Pozvání a příkaz - Kornelius Novak

[mikim]

Pozvání a příkaz - kap. 16

V biblickém poselství evangelia je nám jasně oznámeno, že Bůh trpěl za každý hřích, abychom nepřišli na soud, nýbrž abychom
se mohli k Bohu vrátit, pokud s Ním chceme opravdu žít v harmonii. Mluvíme zde o Božím „pozvání“, „daru“ milosti, který jen potřebujeme otevřít ve víře, mluvíme o Bohu jako o našem Otci a to všechno není špatné! Ale když se jedná o téma hříchu, pak Bible nenabízí několik možností, nýbrž Bůh přikazuje obrácení!
„Bůh ale přehlédl časy této nevědomosti a nyní přikazuje lidem, aby všichni všude činili pokání.“ (Sk 17, 30, B21)
Bůh přikazuje obrácení! Biblické evangelium nenabízí jen odpuštění hříchů na jedné straně, nýbrž vyžaduje na straně druhé
také důslednou poslušnost Bohu! Při Posledním soudu nad světem přijde Ježíš… „…aby v plameni ohně vykonal trest na těch, kteří neznají Boha, a na těch, kteří odpírají poslušnost evangeliu našeho Pána Ježíše. Jejich trestem bude věčná záhuba‚ daleko od Pána a slávy jeho moci,…“ (2 Te 1, 8–9) Uvědom si, že to je ten stejný Ježíš, který nechal onu cizoložnici jít! Tento Ježíš přijde v plameni ohně, aby vykonal trest! Běda tomu, kdo chce Bibli číst pouze jednostranně a ignoruje zbytek! Zde stojí, že Ježíš vykoná trest na těch, kteří neuznávají Boha! Uznáváš Boha takového, jaký je? Anebo tím Bohem, jak se ve skutečnosti zjevuje, pohrdáš a vyrábíš si svého vlastního humanistického plyšového Boha? Mohu nám všem pouze klást na srdce, abychom byli vždy připraveni ověřovat své představy o Bohu na základě Bible, poznávat Boha čím dál tím lépe a vzdávat se svých představ. Existuje pouze jedna správná reakce na pravé evangelium, a to
je poslušnost. Nejde o poslušnost ze strachu či neradostné povinnosti, nýbrž tato poslušnost předpokládá porozumění evangeliu a toto přesvědčení:
„To je to nejlepší, co se mi mohlo stát! Chci se obrátit a nikdo mi v tom nezabrání, protože Bůh je láska! Ďábel a svět mě
ničil! Díky Bohu! Bůh ví, jak se můj život může vydařit, budu Ho poslouchat! Je to tak úžasné! Bůh mi odpouští! Něco nepostižitelného! Ježíš trpěl trest za mé hříchy! Musí to tedy se mnou myslet dobře! Chci a budu Ho od nynějška ve všem poslouchat!“
Na začátku a konci listu Římanům, v němž je evangelium popsáno nejjasněji, píše Pavel o cíli svého dopisu a práce. Chce vést
pohany k poslušnosti z víry! Nejen k poslušnosti! Ale také ne pouze k víře! Nýbrž k poslušnosti z víry. Jde tu o jednání, které
je zaměřeno na Boha a Jeho vůli a ne pouze o „vzetí na vědomí“.
Tato poslušnost z víry nepochází z tradice, ze strachu či z donucení, nýbrž jak Pavel píše uprostřed dopisu: je to „poslušnost
ze srdce“.
„Ale díky Bohu, že ačkoli jste byli služebníci hříchu, uposlechli jste ze srdce ten způsob učení, do kterého jste byli uvedeni.“ (Řím 6, 17, B21)
Byl jsi služebníkem hříchu nebo jím stále jsi? Jsi nyní ze srdce poslušný nebo je pro tebe poslušnost něčím negativním? Jsi odevzdán biblickému učení či následuješ své vlastní interpretace? Na ty, kteří evangeliu poslušni nejsou, čeká soud. Na druhé straně, komu je dán Duch svatý a všechna požehnání? „My jsme svědkové toho všeho a s námi Duch svatý, kterého Bůh dal těm, kdo ho poslouchají.“ (Sk 5, 32)