A ČO S TÝM?

Co je a co není dar v jazycích...

https://www.youtube.com/watch?v=vq2X7VXNp78

Podľa ovocia ich spoznáte. Oni dávajú dôraz na prejavy ducha, emotivne prejavy, rytmicku hlasnú hudbu, ale výsledkom všetkého je úpadok, chaos, akási paródia na kresťanstvo. Normálny človek by na ich zhromaždeniach nevydržal ani 10 minút.

Čo je normálne? To čo je najviac spoločensky akceptovateľné? Alebo je to to čo robí väčšina? Alebo je normálne to čo nevybočuje zo spoločenskej normy? Pojem normálny je najrelatívnejší pojem na svete. Pojem normálny vo mne evokuje normalizáciu nastolenú v roku 1968. Vtedajší mocipáni tiež chceli aby sa ludia „znormalizovali“ Pre mňa boli charizmatici ludia čo sa trepú na podlahe, pre apoštolákov sú adventisti skutkári, sobotári, chudáci čo si odopierajú masný šnicel a pivo k tomu len aby prišli do neba.
Dnes viem že je to úplne inak Každý má svoje videnie a svoju teóriu opretú o niečo čomu verí že je tak. Každý vyrastá v inej krajne v inom spoločenskom zriadení má iných rodičov, má iné gény (zdravotné, rozumové), iných spolužiakov ktorý ho ovplyvňujú, iného partnera ktorý zase vyrastal v inom prostredí, pozerá iné filmy a číta iné knihy. Zmes týchto a mnohých informácií spôsobý že si vyberáme nasmerovanie po ktorom teraz kráčame. A je evidentné aj s tohto fora že čo názor to originál. Ak ked tvrdíme že sa názorovo vyvíjame ten základný trolej ktorého sa držíme nám nedovolí ísť ďaleko. Trochu vybočíme do protismeru trochu občas na chodník ale tá životodarná energia, ten egoizmus ktorý zabezpečuje to že prežijeme na tejto zemi.

Bible mluví:

jak o mluvení ve vytržení jinými jazyky, kdy dotyčné slyšel každý ve své vlastní řeči o velikých skutcích Božích. (Skutky 2), ale přesto se to i tam někomu zdálo jako blábolení v opilosti!

Tak o mluvení ve vytržení mysli jazyky nebeskými a chválením Boha. (Skutky 10 a Skutky 19), říkám nebeskými / andělskými a ne cizími lidskými, tak jako ve Skutcích 2 protože nedává smysl, aby mluvili jiným cizím lidským jazykem, protože v okolí byli už všichni takoví, kteří uvěřili takže řeč nebyla určena jim, ale Bohu a navíc si předtím normálně rozuměli lidským jazykem, nedává proto žádný smysl aby najednou začali mluvit jiným lidským jazykem.

O andělských jazycích se zmiňuje přímo Pavel pouze v 1. Korintským 13

Ale celkový kontext kapitol 12-14 jasně mluví o ,,charismatu" (to je řecký originál, který čeština nepřesně překládá jako ,,duchovní dary" , ale doslovně to znamená ,,projevy/účinky milosti" ) mluvení jazyky, jako o něčem, co se řadí mezi Projevy milosti nebo jak češi jsou zvyklí překládat duchovní dar, který buduje pouze samotného věřícího, který ten dar používá (1 Kor 14,4) k jeho vlastnímu užitku, ale ostatní z toho nic nemají.

Proto ve shromáždění Pavel Napomíná Korintské křesťany aby se v tomto ovládali a nemluvili všichni najednou, nebo jeden přes druhého a ještě bez výkladu.

Tento dar má užitek i pro ostatní v církvi jedině ve spojením s dalším charismatem (duchovním darem) a to darem výkladu.

Vlastně už i samotná existence tohoto charismatu výkladu jazyků, ukazuje na to, že se jedná o mluvení jazyky původně nesrozumitelnými, tedy o něčem jiném než ve skutcích 2 kapitole - mluvení jazyky, kdy vám každý rozumí ve své řeči.

Každopádně i toto jiné mluvení jazyky je podle Pavla vedené Duchem Svatým (1 Kor 14,2).

A Pavel píše, že Korintští (a potažmo tedy i my křesťané dnes) máme usilovat o lásku a horlit po (všech) charismatech. (1 Kor 14,1)

A poté, co Pavel popíše jaký má být ve shromáždění pořádek při používání charismat tak v závěru napíše:

A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
Všechno ať se děje slušně a spořádaně. (1 kor 14,39-40)
....................

Jestli lze dnes něco vytýkat letničním a charismatickým církvím, tak je to ignorování apoštola Pavla o tom, že má být ve shromáždění pořádek a mluvit má jeden po druhém a jedině, když v dopředu, že je tam někdo s výkladem a jinak ať mlčí nebo mluví jen k sobě a k Bohu( 1 Kor 14,28 ČSP) = ne nahlas před ostatními. A možná i výzvu, že kdo mluví ať se modlí aby mohl také vykládat - nevím jestli se to všude praktikuje.

Na druhou stranu CASD nemá v tomto ohledu letniční církve moc co poučovat, protože zatímco poukazuje na třísku v očích svých bratří má tam sama trám v podobě úplně rezignace na charismata. Místo aby po nich horlila, nebránila mluvit jazyky a snažila se prorokovat a pak vše rozsuzovala, tak rovnou charismata zavrhne jako nebezpečná až ďábelská.

A ještě má tu drzost své vytěsnění části písma omlouvat vyučováním o duchovních darech kde cituje výčty darů z Efezkým 4 a Římanům 12 a 1 Kor 13 a celé to překrucuje.

..................

Mýty ohledně vyučování o charismatech vyučované nejen v CASD.

To vyučování v praxi řekne že není potřeba mít všechny dary / horlit po nich nebo usilovat o ně, že je to přece ne Bohu, který rozdává.

Samozřejmě netřeba opomíjet nutně všechny dary, ale hlavně ta nadpřirozená charismata ze seznamu 1 Kor 12, naopak velice často se mluví o potřebě a užitku daru hudby, daru naslouchání, daru pomoci, daru vedení, nebo daru pohostinosti.

Hlavní cíl toho vyučování je ten, aby se lidé spokojili s tím co už mají (jako obdarování nebo talent, od Boha od narození) a to, že nemají žádná charismata jim nijak nevadilo a ani se po nich nesháněli (protože takové projevy církev nemůže lidsky kontrolovat a s nimi spojené komplikace se většinou nedají vyřešit jen lidskou moudrostí, ale právě zase Boží moudrostí.)

To je ale v úplném protikladu k jasné Pavlově výzvě, abychom (my nebo alespoň korintští) po charismatech horlili a usilovali o ně.(1 Kor 14,1). Jde jasně o ,,dary" nebo projevy, které dostávají křesťané, ale předtím je neměli. Proto se o ně usiluje, zatímco o naše přirozené talenty - přirozené protože jsme je dostali při(na)rození - neusilujeme, ale rozpoznáváme je. Nebo snad vidíte křesťany bez hudebního sluchu jak usilují o dar hudebního sluchu?

Takže nemíchat přirozené talenty které rozpoznáváme s nadpřirozenými charismaty, o které máme usilovat.

Dalším pokusem zneutralizovat svědomí věřících (kteří cítí, že narozdíl od prvních křesťanů se neděje mnoho zázraků a že je asi něco špatně) je výklad o tom, že stejně charismata jsou nedůležitá, protože je to mezistupeň a ale to nejdůležitější je vlastně láska ( k tomu se zneužívá 1 Kor 13) nebo ovoce Ducha z Gal 5.

Nemám vůbec nic proti ovoci Ducha z Gal 5 ani proti 1 Kor 13, ale je pokrytecké udělat z toho závěr, že vlastně na charismata můžeme zapomenout a odsunout je, když hned první verš po 1 Kor 13 kapitole zní:

,,Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali."

Takže láska tu jasně není MÍSTO charismat, ale máme usilovat o obojí.

Je jasné, že zrovna Korintští měli charismat plno, ale ovoce ducha v sobě mnoho ještě neměli (hádali se o to kdo se hlásí ke komu a je lepší, nedělili se o jídlo a místo památky V.P. měli jen hody a soutěžili o to, čí charisma je lepší. Pavel jim říká, že jsou jako děti. 1 Kor 3,1-3).

Ale stejně tak je špatné, když je církev sice uspořádaná, poslušná a orgasnizovaná, ale není duchovně živá a nedává mezi sebou vlastně Božímu projevu žádný prostor. Něco takového se stalo farizeům.

Kvůli silnému strachu CASD aby nebyla jako současní letniční, nebo tehdejší korintští, má naopak tendenci upadat k farizejství, které nadpřirozené divy Ježíšovy spíše začalo nenávidět, protože to nešlo kontrolovat a ohrožovalo to zavedený řád.

..............

Jsem všemi deseti pro duchovní obrození a oživení CASD ohledně charismat včetně daru jazyků. I když vím, že to bude nové, přijdou kvůli tomu i problémy a nebude to snadná změna.

Tomáš Plechatýý napísal: ↑17 Mar 2018, 16:56 Bible mluví:

jak o mluvení ve vytržení jinými jazyky, kdy dotyčné slyšel každý ve své vlastní řeči o velikých skutcích Božích. (Skutky 2), ale přesto se to i tam někomu zdálo jako blábolení v opilosti!

Tak o mluvení ve vytržení mysli jazyky nebeskými a chválením Boha. (Skutky 10 a Skutky 19), říkám nebeskými / andělskými a ne cizími lidskými, tak jako ve Skutcích 2 protože nedává smysl, aby mluvili jiným cizím lidským jazykem, protože v okolí byli už všichni takoví, kteří uvěřili takže řeč nebyla určena jim, ale Bohu a navíc si předtím normálně rozuměli lidským jazykem, nedává proto žádný smysl aby najednou začali mluvit jiným lidským jazykem.

O andělských jazycích se zmiňuje přímo Pavel pouze v 1. Korintským 13

Ale celkový kontext kapitol 12-14 jasně mluví o ,,charismatu" (to je řecký originál, který čeština nepřesně překládá jako ,,duchovní dary" , ale doslovně to znamená ,,projevy/účinky milosti" ) mluvení jazyky, jako o něčem, co se řadí mezi Projevy milosti nebo jak češi jsou zvyklí překládat duchovní dar, který buduje pouze samotného věřícího, který ten dar používá (1 Kor 14,4) k jeho vlastnímu užitku, ale ostatní z toho nic nemají.

Proto ve shromáždění Pavel Napomíná Korintské křesťany aby se v tomto ovládali a nemluvili všichni najednou, nebo jeden přes druhého a ještě bez výkladu.

Tento dar má užitek i pro ostatní v církvi jedině ve spojením s dalším charismatem (duchovním darem) a to darem výkladu.

Vlastně už i samotná existence tohoto charismatu výkladu jazyků, ukazuje na to, že se jedná o mluvení jazyky původně nesrozumitelnými, tedy o něčem jiném než ve skutcích 2 kapitole - mluvení jazyky, kdy vám každý rozumí ve své řeči.

Každopádně i toto jiné mluvení jazyky je podle Pavla vedené Duchem Svatým (1 Kor 14,2).

A Pavel píše, že Korintští (a potažmo tedy i my křesťané dnes) máme usilovat o lásku a horlit po (všech) charismatech. (1 Kor 14,1)

A poté, co Pavel popíše jaký má být ve shromáždění pořádek při používání charismat tak v závěru napíše:

A tak, bratří moji, horlivě se snažte prorokovat a nebraňte mluvit jazyky.
Všechno ať se děje slušně a spořádaně. (1 kor 14,39-40)
....................

Jestli lze dnes něco vytýkat letničním a charismatickým církvím, tak je to ignorování apoštola Pavla o tom, že má být ve shromáždění pořádek a mluvit má jeden po druhém a jedině, když v dopředu, že je tam někdo s výkladem a jinak ať mlčí nebo mluví jen k sobě a k Bohu( 1 Kor 14,28 ČSP) = ne nahlas před ostatními. A možná i výzvu, že kdo mluví ať se modlí aby mohl také vykládat - nevím jestli se to všude praktikuje.

Na druhou stranu CASD nemá v tomto ohledu letniční církve moc co poučovat, protože zatímco poukazuje na třísku v očích svých bratří má tam sama trám v podobě úplně rezignace na charismata. Místo aby po nich horlila, nebránila mluvit jazyky a snažila se prorokovat a pak vše rozsuzovala, tak rovnou charismata zavrhne jako nebezpečná až ďábelská.

A ještě má tu drzost své vytěsnění části písma omlouvat vyučováním o duchovních darech kde cituje výčty darů z Efezkým 4 a Římanům 12 a 1 Kor 13 a celé to překrucuje.

..................

Mýty ohledně vyučování o charismatech vyučované nejen v CASD.

To vyučování v praxi řekne že není potřeba mít všechny dary / horlit po nich nebo usilovat o ně, že je to přece ne Bohu, který rozdává.

Samozřejmě netřeba opomíjet nutně všechny dary, ale hlavně ta nadpřirozená charismata ze seznamu 1 Kor 12, naopak velice často se mluví o potřebě a užitku daru hudby, daru naslouchání, daru pomoci, daru vedení, nebo daru pohostinosti.

Hlavní cíl toho vyučování je ten, aby se lidé spokojili s tím co už mají (jako obdarování nebo talent, od Boha od narození) a to, že nemají žádná charismata jim nijak nevadilo a ani se po nich nesháněli (protože takové projevy církev nemůže lidsky kontrolovat a s nimi spojené komplikace se většinou nedají vyřešit jen lidskou moudrostí, ale právě zase Boží moudrostí.)

To je ale v úplném protikladu k jasné Pavlově výzvě, abychom (my nebo alespoň korintští) po charismatech horlili a usilovali o ně.(1 Kor 14,1). Jde jasně o ,,dary" nebo projevy, které dostávají křesťané, ale předtím je neměli. Proto se o ně usiluje, zatímco o naše přirozené talenty - přirozené protože jsme je dostali při(na)rození - neusilujeme, ale rozpoznáváme je. Nebo snad vidíte křesťany bez hudebního sluchu jak usilují o dar hudebního sluchu?

Takže nemíchat přirozené talenty které rozpoznáváme s nadpřirozenými charismaty, o které máme usilovat.

Dalším pokusem zneutralizovat svědomí věřících (kteří cítí, že narozdíl od prvních křesťanů se neděje mnoho zázraků a že je asi něco špatně) je výklad o tom, že stejně charismata jsou nedůležitá, protože je to mezistupeň a ale to nejdůležitější je vlastně láska ( k tomu se zneužívá 1 Kor 13) nebo ovoce Ducha z Gal 5.

Nemám vůbec nic proti ovoci Ducha z Gal 5 ani proti 1 Kor 13, ale je pokrytecké udělat z toho závěr, že vlastně na charismata můžeme zapomenout a odsunout je, když hned první verš po 1 Kor 13 kapitole zní:

,,Usilujte o lásku a dychtěte po duchovních projevech, nejvíce však, abyste prorokovali."

Takže láska tu jasně není MÍSTO charismat, ale máme usilovat o obojí.

Je jasné, že zrovna Korintští měli charismat plno, ale ovoce ducha v sobě mnoho ještě neměli (hádali se o to kdo se hlásí ke komu a je lepší, nedělili se o jídlo a místo památky V.P. měli jen hody a soutěžili o to, čí charisma je lepší. Pavel jim říká, že jsou jako děti. 1 Kor 3,1-3).

Ale stejně tak je špatné, když je církev sice uspořádaná, poslušná a orgasnizovaná, ale není duchovně živá a nedává mezi sebou vlastně Božímu projevu žádný prostor. Něco takového se stalo farizeům.

Kvůli silnému strachu CASD aby nebyla jako současní letniční, nebo tehdejší korintští, má naopak tendenci upadat k farizejství, které nadpřirozené divy Ježíšovy spíše začalo nenávidět, protože to nešlo kontrolovat a ohrožovalo to zavedený řád.

..............

Jsem všemi deseti pro duchovní obrození a oživení CASD ohledně charismat včetně daru jazyků. I když vím, že to bude nové, přijdou kvůli tomu i problémy a nebude to snadná změna.

Opět mluvíš úplné nesmysly jako lhář, falešný učitel a sluha satana v jednom. A zatím si stojím. Charismatici jsou ve skutečnosti, aniž by si to možná vůbec uvědomovali sluhové satana stejně jako ř. katolíci atd.

Žádné andělské jazyky neexistují a nikdo jimi nemluví. Nedávalo by to žádný smysl pro nikoho, museli by mluvit spoustu nových věcí od Boha, pokud by to byly andělské jazyky, a žádní vykládači nejsou, ani jeden na tomto světě, jinak bychom museli znát už dávno o čem mluví. Ti co jimi "mluví" mluví ve skutečnosti česky, slovensky apod. jen akorát žvatlají a rychle mluví, aby to vypadalo jako nějaký cizí jazyk, několikrát jsem to slyšel metr ode mne kdy se modlili jakoby v jazycích, ale žádné jiné jazyky to ve skutečnosti nebyly.
Dar jazyků je mluvit cizím pozemským jazykem, kterému budou rozumět jiní přítomní ze zahraničí, tak aby i oni v tu chvíli rozuměli, když někdo káže česky. To je pravý význam Daru jazyků, který měli v době apoštolů, jenže dnes ani tento není k dispozici a neznám nikoho v ČR, kdo by najednou začal mluvit cizím pozemským jazykem, aniž by ho vůbec uměl, natož nějakým vymyšleným satanským andělským (démonským), o mluvení v andělském či nebeském jazyku není navíc v Písmu jediná zmínka!

Mladý kazatel Koplík má se svým kázáním 100% pravdu stejně jako W. Veit ve své knize kdy mluví o tomto tématu, doporučuji stáhnout a přečíst (je to jen scan z knihy):
https://www.ulozto.cz/!NXPxZNN0K7Rk/wal ... zycich-pdf

Knihu: Na Pravdě Záleží od V. Weitha mám a několikrát jsem ji přečetl a tu pasáž o jazycích jsem si četl vícekrát.

Jako mladý jsem tomu věřil, protože jsem měl obecně důvěru ve Weitha a ten se ,,přece nemohl mýlit".

Problém je, že tady se mýlí. A nejen to. Vědomě překrucuje texty bible tak, aby se mu to hodilo do jeho představy.

Já nepopírám, že existovaly jak on píše v knize v minulosti mnohé výskyty mluvení neznámými jazyky v pohanských kultech a že za tím nebyl Bůh.

Ale on kvůli své představě popírá texty bible a ty taky.

Žádné andělské jazyky neexistují a nikdo jimi nemluví.

o mluvení v andělském či nebeském jazyku není navíc v Písmu jediná zmínka!

Ok milý malý mikimku, když jsi ty tu svou bibličku ještě natolik neznáš, že děláš tak rychlé unáhlené závěry, tak neboj se, já ti pomůžu to najít:

,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."

Je to v 1 korintským 13. kapitole verši 1.

Žádné andělské jazyky neexistují a nikdo jimi nemluví.

Sám apoštol Pavel píše, že to umí více, než všichni korintští! A Děkuje za to Bohu!

,,Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení."
1 Kor 14,18-19

a žádní vykládači nejsou, ani jeden na tomto světě, jinak bychom museli znát už dávno o čem mluví.

Já znám osobu která má dar vykládat.

...................

Ale já jsem zapomněl, ty vlastně považuješ za více biblickou EGW, než apoštola Pavla a je pro tebe falešný apoštol.

Potom to asi nemá cenu se s Tebou bavit.

- Ježíš pro tebe není rovnocenný Bůh který je věčný
- Jeho oběť na kříži pro tebe není dostatečná (musí podle tebe dále probíhat opakovaná služba v nebeské svatyni)
- Spasení milostí skrze víru pro tebe není dobré, je k němu potřeba přidat poslušnost skutkům zákona.
- Bible pro tebe není Boží slovo tak jak je, než bys přijal nepokřivenou zvěst evangelia, tak jak je, raději zavrhneš autora nejvíce knih nového zákona a nabereš si 50-100 tisíc stran spisů jedné ženy z 19. století, která často opisovala, sama si protiřečila, bibli občas protiřečila za své knihy si nechávala docela draze platit a ta ti ve tvé víře dělá jasněji než apoštol Pavel.

Myslím, že žít v biblických dobách skutků apoštolů Pavel by tě proklel(gal 1,8-9) protože hlásáš jiné evangelium, vydal by tě Satanu ke zkáze těla, aby Duch mohl být zachráněn v den Páně, vynesl by nad Tebou jasný soud (1 Kor 5) a všem křesťanům ve shromáždění kam chodíš by zdůraznil, že se tě mají stranit, jakožto sektáře (Titovi 3,9-11), protože přestože už tě vícekrát napomenuli, tak stále se hloupě hádáš o zákon, tedy jsi převrácený, hřešíš a tak sám nad sebou vynášíš soud.

Ode mne uslyšíš akorát:

Jdi do sebe. Před Bohem si vyjasni co je důležité a změň své myšlení odvrácením se od utrhání posuzování druhých a nakládání břemen na ostatní, kteří byli stejně jako TY zachráněni navzdory tomu jací jsou. Vždyť jaké ovoce ve tvém životě zatím přináší tvá víra? Jak se ostatním s Tebou žije? Komu jsi vzorem, který chce v něčem následovat? Komu jsi udělal a děláš svým životem radost?

(jejda teď tu kážu i sám sobě )

Hezký večer

Nikdy jsem nebyla v Austrálii, proto nevěřím tomu, že existuje.
Známí tam byli, ukazovali mi fotky, ale já si myslím, že jsou zfalšované.
Tvrdím dál, že Austrálie neexistuje.
Známí mi ale ukazují mapu s jasným nákresem tohoto kontinentu.
Nevím, co na to říct. Na chvíli se zamyslím a pak říkám, že to tam nakreslil satan.
A proto do Austrálie nikdy nepojedu, protože neexistuje.
A i kdybych jednou na půdě Austrálie stála, neuvěřím, že je to Austrálie. Nejspíš to bude jen iluze a já opravdu stojím na evropské půdě.
Tak a je to pravda. Tečka.

Co uděláme se svojí "Austrálií"?

Tomáš Plechatýý napísal: ↑17 Mar 2018, 20:35 Knihu: Na Pravdě Záleží od V. Weitha mám a několikrát jsem ji přečetl a tu pasáž o jazycích jsem si četl vícekrát.

Jako mladý jsem tomu věřil, protože jsem měl obecně důvěru ve Weitha a ten se ,,přece nemohl mýlit".

Problém je, že tady se mýlí. A nejen to. Vědomě překrucuje texty bible tak, aby se mu to hodilo do jeho představy.

Já nepopírám, že existovaly jak on píše v knize v minulosti mnohé výskyty mluvení neznámými jazyky v pohanských kultech a že za tím nebyl Bůh.

Ale on kvůli své představě popírá texty bible a ty taky.

Žádné andělské jazyky neexistují a nikdo jimi nemluví.

o mluvení v andělském či nebeském jazyku není navíc v Písmu jediná zmínka!

Ok milý malý mikimku, když jsi ty tu svou bibličku ještě natolik neznáš, že děláš tak rychlé unáhlené závěry, tak neboj se, já ti pomůžu to najít:

,,Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon."

Je to v 1 korintským 13. kapitole verši 1.

Žádné andělské jazyky neexistují a nikdo jimi nemluví.

Sám apoštol Pavel píše, že to umí více, než všichni korintští! A Děkuje za to Bohu!

,,Děkuji Bohu, že mám dar mluvit jazyky více než vy všichni,
ve shromáždění však – abych poučil i druhé – raději řeknu pět slov srozumitelně než tisíce slov ve vytržení."
1 Kor 14,18-19

a žádní vykládači nejsou, ani jeden na tomto světě, jinak bychom museli znát už dávno o čem mluví.

Já znám osobu která má dar vykládat.

...................

Ale já jsem zapomněl, ty vlastně považuješ za více biblickou EGW, než apoštola Pavla a je pro tebe falešný apoštol.

Potom to asi nemá cenu se s Tebou bavit.

- Ježíš pro tebe není rovnocenný Bůh který je věčný
- Jeho oběť na kříži pro tebe není dostatečná (musí podle tebe dále probíhat opakovaná služba v nebeské svatyni)
- Spasení milostí skrze víru pro tebe není dobré, je k němu potřeba přidat poslušnost skutkům zákona.
- Bible pro tebe není Boží slovo tak jak je, než bys přijal nepokřivenou zvěst evangelia, tak jak je, raději zavrhneš autora nejvíce knih nového zákona a nabereš si 50-100 tisíc stran spisů jedné ženy z 19. století, která často opisovala, sama si protiřečila, bibli občas protiřečila za své knihy si nechávala docela draze platit a ta ti ve tvé víře dělá jasněji než apoštol Pavel.

Myslím, že žít v biblických dobách skutků apoštolů Pavel by tě proklel(gal 1,8-9) protože hlásáš jiné evangelium, vydal by tě Satanu ke zkáze těla, aby Duch mohl být zachráněn v den Páně, vynesl by nad Tebou jasný soud (1 Kor 5) a všem křesťanům ve shromáždění kam chodíš by zdůraznil, že se tě mají stranit, jakožto sektáře (Titovi 3,9-11), protože přestože už tě vícekrát napomenuli, tak stále se hloupě hádáš o zákon, tedy jsi převrácený, hřešíš a tak sám nad sebou vynášíš soud.

Ode mne uslyšíš akorát:

Jdi do sebe. Před Bohem si vyjasni co je důležité a změň své myšlení odvrácením se od utrhání posuzování druhých a nakládání břemen na ostatní, kteří byli stejně jako TY zachráněni navzdory tomu jací jsou. Vždyť jaké ovoce ve tvém životě zatím přináší tvá víra? Jak se ostatním s Tebou žije? Komu jsi vzorem, který chce v něčem následovat? Komu jsi udělal a děláš svým životem radost?

(jejda teď tu kážu i sám sobě )

Hezký večer

Studuj Tomášku, a probuď se, dokud máš ještě čas!!!

Dar jazyků
Pojďme pokračovat ohledně daru jazyků. Charismatický dar, který dal vznik letničnímu hnutí v roce 1901, bylo mluvení v jazycích. Jak už jsem zmínil, bylo to 1. ledna 1901 v Topece, v Kansasu, když Agnes Ozmanová údajně začala mluvit v jazycích. Toto nastartovalo letniční hnutí.

Otázka je, shoduje se současná verze charismatických jazyků s biblickým darem? Rozhodující text zabývající se jazyky je ve Sk 2. Proto se také hnutí nazývá letničním – charismatici věří, že mluví jazyky stejným způsobem, jako se to stalo o Letnicích. Pojďme se tedy podívat, co nám Lukáš říká ve Sk 2 o tom, co se toho dne stalo.

„Když nastal den Letnic, byli všichni shromážděni na jednom místě.“ Tedy v horní místnosti, apoštolové spolu se 120 dalšími lidmi a „všichni byli naplněni Duchem svatým a začali ve vytržení mluvit jinými jazyky, jak jim Duch dával promlouvat. V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě, a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí. Byli ohromeni a divili se: „Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje? Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči: Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie, Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané, židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!“ Žasli a v rozpacích říkali jeden druhému: „Co to má znamenat?“

To je zcela jasný popis toho, jak vypadal dar jazyků a jak působil o Letnicích. Ve Sk 2,4 je jasně napsáno, že toto byl dar jazyků. Mluvili v jiných jazycích. A verše 8–12 mluví rovněž otevřeně, když definují tyto jazyky jako konkrétních dialekty, kterými se v té době mluvilo v římském světě. Jinými slovy, byly to skutečné lidské jazyky. Z toho vyvozujeme – a já bych rád dodal, že většina charismatiků by v tom s námi souhlasila – že dar jazyků alespoň ve Sk 2 byl zázračnou schopností mluvit cizími jazyky, které se člověk nikdy předtím neučil.

Wayne Grudem, když mluví o charismatickém pohledu na jazyky, chce otevřít dveře i druhému typu mluvení v jazycích. Takže jazyky ve Sk 2 jsou jasně cizími jazyky. Ale charismatická verze jazyků není o cizích jazycích, takže jak se s tím vypořádáme? Wayne Grudem se ptá: „Jsou jazyky známými lidskými jazyky? Říká, že někdy se tento dar může projevit jako schopnost mluvit lidským jazykem, který se člověk nikdy neučil. Ale normálně se zdá, že se jedná o řeč v jazyku, kterému nerozumí nikdo, ať už se jedná o lidský jazyk nebo ne.“[6] A já bych tu druhou polovinu zdůraznil, protože to je skutečná moderní verze charismatických jazyků.

Alespoň připouští možnost skutečných jazyků, protože nemůže popřít, že se ve Sk 2 jednalo o skutečné jazyky. Ale skutečností je, že v současné charismatické praxi jsou jazyky mluvením v jazyku, kterému nikdo nerozumí, a že když ho lingvisté studují, nezdá se být skutečným autentickým lidským jazykem. Profesor z Torontské univerzity, lingvista jménem William Samarin, strávil několik let přímým výzkumem charismatických jazyků, toho, co se běžně v řečtině nazývá glossolalia, což znamená mluvit v jazycích. A zde je jeho závěr: „Glossolalia se skládá z řetězců nesmyslných slabik tvořených ze zvuků, které hovořící zná a k sobě je řadí víceméně náhodně. Hovořící ovládá rytmus, hlasitost, rychlost a modulaci své řeči, takže zvuky vyznívají jako pseudojazyk ve formě slov a vět. Glossolalia se podobá jazyku, protože hovořící podvědomě chce, aby tak vypadala. Avšak navzdory zdánlivým podobnostem glossolalia ve své podstatě není jazyk.“

Samarin není zapojen do cessationisticko-charismatické diskuze, ani si nejsem jistý, jestli je věřící. Přistupuje k tomu jen z lingvistického hlediska a jeho výzkum ho vede k závěru, že moderní verze charismatických jazyků není skutečným jazykem.

Zdálo by se tedy, že současná charismatická verze jazyků, pokud jde o ne-lidské jazyky, kterým nikdo nerozumí, se neshoduje s darem, jak je jasně definován a popsán ve Sk 2 o Letnicích. Tady vyvstává otázka. Jak tedy charismatici a kontinualisté, kteří přijímají, že ve Sk 2 šlo o skutečné jazyky, jak vysvětlují současnou praxi mluvení v ne-jazycích?

Mohli bychom tu otázku položit takto. Pokud jazyky ve Sk 2 byly lidské jazyky, ale jazyky moderního charismatického hnutí nejsou lidskými jazyky, jak tedy charismatici brání svou současnou praxi mluvení v nesrozumitelných jazycích?

Aby se vyhnuli tomu, co považuji za docela jasné dilema, charismatici vlastně tvrdí, že v Novém zákoně existují dvě odlišné kategorie jazyků. Ve Skutcích 2 jsou skutečné autentické lidské jazyky. A potom jsou zde duchovní nadšené nesrozumitelné nesmyslné jazyky, což je to, co se běžně objevuje v jejich sborech nebo v jejich soukromých modlitebních pokojích, kdekoliv, kde praktikují jazyky.

Adrian Warnock, známý charismatický blogger, říká toto: „Jednou z věcí, na které se většina z nás shodne, je to, že existují různé druhy jazyků. Myslím si, že je správné říct, že jazyky v 1. Korintským jsou jiné než ty ve Skutcích 2. Pavel sám mluví o různých typech jazyků v 1. Korintským 14,10. Takže je možné, že v různých bodech 1. Korintským 12–14 mluví Pavel o různých formách jazyků.“

Vidíte tedy, že tvrdí, že vlastně existují jiná kategorie nebo jiný typ jazyků, a to je právě typ jazyků, který se shoduje s moderní charismatickou praxí.

To vyvolává důležitou otázku: Umožňuje biblický důkaz tento druh rozlišení? Existují v Novém zákoně dva druhy jazyků? Je dar jazyků v 1. Korintským 12 až 14 jiný, než dar jazyků, který byl popsán ve Sk 2? Tvrdím, že absolutně ne, a chystám se vám předložit sedm pozorování vytažených z těchto dvou textů, které dokazují skutečnost, že dar jazyků v 1. Korintským je úplně stejný, alespoň je popsaný naprosto stejným způsobem, jako dar jazyků ve Skutcích. A proto neexistuje biblické opodstatnění pro názor, že jazyky v 1. Korintským byly kvalitativně nebo kategoricky odlišné.

Tady je tedy těch sedm důvodů. A opět, mnoho z tohoto materiálu je… nebo jde ruku v ruce s tím, co je v knize Strange Fire, a tak není nutné si to vše horečně zaznamenávat, spoustu tohoto materiálu najdete v samotné knize.

Existují dva druhy jazyků? Zde je sedm podobností.

1. Stejná terminologie
První z nich: v obou textech je použita stejná terminologie, jak ve Skutcích, tak v 1. Korintským 12–14, k popisu daru jazyků jsou použita stejná slova. Základní slovo pro jazyky ve Skutcích je glossa. Glossa je řecké slovo, které znamená, může znamenat doslova jazyk (část těla) nebo znamená mluvený jazyk. To je to, co znamená. Stejně jako ve Skutcích je v 1. Korintským 12–14 základním slovem pro jazyky glossa, takže to samé slovo je užito na obou místech.

Wayne Grudem… Zjišťuji, že dnes jsem toho od Grudema četl mnoho, s čím nesouhlasím, ale zde je část Grudemova hodnocení, se kterým se srdečně ztotožňuji. Říká toto: „Hned na začátku by mělo být řečeno, že řecké slovo glossa přeložené jako jazyk není použito jen ve významu fyzického jazyku v ústech člověka, ale také znamená mluvený jazyk. V novozákonních textech, kde se jedná o mluvení v jazycích, jde s jistotou o mluvené jazyky. Proto je nešťastné, že anglické překlady i nadále používají frázi „mluvení v jazycích“, což je výraz, který se jinak v obyčejné angličtině nepoužívá a který dává dojem zvláštní zkušenosti „mluvení v jazycích“. Kdyby anglické překlady používaly vyjádření „mluvení v cizích jazycích“, nevypadalo by to tak divně, a čtenář by daleko lépe pochopil to, co řecky mluvící čtenáři prvního století z této fráze při čtení Skutků nebo 1. Korintským vyvodili.“[7]

S tím bych absolutně souhlasil. V čem s Dr. Grudemem nesouhlasím, je, že připouští možnost, že slovo „cizí jazyk“ zahrnuje i nesrozumitelnou řeč. Ale to není jazyk. Jazyk je opravdový smysluplný způsob komunikace s ostatními lidmi. Ale má úplnou pravdu, důvod, proč dar jazyků (část těla) v angličtině přetrval, je ten, že překladatelé King James Bible v roce 1611 tuto frázi takto přeložili, neboť v té době slovo pro jazyk (část těla) znamenalo v angličtině i cizí jazyk. Takže to byl běžný způsob vyjádření cizí řeči v 17. století. Tento způsob vyjádření se uchoval v mnoha překladech hlavně proto, že překladatelé nechtějí vstoupit do debaty mezi charismatiky a cessationisty, a proto to udržují v nejednoznačnosti. Takže stejná terminologie.

2. Stejný popis
Druhá podobnost je stejný popis. Jak ve Skutcích, tak v 1. Korintským 12–14 je dar jazyků popsán způsoby, kterými se popisují smysluplné jazyky. Takže například zázračná schopnost, jak je popsána ve Sk 2, je nadpřirozená schopnost mluvit v cizích jazycích. A to jsme si už vyjasnili. V 1. Korintským – skutečnost, že tyto jazyky mohou být vykládány… což je mimochodem překlad, jde ve skutečnosti o dar překládání, a my stále používáme to slovo v angličtině, když mluvíme o tlumočníkovi. Znamená překladatel… Skutečnost, že tyto jazyky mohou být překládány, naznačuje, že šlo o skutečné autentické cizí jazyky podobné těm ve Sk 2. Pavlova zmínka o mluvení v jazycích ve 14,10 a 11, kterou dnes pro krátkost času nebudeme číst, a také jeho odkaz na Iz 28,11 a 12 ve stejné kapitole, činí tento závěr, myslím, velmi přesvědčivým. Pavel mluví o těchto jazycích, jako kdyby to byly skutečné lidské jazyky, i tady v 1. Korintským 14.

A co 1. Korintským 12,10 (ČSP), kde Pavel říká, že existují různé druhy jazyků? Slovo pro „druh“ je zde genos, ze kterého máme anglické slovo genus, rod nebo druh, biologické záležitosti. Týká se různých rodin jazyků. A pro lingvisty, kteří třídí lidské jazyky do skupin, je to normální. Takže se nejedná o dvě různé kategorie jazyků, skutečný jazyk a falešný jazyk. Ne, jsou to odlišné druhy lidských jazyků. A samozřejmě ve Sk 2 máme seznam více než tuctu různých druhů lidských dialektů, které zde o Letnicích zazněly.

3. Stejný zdroj
Třetí podobnost, a vím, že jdeme rychle, ale to je záměr. Třetí podobnost je, že za těmito dary stojí stejný zdroj. Takže ne jako v moderní charismatické verzi jazyků, které si lze alespoň v některých kruzích osvojit. Některé sbory dokonce vyučují mluvení v jazycích. Dar v Bibli byl zázračným darem, který byl člověku dán Duchem svatým. A co je zázračnější? Schopnost náhle plynule mluvit lidským cizím jazykem, který jste se nikdy ve škole neučili, nebo schopnost mluvit nesrozumitelnou hatmatilkou? Je zřejmé, že jedno je zázrak, a to druhé ne. A to protože skutečný dar jazyků má svůj zdroj v Duchu svatém.

4. Stejní příjemci
Začtvrté, vidíme, že ti stejní příjemci obdrželi dar jazyků v obou textech. Ve Sk 2 to bylo 120 lidí, kteří se shromáždili v horní místnosti, bylo jich víc než jen dvanáct apoštolů. Ve Sk 10 Kornélius, ve Sk 19 jsou to dřívější učedníci Jana Křtitele. A když mluvíme o Sk 10, Petr ve Skutcích 11 zdůrazňuje, že to, co se stalo Kornéliovi, bylo to samé, k čemu došlo o Letnicích.

V 1. Korintským mluví Pavel jako apoštol v jazycích, ale také věřící ve sboru v Korintu mluví v jazycích. Takže to není dar jen pro apoštoly nebo jen pro laiky, příjemci v obou případech jsou stejní.

5. Stejný záměr
V obou textech je uveden stejný hlavní záměr. Ve Sk 2 je to znamení pro nevěřící Židy v den Letnic. V 1. Korintským 14 Pavel výslovně říká, že dar jazyků je znamením pro nevěřící, a poté cituje Izajáše 28,11, což ukazuje, že šlo o znamení konkrétně pro nevěřící Židy.

6. Stejné spojení s proroctvím
A za šesté, stejné napojení na proroctví. V daru ve Skutcích 2 je dar jazyků poté následován Petrovou řečí o proroctví Jóela, které popisuje apoštolské období. A zde máme v 1. Korintským 12–14 jasná spojení s darem proroctví. To dokazuje, že dar jazyků byl na obou místech darem zjevení stejně jako dar prorokování.

7. Stejná reakce nevěřících
A nakonec stejná reakce od nevěřících. Ve Skutcích 2 Židé, kteří jsou přítomní, kteří nemluví těmito jazyky, a proto nerozumí tomu, co těch 120 lidí říká, reagují slovy: „Tito lidé musí být opilí.“ A v 1. Korintským 12–14 se dozvídáme, že pokud nevěřící přichází do shromáždění a jazyky nejsou překládány, což znamená, že přítomní lidé nerozumí tomu, co se říká, budou reagovat takto: „Tito lidé se zbláznili.“ To se od sebe zase tak neliší… opilí, blázniví… jde v podstatě o stejný výsledek – lidé se odvrátí, když nerozumí, o čem je řeč. To neznamená, že tyto jazyky byly ne-jazyky nebo výstřední nesrozumitelná řeč, to jednoduše znamená, že pokud není skutečný jazyk překládán, lidé nerozumí, co říkáte, a vyvodí si z toho závěr, že jste se zbláznili.

Ještě poznámka navíc, která je podle mě důležitá. Lukáš napsal Skutky a napsal je až poté, co Pavel napsal knihu 1. Korintským. Pavel napsal 1. Korintským okolo roku 55 n. l. Lukáš napsal Skutky okolo roku 60 n. l., pět možná ještě několik let poté, možná v roce 61 nebo 62, takže o pět až šest let později píše Lukáš Skutky. Lukáš je samozřejmě Pavlův průvodce na cestách. Dokonce píše pod Pavlovou apoštolskou autoritou. Je těžké si představit, že by Lukáš použil ty samé výrazy, ty samé popisy a všechny tyto další podobnosti k popisu toho, co se stalo o Letnicích, kdyby věděl, že tím jen způsobí zmatek v korintském shromáždění, které tím už jednou před pěti lety prošlo.

Biblický závěr
Takže biblický důkaz nás vede k závěru, že existuje jen jediný druh jazyků, a kdybychom měli dnes ráno čas, rád bych prošel celou 12. až 14. kapitolu 1. Korintským a každou část bych s vámi probral. Když však srovnáme tyto dva texty, vidíme, že to, co se dělo v 1. Korintským, je to samé, co se dělo o Letnicích. To je skutečně násilná invaze do textu. Charismatici tam vkládají svůj vlastní prožitek, což je nutí k závěru, který z textu nevyplývá. A tento závěr má samozřejmě významný vliv na současné charismatické hnutí. Dar jazyků byl zázračnou schopností mluvit lidským cizím jazykem, který jste se nikdy neučili. A jak už jsem zmínil, je to zázračný dar.

Poznámka z historie
A toto je zajímavé. První letniční, Charles Parham a škola v Topece, Kansasu, oni také chápali, že Nový zákon vyučuje jen jeden druh jazyků, a věřili, že to byly skutečné lidské cizí jazyky. Vyslali totiž do světa misionáře, kteří nechodili do jazykových škol, protože byli přesvědčeni, že jakmile dorazí na misijní pole, Bůh jim nadpřirozeně udělí schopnost mluvit jazykem lidí, kterým se pokoušeli sloužit. Vrátili se zklamaní, protože se to nestalo. A tak dokonce i charismatičtí autoři, Jack Hayford a David Moore, připustili skutečnost, že myšlenka xenoglosie, tzn. schopnost mluvit cizími jazyky bez učení, že se ta myšlenka později ukázala jako trapné selhání, když se letniční pracovníci vydali na misijní pole se svým darem jazyků a zjistili, že jim jejich posluchači nerozumí. Problém je, že když charismatické hnutí poznalo, že to, co provádějí, není opravdový lidský jazyk, místo aby přestali, raději změnili výklad Bible, aby se pokusili najít cestu k ospravedlnění své praxe. Tak předefinovali jazyky, aby zahrnovali to, co provádějí ve svých sborech.

Závěrečné poznámky k daru jazyků
Už jen pár dalších poznámek k daru jazyků. Pokládám to za důležité.

1) 1. Korintským 12 nám konkrétně říká, výslovně, skutečně, že ne všichni měli dar jazyků. A tak každý sbor, který říká všem věřícím, že by měli usilovat o dar jazyků, ve skutečnosti znásilňuje to, co Pavel výslovně říká na konci 1. Korintským 12 (ČSP), kde sice pokládá otázku, ale nepřímou odpovědí je „ne“. Říká: „Mluví snad všichni jazyky? A odpověď zní NE.

Někdo se bude pravděpodobně v tomto bodě ptát, co 1. Korintským 14,5, kde Pavel říká: „Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky…“ Neznamená to, že každý může mluvit v jazycích? Proč by si Pavel přál něco, co nemůže mít každý?

Odpověď zní, že Pavel zde vlastně používá rétorický prostředek. Říká, že prorokování je lepší než jazyky. Chtěl bych, abyste všichni mluvili jazyky, ale ještě více, abyste prorokovali. Takže smyslem není vyvýšit jazyky, ale vyvýšit proroctví, protože je vyšší než jazyky. Jak ale víme, že si Pavel nemyslel, že každý může mluvit v jazycích? Myslím, že v tom nám pomůže 1. Korintským 7,7, kde Pavel používá v řečtině téměř stejné vyjádření: „Přál bych si totiž, aby všichni lidé byli jako já“, což se týká jeho svobodného stavu. Přál bych si, abyste všichni měli dar zůstat svobodní. Myslel tím Pavel ve skutečnosti, že každý v korintském sboru měl dar zůstat svobodný? Ne, samozřejmě že ne. Věděl, že ve sboru jsou sezdaní lidé. Tak proč použil takové vyjádření? Protože jen použil rétorický prostředek, naprosto stejné vyjádření v řečtině používá ve 14. kapitole 5. verši, aby řekl, že si přeje, aby všichni mluvili v jazycích. To neznamená, že všichni mohli nebo že všichni mluvili. Pavel už řekl, že ne všichni mluví v jazycích, a nebude si jen o kapitolu a půl později odporovat.

2) Nyní druhá otázka, co andělské jazyky? K tomu se všichni chceme dostat. 1. Korintským 13,1 – co andělské jazyky? „Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl…“ a potom Pavel pokračuje.

Především je zřejmé, že záměrem 1. Korintským 13 je ukázat na nadřazenost lásky nad všemi dary. Myslím si však, že andělské jazyky máme chápat stejným způsobem, jako vnímáme výroky, které Pavel říká ve verších 2 a 3. Pavel používá nadsázku, aby ukázal jak veliká je láska. Takže výrok: „Kdybych mluvil andělskými jazyky“ je ve skutečnosti na stejné úrovni jako výrok „Kdybych… rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání“. To je jasně nemožné. Nikdo nezná všechna tajemství a nemá všechno poznání. To je nadsazené vyjádření. A potom říká: „Kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel…“ To je také nadsázka. Takže bychom měli vykládat jazyky andělů tak, jak to měl Pavel v úmyslu. I kdybyste mluvili v lidských jazycích, normálním způsobem, nebo dokonce i kdybyste mluvili nanejvýš extravagantním způsobem, který si lze představit… jde o nadsázku. I tady: kdybyste neměli lásku, byli byste jako dunící kov a zvučící zvon.

Pokud někdo bere andělské jazyky doslova, pak musí zvážit ještě několik věcí. Zaprvé, je to zjevně výjimka, ne pravidlo, pokud to berete doslova tak, jak to Pavel v tomto textu používá. Další učení Nového zákona ohledně jazyků jasně ukazuje, že normou byly lidské cizí jazyky. A zadruhé, a myslím si, že to je důležité, pokaždé, kdy andělé mluví v Bibli, vždy komunikují skutečným a smysluplným způsobem. A není klišé, když řeknu, že podle mého názoru je pro anděly urážka tvrdit, že brblání je andělský jazyk. Ne. Zcela jasně není.

3) Skutečnost, že pravé jazyky mohly být překládány, naznačuje, že to byly opravdové jazyky. Dar jazyků může být vykládán. To neznamená, že slyšíte někoho mluvit nesrozumitelně a potom si vymyslíte překlad. Vůbec ne. To znamená, že slyšíte smysluplné vyjádření a přeložíte jeho smysl. Norman Geisler říká toto: „Skutečnost, že jazyky, o kterých Pavel mluvil v 1. Korintským, mohly být vykládány, ukazuje, že to byl smysluplný jazyk, jinak by to nebyl výklad, ale vytvoření významu. Takže dar vykládání podporuje skutečnost, že jazyky byly skutečnou řečí, která mohla být překládána k užitku všech prostřednictvím tohoto zvláštního daru výkladu nebo překladu.

4) Účelem darů v 1. Korintským 12–14 bylo budovat ostatní, ne budovat sám sebe. A tak bychom řekli, že předním účelem bylo znamení pro nevěřící Izrael, ale vedlejším účelem bylo, že když byl používán v rámci Kristova těla, musel být používán k budování ostatních lidí. Takže myšlenka užívání jazyků k budování sebe samého není k užitku, ale přesto je to hlavní způsob, jak se moderní charismatická verze jazyků používá. Když Pavel říká v 1. Korintským 14: „Kdo mluví jazykem, buduje sám sebe“, kontext jasně ukazuje, že to myslel v negativním smyslu. Budujete sami sebe, ale to není účelem darů. Účelem je budovat tělo. Celé téma 1. Korintským 12–14, který se točí kolem 13. kapitoly, je láska a láska buduje ostatní. Takže sobecké, na sebe zaměřené, sebestředné využívání daru jazyků je jasně nebiblické.

5) Modlitba v jazycích, která je zmíněná v 1. Korintským 14, je veřejnou modlitbou, ne soukromou modlitbou. Mluví tedy Pavel o modlitbách v jazycích? Ano, mluví. Mluví o konání takových modliteb doma ve vašem soukromém pokojíku? Ne, nemluví. Je to veřejná modlitba a my to víme, protože Pavel říká, že lidé vás slyší se modlit a shromáždění potvrdí vaši modlitbu slovem „amen“. Ale jak to mohou udělat, když nerozumí slovům, která říkáte? To je důvod, proč modlitba musela být překládána, aby lidé mohli být budováni a aby ji shromáždění mohlo potvrdit. Jde o veřejnou modlitbu, ne soukromou.

6) Tyto dary měly být praktikovány spořádaně. A tak 1. Korintským 14, obzvláště verše 39–40 říkají, že pokud to skutečně přichází od Boha, projeví se to spořádaně. A my jsme svědky případů, kdy je toto v širším charismatickém hnutí zcela ignorováno.

7) Nic v 1. Korintským nenaznačuje, že zde popsané jazyky byly něčím jiným než opravdovými cizími jazyky. Pohled na jazyky jako na autentické cizí jazyky je jediný opravdu možný výklad Skutků 2 a téměř všichni se na tom shodnou. Při výkladu 1. Korintským 12–14 nám tento pohled přinese také nejmenší počet problémů. Kdybych totiž začal mluvit jazykem, kterému nikdo z vás nerozumí, znělo by vám to jako nesrozumitelná řeč, dokud by někdo, kdo by tento jazyk znal, nebyl schopen ho přeložit, a teprve potom byste mi rozuměli. Thomas Edgar říká, že v 1. Korintským 14 jsou verše, kdy dává smysl cizí jazyk, ale nesrozumitelný projev ve vytržení nikoliv. To samé nelze říct opačně. Cizí jazyk, kterému posluchač nerozumí, se v jeho pohledu neliší od nesrozumitelné řeči. Proto v jakémkoliv textu, kde lze připustit nesrozumitelnou řeč, ji lze také nahradit cizím jazykem, který posluchači neovládají. V tomto textu není důvod a už vůbec ne silný důvod nutný k odklonu od normálního významu glossa a k přijetí zcela nepodepřeného významu. Takže myšlenka, že vezmeme řecké slova pro jazyk a uděláme z něho ne-jazyk, není možná, co se týče způsobu, jakým byly tyto termíny používány v prvním století.

8) Jsem si vědom toho, že církevní dějiny nejsou směrodatné, ale pomůže nám, když vám část z nich zde představím. Obecné svědectví církevních otců podporuje cessationistický pohled na podstatu jazyků. Když církevní vůdci, křesťanští vůdci v rámci prvních pěti století církevních dějin, mluví o daru jazyků, vždy o něm mluví jako o skutečném lidském cizím jazyku a přirovnávají dar jazyků v 1. Korintským 12–14 k daru ve Skutcích 2.

Dovolte mi vám předložit pár příkladů, a nebudu jich číst mnoho, i když bychom mohli. Zde jsou čtyři. Augustin (345-430) řekl: „V počátcích padl Duch svatý na ty, kdo věřili, a oni mluvili jazyky, které se neučili, jak jim Duch dával promlouvat. To byla znamení té doby, neboť bylo nutné, aby se Duch svatý projevil ve všech jazycích, aby se ukázalo, že Boží evangelium proběhne všemi jazyky na celé zemi.“[8]

Vidíte i z toho posledního výroku, že evangelium musí jít do všech jazyků světa, a tak Bůh dává znamení, kterým je evangelium zázračně přeloženo do jazyků celého světa. Řehoř Naziánský (329-390), jeden z kappadockých otců, který spolu s Atanáziem bránil Trojici, říká: „Mluvili cizími jazyky, a ne jazykem své země. A ten zázrak byl veliký, jazyky mluvili ti, kdo se je neučili. A to znamení bylo pro ty, kdo nevěřili, ne pro ty, kdo věřili, aby mohli být nevěřící obviněni, jak je psáno… a zde cituje z Iz 28,11 – ten samý text, který Pavel cituje v 1. Korintským 14:… „Jinými jazyky a ústy cizozemců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat, praví Hospodin.“[9]

Jan Zlatoústý (344-407), tam je to asi nejjasnější. Ve svém kázání na 1. Korintským 14 říká: „A stejně jako v době stavění bábelské věže byl jeden jazyk rozdělen na mnohé, tak tehdy mnoho jazyků se často setkalo v jednom člověku. A ta samá osoba mohla kázat jak persky, tak římsky a indicky a mnoha jinými jazyky, Duch v ní se rozezníval. A ten dar byl nazván darem jazyků, protože člověk mohl najednou mluvit rozličnými jazyky.“

A ještě jeden, Severian z Gabaly (†408) říká toto, a je to velmi silný výrok: „Osoba, která mluví v Duchu svatém, mluví, kdy se jí zachce, a poté se může jako proroci odmlčet. Ale ti, kdo jsou posedlí nečistým duchem, mluví i tehdy, když nechtějí, a říkají věci, kterým nerozumí.“ To je docela přímé vyjádření a myslím si, že je to férové varování pro ty, kdo staví nesmyslné žvatlání na úroveň novozákonního zázračného daru jazyků.

Kdybychom tedy měli definovat jazyky, řekli bychom, že dar jazyků byla zázračná schopnost daná Duchem svatým vybraným křesťanům, čímž jim umožňovala mluvit lidskými cizími jazyky, které se předtím neučili, tak je to popsáno ve Skutcích 2 a v 1. Korintským 12–14. Není nic, co by nás mohlo vést k závěru, že existují ještě jiné jazyky. Byl to stejný úkaz.

To se samozřejmě velmi liší od jazyků tak, jak jsou praktikovány v současných charismatických kruzích. Norman Geisler dodává: „I ti, kdo věří v jazyky, uznávají, že i nespasení lidé mají s jazyky zkušenosti. V tom není nic nadpřirozeného. Ale pronášení celých a smysluplných vět a kázání v důstojném jazyku, se kterým se hovořící nikdy předtím nesetkal, je něco jedinečného. Takto vypadal skutečný novozákonní dar jazyků. Cokoliv menšího, jako jsou soukromé jazyky, by nemělo být považováno za biblický dar jazyků.“

Uzdravování
Zbývá nám pár minut, tak si velmi rychle probereme dar uzdravování. Úmyslně jsem většinu našeho času strávil na daru jazyků. Když se však podíváme na dar uzdravování, vidíme opět, že moderní charismatická verze daru uzdravování se nepodobá zázračnému uzdravování, které konal Ježíš a apoštolové. Kdybychom se zabývali popisem biblického daru uzdravování, především viděli bychom, že novozákonní uzdravení nezávisela na víře příjemce. Také bychom viděli, že novozákonní uzdravení byla úplná, stálá a 100% účinná. Viděli bychom za třetí, že novozákonní uzdravení byla nepopiratelná a že léčila opravdové nemoci a postižení. Farizeové, kteří nenáviděli Ježíše, totiž nemohli popřít Jeho zázraky. To nejlepší, co mohli udělat, bylo pokusit se pokřivit zdroj moci Jeho zázraků, což samozřejmě v Matouši 12 udělali.

Za čtvrté, novozákonní uzdravení byla okamžitá. Při určitých příležitostech Ježíš uzdravoval na etapy, ale to byla jen otázka okamžiků, než se osoba uzdravila úplně. Můžeme tedy říct, že novozákonní uzdravení byla okamžitě účinná. A nakonec, novozákonní uzdravení nebyla předem připravena. Nepotřebujeme stadion, kde můžeme emočně manipulovat lidmi, abychom je uzdravili z psychosomatických nemocí. Ne, v rámci obyčejného života… Ježíš jde do Petrova domu, jeho tchýně je nemocná. Ježíš ji uzdravuje. Nejsou tu žádné zástěny na pódiu, které drží lidi s opravdovými postiženími a nemocemi mimo. Ježíš uzdravuje každého.

Vidíte tedy, že když moderní uzdravovatelé vírou omlouvají svou neschopnost uzdravit nedostatkem víry na straně nemocného, nebo když jejich uzdravování není úspěšné nebo když domnělé úspěchy neobstojí při bližším lékařském zkoumání nebo když tvrdí, že jejich uzdravování probíhá po delší dobu, nebo když omezují své zázračné kampaně na pečlivě organizované události, ukazují tím, jak velice nesplňují biblickou normu.

Zde je John Wimber, tento článek se objevil v „Christianity Today“ s titulem „Znamení, zázraky a rakovina“, protože Johnu Wimberovi byla diagnostikována rakovina. Říká toto: „Někdy naše zkušenosti neodpovídají našemu porozumění Bible.“… Mimochodem, tady by se mělo rozsvítit červené světlo… „Na jedné straně víme, že Bůh je svrchovaný a že poslal Ježíše, aby nás pověřil, abychom se modlili za nemocné a uzdravovali je. Na druhé straně ze zkušenosti víme, že k uzdravení nedochází vždy. Proč by nám Bůh přikázal uzdravovat nemocné a potom by se rozhodl náš skutek nepodpořit a neuzdravit osobu, za kterou se modlíme? To může být velmi odrazující. Zažil jsem to před lety ve svém vlastním shromáždění, když jsem začal vyučovat o uzdravování. Trvalo devět měsíců, než jsme viděli první osobu uzdravenou.“[10]

Je správné, že Wimber cítí frustraci, ale nevidí skutečný problém. Je to jeho scestné chápání zázračného daru uzdravování samotného a jeho pomýlený dojem, že nějakým způsobem vlastní ten dar, který vede v jeho životě k rozporu.

Vidíte tedy, že je zde obrovský rozpor mezi způsobem, jak zázračné uzdravování popisuje Nový zákon, a způsobem, jak se projevuje jeho moderní charismatická verze. Buďme spravedliví, konzervativní kontinualisté obecně definují dar uzdravování prostě jako modlitbu lidí s darem víry a důvěry v Boha, že na tuto modlitbu za nemocné odpoví.

Jako cessationista prohlašuji, že také věřím v moc modlitby, a věřím, že Bůh může uzdravit lidi skrze modlitbu. To ale není novozákonní zázračný dar uzdravování. To není druh uzdravování, který se objevuje ve službě Ježíše a apoštolů. Užívají stejnou terminologii, ale není to stejné.
http://www.reformace.cz/reformace-c-29 ... n-busenitz

2. Stejný popis
Druhá podobnost je stejný popis. Jak ve Skutcích, tak v 1. Korintským 12–14 je dar jazyků popsán způsoby, kterými se popisují smysluplné jazyky. Takže například zázračná schopnost, jak je popsána ve Sk 2, je nadpřirozená schopnost mluvit v cizích jazycích. A to jsme si už vyjasnili. V 1. Korintským – skutečnost, že tyto jazyky mohou být vykládány… což je mimochodem překlad, jde ve skutečnosti o dar překládání, a my stále používáme to slovo v angličtině, když mluvíme o tlumočníkovi. Znamená překladatel… Skutečnost, že tyto jazyky mohou být překládány, naznačuje, že šlo o skutečné autentické cizí jazyky podobné těm ve Sk 2. Pavlova zmínka o mluvení v jazycích ve 14,10 a 11, kterou dnes pro krátkost času nebudeme číst, a také jeho odkaz na Iz 28,11 a 12 ve stejné kapitole, činí tento závěr, myslím, velmi přesvědčivým. Pavel mluví o těchto jazycích, jako kdyby to byly skutečné lidské jazyky, i tady v 1. Korintským 14.

Tapetáři.

Jestliže v 1 Kor 12-14 jde o stejné jazyky, jako byli ty ve Sk 2 tak proč je potřeba daru výkladu, nebo i překladu!!!!!!!!!!!!!!

Jazykům ve skutcích 2 každý rozuměl !!!!

To je tak krásná ukázka manipulace s textem.

Ještě třeba tohle:

6. Stejné spojení s proroctvím
A za šesté, stejné napojení na proroctví. V daru ve Skutcích 2 je dar jazyků poté následován Petrovou řečí o proroctví Jóela, které popisuje apoštolské období. A zde máme v 1. Korintským 12–14 jasná spojení s darem proroctví. To dokazuje, že dar jazyků byl na obou místech darem zjevení stejně jako dar prorokování.

Konstrukce vycucaná z prstu.

Ve skutcích 2 žádné prorokování neproběhlo. Po mluvení jazyky se rozhodl Petr kázat a odkázal na naplnění dřívějšího proroctví.

V 1 kor 12-14 je srovnávání prorokování a mluvení v jazycích, kdy prorokování dává srozumitelný užitek shromáždění, zatímco jazyk bez výkladu dává užitek pouze samotnému mluvícímu, proto bez vykladače/překladače ve shromáždění nemá jedinec mluvit.

A celá ta teze kterou to brání ten autor: ,,ukážu vám 7(nebo kolik) shod nebo podobností, u jedněch i druhých jazyků a tím dokážu že existují jenom jedny!

A to že v 1 Kor 13,1 Pavel píše:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Raději zamlčím, nebo úplně shodím že je to věta ve smyslu (i kdyby trakaře padaly).
Až na to, že všechny další i kdyby, které Pavel uvádí jsou podle víry většiny křesťanů také pravdivé.
(Ježíš učil o víře, která přenáší hory, Pavel vyjmenovává charisma poznání, moudrosti i víry i jazyků už v 1 Kor 12 na které se zde odkazuje)

Ten autor nečte bibli aby zjistil, co o tom bible učí. Ten autor už má jasno, jak to je dopředu (kde k tomu asi přišel) a v bibli už jen hledá dokazovací výklad.

A proč vlastně má problém přijmout, že existuje lidem nesrozumitelný andělský jazyk?

Chápu, někteří lidé opravdu jen tak v extázi mluví nesmysly a pak to vydávají za jazyky. A tak se rozhodl bránit. A kvůli těmto špatným příkladům se rozhodl, že si v bibli najde kladivo paušálně na kohokoliv kdo tím mluví, aby obešel potřebu charismatu rozlišovat duchy, protože to je samozřejmě zase další nadpřirozená jinak nedokazatelná schopnost. A protože nadpřirozeným projevům se brání protože se bojí.

Proč se křesťan bojí něčeho nadpřirozeného? Možná že si není dostatečně jistý tím, že je již zachráněn, že Bůh ho miluje a ochrání a že: ,,Kdo se narodil z Boha nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. (1 Jan 5,18)"

..................................................


Mě naprosto nedává smysl, že by v Korintském sboru, kde si všichni rozuměli (korintsky / řecky) najednou mluvili všichni cizími jazyky jako ve Skutcích 2 tak aby jim každý rozuměl ve vlastní řeči o velkých skutcích Božích.

Nedává mi žádný smysl, že by potom Pavel musel těmto lidem bránit aby mluvili všichni naráz, protože ve Skutcích 2 apoštolové také mluvili všichni naráz.

Nedává mi smysl proč by Pavel vůbec potřeboval mluvit o nějakém výkladu nebo překladu, protože ve Skutcích 2 také nikdo nepotřeboval žádný výklad nebo překlad.

Nedává mi smysl, že jim Pavel říká, v Korintským, že když mluví duchem k Bohu je to pro jejich osobní potřebu, protože ve Skutcích 2 mluvili apoštolové k lidem o velkých skutcích Božích a bylo to pro ty lidi.

Pokud jde o stejný projev
Nechápu proč to Pavel v Korintu s nimi řeší ve shromáždění uvnitř církve, kde jsou již všichni věřící v Ježíše, když ve Skutcích 2 to evidentně přitáhlo lidi zvenku kterým to bylo na svědectví a k obrácení, protože na ty svátky byli cizinci.

Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové

Takže výklad o pouze lidských jazycích přináší spoustu nesrovnalostí a nesmyslů v textu (potřeba vykládat/překládat něco čemu už stejně měl každý rozumět).

Oproti tomu bible mluví i o andělských jazycích, Pavel mluví o osobní potřebě kdy se modlí jeho duch ale mysl to ho není účastna. (1 K 14,14)
Mluví o tom, že v dobách, kdy ani nevíme jak se modlit se za nás přimlouvá Duch nevyslovitelných lkaním (Řím 8,26)
List Judův vyzývá k tomu abychom se modlili v Duchu svatém (Jd 1,20)
Což může znamenat i to nevyslovitelné lkání, které se modlí Duch za nás, kdy podle Pavla toho mysl není účastna.

V celé bibli i ve starém zákoně je spousta zmínek, že když na někoho sestoupil Duch Boží / Duch Svatý/ Duch Hospodinův, že se ti lidé často chovali velmi lidsky neracionálně. Ani Ježíšovy činy neumíme vždy vysvětlit, přesto věříme, že byl veden Duchem Svatým.

Proč například slepému dal do očí bláto z hlíny do které plivl?
Proč vedl Duch Svatý Jana Křtitele k tomu, aby jedl jenom kobylky a med a aby se oblékl jen do velbloudí srsti?
Proč se Danielovi zošklivila tvář a byl řadu dní nemocný po setkání s Bohem?

Jestliže i podle proroka Jóele má být Duch vylit na každé tělo, proč bychom neměli očekávat stejné podivné projevy u těchto lidí stejně jako byli u dřívějších lidí naplněných Duchem.

K zamyšlení

Jan 3, 8
Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

1 Kor 2,14-15
Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

Tomáš Plechatýý napísal: ↑18 Mar 2018, 10:28

2. Stejný popis
Druhá podobnost je stejný popis. Jak ve Skutcích, tak v 1. Korintským 12–14 je dar jazyků popsán způsoby, kterými se popisují smysluplné jazyky. Takže například zázračná schopnost, jak je popsána ve Sk 2, je nadpřirozená schopnost mluvit v cizích jazycích. A to jsme si už vyjasnili. V 1. Korintským – skutečnost, že tyto jazyky mohou být vykládány… což je mimochodem překlad, jde ve skutečnosti o dar překládání, a my stále používáme to slovo v angličtině, když mluvíme o tlumočníkovi. Znamená překladatel… Skutečnost, že tyto jazyky mohou být překládány, naznačuje, že šlo o skutečné autentické cizí jazyky podobné těm ve Sk 2. Pavlova zmínka o mluvení v jazycích ve 14,10 a 11, kterou dnes pro krátkost času nebudeme číst, a také jeho odkaz na Iz 28,11 a 12 ve stejné kapitole, činí tento závěr, myslím, velmi přesvědčivým. Pavel mluví o těchto jazycích, jako kdyby to byly skutečné lidské jazyky, i tady v 1. Korintským 14.

Tapetáři.

Jestliže v 1 Kor 12-14 jde o stejné jazyky, jako byli ty ve Sk 2 tak proč je potřeba daru výkladu, nebo i překladu!!!!!!!!!!!!!!

Jazykům ve skutcích 2 každý rozuměl !!!!

To je tak krásná ukázka manipulace s textem.

Ještě třeba tohle:

6. Stejné spojení s proroctvím
A za šesté, stejné napojení na proroctví. V daru ve Skutcích 2 je dar jazyků poté následován Petrovou řečí o proroctví Jóela, které popisuje apoštolské období. A zde máme v 1. Korintským 12–14 jasná spojení s darem proroctví. To dokazuje, že dar jazyků byl na obou místech darem zjevení stejně jako dar prorokování.

Konstrukce vycucaná z prstu.

Ve skutcích 2 žádné prorokování neproběhlo. Po mluvení jazyky se rozhodl Petr kázat a odkázal na naplnění dřívějšího proroctví.

V 1 kor 12-14 je srovnávání prorokování a mluvení v jazycích, kdy prorokování dává srozumitelný užitek shromáždění, zatímco jazyk bez výkladu dává užitek pouze samotnému mluvícímu, proto bez vykladače/překladače ve shromáždění nemá jedinec mluvit.

A celá ta teze kterou to brání ten autor: ,,ukážu vám 7(nebo kolik) shod nebo podobností, u jedněch i druhých jazyků a tím dokážu že existují jenom jedny!

A to že v 1 Kor 13,1 Pavel píše:

Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.

Raději zamlčím, nebo úplně shodím že je to věta ve smyslu (i kdyby trakaře padaly).
Až na to, že všechny další i kdyby, které Pavel uvádí jsou podle víry většiny křesťanů také pravdivé.
(Ježíš učil o víře, která přenáší hory, Pavel vyjmenovává charisma poznání, moudrosti i víry i jazyků už v 1 Kor 12 na které se zde odkazuje)

Ten autor nečte bibli aby zjistil, co o tom bible učí. Ten autor už má jasno, jak to je dopředu (kde k tomu asi přišel) a v bibli už jen hledá dokazovací výklad.

A proč vlastně má problém přijmout, že existuje lidem nesrozumitelný andělský jazyk?

Chápu, někteří lidé opravdu jen tak v extázi mluví nesmysly a pak to vydávají za jazyky. A tak se rozhodl bránit. A kvůli těmto špatným příkladům se rozhodl, že si v bibli najde kladivo paušálně na kohokoliv kdo tím mluví, aby obešel potřebu charismatu rozlišovat duchy, protože to je samozřejmě zase další nadpřirozená jinak nedokazatelná schopnost. A protože nadpřirozeným projevům se brání protože se bojí.

Proč se křesťan bojí něčeho nadpřirozeného? Možná že si není dostatečně jistý tím, že je již zachráněn, že Bůh ho miluje a ochrání a že: ,,Kdo se narodil z Boha nehřeší, ale Syn Boží jej chrání a Zlý se ho ani nedotkne. (1 Jan 5,18)"

..................................................


Mě naprosto nedává smysl, že by v Korintském sboru, kde si všichni rozuměli (korintsky / řecky) najednou mluvili všichni cizími jazyky jako ve Skutcích 2 tak aby jim každý rozuměl ve vlastní řeči o velkých skutcích Božích.

Nedává mi žádný smysl, že by potom Pavel musel těmto lidem bránit aby mluvili všichni naráz, protože ve Skutcích 2 apoštolové také mluvili všichni naráz.

Nedává mi smysl proč by Pavel vůbec potřeboval mluvit o nějakém výkladu nebo překladu, protože ve Skutcích 2 také nikdo nepotřeboval žádný výklad nebo překlad.

Nedává mi smysl, že jim Pavel říká, v Korintským, že když mluví duchem k Bohu je to pro jejich osobní potřebu, protože ve Skutcích 2 mluvili apoštolové k lidem o velkých skutcích Božích a bylo to pro ty lidi.

Pokud jde o stejný projev
Nechápu proč to Pavel v Korintu s nimi řeší ve shromáždění uvnitř církve, kde jsou již všichni věřící v Ježíše, když ve Skutcích 2 to evidentně přitáhlo lidi zvenku kterým to bylo na svědectví a k obrácení, protože na ty svátky byli cizinci.

Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové

Takže výklad o pouze lidských jazycích přináší spoustu nesrovnalostí a nesmyslů v textu (potřeba vykládat/překládat něco čemu už stejně měl každý rozumět).

Oproti tomu bible mluví i o andělských jazycích, Pavel mluví o osobní potřebě kdy se modlí jeho duch ale mysl to ho není účastna. (1 K 14,14)
Mluví o tom, že v dobách, kdy ani nevíme jak se modlit se za nás přimlouvá Duch nevyslovitelných lkaním (Řím 8,26)
List Judův vyzývá k tomu abychom se modlili v Duchu svatém (Jd 1,20)
Což může znamenat i to nevyslovitelné lkání, které se modlí Duch za nás, kdy podle Pavla toho mysl není účastna.

V celé bibli i ve starém zákoně je spousta zmínek, že když na někoho sestoupil Duch Boží / Duch Svatý/ Duch Hospodinův, že se ti lidé často chovali velmi lidsky neracionálně. Ani Ježíšovy činy neumíme vždy vysvětlit, přesto věříme, že byl veden Duchem Svatým.

Proč například slepému dal do očí bláto z hlíny do které plivl?
Proč vedl Duch Svatý Jana Křtitele k tomu, aby jedl jenom kobylky a med a aby se oblékl jen do velbloudí srsti?
Proč se Danielovi zošklivila tvář a byl řadu dní nemocný po setkání s Bohem?

Jestliže i podle proroka Jóele má být Duch vylit na každé tělo, proč bychom neměli očekávat stejné podivné projevy u těchto lidí stejně jako byli u dřívějších lidí naplněných Duchem.

K zamyšlení

Jan 3, 8
Vítr vane, kam chce, jeho zvuk slyšíš, ale nevíš, odkud přichází a kam směřuje. Tak je to s každým, kdo se narodil z Ducha.“

1 Kor 2,14-15
Přirozený člověk nemůže přijmout věci Božího Ducha; jsou mu bláznovstvím a nemůže je chápat, protože se dají posoudit jen Duchem.
Člověk obdařený Duchem je schopen posoudit všecko, ale sám nemůže být nikým správně posouzen.

...Tapetáři.
Proč tapetáři, když o tom někdo poctivě mluví, tak to klidně okopíruji celé, aby si to mohli všichni přečíst, a nejen Ty...

...Jazykům ve skutcích 2 každý rozuměl !!!!

Ale nerozuměl každý každému jinému (nikoliv nějakému smýšlenému andělskému) jazyku, kterými mnozí mluvili díky naplnění duchem Svatým. Ale každý cizinec, který tam byl, rozuměl jen tomu svému vlastnímu jazyku, tam nemluvil jen jeden učedník jedním jiným jazykem, ale mnoho učedníků mnoha jazyky a všichni mluvili to samé "o velikých skutcích Božích", takže nikdo nepotřeboval ještě dalšího vykládače.

Skutky apoštolské 2:5  V Jeruzalémě byli zbožní židé ze všech národů na světě,
6  a když se ozval ten zvuk, sešlo se jich mnoho a užasli, protože každý z nich je slyšel mluvit svou vlastní řečí.
7  Byli ohromeni a divili se: "Což nejsou všichni, kteří tu mluví, z Galileje?
8  Jak to, že je slyšíme každý ve své rodné řeči:
9  Parthové, Médové a Elamité, obyvatelé Mezopotámie, Judeje a Kappadokie, Pontu a Asie,
10  Frygie a Pamfylie, Egypta a krajů Libye u Kyrény a přistěhovalí Římané,
11  židé i obrácení pohané, Kréťané i Arabové; všichni je slyšíme mluvit v našich jazycích o velikých skutcích Božích!"

...Ve skutcích 2 žádné prorokování neproběhlo. Po mluvení jazyky se rozhodl Petr kázat a odkázal na naplnění dřívějšího proroctví.

Petr mluvil o tom co se stane teprve v budoucnu tzn. dnes v poslední době a to je zopakování prorokování od Joele, snažíš se to obkecat, že se zde o prorokování nemluví, ale Písmo se zde o prorokování mluví úplně jasně:

Skutky apoštolské 2:15  Tito lidé nejsou, jak se domníváte, opilí - vždyť je teprve devět hodin ráno.
16  Ale děje se, co bylo řečeno ústy proroka Jóele:
17  `A stane se v posledních dnech, praví Bůh, sešlu svého Ducha na všechny lidi, synové vaši a vaše dcery budou mluvit v prorockém vytržení, vaši mládenci budou mít vidění a vaši starci budou mít sny.
18  I na své služebníky a na své služebnice v oněch dnech sešlu svého Ducha, a budou prorokovat.
19  A učiním divy nahoře na nebi a znamení dole na zemi: krev a oheň a oblaka dýmu.
20  Slunce se obrátí v temnotu a měsíc se změní v krev, než přijde den Páně, velký a slavný;
21  a každý, kdo vzývá jméno Páně, bude zachráněn.´

...V 1 kor 12-14 je srovnávání prorokování a mluvení v jazycích, kdy prorokování dává srozumitelný užitek shromáždění, zatímco jazyk bez výkladu dává užitek pouze samotnému mluvícímu, proto bez vykladače/překladače ve shromáždění nemá jedinec mluvit.

Projděme si celou kapitolu 14:
Důraz se zde klade na prorokování, což je k úžitku celé církve a pak až na mluvení cizími jazyky, a to jen za předpokladu, že je bude vždy někdo vykládat, bez toho je to pro ostatní k ničemu. Větší je ten kdo prorokuje než ten kdo mluví cizím jazykem. Není zde v celé kapitole ani jedno slůvko o andělském jazyku.

1 Korintským 14:1  Následujtež tedy lásky, horlivě žádejte duchovních věcí, nejvíce však, abyste prorokovali.
2  Nebo ten, jenž mluví cizím jazykem, ne lidem mluví, ale Bohu; nebo žádný neposlouchá, ale duchem vypravuje tajemství.
3  Kdož pak prorokuje, lidem mluví vzdělání, i napomínání, i potěšení.
4  Kdož mluví cizím jazykem, sám sebe vzdělává, ale kdož prorokuje, tenť církev vzdělává.
5  Chtělť bych pak, abyste všickni jazyky rozličnými mluvili, ale však raději, abyste prorokovali. Nebo větší jest ten, jenž prorokuje, nežli ten, kdož jazyky cizími mluví, leč by také to, což mluví, vykládal, aby se vzdělávala církev.
6  A protož, bratří, přišel-li bych k vám, jazyky cizími mluvě, což vám prospěji, nebudu-liť vám mluviti, buď v zjevení neb v umění, buď v proroctví neb v učení?
7  Podobně jako i bezdušné věci, vydávající zvuk, jako píšťalka nebo harfa, kdyby rozdílného zvuku nevydávaly, kterak by vědíno bylo, co se píská, anebo na harfu hrá?
8  Ano trouba vydala-li by nejistý hlas, kdož se bude strojiti k boji?
9  Tak i vy, nevydali-li byste jazykem svým srozumitelných slov, kterak bude rozumíno, co se mluví? Budete jen u vítr mluviti.
10  Tak mnoho, (jakž vidíme,) rozdílů hlasů jest na světě, a nic není bez hlasu.
11  Protož nebudu-liť znáti moci hlasu, budu tomu, kterýž mluví, cizozemec, a ten, jenž mluví, bude mi také cizozemec.
12  Tak i vy, poněvadž jste horliví milovníci duchovních věcí, toho hledejte, abyste se k vzdělání církve rozhojnili.
13  A protož, kdož mluví jazykem cizím, modl se, aby mohl vykládati.
14  Nebo budu-li se modliti cizím jazykem, duch můj se toliko modlí, ale mysl má bez užitku jest.
15  Což tedy jest? Modliti se budu duchem, a modliti se budu i myslí; plésati budu duchem a plésati budu i myslí.
16  Nebo kdybys ty dobrořečil Bohu duchem, kterakž ten, jenž prostý člověk jest, k tvému dobrořečení řekne Amen, poněvadž neví, co pravíš?
17  Nebo ač ty dobře díky činíš, ale jiný se nevzdělává.
18  Děkuji Bohu svému, že více nežli vy všickni jazyky cizími mluvím.
19  Ale v sboru raději bych chtěl pět slov srozumitelně promluviti, abych také jiných poučil, nežli deset tisíců slov jazykem neznámým.
20  Bratří, nebuďte děti v smyslu, ale zlostí buďte děti, smyslem pak buďte dospělí.
21  Psáno jest v Zákoně: Že rozličnými jazyky a cizími rty budu mluviti lidu tomuto, a anižť tak mne slyšeti budou, praví Pán.
22  A tak jazykové jsou za div ne těm, jenž věří, ale nevěřícím, proroctví pak ne nevěřícím, ale věřícím.
23  A protož když by se sešla všecka církev spolu, a všickni by jazyky cizími mluvili, a vešli by tam i neučení neb nevěřící, zdaliž neřeknou, že blázníte?
24  Ale kdyby všickni prorokovali, a všel by tam mezi ně někdo nevěřící nebo neučený, přemáhán by byl ode všech a souzen ode všech.
25  A tak tajnosti srdce jeho zjeveny budou, a on padna na tvář, klaněti se bude Bohu, vyznávaje, že jistě Bůh jest mezi vámi.
26  Což tedy bratří? Když se scházíte, jeden každý z vás píseň má, učení má, cizí jazyk má, zjevení má, vykládání má, všecko to budiž k vzdělání.
27  Buďto že by kdo jazykem cizím mluvil, ať se to děje skrze dva neb nejvíce tři, a to jeden po druhém, a jeden ať vykládá.
28  Pakli by nebylo vykladače, nechať mlčí v shromáždění, než sobě sám nechažť mluví a Bohu.
29  Proroci pak dva nebo tři ať mluví, a jiní nechť rozsuzují.
30  Pakliť by jinému tu přísedícímu zjeveno bylo, první mlč.
31  Nebo můžete všickni, jeden po druhém, prorokovati, aby se všickni učili a všickni se potěšovali.
32  Duchovéť pak proroků prorokům poddáni jsou.
33  Nebo neníť Bůh původ různice, ale pokoje, jakož i ve všech shromážděních svatých učím.
34  Ženy vaše v shromážděních ať mlčí, nebo nedopouští se jim mluviti, ale aby poddány byly, jakž i Zákon praví.
35  Pakli se chtí čemu naučiti, doma mužů svých nechať se ptají. Nebo mrzká věc jest ženám mluviti v shromáždění.
36  Zdaliž jest od vás slovo Boží pošlo? Zdali k samým vám přišlo?
37  Zdá-li se sobě kdo býti prorokem nebo duchovním, nechažť pozná, co vám píši, žeť jsou přikázání Páně.
38  Pakli kdo neví, nevěz.
39  A takž, bratří, o to se snažte, abyste prorokovali, a jazyky cizími mluviti nezbraňujte.
40  Všecko slušně a podle řádu ať se děje.

14 kap. je o tom jako i dnes, když přijede z německa adventistický řečník a většina mu nerozumí, musí nastoupit překladač, aby tomu všichni dobře rozumněli, stejně tak to bylo v 1 . Kor. 14.

...A to že v 1 Kor 13,1 Pavel píše:
Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
Raději zamlčím, nebo úplně shodím že je to věta ve smyslu (i kdyby trakaře padaly).

1 Korintským 12:30  Zdali všickni mají dary k uzdravování? Zdali všickni jazyky rozličnými mluví? Zdali všickni vykládají?
31  Snažujtež se pak dojíti darů lepších, a ještěť vyšší cestu vám ukáži.

1 Korintským 13:1  Bych jazyky lidskými mluvil i andělskými, a lásky kdybych neměl, učiněn jsem jako měď zvučící anebo zvonec znějící.
2  A bychť měl proroctví, a znal všecka tajemství, i všelikého umění došel, a kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, lásky pak kdybych neměl, nic nejsem.

Pavel zde jasně říká v nadsázce i kdyby mluvil andělskými jazyky (jakože mluvit neumí a nikdy nemluvil) nebo by hory přenášel (jakože je nikdy v životě nepřenesl), ale lásky kdyby neměl nic není. V obou verších je to nadsázka spojená s láskou, nikoliv fakt, že umí mluvit andělským jazykem, to ani omylem neuměl.

A jak to je s mluvení v jazycích dnes i dnes od SJ?

https://wol.jw.org/cs/wol/d/r29/lp-b/2010735