoru většinou čekáme, co ten druhý odpoví, z několika možností, např. v závislosti na jeho náladě, nebo na obsahu věty, kterou jsme mu sdělili dříve my. Tedy je to složitější.

A také nesouhlasím s tím, že nepředvídatelné znamená náhodné.

Např. iracionální čísla (odmocniny) obsahují nepředvídatelnou řadu neukončenou neperiodickou řadu čísel za desetinou čárkou.
Třeba i Pí, nebo eulerovo číslo, nebo avogadrova konstanta, nebo ,,kappa" , nebo planckova konstanta.

Tyto hodnoty jsou nepředvídatelné, ale nedovolil bych si rozhodně okamžitě tvrdit, že jsou náhodné.

V knize kauza Stvořitel od Lee Strobela se k tomuto vyjadřuje jeden fyzik ve smyslu.
Při pozorování vesmíru a snaze ho pochopit zjistíte, že existuje velké možností konstant, které jsou přesně vyladěny na takovou hodnotu, že dohromady umožňují život ve vesmíru a na zemi.

Je to jako byste přišli do místnosti kde je umístěno několik desítek (možná i víc) ladících posuvníků a každý z nich by stál místě, které je pro vás sice zprvu náhodné a nerozumíte proč by nemělo být klidně o pár milimetrů, nebo i decimetrů výš, nebo níže, ale při bližším studiu zjistíte, že jakmile byste jen jedním z posuvníků nepatrně pohnuli skončil by život a uspořádání vesmíru jak o známe.

Když byste do takové místnosti přišli a věděli, že je to takto nastaveno ,,vyladěno" řekli byste si ,,to je ale náhoda" , nebo byste zkusili hledat někde autora toho nastavení (inteligentního tvůrce)?

Nemyslím si tedy, že by nepředvídatelnost vedla vždy k náhodě a že by vedla ockhamovou břitvou k popření nutného autora.

Jinak v už fungujícím existujícím systému (ať už vznikl jakkoliv) principy uvedené ve videu samozřejmě fungují.

Otázka jestli Bůh hraje v kostky přes kvantovou fyziku se vlastně dá formulovat takto:

Je Bůh všemohoucí a tedy vše předvídá? Mají lidé nebo vůbec nějaké jiné bystosti ve vesmíru svobodnou vůli?

Myslím si že na první pohled se v mém mozku ty 2 možnosti vzájemně vylučují. Jakoby na Boha neplatil princip neurčitosti, nebo kvantový stav (tím že to zjistím tak to ovlivním)

S tím se ale umím myšlenkově smířit, protože koncept Boha je v mé hlavě už z definice ,,deus ex machina" Vyřeší věci, kterým nerozumím a připíšu to něčemu mocnějšímu.

Na druhou stranu se bytostně budu prát za představu ,,svobodné vůle" každé bytosti a tedy i za výsledky kvantových pozorování.
Podle mě je svobodná vůle jednou z definic života.

A ještě mi ve videu chyběl jeden antropologický pohled: Totiž že člověk není jen soubor octilionů subatomárních kvantových částic, ale i něco víc.

Někdo tomu říká ,,duch" někdo ,,duše" někdo ,,vědomí"

Jak jinak by vlastně mohl člověk dělat rozhodnutí?
Proč lidé kteří zemřou se mohou probrat ve stejném těle a mít stejné vzpomínky a osobnost.

Člověk s ,,duší" už nemůže být jen produkt hmoty.

A nakonci chci říct, že mi obě videa připadají velice poučná a zajímavá, ale nechápu jak v tobě vyvolala závěr, že je to problém pro kreacionisty.

P.S. jak se dá vlastně ověřit platnost druhého termodynamického zákona - toho o entropii? Není to také jen konstrukt odpovídající našim dosavadním hodům na kostce, ale jednou třeba padne něco jiného (myslím že tuto myšlenku formuloval už David Hume v jako takzvaný ,,empirismus" paradoxní je, že si ho vypůjčuji, pro obhajobu Boha ačkoliv jeho závěr byl ateistický :-D)

Karel
Príspevky: 101
Dátum registrácie: 11 Jan 2016, 19:46
Zbor: kdysi Havirov Sucha
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Karel »

Tomáš Plechatý napísal:Obě videa jsem shlédl v angličtině s ang. titulky.
Netroufám si být ti partnerem ohledně terminologie a znalostí v oboru, ale zkusím obsah abstrahovat a hovořit o něm v teoretické rovině, nebo filosofické?
O kvantové mechanice toho vím dost málo. Nejvíce informací jsem načerpal z Youtube a pak tak porůznu. Nehrozí, že bych věděl více než někdo jiný. Ano ta teoreticko-filozofická rovina tu má význam.
Videa říkají
2) že předvídatelné pořadí částic je nadbytečné a informace lze zachovat i při zjednodušení předpokládaných následných částic (v našem případě např. samohlásek)
Z tohoto experimentu se ve videu tvoří velice silný závěr - teze, že všechny předvídatelné písmena/částice lze vyřadit a to co zbyde tedy zákonitě musí být nepředvídatelné a tedy náhodné.
Nesouhlasím. Alespoň dočasně. Myslím že pro tento závěr by bylo třeba silnějších experimentů.
Ne, to je špatný závěr. Nevyřazují se písmena, která lze odhadnout. Vyřazují se ta, která lze zpátky dosadit podle konkrétního klíče. V tomto případě je tím klíčem to, že tam pasuje jenom jedno konkrétní písmeno, aby měla věta smysl. Kdyby bylo možné dosadit dvě písmena, byla by to chyba komprese. Třeba u anglického slova th? Musí být místo otazníku e, protože neexistuje (aspoň ho neznám) jiné anglické slovo na tři, které by začínalo na th. Ale takhle napsané noviny bych číst nechtěl :).
Já jsem všechny ty příklady pochopil jako ilustraci k tomu že: informace = chaos = entropie. Leccos lze stlačovat, celou gravitační teorii třeba až na jednu rovnici, ale nejde to stlačit až na nulu. No a v tom posledním nestlačitelném zbytku už nejde najít nějakou zákonitost a tak je to chaos tedy entropie, co nese nějakou informaci. Vždy je ale potřebný klíč, jak zase informaci rozbalit do původní podoby.
Např. hebrejský jazyk nemá/neměl samohlásky a a i lidé se naučili si je domýšlet nebo si pamatovat jak se čte určitá část bible.
Na druhou stranu potom začal být problém s tím, jaké znění bible vlastně je. Dnes někteří rabíni tradují, že každý text tanachu se dá číst až 49 způsoby.
To je právě ten problém, hebrejština nemá konkrétní klíč.

Informace, že Bible je Biblí s pravděpodobností 1:49 by měla zajímat spolky, které ji vykládají doslova. Nehledě na to, že je zde spoustu procesů, kde se také mohla vloudit chyba / jiné pochopení překladu / nepřesnost…
Místo „Povstaňme ke čtení božího slova…“ by se mělo správně říkat „Povstaňme ke čtení pravděpodobného božího slova s pravděpodobností maximálně 1 ku 49 …“ Asi by se pak přestalo i vstávat :D.
Druhá logická chyba, nebo přílišné zjednodušení podle mne tkví ve větě: ,, to co zbyde je nepředvídatelné a tedy náhodné"
= nemá už další zákonitost, podle které by se to dalo stlačit.
NESOUHLASÍM!!! Jen proto, že odebrání dalších písmen by znemožnilo přečíst vzkaz neznamená, že větu od toho člověka nemůžeme předvídat. V rozhovoru většinou čekáme, co ten druhý odpoví, z několika možností, např. v závislosti na jeho náladě, nebo na obsahu věty, kterou jsme mu sdělili dříve my. Tedy je to složitější.
Tu se neřeší, co člověk říká. Řeší se zápis informace, kterou říká. Mohl by to říct pomocí méně písmen. Některá písmena jsou ve větě třeba proto, že se slovo lépe vyslovuje, ale nenesou žádnou informaci.
A také nesouhlasím s tím, že nepředvídatelné znamená náhodné.
Je-li něco nepředvídatelné, tak to je náhodné. Není zde cesta, jak dopředu zjistit výsledek. Pak je tu ta věc, že nemusíme znát zákonitost nebo klíč, podle kterého něco předpovědět. Ale to neporušuje nepředvídatelnost. Výsledek hodu mincí nedokážeme předpovědět, protože je to příliš složité. Pro nás to je nepředvídatelné, protože jsme v tomhle neschopní. Samozřejmě, že se mince řídí během hodu fyzikálními zákony a tak je možné výsledek předem spočítat. No ale reálně nejsme schopni dodat výchozí data pro výpočet.

Oproti tomu elementární částice jsou předvídatelné, ale to je tak všechno. Víme, jak se pravděpodobně zachovají, ale neexistuje způsob jak dopředu zjistit přesný výsledek. Tedy jsou náhodné. Tomu Einstein taky odmítal věřit, ale experimenty to potvrdily.

Kvantový svět je prostě úplně jiný, než ten který vnímáme. Jenže tohle neumím vysvětlit :( . Zde je třeba základní přehled v kvantové mechanice. Můžu akorát odkázat na dvojštěrbinový experiment (Youngův experiment). Spíše to ale otevírá více otázek, než zodpovídá.
Např. iracionální čísla (odmocniny) obsahují nepředvídatelnou řadu neukončenou neperiodickou řadu čísel za desetinou čárkou.
Třeba i Pí, nebo eulerovo číslo, nebo avogadrova konstanta, nebo ,,kappa" , nebo planckova konstanta.
Tyto hodnoty jsou nepředvídatelné, ale nedovolil bych si rozhodně okamžitě tvrdit, že jsou náhodné.
Ne tak úplně. Kdyby tě zajímalo, které číslo je třeba to první za desetinnou čárkou tak máš klíč, podle kterého to zjistit (stejně tak i tisící číslo). To číslo není náhodné. Náhodné je pořadí, jak jdou ta čísla za sebou, takže nemůžeme říct, že třeba desáté číslo je 0, aniž bychom spočítaly všechna předchozí čísla.

Konstanty prostě neumíme přesně změřit, ale také nejsou náhodné.
Je to jako byste přišli do místnosti kde je umístěno několik desítek (možná i víc) ladících posuvníků a každý z nich by stál místě, které je pro vás sice zprvu náhodné a nerozumíte proč by nemělo být klidně o pár milimetrů, nebo i decimetrů výš, nebo níže, ale při bližším studiu zjistíte, že jakmile byste jen jedním z posuvníků nepatrně pohnuli skončil by život a uspořádání vesmíru jak o známe.
Když byste do takové místnosti přišli a věděli, že je to takto nastaveno ,,vyladěno" řekli byste si ,,to je ale náhoda" , nebo byste zkusili hledat někde autora toho nastavení (inteligentního tvůrce)?
Ano, ten argument je docela známý a vysvětlení kvantové mechaniky (přesněji jedno z vysvětlení) vyžaduje zahodit naše dosavadní představy o vesmíru. Tyto konstanty jsou naladěny pro naši verzi reality. Takových realit ale existuje velmi mnoho (až nekonečně mnoho) a každá může mít svoje konstanty. V těch jiných verzích je pak všechno uzpůsobeno jiným podmínkám. Není tam život jako v naší realitě, všechno je tam trochu nebo úplně jinak… No a nastavení konstant v různých verzích reality je náhodné. Život, jak ho známe, je důsledkem nastavení našich konstant, jinde mají jiný nebo žádný život, což je důsledkem jiných konstant. A všechno to vychází z náhody.

Je to otázka úhlu pohledu. Kdybyste přišli do místnosti s několika realitami a viděli v nich náhodně nastavené konstanty, řekli byste si „to je náhoda“ nebo byste hledali autora tohoto nastavení?

Dobrou zprávou pro adventisty je, že někde je Whiteová pravým prorokem :D .

Dovolím si poznámku, že se cítím být při smyslech a jenom parafrázuju názory seriózních badatelů :) .
Nemyslím si tedy, že by nepředvídatelnost vedla vždy k náhodě a že by vedla ockhamovou břitvou k popření nutného autora.
No kvantová mechanika se k Bohu nevyjadřuje. Ona ho nepředpokládá, nepotřebuje a nepopírá.
Je Bůh všemohoucí a tedy vše předvídá? Mají lidé nebo vůbec nějaké jiné bystosti ve vesmíru svobodnou vůli?
To je to co nevím. Celkem mě zajímá co si o tom myslí ostatní, kteří nad tím přemýšlí.
A nakonci chci říct, že mi obě videa připadají velice poučná a zajímavá, ale nechápu jak v tobě vyvolala závěr, že je to problém pro kreacionisty.
Kreacionisté tvrdí, že tento svět a vesmír stvořil Bůh s nějakým záměrem a tak jak ho dnes známe. Tedy že to není náhoda. Kvantová teorie tvrdí, že je vše náhoda. V tom vidím rozpor. Úder pro kreacionisty je, že závěry kvantové teorie jsou podepřeny experimenty. Závěry kreacionistů ne.

Náboženství vlezlo (aniž by to vědělo) na pole vědy, tím, že prohlásilo, že hmotná složka tohoto světa tu není náhodou. Nějak se netušilo, že by tohle někdy mohla věda vyvrátit. Byla to myšlenka ve smyslu Boha mezer. Teď, když věda postoupila, můžeme tuto myšlenku vyvrátit a zahodit. Fyzika nehmotnou složku světa neřeší, to je pole pro náboženství.

Celkem kacířská myšlenka viďte? Spousta lidí se do ní asi nevejde. Všechno by bylo jednodušší nebýt těch experimentů…

No ale nakonec kvantová teorie nepotřebuje Boha a kreacionisté vlastně nepotřebují kvantovou mechaniku :D.
P.S. jak se dá vlastně ověřit platnost druhého termodynamického zákona - toho o entropii? Není to také jen konstrukt odpovídající našim dosavadním hodům na kostce, ale jednou třeba padne něco jiného (myslím že tuto myšlenku formuloval už David Hume v jako takzvaný ,,empirismus" paradoxní je, že si ho vypůjčuji, pro obhajobu Boha ačkoliv jeho závěr byl ateistický )
Ano i ne. Pravděpodobnost tohoto jevu je zatím 100% = tedy jistota. Zatím nebyl nikdy porušen. Což ovšem nevylučuje, že by porušen být mohl. Ale dokud se tak nestane, tak mu můžeme říkat zákon. Z pohledu fyziky je to argument coby kdyby. Fyzika se zabývá tím co je, ne tím co by mohlo být. Ani tak by to asi nebyl argument pro existenci Boha, jenom by se hledalo lepší vysvětlení. No je to trochu kulhavá odpověď… Nicméně v jiných verzích reality funguje entropie asi jinak, nebo tam vůbec není :D.

Realista
Príspevky: 256
Dátum registrácie: 23 Sep 2016, 18:23
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Realista »

Jen upozorním na jeden základní aspekt. Subjektivita poznání. Já vnímám realitu skrze své smysly a skrze své vědomí. Ty vnímáš realitu skrze své smysly a své vědomí. Můžeme položit absolutní rovnítko mezi moji a tvoji realitu? Jinými slovy... je realita objektivní nebo je realita subjektivní (pro každého jiná)? Ve vědě předpokládáme první možnost, protože jen tento předpoklad nám umožňuje smysluplně vědu rozvíjet a budovat. A jistě dostáváme v praktickém životě smysluplné a použitelné výsledky. Ale z filozofického hlediska jsou obě premisy dle mě rovnocenné. S tím souvisí základní filozofická otázka. Určuje bytí vědomí? Nebo naopak?

Vzhledem k tomu, že naše vědomí je podmnožinou nějaké větší množiny kolektivního vědomí, tak pochybuju, že by tuto množinu dokázalo obsáhnout samo v sobě. Čili ve vědomém stavu se musíme spokojit jen s částečným poznáním. Podle mě věda je užitečným popisem vnímané materiální reality skrze vědomí lidských bytostí. Nic víc.

Karel
Príspevky: 101
Dátum registrácie: 11 Jan 2016, 19:46
Zbor: kdysi Havirov Sucha
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Karel »

Realista napísal:Subjektivita poznání. Já vnímám realitu skrze své smysly a skrze své vědomí. Ty vnímáš realitu skrze své smysly a své vědomí. Můžeme položit absolutní rovnítko mezi moji a tvoji realitu? Jinými slovy... je realita objektivní nebo je realita subjektivní? Ale z filozofického hlediska jsou obě premisy dle mě rovnocenné.
Obě premisy jsou rovnocenné i ve vědě. Věda se subjektivitou pracuje. To objektivní tvoří z toho, co platí pro každého subjektivního pozorovatele. Snaží se tak vymanit z jednoho úhlu pohledu (frame of reference).

Dva lidé pozorují nějaký jev, oba mají jiné závěry a oba mají současně pravdu. Věda se pak zabývá tím, proč to tak je a vypracuje nebo objeví vysvětlení. Například já budu sedět v jedoucím vlaku a budu říkat, že někdo, kdo stojí vedle trati, se pohybuje dozadu, ten někdo bude tvrdit, že se já pohybuju dopředu. Věda k tomu řekne, že máme oba pravdu a že pohyb je relativní. Někdo, kdo by se díval z Měsíce, by řekl, že se pohybujeme oba po nějaké křivce a někdo jiný by zase tvrdil, že letíme časoprostorem. Všichni mají pravdu a pro všechny platí, že pohyb je relativní.
Vzhledem k tomu, že náš mozek je podmnožinou nějaké větší množiny, tak pochybuju, že by tuto množinu dokázal obsáhnout sám v sobě. Čili ve vědomém stavu se musíme spokojit jen s částečným poznáním.
No, když bych na to šel analogicky, tak každá buňka v těle má ve své DNA informaci o celém těle. Nic to nevypovídá o mozku, ale trochu to narušuje myšlenku hloupější množiny ve větší množině. Koneckonců i to něco, co víme, nám pomůže odhalit některé nesmysly.
Podle mě věda je užitečným popisem vnímané materiální reality skrze vědomí lidských bytostí. Nic víc.
Ano, věda je popisem toho co „vidíme“. Nic víc se od ní nechce :) .

ambassador
Príspevky: 2689
Dátum registrácie: 26 Jan 2016, 18:25
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa ambassador »

Karel napsal: Například já budu sedět v jedoucím vlaku a budu říkat, že někdo, kdo stojí vedle trati, se pohybuje dozadu, ten někdo bude tvrdit, že se já pohybuju dopředu.
------------------------

Ten co stojí venku vidí točící se kola a "stojící okolí". Ten ve vlaku je v situaci, kdy mu něco uniká a představuje svůj dojem. Nevidí ta kola - příčinu pohybu. Pokud není nějaký výchozi bod "měření", pak se všechno zrelativizuje. A to co neumíme vysvětlit, tomu říkáme náhoda. Protože jsme nedosáhli na dno zákonitosti a chceme vše vysvětlt, tak je tu ta berličká náhody. Ještě stále je co objevovat.

Realista
Príspevky: 256
Dátum registrácie: 23 Sep 2016, 18:23
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Realista »

Karel napísal: Obě premisy jsou rovnocenné i ve vědě. Věda se subjektivitou pracuje. To objektivní tvoří z toho, co platí pro každého subjektivního pozorovatele. Snaží se tak vymanit z jednoho úhlu pohledu (frame of reference).
Myslel jsem to ještě trošku jinak. I když se dva subjektivní pozorovatelé shodnou, že vidí/vnímají totéž, je to jen shoda dvou subjektivních pozorovatelů - nic víc. Vůbec to nezaručuje (z objektivního hlediska), že opravdu vidí/vnímají totéž. A je jedno kolik pozorovatelů se shodne. Ta shoda je užitečná, praktická a nezbytná pro přežití, ale to je tak všechno. A protože vědu neumíme budovat jinak než skrze shodu subjektivních pozorovatelů (věda sama o sobě neexistuje, je pouze v očích toho, kdo se "dívá"...), tak se nikdy k absolutnu nepřiblíží. Žádná finální sjednocující teorie není a nikdy nebude... Dalo by se říct, že věda se sama svou podstatou omezuje jen na výsek objektivní reality. Možná to zní kostrbatě, ale jsem o této konstrukci přesvědčen.

Stejně jako je newtonovská fyzika funkční a praktickou aproximací pro nízké rychlosti, tak je věda jako celek funkční a praktickou aproximací reality pro živé lidské bytosti.

K zamyšlení. Pokud na něco pomyslím, znamená to, že je to možné a uskutečnitelné? Proč je potenciál myšlenky větší než potenciál vědou popsaného světa? Je možné myslet na něco co není možné?

K náhodě asi tolik. Náhoda a záměr je vlastně totéž. Neexistuje spolehlivá metoda jak odlišit náhodu od záměru a záměr od náhody.

Karel
Príspevky: 101
Dátum registrácie: 11 Jan 2016, 19:46
Zbor: kdysi Havirov Sucha
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Karel »

ambassador napísal:Ten co stojí venku vidí točící se kola a "stojící okolí". Ten ve vlaku je v situaci, kdy mu něco uniká a představuje svůj dojem. Nevidí ta kola - příčinu pohybu. Pokud není nějaký výchozi bod "měření", pak se všechno zrelativizuje.
Ano, chybějící pevný bod je příčinou proč je veškerý pohyb relativní. Ale člověku ve vlaku nic neuniká, měří (vnímá) pohyb stejně jako člověk vedle trati. Naopak člověku vedle trati může uniknout, že stojící okolí není stojící.
ambassador napísal:A to co neumíme vysvětlit, tomu říkáme náhoda. Protože jsme nedosáhli na dno zákonitosti a chceme vše vysvětlit, tak je tu ta berlička náhody. Ještě stále je co objevovat.
Toto je velmi dobrý postřeh. Spousta fyziků včetně Einsteina odmítala přijmout náhodu. Stejně jako vy, si říkali, ještě něco nevidíme. Pátralo se po tom spoustu let. Einstein tvrdil, že mají částice nějakou skrytou vlastnost, kterou akorát nevidíme. Bohr tvrdil, že ne. Rozlouskl to až Bell, při pokusu, kdy se potvrdilo, že částice žádnou takovou skrytou vlastnost mít nemůžou a chovají se tedy náhodně. Princip experimentu je popsán zde.

Tato náhodná vlastnost je velmi dobře otestovaná, protože se to do vědy, tenkrát moc nehodilo a nikdo to nechtěl. Motiv byl vyvrátit náhodnost. Velmi dobře se zkoumalo, co za tím může být, až se prokázalo, že je za tím náhoda.

Kdyby této vlastnosti nebylo, nemohly by fungovat kvantové počítače. Jenže oni fungují. Ale je pravda, že je stále co objevovat.

Realista napísal:Myslel jsem to ještě trošku jinak. I když se dva subjektivní pozorovatelé shodnou, že vidí/vnímají totéž, je to jen shoda dvou subjektivních pozorovatelů - nic víc. Vůbec to nezaručuje (z objektivního hlediska), že opravdu vidí/vnímají totéž. A je jedno kolik pozorovatelů se shodne. Ta shoda je užitečná, praktická a nezbytná pro přežití, ale to je tak všechno. A protože vědu neumíme budovat jinak než skrze shodu subjektivních pozorovatelů (věda sama o sobě neexistuje, je pouze v očích toho, kdo se "dívá"...), tak se nikdy k absolutnu nepřiblíží.
To je pěkná úvaha.

Pokud se všichni shodnou na nějakém nesmyslu, tak je to chyba (omyl) a ne věda. Ne že by se to nestalo. Dodnes si většina lidí myslí, že gravitace je síla. Ve skutečnosti je to zakřivení časoprostoru. A i to může být ve skutečnosti omyl. Ale jelikož je pozorovatelů nekonečně mnoho (několik generací), je pravděpodobnost celkové chyby stále menší. Věda s časem své poznání rozšiřuje. Záleží od povahy absolutna, jestli někdy věda obsáhne všechno nebo ne.

Zároveň rychlost vědy je někdy až zarážející. Před Newtonem jsme netušili, jak Měsíc visí na obloze. Za éry Newtonovské mechaniky (trvala asi 200 let) jsme mohli pomocí gravitace obstojně popsat v podstatě jenom naši sluneční soustavu, kromě Merkuru. Teď v éře speciální teorie relativity + kvantové mechaniky (která trvá asi 100 let) můžeme popsat celý pozorovatelný vesmír. Podobně jsou některé druhy úloh, které by klasický počítač nedokázal spočítat ani za dobu existence vesmíru od velkého třesku. Kvantový počítač to zvládne pod dvě sekundy. Zdánlivou hranicí může být okraj pozorovatelného vesmíru, ale i to se už začíná drolit.

Kdybych připustil možnost celkového neprolomitelného omylu, tak bych tím zřejmě popřel svobodnou vůli. Nemyslím si, že je něco z hmotné části světa, co bychom nemohli teoreticky poznat. Dokážu si představit velké omyly, ale ne absolutní omyly. I tak si myslím, že gravitace jako síla není až tak omyl, jako zjednodušení.

Na druhou stranu, kdyby byla svobodná vůle iluzí, tak není věda ani náboženství a jsme jenom běžícími programy. Buď všechno je, nebo nic není. Je to jako v kvantové mechanice. Spin částice může být UP nebo DOWN. Spin je dopředu nezjistitelný / najednou UP i DOWN / dvojjediný, až dokud ho nezměříme a víme jaký je, stejně jako svobodná vůle.
Realista napísal:Stejně jako je newtonovská fyzika funkční a praktickou aproximací pro nízké rychlosti, tak je věda jako celek funkční a praktickou aproximací reality pro živé lidské bytosti.
A stejně jako byla newtonovská fyzika upgradována na speciální teorii relativity + kvantovou mechaniku, tak může být současná věda upgradována na lepší aproximaci. Opět záleží na povaze absolutna, jestli bude věda jednou upgradována až na plnou verzi.
Realista napísal:K zamyšlení. Pokud na něco pomyslím, znamená to, že je to možné a uskutečnitelné? Proč je potenciál myšlenky větší než možnosti vědou popsaného světa? Je možné myslet na něco, co není možné?
Potenciál je větší, protože máme svobodnou mysl. Kdybychom ji neměli, mohli bychom nést jen ty informace, které nesou hmotné částice. Pravděpodobně je to právě náhodnost elementárních částic, která nám technicky umožňuje mít svobodnou mysl.
Realista napísal:Náhoda a záměr je vlastně totéž. Neexistuje spolehlivá metoda jak odlišit náhodu od záměru a záměr od náhody.
Pro fyziku je náhoda to, co nemá žádnou zákonitost (záměr). Předurčené je to co má nějakou zákonitost (záměr). Kvantové částice tuto náhodnou vlastnost mají, viz Bellův experiment výše.

Realista
Príspevky: 256
Dátum registrácie: 23 Sep 2016, 18:23
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Realista »

Karel napísal: To je pěkná úvaha.

Pokud se všichni shodnou na nějakém nesmyslu, tak je to chyba (omyl) a ne věda.
Zhruba tam mířím. Některé filozofické systémy pracují s pojmem "maya". Otázka nestojí jak se stalo absolutno universem, ale proč to tak vnímáme... Když pátráme po první příčině, musíme připustit, že první příčina může být i zdánlivá. Je to jako zaměnit provaz za hada. Co se stane když zaměním provaz za hada? Co když věda popisuje vesmír, který je zdánlivý?

Základní rozdíl mezi mystikem a fyzikem je v tom, že mystik pokládá existenci za samozřejmou a snaží se dostat "odsud tam". Fyzik je v pokušení pokládat za samozřejmou neexistenci a chce se dostat "odtamtud sem". Kosmologové velkého třesku chtějí získat vesmír z ničeho. Chtějí abychom věřili, že "nic" vytvořilo "všechno" z "ničeho". Ale pokud je za tím co vidíme "nic", odkud pak pochází gravitace, elektřina a setrvačnost? Já musím dát za pravdu mystikům. Na základě pozorování považuji existenci za samozřejmou.

Každý živý organismus může fungovat jen na základě negativní entropie a egoismus je genetický vynález, který je důsledkem této nezbytnosti. V tom smyslu je kolektivní omyl nebytný pro přežití.

Je zajímavé, že děti se tomuto naprogramování vymykají. Děti nesledují hlavní cíl (zachování rodu, předání genetické informace). Když se zeptáš dítěte co se chystá dělat, tak odpoví: Budu si hrát... Ego dítěte je jiné než ego dospěláka. Když na pláži spolu postaví hrad z písku, tak ho dítě vzápětí zboří, ale dospělák ho fotografuje...

Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Mt 18, 3

Karel
Príspevky: 101
Dátum registrácie: 11 Jan 2016, 19:46
Zbor: kdysi Havirov Sucha
Kontaktovať používateľa:

Re: Hraje Bůh kostky?

Neprečítaný príspevok od používateľa Karel »

Realista napísal: Co když věda popisuje vesmír, který je zdánlivý?
To se už několikrát stalo. Kdysi jsme popisovali svět jako placku, pak jsme přišli na to, že je kulatý. No a vlastně se nic nestalo. Svět je stále, jaký je. Před tím jsme mu rozuměli méně, teď více. Kdybychom popisovali nějakou iluzi, tak dostaneme popis iluze. S tím asi nemůžeme nic dělat.
Fyzik je v pokušení pokládat za samozřejmou neexistenci a chce se dostat "odtamtud sem".
To platí jen v případě, že připustíte „existenci“. Pokud „existence“ není, tak se není kam dostávat a žádný problém není.
Kosmologové velkého třesku chtějí získat vesmír z ničeho. Chtějí abychom věřili, že "nic" vytvořilo "všechno" z "ničeho". Ale pokud je za tím co vidíme "nic", odkud pak pochází gravitace, elektřina a setrvačnost?
Tradiční big bang ve smyslu všechno z ničeho je už víceméně překonaný. Dnes se velkému třesku spíše říká roztažení (expanze) všeho. Kdysi byl vesmír daleko menší než špendlíková hlavička, ale nebyl bezrozměrný. Proč se začal roztahovat a co bylo před tím, nevíme.
Gravitace, elektřina, setrvačnost a částice prostě jsou. Pro kvantovou mechaniku naopak není čas. Čas je rychlost kauzality. Jako takový ale neexistuje, není žádné předtím a potom. My čas vnímáme, ale je to iluze. Podobně vidíte pampelišku jako žlutou, ale ve skutečnosti to je odraz fotonů v nějaké vlnové délce, kterou vyhodnotí buňka v oku jako žlutou. Žlutá barva (a obecně žádná barva) ve skutečnosti neexistuje. No, a jelikož není čas, nemá smysl ptát se, co bylo před tím. Vesmír „je“ (na čemž se asi všichni shodneme) vždycky byl a bude. Proč „je“ – nevíme. Nějak se vyvíjí a přetváří, ale nevznikl a nezanikne, protože čas není.
živý organismus může fungovat jen na základě negativní entropie
Ne ne. Život sám je disipační systém (takový, kde se zvyšuje organizovanost), nicméně entropii neporušuje, protože přijímá energii od Slunce (třeba tím, že sníme kytku). Tímto způsobem se vlastně snižuje organizovanost Slunce.
Ježíš řekl: „Amen, pravím vám, jestliže se neobrátíte a nebudete jako děti, nevejdete do království nebeského. Mt 18, 3
Ano děti jsou v kvantové mechanice a ve vnímání světa méně zatížené již prožitou skutečností, která je do velké míry "iluzí" :) . I proto spoustu převratných věcí objeví mladí lidé.

Napísať odpoveď

Kto je prítomný

Užívatelia prezerajúci toto fórum: Žiadny pripojení užívatelia a 3 neregistrovaní